Velmi důležité je nenechat se strhnout v prvních minutách po startu, ale co nejdříve se snažit dostat rychlost pod kontrolu bez ohledu na to, že nás ze všech stran předbíhají desítky soupeřů. V naprosté většině případů jde o přepalovače, kteří za vysoké tempo na začátku doplatí ve druhé polovině závodu.

Dalším důležitým momentem je udržet chladnou hlavu celou první polovinu, abychom metu půlmaratonu překonali v plánovaném čase. Vše, co naženeme nad plán v první polovině, nám časomíra vrátí i s úroky v polovině druhé.

Třetím kritickým bodem je nepodlehnout euforii kolem pětadvacátého kilometru a nezrychlit, i když nám v tu chvíli naše podvědomí bude poťouchle radit, že teď je ta pravá chvíle ukázat, na jaké skvělé výkony máme. Teprve někde po pětatřicátém kilometru bychom mohli poslechnout, ale v té době už obvykle na nějaké zrychlování není nálada ani síly.

Bohužel maraton nefunguje tak, že si řeknete: „Chci ho uběhnout za tři hodiny,“ vezmete kalkulačku, vypočtete průměrnou rychlost a máte jasno. Tělo do výpočtu dosadí jiná čísla bez ohledu na vaše přání.

Teorie praví, že ideální by bylo běžet celou trať rovnoměrnou rychlostí na hranici aerobního pásma, kdy naše tělo dokáže odbourávat laktát přibližně stejným tempem, jakým jej namáhané svaly produkují. Běžců, kteří si někdy nechali vypracovat laktátovou křivku, je u nás zatím pořád naprosté minimum. Musíme si tedy pomoci jinak.

Pokud běháte se sporttesterem, možná už znáte svůj aerobní práh a chystáte se běžet podle tepové frekvence. Tady se může skrývat dvojí zrada. Ta první je technická a vyskytuje se u starších a levnějších sporttesterů. V davu kolem vás budou mít hrudní pás desítky běžců. Správné hodnoty naměří jen sporttester s kódovaným přenosem, kdy váš sporttester umí rozlišit signál vašeho pásu od ostatních.

Nenechte se proto znervóznit, když vám přístroj občas ukáže nesmyslné hodnoty. Druhá zrada se skrývá ve vaší psychice. Nervy zapracují a k vaší normální tepové frekvenci přidají někdy deset, ale někdy i třicet tepů za minutu. Spolehlivějším měřítkem je tedy čas na kilometr.

Pokud jste na konci března běželi půlmaraton, poslal vám Prague International Marathon ještě jednu užitečnou pomůcku – vaše průměrné tempo z jednotlivých čtvrtin půlmaratonu. I když jste možná přesvědčeni o opaku, vaše trénovanost z konce března se příliš neliší od té současné. Když si tedy pozorně prohlédnete své březnové výsledky, můžete začít počítat. Mohlo nastat několik možností.

Jestliže jste správně zvolili půlmaratonské tempo a udrželi konstantní rychlost po celou dobu půlmaratonu, kilometrové časy z jednotlivých čtvrtin jsou shodné v rozmezí několika vteřin. Pak jen stačí přidat pět až pětadvacet vteřin na kilometr (kolik, to už je na vašem subjektivním posouzení) a vaše maratonské tempo je dané.

Ve druhém (nejčastějším) případě jste zvolili příliš vysoké počáteční tempo a to lineárně klesá směrem k poslední čtvrtině. Pak začněte tam, kde jste na půlmaratonu skončili. Za počáteční si zvolte tempo poslední čtvrtiny půlmaratonu. Možná se vám stalo, že jste na začátku příliš šetřili síly a poslední čtvrtina byla rychlejší než první. Pak raději zůstaňte při zemi a zvolte stejné tempo, jako při začátku půlmaratonu.

Ale pozor, vypočtené hodnoty neberou v úvahu váš momentální fyzický stav v den závodu a také počasí. Teplo v den závodu automaticky znamená snížit rychlost o několik vteřin na kilometr. Stanovit správné tempo vyžaduje kombinaci teorie, předvídavosti, citu, ale také štěstí. Tak ať se vám to všechno v neděli sejde ve správném poměru!