Lenka: Já (až na výjimky, kterými jsou tři kolegové z běžeckého klubu) nejradši běhám sama s dobrou hudbou ve sluchátkách svého MP3 přehrávače. Výhodou společného běhání je, že můžete běhat v kteroukoli denní či noční dobu a na kterémkoli, tedy i odlehlém místě. Nevýhodou bývá, že své běžecké tempo a také výběr trasy  musíte přizpůsobovat jinému.

Peggy: Mám ráda běh právě pro tu samotu a nezávislost na ostatních. Nejsou v něm přesně dané hodiny nebo místo. Když jsem běhala do deseti kilometrů, občas se mnou někdo vyrazil na kole. Teď, když běhám i dvě hodiny, to nikoho z kamarádů už nebaví. V létě se mnou chodíval běhat kolega. Je rychlejší a tak jsme vyrazili ze stejného místa a pak si každý kroužil svým tempem. Jemu obvykle stačilo šest kiláků, já kroužila ještě v době, kdy už byl doma pod sprchou.

Josef: Mám rád oboje. Takže i oboje praktikuji. Běh osamotě je dobrý v tom, že běžím přesně to, na co mám. Nemusím kvůli někomu zpomalovat, nebo naopak běžet moc rychle. Společné běhy mám rád hlavně kvůli tomu, že si můžu s jiným běžcem/běžci popovídat. Ve svém bezprostředním okolí si většinou o běhu moc nepokecám. Nevýhodou je potom někdy nevhodnost zvoleného tempa zrovna pro mě a nutnost kompromisu v tempu. Pro každého bych ale běh ve skupině rozhodně doporučil. Zvláště těm, co s během začínají. Takové pokecání s kolegou běžcem dokáže neuvěřitelně zvednout náladu a chuť do dalšího běhání.

Jarka: Já raději sama. Je to vždy okamžik dne, kdy si odpočinu a vypouštím z hlavy všední starosti. Nechci s nikým klábosit. Navíc si běžím svým tempem, takže se nemusím na nikoho ohlížet nebo se naopak přemáhat. V tomhle jsem trošku sobec. Ale občas udělám i výjimku.

Hanka: Netrénuji, jen si tak běhám, takže nepotřebuji naběhnout konkrétní objemy v konkrétním tempu. Proto mám ráda běhání s někým či lépe řečeno v partě několika lidí. Člověk ani neví, že běhá, protože si sděluje poslední novinky a nesoustředí se na svou lenost. Mluvení za běhu je určitě i dobrý trénink pro plíce. Kromě toho to chvíli trvá, než se někdo přizná a požádá druhé, že chce přejít do chůze, takže se člověk hecne k lepšímu výkonu.

Anna: Nikdy jsem neběhala ve skupině. Nemám kolem sebe žádné běžce, na mém levelu. Mám jen kamarády, co buď neběhají vůbec, a ty nevytáhnu (a i kdybych vytáhla, tak si myslím, že by to nebylo to pravé ořechové), a nebo kamarády, co mají za sebou pár maratonů a na trénink s nimi si netroufám. Před pár dny jsem ale objevila kouzlo běhu s hudbou a to je asi ta nejlepší společnost, co můžu mít. Říkám si ale, že až budu zase doma v Praze, mohla bych zkusit nějaký hromadný trénink.

Katka: Na jednu stranu jsem ráda, když můžu běžet s někým, kdo mě k tomu za prvé dokope a za druhé mě může vyhecovat nebo takzvaně táhnout. Na druhou stranu se mi občas stává, že místo toho, abych se držela svého tempa, se podvědomě přizpůsobuji tomu druhému a pak mě to třeba odrovná.

Jan: Běhám rád sám i ve skupině, obojí má to své. Sám běhám rád, když si potřebuji pročistit hlavu nebo o něčem přemýšlet. Když běžím sám, nutí mě to běžet rychleji a nevydržím tolik. Ve skupině většinou uběhneme delší trasu, protože si povídáme a běžíme pomaleji. Zároveň je to motivace – když se s někým domluvím na proběhnutí, už se z toho nedá couvnout, kdyby se mi zrovna nechtělo třeba kvůli počasí.

Tonda: Běhám sám, tomu dávám jednoznačně přednost. Výhoda? Běžím si pro sebe, na nikoho nečekám, nikoho nemusím řešit, čistím svoji vlastní hlavu. Nevýhoda? Jsem zvědavý, kdo mne bude oživovat, až to se mnou sekne 

Čemu dáváte přednost vy? Převládá u vás individualismus, možnost sami si zvolit vlastní tempo? Nebo je pro vás větší výhodou společnost, možnost si popovídat, držet se cizího tempa nebo se vzájemně hecovat s ostatními běžci? Je pro vás významné bezpečí, které poskytuje větší běžecká skupina?

Katka, editorka outdoorového portálu pro holky – Wild Cat, v současnosti studentka VŠE, se sama za běžkyni nepovažuje. V zimě ji nejčastěji zastihneme na lyžích. Její nejoblíbenější disciplínou je freeride. V létě se prohání v terénu na biku, cvičí power jógu, občas leze … a také běhá, i když ne pravidelně. Běh bere především jako doplněk ke všem svým ostatním aktivitám. Ovšem nezapírá, že ji běh baví. Na rozdíl od všech dalších koníčků k němu téměř nic nepotřebuje. A také obdivuje všechny běžce, protože běh dokáže být někdy pořádně drsný sport.