Peggy: Od minuty po maraton
Duben 2008: Můj úplně první běh – podél Dunaje v Budapešti. Trval minutu, pak mě začala šíleně pálit lýtka.
Květen 2008: Můj nejbolestivější pád v životě – sbíhala jsem schody a pak čtyři měsíce nepopoběhla ani metr.
Březen 2009: První souvislý běh nepřerušovaný chůzí – na běhátku 40 minut a sledovala jsem při něm Sex ve městě.
Listopad 2009: Poprvé 21 kilometrů – poprvé jsem na půlmaraton dosáhla při kroužení na svém oblíbeném lesním okruhu.
Září 2010: Můj první maraton – sakra, to mi to nějak ujelo

Josef: Pohoda, menší pohoda, utrpení, euforie

Tím bude určitě můj první maraton. Nadosmrti nezapomenu na stádia běhu. Jak prvních 20 km bylo parádních, nic nebolelo, hezky to utíkalo. Jak během dalších 10 km začalo přituhovat, začaly se ozývat bolístky, úsměv mi mizel z tváře. A na posledních 12 km, které byly čirým utrpením, kdy bolel doslova každý krok, ať už jsem šel, nebo běžel. Nakonec naprostá euforie při překročení cílové čáry.

Jarka: Každý je nezapomenutelný, ale…

Každý běh je svým způsobem jedinečný. Největší zážitek je pro mě boj s nepřízní počasí. Neznamená to, že se vydám běhat ve sněhové vánici, ale odolávat větru, sněhu nebo dešti je pro mne výzva. Takové běhy si pak dlouho pamatuji.

Anna: Za odlivu mezi ostrovy

Ve Francii v Normandii za odlivu po dně moře mezi dvěma ostrovy… Na to se zapomenout prostě nedá.

Jan: Neplánovaný maraton v Odense

Byl to maraton v Odense, který jsem vůbec neplánoval. Po příjezdu do Odense (Dánsko), kde jsem měl rok studovat, jsem zjistil, že se zde za necelé tři týdny tento maraton běží. Přes léto jsem příliš neběhal, a tak jsem měl cíl jen doběhnout. Den před závodem mě neplánovaně přijela povzbudit přítelkyně a celý závod mě doprovázela na kole. Byl to těžké, ale krásné.

Lenka: Jak bych mohla zapomenout na svůj první maraton?

V životě nezapomenu na svůj první maraton. Běžela jsem ho v polském Rybniku 11. 8. 2007. Přihlásila jsem se tedy původně s cílem jít si zaběhnout tréninkově 35 km a kdyby to náhodou šlo, zaběhnout trať celou. Pamatuji si počasí – chvíli lehce deštivo, jinak celkem teplo a nakonec až dusno. Běželi jsme 14 okruhů po 3 kilometrech a k tomu 195 m navíc. Tehdy jsem ještě pod vlivem endorfinů napsala svůj článek na blog MK Seitl.

Katka: Závodní zážitek nezávodníka

Nezávodím, naposledy jsem závodila na atletickém přeboru základních škol a to už je hodně dávno. Byl to pro mě stres nejen pro to, že mi učitelka hrozila, že když nevyhraju, dá mi čtyřku z matiky:-)

Tonda: První byl jen jeden

Nemohu zapomenout na ten svůj vůbec první běh. Už proto, že své pocity jsem si tehdy zapsal 

A samozřejmě nás zajímá, který běh se do paměti vryl vám a hlavně čím byl pro vás tak nezapomenutelný.