Jsem jak uštvaný pes, ale díky běhu přežívám

NEČEKANÉ ZAKONČENÍ ZIMNÍ SEZÓNY
Původně zrušená Karlovská (Valašská) padesátka v běhu na lyžích se díky přívalu sněhu uskutečnila v novém termínu 28. 2. a Jarda neváhal a na start nastoupil. Sám předem tvrdil, že zcela jistě půjde jen o srandu, relax a pohodový víkend v horách. Rozhodně ani neplánoval pravou předzávodní přípravu. Když jsme se ho ptali, jestli si dal alespoň nějaké tréninkové jízdy, s úsměvem řekl: „ Vůbec nic, nestál jsem na tom asi rok. Nemám ani pořádně namazáno. Byl jsem domluvený s kamarádem, že mi lyže připraví, ale nějak na mě zapomněl, takže jsem improvizoval.“ A právě toto se ukázalo jako rozhodující pro celý závod.

Špatně namazané lyže prostě nejely, a když přišlo po úvodních dvou kilometrech drtivé stoupání, propadl se úplně na konec pelotonu. I když dřel „jak kůň“, jel „jak šnek.“ Puls přitom měl 175 (na úrovni tempa 3:30 min/km při normálním běhu). Z kopce a po rovině to nebylo o moc lepší. Jen díky ochotě staršího diváka-běžce, který mu narychlo lyže přemazal na desátém kilometru, mohl Jarda začít tak trochu stíhací závod. Jenže vosk opět slezl na dvacátém kilometru, a tak když po nekonečném trápení dorazil do cíle prvního 25 km dlouhého okruhu, závod raději ukončil.

„I když jsem závod nedokončil, tak celou akci beru pozitivně. Vždyť jsem si jel především odpočinout od své práce a prožít víkend se svou ženou. To, že jsem tak dopadl, zase až taková tragédie není. Byl jsem sice mezi posledními, ale průměrný tep byl na hranici tempa 3:45. Takže to byl velmi kvalitní trénink. Cítil jsem se fyzicky dobře, jen prostě ty lyže nejely,“ komentoval celou akci Jarda.

Pro PIM si vzal určité ponaučení:

1) Udržet klid – i když bral Karlovarskou 50 jako srandu. Atmosféra ho pohltila a byl nervózní. Na PIMu však bude hůř. Musí v sobě proto udržet klid a první kilometry se ovládnout a čekat, až chytí dech, svůj rytmus a tempo.

2) Doplňování energie – ztráta tekutin a energie byla při Karlovarské 50 obrovská a to už od pátého kilometru.  Zjistil, že kromě doplňování tekutin na občerstvovačkách se mu osvědčil obyčejný banán. Na čokolády, ovoce a jiná jídla maratonců neměl ani pomyšlení a určitě je v Praze zkoušet nebude.

3) Atmosféra na konci pelotonu – to, že dopadl, jak dopadl, mělo určitou výhodu. Poznal atmosféru konce pelotonu. Lidé si tam povídají a užívají si to možná více než ti, kteří jedou vpředu „na krev“. Pro PIM tedy velmi dobré ponaučení.

JAK TRÉNOVAT DVA MĚSÍCE PŘED STARTEM?
Pomyslná první etapa přípravy byla zakončena malým soustředěním v rámci dovolené, kdy mohl každý den trénovat dvoufázově (období 10. – 14. 2.). Takže druhá etapa započala celkovým zvolněním v tréninku. Ani ne co do počtu kilometrů, ale spíš v tempech. Také poslední 35 km dlouhý běh si dal naposledy někdy před třemi týdny. Běhá nyní denně.

Paradoxně je to ale spojeno s velkým množstvím nových pracovních úkolů a povinností. Má toho tolik, že prostě ve volný den musel zařadit krátký klus za 5:30, aby si mohl odpočinout od práce a odreagovat se. Na druhé straně pracovní povinnosti zase způsobily, že bývá problém najít během dne dostatek času na běh. „Kromě práce mám ještě pětitýdenní intenzívní kurz angličtiny, který mě doslova likviduje! Já nemám sílu, chuť a energii vyběhnout na pořádný trénink. A když se přinutím, ploužím se a zrychlit nejde. Tak jsem to musel vyřešit tak, že někdy vstávám brzy ráno a trénuji před tím vším, co mě čeká celý den. A je to tak lepší,“ vysvětluje svoji situaci Jarda, který teď v tréninku improvizuje ze dne na den.

Absolvovat závody teď v úmyslu raději nemá. Na co se však těší? Hranická dvacítka, která se běží v Hranicích na Moravě 4. dubna, a dále ještě Hanácký půlmaraton v Olomouci koncem dubna. A snad ještě jeden závod. Víkend chce věnovat pořádnému tréninku, který časově více sedne do volného dne, kdežto vyjet někam na závod, to už zabere skoro celý den. K tomu Jarda dodává: „Když v neděli druhý den po závodě chci běžet 35 km, nejde to tak, jak bych si představoval. Všechno vychází z mých časových možností, a tak jsem rád, že mám dva dny volna na dva kvalitní tréninky.“

Ukázka tréninku:
15. – 20. 2. – víceméně odpočinek (volný běh, klus). Jen 16. 2. v Budapešti si trochu zazávodil (22 km intervalové běhy)
21. 2. – 20 km po 4:15 a 5 km po 3:53
22. 2. – 28 km po 4:15
23. 2. – 10 km volně až klus
24. 2. – 9 km po 3:42 + 6 km (rozklus, výklus)
25. 2. – 6 km volně až klus (v 22:00 po angličtině a po služební cestě, zcela grogy)
26. 2. – 10 km volný běh a klus (únavou „usínal“ při běhu – vrátil se ze Slovenska)
27. 2. – 8 km běžky (seznámení s tím, co to jsou běžky)
28. 2. – Karlovarská 50 (avšak jen 25 km – čas prý není důležitý)
1. 3. – 6 km volný běh (na hranici 4:45)
2. 3. – 16 km po 4:35 (běh brzo ráno)
3. 3. – pokus o 8× 1km za 3:20 (nakonec jen 6× 1 km průměr za 3:21 (pauza 1:30) a 400 m za 80s, pak nastoupila únava)
4. 3. – 16 km po 4:25 (běh po služební cestě – pocit „drogové závislosti“)
5. 3. – 18 km po 4:22 (běh brzo ráno)
6. 3. – volno (tedy lehký klus 5 km za 5:30, na uvolnění)

DÁVKA DROGY PROTI PRACOVNÍMU STRESU

Jsou ale chvíle, kdy se běh stává skutečnou drogou, jejíž požití má povzbuzující účinky. Jarda rád vzpomíná na služební pobyt v Budapešti před třemi týdny. Tam objevil na krásném dunajském ostrově tartanovou dráhu v podobě roviny dlouhé 1, 5 km, kde běhalo neuvěřitelné množství běžců a běžkyň. „Hrozně moc mě to tam chytlo. Počkal jsem si vždy na nějakého rychlého běžce, dal jsem mu náskok a pak jsem to napral „jak malý Jarda“. Prostě takové vzrušující intervaly. A to jsem chtěl přitom jen klusat a odpočívat,“ vypráví s úsměvem.

Také když se vrátil z Vídně, kde měl nabitý pracovní program, zjistil, že běh je jediným vysvobozením. Jakmile dojel domů, okamžitě nazul boty a vyrazil do terénu. „Doslova jsem se třepal na to, až se obléknu do běžeckého. Dalo se to asi přirovnat k pocitu před a po dávce heroinu, i když jsem drogy nikdy nezkoušel. Neuvěřitelný pocit štěstí a uvolnění! Člověk se dostane do úplně jiného světa, fakt jsem si připadal jak zfetovaný! A pak jsem šel na angličtinu a tam jsem hýřil štěstím a aktivitou.“

Ale vážně. Teď prý musí Jarda hodně naslouchat tělu, běhat „lehce“ a musí z toho mít radost. „Zhruba vím, co je v plánu od Pavla Baběráda, ale beru si z toho jen to, co potřebuju.“ To znamená přibližně dva tempové tréninky týdně, plus jeden dlouhý běh. Zbytek si doplním podle sebe. Když budu cítit, že jdu do útlumu, dám si okamžitě pauzu.“ O závěrečné fázi tréninku v období přbližně  10 dní před maratonem Jarda zatím přemýšlí a zkoumá, co by pro něho mohlo být nejvhodnější.