Pád se dá popsat jako rychlý řetěz za sebou následujících ztrát. Nejprve ztratíme koncentraci, pak rovnováhu. V závodě ztratíme čas, pozici, často i naději na dobré umístění. Předvedeme-li pěkný pád na veřejnosti, možná ztratíme dobrou pověst nebo sebevědomí. Když už ale padáme, snažme se neztratit to nejdůležitější, zdraví.

Cesta na zem obvykle netrvá déle než vteřinu. Není to mnoho, ale při troše štěstí máte šanci během té vteřiny zachránit, co se dá. Menší škobrtnutí se někdy ještě dá vybalancovat, ale pokud cítíte, že rovnováha je už definitivně pryč, je lepší přestat s marnými pokusy a soustředit se na přistání. Snažte se dopadnout naplocho, neriskujte zranění vystrčených kolen. Jen je nutné včas dostat předloktí mezi zem a obličej. Odřené předloktí nebo dlaň je vždy lepší než odřená brada nebo vyražené zuby. V členitém terénu nebo v lese je potřeba mít trochu štěstí, protože na volbu místa dopadu nám setrvačnost a zemská přitažlivost nedá mnoho času.

Pokud po pádu zjistíme, že kromě odřenin nemáme žádný další úraz, je dobré co nejdříve pokračovat v běhu. Bolest obvykle nepřijde v plné síle okamžitě, ale s menším zpožděním. Za pohybu se snáší daleko lépe, než když zůstanete sedět na místě svého pádu. Inventuru poškozených součástí běžeckého vybavení, odřenin a desinfekci ran provedeme později a v klidu.

Zimní pády jsou sice nepříjemné, ale mají jednu obrovskou výhodu. Obvykle jsme chráněni jednou nebo více vrstvami textilu. Zničit si nové elasťáky za tisíc korun sice také není nic příjemného, ale bolí to o poznání méně, než odřená nebo spálená kůže.  O to nepříjemnější bývají letní pády. Cyklisté si kvůli možným pádům holí nohy. Zranění na oholené noze nebývají tak rozsáhlá a lépe se hojí. Naštěstí běžci nepadají tak často, aby se jim holení nohou vyplatilo.

A dá se tedy běžeckým pádům zabránit? Stoprocentně fungující recept bohužel neexistuje. Riziko pádu můžete značně snížit tím, že při běhu udržujete koncentraci na cestu, vybíráte vhodné trasy, věnujete pozornost stavu svých podrážek a pečlivě si zavazujete tkaničky. Pak vám pravidelné běhání dá mnohem víc, než kolik vám pád může vzít.

Dotazník manažera

Tomáš Rychecký
TNS AISA s.r.o.,
Managing Director, Client Service

Proč jste začal běhat?
Na běh jsem přešel od basketu a volejbalu přirozeným přesunem od sportů kolektivních k individuálním. Sekvence následující: basket, šestkový volej, plážový volej, kolo, běh.

Jak dlouho už běháte?
Běhám něco přes deset let.

Oblíbená trasa?
Obora Hvězda celoročně.

Kolik měsíčně naběháte?
120–150km.

Máte svůj čas na běhání?
Večer a hlavně víkendy.

Hobík nebo závoďák?
Něco mezi.

Sprinter nebo vytrvalec?
Stále více vytrvalec.

Běháte s nebo bez sporttesteru?
Dnes již bez.

Výkon, na který jste hrdý?
Je jich víc. Většinou vždy, když běžím s profíky a není to trapné. A možná i těch 10 maratonů, každý rok po sobě.

Tajný běžecký cíl?
Nezhoršovat se co nejdéle to půjde.

Oblíbená značka běžecké obuvi?
Reebok.

Je běh zdravý sport?
Určitě, stejně jako mnoho dalších sportů a rozumných lidských aktivit.

Proč byste doporučil běh ostatním manažerům?
Doporučil bych ho každému, protože je ohromně spravedlivý, efektivní a přináší pocit volnosti, i když jsem si vědom, že úplně pro každého není.