Dá se říci, že lokalita je jakousi spojnicí mezi Olomoucí a chráněnou krajinnou oblastí Litovelské Pomoraví. Kdo si tedy chce dát klasickou desítku mimo silnice s kombinací terénu a cyklostezek, k tomuto jezeru mu to zabere něco mezi 20 – 40 minutamio a to přímo z centra města.

Každý Olomoučan ví, o co jde, když se řekne, sejdeme se u letadla. A právě tam, tedy na parkovišti mezi husitským kostelem a Slovanským domem na Legionářské ulici, začíná naše běžecká trasa.

Vyrážíme směrem ke stadionu fotbalové prvoligové Sigmy a asi po 400 metrech podél cyklostezky dobíháme na malou světelnou křižovatku. Silnici přebíháme rovně na asfaltovou silničku, dále kolem tenisových kurtů až k lávce přes Mlýnský potok a za ní odbočíme doleva. Běžíme proti proudu a jsou to první metry v terénu po úzké pěšině. Zhruba po 600 metrech přebíháme silnici a pokračujeme terénem. Tentokrát se jedná o pěšinu na kraji pole a může se někdy stát, že bude rozoraná. Pokud ano, zvolíme snadnější variantu, a to na druhém břehu, kde je cyklostezka.

Dorazili jsme k další lávce a ocitáme se na samé hranici CHKO Litovelské Pomoraví. Odbočíme nyní doprava na cestu s hrubým asfaltem. Ale hned po 200 metrech vidíme vlevo odbočku a jsme opět v terénu. Je zde po obou stranách jakýsi neudržovaný sad a také krátká alej. Po několika minutách běhu se blížíme k lesíku, takže je nutno mírně upravit směr. Zatočíme doleva na asfaltovou cestu, která však těsně před tímto lesíkem končí. V těch místech jsme v bezprostřední blízkosti Mlýnského potoka a také se před námi otvírá velká louka. Nesmíme se ale nechat zlákat pěknou rovnou a příjemnou pěšinou a krásným rozhledem a zhruba v polovině cesty začínáme zvolna odbočovat doprava. Proběhneme remízkem, zatočíme doleva a jsme opět na jiné krásné luční cestičce. Loukou běžíme jakoby napříč diagonálně a asi po 500 metrech a dalším remízku se dostáváme velmi blízko jezera Poděbrady. Pokud nás k zastavení nedonutil krásný a uklidňující pohled na vodní hladinu, běžíme po pěšině dále a za malým lesíkem zabočujeme doleva. Po pravé ruce máme pole.

Teď už je orientace jednoduchá, protože běžíme stále kolem celého jezera proti směru hodinových ručiček. Poděbrady opravdu nabízejí bezpočet velmi příjemných míst k zastavení a odpočinku. Jakmile jsme tedy zvládli doběhnout až k příjezdové asfaltové silničce, kde vždy stojí auta rybářů, pokračujeme po ní, až dorazíme na prostorné parkoviště. Tady si můžeme rozmyslet, jestli si chceme výběh prodloužit dalším okruhem kolem jezera, anebo vběhneme na louku, po které jsme běželi při cestě sem.

Po ní běžíme směrem k Olomouci, ale opět asi v polovině odbočujeme napravo k lesu. Tam narazíme na malou železnou lávku přes bezejmenný potok. Na druhém břehu hned zabočíme doleva, kde nás čeká další příjemná ideální běžecká cestička kolem zahrádkářské kolonie. Po 600 metrech už vidíme malý most. Ten známe z cesty k Poděbradům. Pokračujeme stále rovně po cyklostezce asi 2 km a běžíme tedy po druhém břehu. Jakmile dorazíme k tenisovým kurtům, jsme téměř u cíle. Stačí opět přejít světelnou křižovatku, běžet přes areál stadionu fotbalové Sigmy, vidíme letadlo a můžeme vypnout sporttester. Do tréninkového deníku si lze s dobrým pocitem připsat dalších deset kilometrů.

Máte i vy svou oblíbenou běžeckou trasu? Podělte se o ni s ostatními čtenáři. Vaše příspěcky doplněné o fotografie v co největším rozlišení posílejte na adresu redakce@behej.com. Do předmětu zprávy uveďte slovo TRASA.