Maminy se na TESCO Grand Prix Praha neztratily

Několik dní před startem 5km adidas Běhu pro ženy mne napadlo – co takhle využít možnost sestavení týmu nás matek z MAMINA klubu? Příležitost k tomu, že se konečně s některými uvidíme a také – budeme vidět. Myšlenku jsem nezrealizovala nakonec jen proto, že to byl opravdu nápad na poslední chvíli a nevěděla jsem, zda se dohromady dáme – a také, zda by se nám pak chtělo platit poměrně vyšší startovné.

Moc mne proto potěšilo, že jsem se už během rozcvičování potkala hned se dvěma členkami. A nejen s nimi, i s jejich několikaměsíčními miminky v kočárcích a tatínky. Děti tentokrát nepotřebovaly ani speciální kočárky – závod je svým časovým pořadem postaven geniálně tak, že si své závody mohou zaběhnout naplno oba rodiče a i u těch nejmenších dětí se vystřídat. A někteří ještě předtím stačí přispět na charitu v Běhu pro život. Takže ideální příležitost pro sraz mamin, na který se mne v četných dotazech již od založení klubu některé naše členky ptaly. Trať není dlouhá a je nenáročná, super je také možnost smíšených týmů, kdy se do soutěže mohou zapojit i tatínkové.

MAMINA klub s motem „Mamina nepatří za sporák, ale na trať" vznikl s cílem zvýšit počet nejen běhajících žen (které zvláště po narození dětí na pravidelná sportování jaksi nenacházejí čas), ale především vylepšit jejich motivaci k účasti na závodech, která je stále ve srovnání s muži hodně malá. V podmínkách klubu je proto mimo jiné start na závodech alespoň čtyřikrát, od září pak dvakrát v roce s jakýmkoli výsledkem. Aby byly motivované i ty, jejichž kondice mateřstvím(i) hodně utrpěla, sbírají u nás body i poslední místa – v coubertinovském duchu běhu především pro radost z pohybu a očištění myšlenek od plen, případně úkolů a třídních schůzek. Maminky mimin i starších dětí, neleňte a přidejte se k nám, abychom mohly zabodovat v týmech i štafetách nejen opět za rok na Tesco Grand Prix, ale už i na Hervis půlmaratonu i květnovém pražském maratonu.

Maminy klubové i neklubové se ale mohou sejít i jinde, a podstatně dříve. Již 10. října pořádá ostravský klub MK Seitl 48. ročník Ostravského maratonu a letos poprvé, zásluhou jedné z jeho členek (a zároveň také členky MAMINA klubu), Lenky Wágnerové se poběží i desetinová trasa – rodinný minimaraton, který hravě zvládnou starší děti i maminky s kočárky. Lenka, maminka našeho klubového miminka Markétky, se opět postaví na startovní čáru, na niž tímto zve co nejvíce tváří.

A jaký byl večerní závod očima maminy – závodnice? Večerního adidas běhu jsem se účastnila po dvouleté pauze (většinou mi kolidoval s atletickou ligou), mám tedy srovnání pouze s tratí, která se běžela ještě za denního světla, a musím říci, že ta bývala mnohem lepší. Ne denní dobou, ale svým profilem i podílem kostek. Byla daleko rovnější, rychlejší a bez ostrých zatáček na prvním kilometru. Vím, že osobní rekordy se na městských bězích nedělají, večer už vůbec ne (komu se to podařilo, samozřejmě srdečně gratuluji), ale… tolik kostek v jediném závodě jsem ještě nezažila. Pokud se jim bylo možné vyhnout, tak snad jedině po betonovém (také nic moc) tramvajovém pásu, chyběly snad jen v Pařížské a na kousku trasy na druhém břehu Vltavy. V centru se samozřejmě kostkám vyhnout nelze, ale co je moc, je moc. Z kopečka do kopečka přes mosty – také obvykle po kostkách – rychlosti ani nohám nepřidá. Jsem pro, aby závod zůstal večer, jen bychom mohly startovat do rovné a hladké Pařížské. Na stávající trati jsme se musely ve snaze vyhnout kostkám srovnat do vláčku v úzkém pruhu Ovocným trhem a Celetnou – téměř kilometr, a to bylo ještě v části, kde se běží rychleji, cca do 20 minut a startovní pole nebylo ještě tolik husté. Ty, co se musely prodírat davem v časech mezi 25 minutami a půl hodinou, se musely v zatáčkách často i zastavit.

Ještě jeden tip pro organizátory (z pozice členky a trenérky PIMu zároveň): chybí řešení pro týmy, jejichž část jsou členy PIM běžeckých klubů, a ostatní ne. Je-li tým složený z členů, má startovné zdarma stejně jako členové PIM BK v závodech jednotlivců. Pokud by i jen jediný člen týmu v PIMu nebyl, musí celý tříčlenný tým platit stejně vysoké startovné, vyšší než tři jednotlivé starty. Pravda, že je v ceně i večer v Hiltonu, ne každý jej však může využít, matka malých dětí sotva.

A jak by dopadl MAMINA tým ve složení tak, jak jsme se potkaly: Dita Gašová (25:23), Hanka Trägerová (27:12), běžela ale již v týmu firmy Ness – a moje maličkost (20:02)? Součtem 1:12,37 bychom byly v pořadí týmů třetí. Zrealizujeme to na pražském půlmaratonu?