O výhodách společného výběhu jsme se již zmiňovali. Tentokrát jdeme přímo na věc a ukážeme vám, kdo se na vás těší a kdo je připraven se s vámi podělit o své zkušenosti.

Kdo by neznal Vandu Kadeřábkovou-Březinovou. Nebudu ji prezentovat ani jako maminu téměř dvouletého syna, ani jako závodnici či zpěvačku. Mimo tyto rozmanité aktivity je totiž také trenérkou PIM Běžeckého klubu a můžete si s ní jít zaběhat každou lichou středu v Praze.  Zkušeností má víc než dost a rad týkajících se běžeckého tréninku, skloubení péče o malé dítě a běhaní či povzbuzení se vám dostane, kolik si budete přát. A abyste věděli, do čeho běžíte, přečtěte si její odpovědi na naše otázky.

Na jaký výkon v posledním roce jsi pyšná?
Nejvíc asi na vylepšení půlmaratonu dvakrát za sebou – poprvé na 1:34:01 na PIMu a pak 1:31:16 v Pardubicích, kde jsem byla navíc ráda, že mě Keňané nevzali o kolo – sedmikilometrové. (smích)

Kolik toho měsíčně naběháš?
Měsíčně jak kdy, v zimní přípravě i přes 300, jinak když se mi někdy nepovede 200, jsem skoro zklamaná.

Kde nejraději běháš?
V poslední době asi na několika okruzích v okolí Senohrab. Asi také proto, že bych ráda vypadla bydlet z Prahy a jezdila do města, jen pokud tam něco musím nebo potřebuji zařídit – a taky potrénovat a pokecat s dalšími běžci, neb na vsi jich je zase méně. Ráda běhám i v Krčském lese nebo kolem Rokytky dál na Kyje. Nebo Vítkov, je nejblíž a mám tam svou tréninkovou skupinu, na delší tréninky je mi ale malý, třikrát tam a zpět už je na palici.

Který je tvůj nejoblíbenější závod?
Mám ráda všechny závody, kde je dobrá atmosféra, rychlá trať… Na delší tratě od půlmaratonu výše mám ráda hodně lidí, člověk není tak sám. Závodím ráda taky na dráze. Třeba liga, kde nejsem jen sama za sebe, ale sbírám i body pro družstvo – a napětí do poslední chvíle, jak dopadneme po všech disciplínách.

Nejtěžší – asi všechno, kde jsou kopce, vrchy neběhám – jsem rovinový jezdec, z každého kopce se kilometr léčím. Také si po každé Kunratické říkám, že to už nikdy nejdu – tam je však tak skvělá atmosféra, start po dvou lidech po deseti vteřinách, sbírání počtu startů do statistik atd. Bez tohoto závodu si sezónu vůbec nedovedu představit. Jinak letos v 35 letech budu mít patnáct startů, což je nejlepší možná bilance z poměru věk/počet startů pro vstup do Veteránek VK za pět let, jinými slovy – nikdy jsem nevynechala, ani když jsem čekala Matýska.

Na který závod se chystáš na jaře v příštím roce?
Příští rok Pražský půlmaraton – zase PIM, nebo ve stejném termínu mistrovství Evropy veteránů v Anconě a Pardubice (MČR).

Na co bys nalákala běžce pro společné výběhy?
Na setkání se stejně naladěnými lidmi, zvýšení motivace ve skupině, absolvování
tréninku, který by lidé sami nejspíš nešli, ale s druhými ano, dobré rady a taky samozřejmě pokec. Další a soustavnější cíl je přilákat více ženských k běhání a závodění, boření mýtů typu žena + dítě = konec závodění atd.