Závod startuje ve 2:00 hodiny nad ránem z Olešnice, úsek 22,5 km k prvé občerstvovací stanici v Lysicích se běží zcela za tmy, v průběhu následujícího úseku lze očekávat rozednívání. Ostatní úseky mezi občerstvovacími stanicemi měří zhruba 15–15,5 km. Každá občerstvovací stanice má stanoveny „ordinační hodiny“, takže kdo doběhne „po limitu“, musí si občerstvení obstarat sám. Na občerstvovací stanici na obrátce v Lulči lze běžce očekávat od 10 hodin dopoledních, polední a popolední sluneční žár se dá očekávat v Rakoveckém údolí při cestě zpátky. V průběhu závodu není dovolena technická pomoc ani podání občerstvení jinou osobou mimo občerstvovací stanice, doprovod je povolen pouze v závěrečných úsecích, pokud v nich závodníci probíhají za tmy. Celkový limit závodu je 30 hodin.

Podle aktuální předpovědi počasí se běžci asi nemusí obávat horka, ale po 9. hodině nastupujících a kolem poledne vrcholících hustých (i přívalových) dešťů.  

17. 07. 2009 21:00 – 5 hodin do startu. U fotbalového stadionu v Olešnici na Moravě se sešla celá sestava běžců odhodlaných překonat vzdálenost 100 mil. Po technické konferenci a poučení o trati se všichni chystají ke spánku. Ty 4 hodiny spánku do budíčku v 1 hodinu noční budou velmi potřebné. Jeden celý spánkový cyklus. Od budíčku do startu využívají běžci k oblečení a úpravě výstroje, k lehké snídani, popřípadě k vyprázdnění, aby k němu zbytečně nemuselo docházet při závodě.

18. 07. 2009 2:00 – Odstartováno. Skupina běžců vybavených čelovkami opustila areál fotbalového stadionu a v doprovodu vedoucího automobilu směřuje po silnici k Lysicím. Jak příznačné je, že mnozí z nás se nechali strhnout tempem Dana Orálka a udržujeme aspoň v prvých stovkách metrů kontakt s čelní skupinou. To ale není tempo udržitelné po celou délku závodu.

18.07. 2009 6:00 – Orálek ve vedení. Na start se nakonec postavilo 8 běžců. Chyběli Carsten Alfred Mattejiet, Hans Dieter Weishaar i polský borec Leszek Rzeszótko. Připojil se však Ivan Martynek ze Slovenska, který se pokouší o překonání 100 mil již po několikáté, zatím marně. Petrovicemi proběhl jako první Dan Orálek s dvacetiminutovým náskokem před Gleskem, Ondrušem a Sváťou Sedláčkem.

18.07. 2009 10:00 - Bažinaté překážky na trase. Běžci v pořadí na třetím a čtvrtém místě mají za sebou úctyhodných 70 km. Vede s přehledem Dan Orálek, který natočil ještě o pěkných pár kilometrů více. Za ním je o hodinu zpět Honza Ondruš. Slovák Slavomír Glesk a Sváťa Sedláček ztrácejí půlhodinu na Ondruše. Vedoucí ženou je Vilma Podmelová, ta je o další půlhodinu zpět. Dvojice Sedláček – Glesk probíhá v deset hodin dopoledne obcí Račice. „Tady je to už v pohodě, trať přechází do roviny, tak se snad i pořádně rozeběhneme,“ říká Sváťa Sedláček. Předtím se totiž v oblasti Jedovnice běžci potýkali s rozbahněným terénem. „Místy se ani běžet nedalo, na cestě byly navíc povalené stromy a větve, takže to byl spíše chodecký úsek,“ dodává k trati Sváťa. Nakonec se ukázalo, že to tam rovinka zdaleka nebyla. Ale krásný lesní úsek se spoustou bedlí a růžovek, malin i lesních jahod.

Zatímco na západě republiky řádily v noci bouřky s přívalovými dešti, běžce bojující na trati TMMTR provázela po celou noc jasná obloha, takže se mohli při průběhu lesními úseky místy kochat houbařskou nadílkou podél cest. Obláčky se začaly objevovat až po rozednění. Věřme, že svatý Petr zůstane k běžeckým hrdinům nadále milostivý.

18.07. 2009  18:30 – Svatý Petr běžcům nepřál, přesto Orálek vítězí v traťovém rekordu. Když jsme se naposledy loučili s reportérem na trati a zároveň účastníkem závodu, Sváťou Sedláčkem, ujišťoval, že se brzy znovu ozve, povětrnostní podmínky byly v té době ještě příznivé. Přesto dlouhá odmlka od jeho posledního vstupu byla způsobena právě počasím. Nad Moravu dorazily průtrže mračen.

V cíli je mezitím vítěz závodu, Daniel Orálek. Do cíle dorazil v novém traťovém rekordu 15:48. Překonal tak výkon Jiřího Krejčího. Průtrž mračen Dana zastihla v blízkosti budky, v níž se na několik minut skryl. Nečekal ale na to, až přestane pršet, protože toho by se déle než dvě hodiny nedočkal.  Druhý Jan Ondruš má více než dvouhodinovou ztrátu a do cíle ještě nedoběhl.

Na trati se v úseku mezi Lulčí a Račicemi hledá Martina Němečková, bohužel se ztratila v oblasti, kam se nedostanou osobní automobily. 

18.7.2009 19:30 – Běžci staženi ze závodu. Závodníci, kteří se v době průtrže mračen nacházeli v oblasti Račic, byli staženi ze závodu. „Tam to bylo o zdraví,“ říká Sváťa Sedláček. Našla se už i Martina Němečková, které se nakonec podařilo do Račic doběhnout. Jediný, kdo tedy pokračuje v závodě, je Honza Ondruš.

„Všichni už jsme v šatnách na stadioně, osprchovaní a po večeři. Už si jen ošetřujeme bolístky,“ uklid­ňuje Sváťa všechny, kteří by se snad mohli strachovat o zdraví účastníků běhu.

Před doběhem Ondruše to vypadá tak, že na prvních třech místech se závodníci umístí takto: 1. Dan Orálek 15:48 (traťový rekord), 2. Jan Ondruš, 3. Svatopluk Sedláček.

18.7.2009 22:00 – Slavnostní vyhlášení. Mezitím dorazil do cíle i Jan Ondruš, který takto zcela promočený strávil nejdéle na trati a stal se druhou osobou, která tentokrát zvládla celou trať.

Takže oficiální pořadí vypadá takto: 1. Dan Orálek (161 km, 15:48:27), 2. Jan Ondruš (161 km, 19:42:58), 3. Svatopluk Sedláček (96 km, 12:02), 4. Slavo Glesk (96 km, 12:37), 5. Vilma Podmelová (96 km, 14:25), 6. Martina Němečková (96 km, 14:40), 7. Ivan Martynek (80,5 km, 12:20), 8. Štefan Krč (65 km, 11:45).

Štefan Krč ukončil běh ještě před započetím deště, a to vzhledem k tomu, že v Rakoveckém údolí silně zakufroval, přidal si tam nejméně dalších 10 km, a to ho stálo nesplnění nejzazšího limitu pro dosažení kontroly v Račicích. Rovněž Vilma Podmelová a Martina Němečková si v Rakoveckém údolí přidaly docela dost kilometrů navíc. Svaťa Sedláček byl zastižen přívalovým deštěm uprostřed louky na začátku Rakovéckého údolí, takže po chvilce váhání a čekání na konec bouřky a deště se rozhodl 4 km běžet zpátky na kontrolu v Račicích.

Pokud jde o bolístky, o kterých byla výše zmínka, zdá se, že jich nebylo až tak moc, jen Martina v Rakoveckém údolí získala nějaké škrábance na nohách od dříví, které stálo v cestě. Na puchýře si nestěžoval kupodivu nikdo.

Nálada večer byla dobrá, každý si odnášel spoustu skvělých dojmů a zážitků. I ten déšť byl ostatně silným zážitkem. Pochopitelně radost byla u většiny snižována pocitem nedosažení cíle, ale dojmy pozitivní jen převládaly.

Opět nezbývá, než ocenit skvěle fungující organizační tým pod taktovkou Iva Šikuly. Organizační tým  zanechal na závodníky obrovský dojem. Nejde jen o zabezpečení občerstvovacích stanic po celou dobu závodu na trase 80 km, ale předchozí obrovský kus přípravné práce, k níž patří mimo jiné vyznačení trasy, které bylo provedeno velmi pečlivě a důkladně. Případná zakufrování padají spíše na vrub chvilkové nepozornosti běžce než kvalitě značení.

Běžci se loučili pozdravem „tak zase za rok nebo ještě dříve…“

Výsledky

Článek podle Pavla Košťála