Vrchařská výzva: Závod je kořením tréninku
Milošem řízený trénink se přehoupl do druhé poloviny. Ve středu bude do MS zbývat přesně měsíc. V tomto týdnu si Dušan vyzkoušel kratší závod do vrchu a vedl si v něm velmi dobře. Ale teď už dejme slovo přímo jemu.
Po sobotním příjemném sportovním vyžití jsem se v neděli rozhodl vyběhnout na trénink brzy ráno. Mimo jiné proto, že předpověď počasí slibovala slunečno a odpolední teploty kolem třicítky. Po nezbytném protažení jsem na plánovanou tréninkovou dávku vyběhl krátce po šesté hodině ranní. Zvolil jsem stejnou okruhovou trať jako v předešlém týdnu, jen v mírnějším tempu. Přibližně šestnáct kilometrů v kopcích se zhruba pěti sty nastoupanými metry jsem tentokrát zaběhl za dvě hodiny a osm minut. Následovalo protažení, doma osvěžující sprcha a snídaně. V poledne jsme s manželkou vzali kola a vlakem se přesunuli na Dobříš. Odtud jsme pohodovým tempem (vzhledem k vysokým teplotám) jeli po lesních cestách přes barokní areál Skalka a brdské hřebeny, Všenory a následně podél Berounky a Vltavy až do Modřan – domů. Během příjemného výletu jsme najeli šestačtyřicet kilometrů. Přiznávám, že večer jsem se cítil hodně unavený.
A byl tu začátek dalšího týdne a přede mnou opakované výběhy do kopce. Proti minulému pondělí opět o jeden úsek navíc, takže celkem 7 krát 600 m na délku s převýšením zhruba 130 m na úsek. Na začátku čtyřkilometrové rozběhnutí, nezbytné protažení a s chutí do toho. Po prvním úseku jsem pocítil, že nedělní „přidaná“ projížďka na kole mě stála více sil, než jsem si byl ochotný přiznat. S každým odběhnutým úsekem byly nohy těžší a o nějakou tu vteřinu pomalejší. Poslední, sedmý úsek jsem vyplazil za téměř hrozivých osm minut. Pak už jen pětikilometrové vyklusání a protažení. Usínal jsem ale s příjemným pocitem, že jsem všechny úseky zvládl odběhnout.
Poslední dobou se mým oblíbeným tréninkovým dnem stává úterý. Je to tím, že mám naordinovaný jen volný běh na krátkou vzdálenost. Ve volném tempu 5:47min/km jsem odpoledne odběhl 9km.
Ve středu podvečer, po rozjetí na veslařském trenažéru a poctivém protažení, se v hlavní části jelo 5×4 min v ostřejším, rychlostním tempu. V průměru na jeden úsek jsem „odjel“ 1 000 metrů, v průměrném tempu 1:55 min/na 500 m se zátěží 4. Celkový „naveslovaný“ čas, včetně rozjetí a vyjetí byl přibližně 0:36:00 hod. a vzdálenost 8 700 metrů.
Ve čtvrtek, s pocitem větší únavy než obvykle, jsem vyběhl kolem půl šesté ráno na plánovanou tréninkovou dávku běhu do zaměstnání. Trať 19,5 kilometru jsem zdolal v průměrném tempu 5:20 min/km. Příjemná teplota kolem 16 stupňů celsia, probouzející se slunce a ještě poloprázdné ulice zařadily tento tréninkový den mezi ty příjemně povedené. Žádné vážnější komplikace fyzického rázu se nekonaly.
Páteční volný den a především večer jsem využil k důkladnému protažení zatuhlejších svalových partií a současně k přípravě na sobotu.
V sobotu z nabízených variant padla volba na účast v závodu do vrchu Libeř – Radlík. Důvodem byla touha po změně a především po získání zkušeností. Podle propozic se jednalo o trať 2 400 metrů dlouhou s převýšením 170 metrů. Po příjezdu na místo, registraci a převléknutí do závodního, jsem se vydal na obhlídku zhruba prvního kilometru trasy závodu, abych alespoň z části viděl, co mě čeká. Následovalo rozklusání a protažení. Ženy a starší muži startovali v 10:30 a o deset minut později odstartovala kategorie „juniorů a mladých veteránů“. Jako taktiku jsem zvolil po startu zkusit se držet uprostřed startovního pole do zhruba poloviny vzdálenosti trati a pak, budu-li mít pocit rezervy, doběhnout zbývající část, jak se říká na doraz. Cílem jsem proběhl v čase 12:05. Co je pro mě důležitější než cílový čas? To, že jsem si v praxi vyzkoušel ostrý hromadný start. Na vlastní kůži pocítil, jak rychle se mi při běhu do kopce v závodním tempu „zakyselí“ svaly, a jestli zvolené tempo udržím, nebo zpomalím. O úvaze, že zrychlím, nemůže být zatím řeč. V každém případě se jednalo o hezký závod v pěkném prostředí a s velmi dobrou organizací.
Po absolvování pěti tréninkových týdnů naordinovaných Milošem, i přesto, že nemám k dispozici nějaká konkrétní srovnávací měření, například tepové frekvence, si troufnu napsat, že moje výkonnost má stoupající tendenci. Jestli to nakonec bude v takové míře, abych si mistrovský závod užil, ukáže čas. Určitě mi to zatím dává další pozitivní energii do další části přípravy. Díky důkladnějšímu provádění protahovacích cviků ustoupily i některé problémy fyzického rázu, na které jsem si „stěžoval“ v předešlých dílech.
Milošův komentář k potížím a nepříjemným pocitům popisovaným v předchozím díle:
Nepříjemné pocity, které nyní Dušan prožívá zejména při rychlých výbězích do kopc, jsou zákonitou „odměnou“ za to, na co se dal. I zkušení běžci, kteří už mají odběhánu pěknou řádku podobných tréninků, pokaždé na začátku ostré přípravy na novou sezónu dva až tři týdny úpí, že necítí, respektive cítí každý sval, co jich na nohách mají. Samozřejmě jsem mohl zvolit mírnější variantu Dušanovy přípravy, ale pak by byl na MSV skutečně jen turistou. Takto si troufnu tvrdit, že tam bude za běžce.
Ne, nebojte se, nemyslím si, že by zaběhl super výsledek, ale jsem si jistý, že po závěrečném vyladění v posledních čtrnácti dnech tréninku si ten závod UŽIJE, a to ne tak, že by se nahoře na té hoře hroutil, ale bude mít z běhu dobrý pocit. Tedy z běhu, ono, jak jsem slyšel, se běží sjezdovkou vzhůru, takže při představě té střechy, která se musí vylézt, se nejspíše o běhu nebude dát moc mluvit, ale rozhodně to bude lepší, než aby to tam lezl po čtyřech.
Tréninkový plán Miloše Škorpila pro Dušana na 6. týden tréninku od 4.8. do 10.8.:
Pondělí: 4 km rozklus; protažení; 8×500 m do kopce ; MB volný seběh dolů; 4 km výběh
Úterý: 8 – 10 km volný běh
Středa: Veslařský 15´rozveslování; 8000 m 85 – 90% TFMax ; 15´vyjetí
Čtvrtek: 15 km do práce
Pátek: volno
Sobota: 1 – 2 hodiny in-line brusle
Neděle: 15 km volný běh v kopcích