Tento známý a oblíbený pražský závod vznikl v roce 1934 jako klubový závod Vysokoškolského sportu Praha, konaný na ukončení sezóny. V té době v listopadu ještě nezačínalo jako dnes hlavní přípravné období. Sezóna končila, odpočívalo se a někteří sportovci přecházeli na čas z hřišť do přírody.

Vznik Velké kunratické úzce souvisel se studentským prostředím ve Strakově akademii, kde bylo i hřiště VS. Závod byl klubovým podnikem začínajícím během, pokračujícím fotbalem a končícím posezením v zahradě restaurace Ve Mlýně. Účastnili se jej z počátku jen členové klubu a pozvaní hosté. Charakteristický byl veselý ráz tohoto setkání.

Trať s řadou přírodních překážek byla s velkou dávkou studentského humoru vybrána tak, aby se lišila od tehdy pořádaných přespolních běhů a aby umožňovala soupeření vyznavačů různých atletických disciplín i různých sportů. Záměru pomohla i příroda, když pro první část závodu připravila řadu terénních překážek a záludností a v druhé části trati je naopak vynechala a tak umožila rychlý běh.

Závod byl zpočátku téměř výhradně mužskou záležitostí. Kategorie běžců byly voleny podle disciplín, sportů a někdy i podle zaměstnání, závodníci používali velmi pestré dresy. Podobně byly sestavovány i výsledky. Počet závodníků byl malý – do desátého ročníku nedosahoval padesátky, základnou závodu byl kunratický mlýn, kde se závodníci svlékali a kde byly vyhlašovány výsledky. Organizace závodu byla jednoduchá.

Při neblahých socialistických změnách v československé tělovýchově (tzv. sjednocení) v 50. letech došlo ke změnám ve složení kolektivů a tím i k poklesu zájmu o pořádání některých závodů. Velké kunratické se v té době spolu se zbytkem členů bývalého Sokola na Vinohradech ujala sekce atletiky městského výboru ČSTV.

Kontinuita pořádaní se udržela, závod se stal závodem veřejným. Vznikaly další kategorie, byl zaveden start po dvojicích, účast rostla, závodu se účastnili přední atletičtí běžci, rostla popularita závodu i ohlas v tisku, k pořádání závodu byl již třeba početný sehraný tým.

V době, kdy v rámci tehdejší snahy o rajonizaci atletických závodů přebíraly od atletického oddílu TJ Bohemians technické uspořádání oddíly atletiky a lyžování Spartaku Praha 4 (1966), blížil se celkový počet účastníků tisícovce. Velká kunratická byla již velkým a pořadatelsky náročným podnikem, zařazeným do plánu akcí městské sekce atletiky s prakticky stejným rozsahem kategorií jako dnes.

Postupně došlo k řadě změn, vydávání rozpisu tiskem, k tištění plakátů, k použití elektronických startovacích a cílových hodin, k důsledné organizaci práce v koridoru a k počítání a vyvěšování předběžných výsledků na kuponech. Byly zavedeny přihlášky předem a výsledky se počaly třídit do věkových kategorií podle ročníků narození, nejdříve ručně, později počítačem.

S rostoucím počtem závodníků byl v roce 1980 rozdělen závod na dvě samostatné části, se startem a cílem u altánu a se startem a cílem u lávky, současně vznikla i nová trať žen a všechny tratě dostaly podobný náročný charakter jako trať hlavní kategorie.

Po řadě jednání se zvažováním různých možností včetně změny lokality nebo trasy závodu se dospělo k řešení s omezením počtu běžců běžících přes Hrádek na 3 500 a s dalšími podmínkami pro konání závodu v chráněném území v roce 1985 a dalších letech.

(napsáno s použitím materiálů Emila Pospíšila, ředitele závodu v letech 1979 – 2003, velkého znalce historie Velké kunratické)

Základní údaje v termínovce

Vlož si závod do osobního závodního deníku

Hodnoť závod

Webové stránky závodu