Kdo byl pořadatelem štafety? Jednalo se o první akci tohoto typu?

Pořadatelem běhu byl Krajský úřad Středočeského kraje. V minulých letech už takovéto štafetové běhy pořádal. Vždy se jednalo o běh z anebo do družebního regionu Středočeského kraje v Itálii, Francii a Švédsku. Běhu se vždy účastnili studenti dvou škol, které se umístily na 1. a 2. místě krajského kola Juniorského Garnier maratonu. Letos padlo rozhodnutí spojit běh s českým předsednictvím EU a jako cíl byl vybrán Brusel. Vzhledem k tomu, že Jiří z Poděbrad byl první, kdo přišel s myšlenkou o spojené Evropě, byli na tuto akci pozváni i studenti z Poděbrad. 

V jaké sestavě jste celou akci podnikli?

Letos se zúčastnili běhu studenti ze Sportovního gymnázia v Kladně (11 běžců), Gymnázia v Hořovicích (10 běžců), Gymnázia v Poděbradech (3 běžci) a Hotelové školy v Poděbradech (1 běžec). Těchto 25 studentů bylo rozděleno do pětičlenných skupin. Každá skupina měla denní dávku 50 km. Každý den tedy prakticky všichni běželi dva úseky po pěti kilometrech. Na trati byl vždy nejméně jeden běžec v doprovodu pedagoga na kole a čtyři další v doprovodném vozidle za ním. Na předem stanoveném místě pak vždy čekala další skupina, štafetu si plácnutím předali a vše šlo non-stop stále dál až do cíle. Ostatní běžci, učitelé, organizátoři a řidiči se v autobuse vždy přesunuli o těch 50 km dál a čekali, vařili jídlo, odpočívali. Spalo se v autobuse nebo pod širákem, k osobní hygieně byla k dispozici nejčastěji řeka.

Jednalo se o závodní běžce?

Většina běžců štafety byli sportovci jiných druhů sportu než je atletika. Jen několik z Kladna bylo členy atletického oddílu. Jinak zde byli zastoupeni fotbalisté, orientační běžci, pozemní hokejisté. Několik jich dokonce vůbec aktivně nesportuje. Příprava na běh byla individuální a trvala přibližně dva měsíce. Já jsem svým studentům doporučil běhat 6 až 10 km 3× týdně. Všichni to plnili. Pedagogové byli většinou tělocvikáři.

Kudy vedla trasa? 

Trasa vedla z Poděbrad přes střední a jihozápadní Čechy do Německa. V Německu jsme proběhli Norimberk, Mohuč, Wiesbaden, pak už jsme zamířili do Bruselu. Běželo se téměř výhradně po silnicích nižších tříd, v Německu často po cyklostezkách.

A jaké byly mimosportovní cíle?

Kromě sportovní části měl tento běh i společenskou část. V Norimberku, Mohuči a ve Wiesbadenu nás přijali vždy starostové nebo ministři pro sport a těm jsme předávali na ozdobných pergamenech moderní poselství krále Jiřího z Poděbrad. Stejné poselství jsme také předali Velvyslankyni ČR při EU Mileně Vicenové a ta ho měla předat švédskému velvyslanci jako zástupci země, která nás střídá v předsednictví EU. Také nás přijal zástupce Středočeského kraje v Bruselu pan Marek Semerád. Ten nám také zajistil na dva dny ubytování a program v Bruselu.

Museli jste se cestou vypořádat s nějakými problémy?

Běh jsme zahájili v sobotu 20.6. ve 13 hodin v Poděbradech a ukončili ho 25.6. v ranních hodinách v Bruselu. Běželo se tedy nepřetržitě téměř 115 hodin. Kromě několika puchýřů byl největším problémem spánkový deficit. U pěti skupin běžců se střídalo jen sedm průvodců (vždy jeden na kole a druhý navigoval z doprovodného auta) a dva řidiči.

Dostal jsi také příležitost sám si něco zaběhnout?
Původně jsem si myslel, že každý den nějaký úsek s dětmi poběžím, ale nakonec jsem běžel jen 10 km v Belgii. Měli jsme tam především úkol postarat se o navigaci a hlavně o bezpečnost dětí.

S jakým ohlasem u účastníků se akce setkala?
Studentům se běh velmi líbil. Nadšeně přijali i program v cíli. Byla pro ně připravena prohlídka Bruselu a Evropského parlamentu a měli možnost připojit se ke street party před českým zastupitelstvím k ukončení předsednictví. Stejně atraktivní ale pro ně byl společný pobyt, poznání nových oblastí a samozřejmě i samotný sportovní výkon. Při poslední etapě si dokonce někteří kluci vložili běh na 20 km a čtyři dokonce uběhli celý maraton.

Chystá se napřesrok opakování podobné akce?
Pokud vím, odbor mládeže a tělovýchovy Krajského úřadu Středočeského kraje chystá za rok další štafetový běh, i když o trase ještě není rozhodnuto. Snad se podaří udělat z toho tradici. 

A co současní studenti a sport? Jaký mají vztah k běhání?
Na tvoji poslední otázku musím bohužel říct, že sportuje stále méně studentů. Nejvíc je lákají míčové hry. Atletika a hlavně vytrvalostní běh láká velmi málo. Snad takovéto akce a osobní příklad nás starších pomohou k popularizaci bě­hu.