Z tohoto pohledu nemá v Brně a s největší pravděpodobností ani v celé republice na pětadvacetiki­lometrové trati konkurenci. Krátce po proběhnutí cílem a obdivné gratulaci jsem se zeptal:

Karle, jak se ti dnes běželo?

Je to rok od roku náročnější, zdá se mně, jako by se trať stále prodlužovala a kopečky byly větší, ale zvládl jsem to.

Jaké byly tvé sportovní začátky?

Začínal jsem s cyklistikou, jezdil na dráze a závodil v cyklokrosu, ale bez výrazných úspěchů. Teprve později jsem se začal věnovat běhu.

Vzpomínáš si na své první závody?

Ano, byl to Běh Lužánkami a potom už první ročník Brněnské pětadvacítky, jímž jsem vlastně, dá se říci, hned vstoupil mezi vytrvalce. Podotýkám ale, že jsem se vždy považoval z hlediska dosahovaných výsledků za podprůměrného běž­ce.

Jaký je tvůj nejlepší čas na Brněnské pětadvacítce?

1:47:27 z roku 1973. Jako veterán jsem byl nejrychlejší v roce 1990 časem 1:52:19.

A kdy jsi běžel svůj první maraton?

V roce 1968, to mně bylo 22 let. V Praze jsem na trati Mezinárodního vltavského maratonu doslova v zimním počasí za teploty nula stupňů a sněžení závod zvládl na hranici čtyř hodin.

Jaké jsi měl v cíli pocity?

Velkou radost.

Kolik máš uběhnutých maratonů a jaký je tvůj nejlepší osobní čas?

Je jich přes šedesát, ten nejrychlejší (3:09:18) jsem zaběhl v roce 1974.

Které maratony se ti nejvíce líbily?

V Košicích, Paříži a ve Florencii.

Kromě běhání také závodíš v triatlonu…

Ano, a to i na mistrovství republiky, kde jsem ho zdolal za šestnáct a půl hodiny ve stanoveném limitu.

Pracoval jsi jako televizní režisér. Jak se ti podařilo skloubit tuto časově náročnou profesi se sportem?

Dobrou organizací času a také tím, že jsem nikdy nevysedával v hospodách. Musím ale poznamenat, že jsem v mládí nerad trénoval, to mě baví až teď na stará kolena a teprve nyní si dokážu svoji veškerou pohybovou činnost pořádně vychutnat.

Vedeš si evidenci počtu naběhaných kilometrů?

To ne, ale teď běhám víc než zamlada. Navíc ještě chodím plavat, jezdím na kole a podnikám pěší túry, takže toho pohybu mám teď v důchodu poměrně dost.

Měl jsi nebo máš nějaké sportovní vzory?

V mládí především Emil Zátopek a cyklista Jan Veselý, později maratonci Václav Chudomel a Josef Podmolík, ze zahraničních Alain Mimoun. Nesmím ale zapomenout na veterány – z těch to byli Jaroslav Štrupp a tehdy nejstarší Karel Hrbek.

Co ti dává běh?

Především dokonalý pocit psychického uvolnění a vyčištění hlavy od běžných životních problémů.

Které závody chceš ještě letos absolvovat?

Především maratony v Košicích a ve Florencii.

Co říkáš na novou trať Brněnské pětadvacítky? Je lepší než ta původní?

Obě jsou pěkné, ale organizační zabezpečení AC Moravskou Slavií je daleko lepší, než bylo v posledních letech v Žabovřeskách. Současní organizátoři z pořádajícího klubu Ladislav Zouhar, František Nemetz a Karel Zadák s kolektivem spolupracovníků dokáží připravit závod na profesionální úrovni, přestože jsou vlastně amatéři.

Co se ti líbí na Brněnské pětadvacítce?

Především ta děvčata ve funkcích směrníků na křižovatkách.

Kolik ročníků tohoto závodu chceš ještě absolvovat?

Tohle si netroufnu v žádném případě plánovat, poběžím, pokud to půjde.

Jaké je tvé běžecké nebo sportovní krédo?

Spolu se svým profesním kolegou Arnoštem Goldflamem mám heslo LSD, což znamená Láska (či přátelství), Spolehlivost, Důvěra.

WEB ZÁVODU

VÝSLEDKY ZÁVODU