Velká kunratická - a léta běží...

S rostoucím celkovým vytížením lesa zejména okolní zástavbou stoupl v 58. ročníku tlak na omezení rozsahu závodu a v 59. ročníku v roce 1992 byl v povolení závodu omezen počet běžců běžících přes Hrádek na 500 závodníků a celkový počet na 2 500 a navíc bylo zakázáno použití treter s hřeby.

Pořadatelé zvládli kritickou situaci na poslední chvíli rozdělením kategorie mužů na dvě – s Hrádkem a bez Hrádku – a vypuštěním kategorií malých dětí. To vyvolalo nesouhlas rodičů a zákaz použití treter vyvolal patrně první protest v historii závodu.

Před šedesátým ročníkem skončila několikaletá stavební činnost u přístupu do prostoru závodu. Žádost o povolení (žádalo se každý rok znovu) byla doložena odbornými posudky a limit počtu běžců přes Hrádek byl pak stanoven na 1 500 a po třech letech snížen na dva roky na 1 300. Byla znovu obnovena účast malých dětí s přesunutím startu a cíle nad mlýn a při 61. ročníku tam byly přesunuty i kategorie mladšího žactva a starší žákyně byly přiřazeny na ženskou trať. To byly zatím poslední změny tratí, prostor u lávky se uvolnil a lávka, která byla na restitucí vráceném pozemku, byla později uzavřena. Pořadatelství závodu převzala od městského výboru TJ a v dalším roce atletický klub, na který přešla i starost o finanční zajištění závodu.

Před 65. ročníkem v roce 1997 byl dán poprvé souhlas k pořádání závodu na pět let, limity počtu byly stanoveny na 1 450 běžců přes Hrádek a 3 000 celkem, což stabilizovalo podmínky pořádání závodu na delší dobu. V té době však již zájem o účast znovu vzrůstal, startovní čísla pro hlavní kategorii byla vyčerpána již při přihláškách na Děkance a v 67. ročníku se po devíti letech přiblížil celkový počet účastníků třem tisícům.

Se stoupajícím počtem starších závodníků byly v 65. ročníku zařazeny věkové kategorie mužů přes 70 a žen přes 50 let a kategorie veteránek VK. Běžících veteránů VK stále přibývá, v 69. ročníku jich bylo 326 což je 22,5% celkového počtu běžců na trati mužů, ale méně než se předpokládalo. V průběhu let se změnila skladba vítězů závodu. Po tom, co dlouhá léta převládali na předních místech atleti, začali se v posledních letech uplatňovat též orientační běžci, rekord Vlastimila Zwiefelhofera z roku 1979 je však stále nedostižitelný.

69. ročník byl mimořádný nepříznivými přírodními podmínkami. Srpnová povodeň zaplavila a rozmáčela celé údolí a způsobila pád několika velkých stromů. Další deště pak rozmáčení podpořily. Zkázu dovršila podzimní vichřice – ten rok padly za oběť řádění přírodních živlů obě pražské atletické haly – ta ve Stromovce byla zničena povodní, strahovskou nafukovací zničil vítr.

Projevilo se to v celém údolí, nejvíce však u hlavního startu a prvního přeskoku potoka. Situaci pomohly zlepšit 3 brigády pořadatelů odvodněním prostoru a navezením kůry, přesto byl tento úsek velmi nepříjemný a spolu s dalšími podobnými přispěl k neobvykle špatným časům v hlavní kategorii. Při pořádání Velké kunratické se postupně vystřídala řada pořadatelů, rozhodčích a příznivců VK. Mnozí z nich se angažovali velmi dlouhodobě. Všem je za to třeba poděkovat.

Přírodní prostředí kunratického lesa je již celkově velmi zatěžováno a závod přece jen toto zatížení dále zvětšuje. Proto se dnes již nelze vrátit k masovosti z 80. let. Nedovoluje to po některých majetkových změnách ani prostor závodu. Je třeba naopak hledat a dodržovat všechna opatření omezující negativní působení závodu na přírodní prostředí. To se dosud pořadatelům ve spolupráci s účastníky závodu dařilo, a proto v povolení závodu na dalších pět let (2003 – 2007) souhlasil povolující orgán s úpravou limitů na 1750 běžců přes Hrádek a 3400 celkem. Pro roky 2008 – 2012 byly limity upraveny na 1950 běžců přes Hrádek a 3400 celkem.

Dává to dobré podmínky pro další existenci závodu a je třeba si toho vážit a podmínky povolení pečlivě dodržovat.

Od 71. ročníku začal pracovat nový organizační výbor a pro měření časů byly zavedeny čipy. V 74. ročníku byl zařazen závod vozíčkářů Velká kunratická bez barier a po zvýšení limitu běžců přes Hrádek v 75. ročníku bylo možné vyjít vstříc ženám toužícím po lezení po čtyřech a vypsat pro ně závod na mužské trati.

(napsáno s použitím materiálů Emila Pospíšila, ředitele závodu v letech 1979 – 2003, velkého znalce historie Velké kunratické)

Webové stránky závodu