BBP: Ráječko opět pro Orálka a Homoláče
Sobotní Ráječko přivítalo běžce Brněnského běžeckého poháru podmračenou oblohou s teplotou okolo 0 °C. V kratším závodě opět suverénně zvítězil Jirka Homoláč (15:30), v delším závodě na 10 km si připsal další prvenství v poháru Dan Orálek (34:05).
Do jinak perfektní organizace závodu zasáhl „šotek“, a tak dělo, které mělo odstartovat desítku, odmítlo vystřelit, i když shořela celá zápalná šňůra, takže ke slovu přišla pistole Františka Nemetze. Pak ještě šotek zařádil, když způsobil technickou závadu zabraňující tisku výsledků. A to nemluvím o tom, že pořadatelé museli pro letošní závod najít náhradní místo pro převlékání a zázemí závodu, protože hala Celestica nebyla letos k dispozci. Nic z toho ovšem nikterak neubralo na příjemné atmosféře a nádherném sportovním zážitku.
Zatímco v dětských kategoriích byla o běžce vysloveně nouze – začínají jarní prázdniny -, v kategoriích dorostenců a dospělých byl úbytek startujících méně významný: na pětce startovalo 67 běžců, na desítce 165. V ženských kategoriích na pětce uspěla nejlépe Alena Balcarová (18:39), následovaná Danou Fickerovou (19:17) a Zdenkou Komárkovou (19:58). Z veteránek si dobře vedla Irena Antošová, Alena Žákovská i Vilma Podmelová.
Závod se již druhým rokem běží po upravené trase. Tím se omezil pohyb po frekventovaných silnicích a většina tratě vedla buď po silnicích, které dnes byly v podstatě bez automobilového provozu, nebo pak převážně po zpevněných cestách. Silnice byly mokré bez sněhu, jen ojediněle s břečkou, jinak nás ale obklopovala klasická zimní krajina. Tu jsme si také mohli vychutnat v úseku, kde se běželo luční zcela zasněženou cestou do táhlého kopce. Tam byla obrátka, po níž následoval seběh po sněhu dolů.
V tomto úseku bylo třeba si dávat pozor na to, kam a jak kladete nohy a trochu méně vnímat celou tu zasněženou krajinu. Osobně jsem postupně méně sledoval běžce běžící opačným směrem a méně jsem se s nimi zdravil. Tento úsek bych si určitě dokázal více vychutnat při rekreačním proběhnutí než při závodě. Dvakrát jsem při cestě nahoru potkal Dana Orálka následovaného Jirkou Homoláčem, podruhé byl odstup mezi oběma běžci zřetelně větší.
Ale aby to mělo trochu napětí, Jirka se při běhu zpátky na pevném povrchu silnice jen tak nedal. K tomu říká Dan Orálek: „Na té rovince mě Jirka začal stahovat a já jsem o tom nevěděl, ale pak jsem dokázal zrychlit, takže mě už nedotáhl.“ A tak odstup obou běžců zůstal 13 sekund. Když jsem Dana poškádlil otázkou, jak si vychutnal úsek po zasněženém terénu na louce, odpověděl: „Nepokládám to za ideální povrch. Potřebuji tvrdý podklad. Nejhorší je měkký podklad. Nevadí mi, když to klouže, ale podklad musí být tvrdý.“ Specifické postavení takového závodu v rámci jeho ultarmaratonského tréninku popisuje slovy: „Dobře se běželo. Jen to bylo na mě trochu rychlý. Většinou běhám při tréninku pomaleji. Takže se musím vybičovat, abych ze sebe dostal všechno.“
Jirka Homoláč vypadal po skončení závodu naprosto spokojeně. Se skromností sobě vlastní se pochlubil krásným časem 34:18 na desítce a prvenstvím na pětce v čase 15:30. Na dotaz, jestli oba závody běžel jen tak v trenkách, poznamenal: „Dneska bylo teplo…“
Trochu za samozřejmost možná pokládáme organizační zajištění poháru. „Před letošním ročníkem Poháru jsem měl trochu obavy, jestli to všechno zvládneme, tedy především já sám,“ svěřil se mi při sledování mužské a veteránské desítky „otec zakladatel“ Brněnského běžeckého poháru Jaroslav Dvořáček. „Byly nějaké problémy v zaměstnání, naštěstí vše dobře dopadlo. Tak velká akce vyžaduje, aby měl člověk zajištěno přiměřené zázemí jak ve vlastní rodině, tak na pracovišti.“
Neméně náročné jistě bylo zajištění právě tohoto závodu. Ale všude jsme viděli dostatek pořadatelů, kteří zajišťovali jak bezpečnost, tak i to, aby běžci nezabloudili. Hlavní pořadatel z SC Ráječko Zdeněk Přibyl byl po skončení akce unaven téměř stejně jako aktivní účastníci – musel totiž dělat na kole předjezdce pro všechny věkové kategorie. „Při desítce jsem už toho měl dost a skoro jsem se bál, že mně Dan Orálek ve vrchařské prémii do Horní Lhoty předběhne,“ svěřoval se Zdeněk s úsměvem. Jemu i všem dalším z Brna i Ráječka patří za bezchybnou organizaci velký dík.
Vzhledem k tomu, že obec Ráječko sousedí s městy Blansko a dvojměstím Rájec-Jestřebí, sluší se dodat, že dřívější trasa závodu před lety vedla po silnici směrem k Rájci a nahoru k zámku, kde se nachází proslulá obrazárna, kterou rozhodně stojí za to zhlédnout.
A nebezpečná blízkost města Blansko nám připomíná hlavní působiště Extrém týmu Horizont kola Novák Blanko, jehož členové se letošního závodu skoro povinně zúčastnili: Alena Žákovská (spolu s Milanem Daňkem na nejedné výpravě do Afriky, Asie a dalších kontinentů) pro jistotu obou závodů, mužská část týmu jen desítky. A tak jsme mohli vidět Roberta Šamonila (proslulého cestami na kole po Karpatech, ale třeba i po Asii, zejména na Ararat), Honzu Macuru (známého také jako námořníka). Není tedy divu, že závod kromě toho, že je součástí Brněnského běžeckého poháru, je zároveň zařazen do blanenské okresní běžecké ligy.
Při závodě došlo k politováníhodné události,kdy jeden z běžců přišel o nemalou finanční částku. Zmiňuje se o tom Jaroslav Dvořáček ve svém tradičním „pokecu“. Přestože mezi běžci se něco podobného stává jen zřídka, buďte na závodech obezřetní, neberte s sebou příliš mnoho peněz.
Web Brněnského běžeckého poháru
