Ani si většinou nikdo z vás neuvědomí, že je tímto způsobem možné částečně nahradit vlastní běh. Zejména pokud jde o rozvoj aerobní kapacity.

Zde se dá velmi úspěšně aplikovat v přijatelných povětrnostních podmínkách do vlastní zátěže hlavně cyklistika. Aby to ale mělo smysl, tak je nutné najet dostatečně vysoký počet kilometrů, i když v nízké intenzitě. A to zabere vskutku hodně času.

Krátkodobé vyjížďky jsou sice dobré na vydechnutí od denního shonu nebo k občasnému rodinnému výletu někde na kraj lesa, případně kolem rybníka či přehrady, ale rozhodně nám tréninkově nic nepřinesou. V průběhu let jsem si vyzkoušel, že pro to, aby mělo kolo přínos pro aerobní rozvoj, je třeba zvládnout v jeho sedle aspoň dvě až tři hodiny a to jako samostatnou tréninkovou jednotku.

Pokud je již odtrénován běžecký trénink třeba dopoledne, je možné druhou fázi, když ji naplánujete na kole i časově zkrátit. Tento model již řadu let celkem z úspěchu používám při našem pravidelném letním soustředění, kdy místo obligátního vyklusávání v odpolední části tréninkového dne, sedneme na kola a vyrážíme po okolí na různé výlety. Je pravda, že se to občas strhne i v závod, ale to už je zakořeněné v nás, protože jsme přece jen soutěžní typy a většinou nám to nedá.

Potom ovšem druhý den s údivem zjišťujeme, že nás nějak neposlouchají nohy a každý sval si dělá, co chce. To nás naše tělo informuje, že jsme nejeli frekvenčně na lehký převod a neuvolňovali nohy, nýbrž jsme to všechno drtili hrubou silou na nejtěžší možnou kombinaci ozubených koleček.

A to ještě v každém kopci někdo pravidelně vyprovokoval sprint na vrchařskou prémii ala Tour de France a my jsme se přidali. Potom se není čemu divit. Je třeba mít jasno v tom, že naším hlavním cílem je běžecký trénink a doplňkové sporty nám jej mají opravdu vhodně zkompletovat.

Největším nebezpečím pro atlety jsou kolektivní hry. Tam nikdo z nás nezná bratra a tak se při fotbálku nebo košíkové stanou nejtěžší úrazy, které nás pravidelně vyřazují i na velmi dlouhou dobu z tréninku. Proto je opravdu dobré vždy si uvědomit, že si jdete zahrát a tím doplnit vlastní trénink, a ne se zmrzačit.

V tom vidím největší nebezpečí všech kolektivních sportů. Přesto i ony nám mohou velmi dobře dopomoci nenásilnou formou ke zvýšení nejen naší všeobecné kondice, ale i obratnosti, rychlosti a v neposlední řadě mohou posílit nejméně zatěžované části vašeho pohybového aparátu. Proto se nikdy těmto aktivitám nevyhýbám v plánování přípravy, přesto se snažím je zařadit více do přípravných období, či do přechodného cyklu, než do závodního vrcholu sezóny.

Je nutné tu ještě jednou zdůraznit, že přece jen dostanou zabrat jiné svalové partie a to nás dost pravděpodobně rozhodí tak, že další den cítíte, že to, co předvádíte při vlastním tréninku, nemá zpočátku s během nic moc společného. Až po delší době se to všechno trochu srovná a seskládá tak, aby to alespoň částečně připomínalo váš ještě nedávno ladný a uvolněný běh. Proto s tím musíte počítat a hned se nevyděsit, že jste něco někde pokazili.

Pamatuji si moc dobře, jak jsem se nechal kdysi, když jsem trénoval fotbalisty, vyhecovat k fotbalovému zápasu za starou gardu Drnovic. Odjezdil jsem dle svého zvyku bez střídání celých devadesát minut naplno. Žádné potíže mi to nedělalo. Jenže druhý den ráno jsem zjistil, že se nezvednu z postele, natož se tak jít proběhnout. Bolelo mě úplně kompletně celé tělo i vlasy na hlavě. Jen dojít na záchod mi působilo nesmírné potíže a dostával jsem se z toho opravdu tři dny, než se konečně moje kulhavá chůze pomalu mohla změnit v pohyb aspoň trochu vzdáleně připomínající běh. To jen tak na okraj, abyste počítali s tím, že přece jen nejsme jako běžci připraveni na dost odlišný způsob zátěže na naše svaly, úpony a klouby a tím pádem z toho pravděpodobně mohou vyplynout nečekané obtíže, pokud to jednorázově přeženete.

Přesto si myslím, že bez doplňkových sportů by byla naše příprava o něco ochuzena a některé složky tréninku, které by se takto daly vhodně bez psychické námahy rozvíjet, bychom museli únavně a v potu tváře nadřít nezáživným atletickým drilem.

Asi by mi hodně z vás neodpustilo, kdybych zapomněl zdůraznit, že jedním z nejlepších doplňkových sportů pro vytrvalostní běh jsou běžky. Lyžování dokáže smysluplně nahradit velkou část zimní přípravy v nekvalitních běžeckých podmínkách, kdy musíte vyhledávat aspoň kus silnice, kde se můžete normálně odrazit, aniž byste si zrušili achilovky či nějaké úpony na podkluzujícím terénu.

Já bohužel stál na lyžích naposledy někdy v patnácti letech, jenže skončilo to velkým karambolem na muldě na sjezdovce na slovenské Čertovici a potrhanými vazy v kotníku s následnou sádrou a trvalými problémy. Od té doby jsem lyže nenasadil, ale to z toho hlavního důvodu, že u nás v nížině pod Drahanskou vrchovinou je sněhu i v nehorší zimě opravdu poskrovnu a navíc, když už napadne tak vesměs nevydrží dlouho. V tom byla opravdu letošní zima výjimkou, ale kdo s tím má počítat, že. Proto ani běžky nemám, ale rozhodně je nezatracuji a v rámci přípravy zcela jednoznačně doporučuji.

Nezmínil jsem se tu ještě o mnoha jiných vhodných sportech, které by mohli výborně doplnit vlastní běžeckou přípravu jako třeba o plavání, či volejbalu nebo hokeji a mohl bych pokračovat s velmi dlouhým výčtem různých aktivit, ale to všechno záleží na vás, vašich možnostech, času a také chuti, jak si zpestříte vlastní běžecký trénink.

A věřte, že vám to opravdu může pomoci k vyšší výkonnosti i v tak specifické sportovní disciplíně, jakou je vytrvalostní běh.

Pro případné konkrétnější dotazy k tréninku můžete Zdeňka Smutného kontaktovat na e-mailové adrese: smutzd@seznam.cz