Přeskočme období pěti let, která vzniku PIM předcházelo, kdy ještě za komunistického režimu přišla s myšlenkou městského maratonu jedna cestovní kancelář při Mezinárodní organizaci novinářů (MON). I proto byly trasy tohoto maratonu v r. 1990 a 1991 poplatné ideologii: ústředním motivem bylo sepětí socialistické tělovýchovy (start na Strahově) s historií socialistického státu (cíl na Staroměstském náměstí).

Zcela do pozadí byla odsunuta skutečnost, že výškový rozdíl mezi těmito dvěma místy byl téměř 200 metrů, což je z hlediska regulí IAAF naprosto nepřijatelné. Další dva roky se již startovalo ze Stromovky, o rok později  (1994) se maraton z organizačních důvodů neuskutečnil. V žádném z těchto běhů se však na start nepostavilo více než 800 běžců.

To však již přišla na scénu skupina nadšenců kolem Carla Capalba, Itala žijícího v Praze. Legenda praví, že  celý nápad vznikl na podzim v jedné košířské hospodě u českého piva. Díky jejich nezměrné odvaze se jim podařilo během půl roku získat na svou stranu magistrát, sponzory a při současně masivní propagaci i zájem domácích i zahraničních běžců. Ku pomoci si přizvali i dva zkušené muže z Itálie. Jedním z nich byl Francesco Alzati, zakladatel světoznámého běhu Stramilano, který vybral trať, druhým pak olympijský vítěz v maratonu v Soulu (1988) Gelindo Bordin,  který svou osobou dodal novému běhu patřičnou váhu.

Při výběru trati premiérového ročníku (1995) se přece jen projevila neznalost pražského terénu a Francesco ji vybral podle jednoduchého receptu: podle Vltavy to bude rovina, trať bude rychlá. Start byl tehdy v křižovatce Václavského náměstí a ul. 28. října a po přeběhnutí mostu Legií se prostě běželo cca 20 km podél Vltavy a zase zpět s tím, že cíl byl na Staroměstském námšstí. Obrátka vyšla až asi 1 km za hrází Vranské přehrady. Přesto měl maraton nečekaný úspěch – cílem proběhlo 1 678 mužů a žen.

Ještě další dva roky Italové připravovali (1996 a 1997) trať sami, byť na základě připomínek českých běžců i rozhodčích. Trať se postupně měnila, s cílem přiblížit se svým charakterem městskému maratonu. Start byl posunut na Václavské náměstí mezi Vodičkovou  a Můstek. Nejdříve se oběhl vnitřní městský okruh (asi 5 km) po nábřeží do Pařížské a přes Staroměstské nám. křivolakými uličkami (Dlouhá, Dušní) na nábřeží. Dál se běželo Revoluční a Celetnou přes Ovocný trh, Perlovou na Národní. Za mostem Legií se pokračovalo již po tradiční trati po strakonické silnici, za odbočkou na Zbraslav ještě asi 800 m směrem k Cukráku. Po návratu na křižovatku se odbočilo do Zbraslavi. Obrátka byla až na konci ulice K Přehradám před křižovatkou s Žitavského. Po návratu k Národnímu divadlu následoval znovu pětikilometrový městský okruh jako v úvodu s doběhem  na Staroměstské náměstí.

V r. 1997 byla vypuštěna nevhodná smyčka  přes Staroměstské náměstí, od Právnické ulice se běžel rovnou pětikilometrový městský okruh. V důsledku toho byla obrátka na strakonické silnici posunuta ještě o další asi 500 m k Cukráku, kde již začínalo stoupání. Po návratu k Národnímu divadlu  opět 5 km dlouhý městský okruh a doběh Pařížskou do cíle.

1998 – Poprvé se běželo přes Karlův most. Ze Staroměstského náměstí se vybíhalo opačným směrem, tedy do Železné ulice a po vnitřním městském okruhu (Revoluční a po nábřeží) přes Karlův most a Kampu opět až za Zbraslav pod Cukrák a zpět, podél Vltavy až k lomu za Zbraslaví. Zpáteční cesta přes Kampu na Mánesův most a závěrečným městským okruhem k Národnímu divadlu a přes ulici 17. listopadu Pařížskou na Staroměstské náměstí.

1999 – Začátek stejný jako před rokem, za Karlovým mostem přes Malostranské náměstí a Valdštejnskou na Klárov, přes Kampu podél Vltavy do Zbraslavi. Tam však byla obrátka asi o 2 km dříve, už u tenisových kurtů. Zpět stejnou cestou, ale do městského okruhu přidána smyčka podél řeky až do Karlína k Šaldově ulici. Zpět znovu Těšnovským tunelem  do Revoluční a klasicky kolem Národního divadla do cíle.

2000 – Po nepodařeném jednoročním experimentu s karlínskou smyčkou odstartoval PIM znovu do Pařížské, pak levotočivě po městském okruhu a přes Karlův most. Až do Zbraslavi stejná trasa jako před rokem, ale opět byla zařazena smyčka k Cukráku. Po návratu na křižovatku se pokračovalo až na konec Zbraslavi k Žitavského ulici. Zpáteční cesta zůstala stejná jako v r. 1998 (Kampa, Mánesův most a vnitřní městský okruh).

2001 –  Ani tento rok se trať neobešla beze změn. Běžci vyběhli stejně jako minule, ale kvůli opravě křižovatky u Národního divadla se na vnitřní městský okruh dostali Divadelní, Ostrovní a Voršilskou ulicí. Až na rozcestí pod stoupáním k Cukráku trať stejná, zde se však zatočilo doleva zpět na náměstí do Zbraslavi a kolem galerie přes starý most k Vltavě. Vpravo po štěchovické silnici, obrátka byla tentokráte již před mostem Závodu míru. Zpět až do cíle zůstala trať proti předchozímu roku stejná.

2002 – Ve snaze o překonání traťového rekordu a představě, že k tomu přispěje co nejvíce rovná trať, došlo k návratu téměř k trase prvního ročníku. První část byla stejná jako v r. 1999 a 2000, okruh přes strakonickou silnici a náměstí ve Zbraslavi byl stejný jako v r. 2001. Podél Vltavy však trať pokračovala až na obrátku za zbraslavský kamenolom (25,2 km). Zrušením závěrečného městského okruhu se po doběhnutí kolem Rudolfina běželo Pařížskou přímo do cíle. Traťový rekord překonán nebyl.

2003 –   Poprvé po osmi letech zůstala trať téměř beze změny, pouze po přeběhnutí Mánesova mostu se neběželo kolem Rudolfina vlevo po nábřeží, ale rovně kolem „rudolfínských“ schodů do ulice 17. listopadu a do Pařížské. Obrátka u kamenolomu se kvůli tomu posunula ještě o několik desítek metrů dále.

2004 –  V tomto roce došlo k první, zcela zásadní změně trati, jejímž cílem bylo přiblížit její charakter pojmu „městský maraton“. Byl to však jen první krok. Po startu se běžel tradiční městský okruh, u Karlova mostu se však běželo rovně a Divadelní ulicí znovu na nábřeží. Zde se využilo dobré zkušenosti s nuselskou i podolskou částí trati půlmaratonu, tj. z Výtoně okruh Svobodova, Sekaninova, Jaromírova, tunelem pro pěší do Vnislavovy a vlevo do Podolí až na obrátku u čerpací stanice Agip za loděnicí Bohemians. Zpět až k Palackého mostu, za mostem na Strakonickou a po ní až na obrátku, která byla před mostem přes Berounku. Zpátky podél řeky až k mostu Legií, přes Újezd a Malostranské nám. na Karlův most. Za mostem vlevo do ulice 17. listopadu a Pařížskou do cíle.

2005 – Druhá nejmenší změna v historii. Místo odbočky z Národní do Perlové a přes Ovocný trh na náměstí Republiky se běželo rovně po pěší zóně, jinak trať zůstala stejná. Potřebného prodloužení se dosáhlo posunutím obrátky až na začátek mostu přes Berounku v Lahovičkách.

2006 –   Další velká změna trati, protože odpadl úvodní i závěrečný vnitřní městský okruh. Po startu do Pařížské vlevo přímo ke Karlovu mostu, přes Malostranské náměstí a Valdštejnskou na Klárov. Po nábřeží na nově zařazený holešovicko-karlínský okruh, tj. kolem tržnice a Jateční na Libeňský most. Za ním přes Švábky na Sokolovskou, od Šaldovy ul. po Rohanském nábřeží Těšnovským tunelem. Přes Řásnovku do Revoluční a pěší zónou k Národnímu divadlu. Pak stejná část jako v r. 2004 (smyčka v Nuslích a v Podolí) až na obrátku na Strakonické, která se významně přiblížila centru – byla už u dostihového závodiště ve Velké Chuchli. Zpět se běželo jako před rokem až k mostu Legií, kde se však přeběhlo k Národnímu divadlu a odtud již nejkratší cestou  (Křižovnická, 17. listopadu, Pařížská do cíle.

2007 – Třetí zásadní změna trasy maratonu. Po absolvování holešovicko-karlínského okruhu se za Těšnovským tunelem běželo dál po nábřeží zpět na Staroměstské nám., Celetnou na pěší zónu  a k Národnímu divadlu. Střední část trati  do Nuslí a Podolí se nezměnila, jen obrátka v Podolí se musela posunout asi 160 m za čerpací stanici Agip. Obrátka Na Strakonické už byla na Zlíchově před spojnicí s Nádražní ulicí. Po návratu k Národnímu divadlu se běželo po nábřeží až k Čechovu mostu a po jeho přeběhnutí ještě jednou do Holešovic a Karlína, za Těšnovský tunelem pak po nábřeží do Pařížské a na Staroměstské nám. Zajímavé bylo, že s nápadem vést na 12. km maraton znovu přes Staroměstské nám. a tím odstranit poměrně dlouhou dobu trvající hluchý prostor u startu a cíle přišel Paolo Ottone, v té době vůdčí osobnost PIM.

2008 – První náznak toho, že PIM už má hledání optimální trati za sebou a že jakékoliv další hlubší změny už by byly jen variantami bez patřičného efektu. Došlo totiž jen ke dvěma nepodstatným změnám: místo loňského odbočení na 12. km do Celetné se běželo Železnou a přes Ovocný trh, jehož komorní prostředí přispělo ke vzniku  snad nejkrásnější osvěžovací stanice vůbec. Druhou změnou bylo to, že na druhý okruh do Holešovic a Karlína se naběhlo z Křižovnické ul. již přes Mánesův most a Kosárkovo nábřeží. To umožnilo, aby se obrátka v Podolí vrátila zpět k čerpací stanici Agip a obrátka na Strakonické se přiblížila k centru o dalších 68 m.

Trasa letošního maratonu

Výškový profil

VÍCE INFORMACÍ, TIPŮ A RAD K MARATONU NALEZNETE V TIŠTĚNÉM MAGAZÍNU BĚHEJ, ZA JEHOŽ PŘEDPLATNÉ OBDRŽÍTE NA MARATONSKÉM EXPU PRAKTICKÝ DÁREK.