ROZHOVOR: Dan Orálek - rychlík v rukavičkách

P?íjemn? nalad?ný vytáhlý b?žec ochotn? svolil s rozhovorem. Zaujal letos na Kladn?, kde druhou polovinu maratonu odb?hl sám a to ješt? jako trénink na korejskou stovku. Zanedlouho po Soulu vyst?ihl letošní domácí rekord na dráze p?i hodinovce, p?estože ji tém?? celou musel odb?hnout ve druhé dráze.

Nejen soupe?e deptá tím, že využije náskoku a v cíli po krátkém vydýchání vezme fotoaparát a jde fotit ostatní závodníky. V?tšinou stihne zachytit 95 procent startovního pole…

Svým trenér?m ale odjakživa deptal nervy svými p?epálenými starty. P?i jedné šestihodinovce vypálil tempem ?ty?i minuty na kilometr. Diskutabilních je i jeho deset letošních maraton?, což zavdává p?í?inu spekulacím o jeho schopnosti rozd?lit si síly na hlavní vrcholy sezony.

Sympaticky naopak p?sobí, že je jedním z mála špi?kových borc?, kte?í p?i závodech ochotn? pozdraví závodníky z opa?ného konce startovního pole.

Takový je Dan Orálek, hv?zda letošní vytrvalecké scény. V rozhovoru se nevyhýbá ani otázkám na t?lo, popisuje sv?j trénink i naturalisticky obrazn? lí?í „zážitky“ z ultramaratonu.

Letošní rok se zdá být tvým vrcholem. N?kolik osobních rekord? na delších tratích a to i p?es obrovské penzum absolvovaných závod?. Co sis nechal na p?íští rok?

Letos je pro m? úsp?chem asi spousta v?cí: osobák v maratónu, na 1 hodinu, absolvování MUM, dokon?ení 24hodinovky na Kladn?, osobák na 12 hodin… Pokud se tý?e plánování, tak nejdelší doba (z hlediska b?hání), kterou plánuji, je rok, a to ješt? velmi rámcov?. 

P?íští rok bych cht?l v Brn? b?žet 48 hodin a n?kdy b?hem roku se zlepšit na 24 hodin. Pak bych cht?l startovat na MS na 100 km ve Winschotenu a n?jakou stovku zab?hnout b?hem roku, abych se pokusil vylepšit si osobák. Snad pob?žím i n?jaký maratón. 

Jak je vid?t, osobní rekordy si už asi budu vylepšovat jen na tratích od maratónu výše s výjimkou hodinovky. 

Sv?j poslední skv?lý výkon, letošní domácí rekord v hodinovce, jsi zab?hl s pom?rn? malým odstupem po závod? na MS na 100 km v Soulu. Jak jsi to dokázal, že ti to tak let?lo? 

V posledních dvou letech se se zvyšujícími dávkami zlepšuje i moje schopnost regenerovat. Není pro m? velký problém b?žet už t?i dny po ultra závod? nebo po maratonu kratší závod na 10 až 15 km. Výsledek je v?tšinou velmi solidní. Navíc se mi zdá, že každý ultra závod m? posunuje i na kratších tratích výkonnostn? vp?ed.

Když je teplo, hodn? se potím v obli?eji a protože b?žím v tílku nebo v tri?ku, tak se nemám jak ut?ít. Potom se rukavice moc hodí. Na ultra b?zích je musím m?nit, aby uschly. V zim? zase nosím pletené pal?áky, protože to jsou jediné rukavice, ve kterých m? aspo? ruce moc neomrznou. Jinak zima na pal?áky je pro m? už +2 stupn?. 

Na co p?i ultramaratónu myslíš, máš ?as a pot?ebu vnímat, kudy b?žíš, nebo jen myslíš na tempo a na to, abys to m?l co nejd?íve za sebou? 

Každý závod je jiný. Pokud mám okruhový závod, tak si m?žu dovolit ten luxus vypnout mozek a za?ít myslet na úpln? n?co jiného. Co taky v tom 238. kole m?žu kolem sebe vnímat…

Vytvá?ím si vnit?ní sv?t, do kterého vstupují r?zné bolesti a problémy, které trápí moje t?lo. Pokud je závod v terénu, tak se vn?jší podn?ty m?ní, a potom si je snažím vychutnávat. Vždycky do toho vstupuje ta okolnost, jak moc to bolí a jaké problémy práv? ?eším.

Velmi ?asto se na konci závodu dostanu do fáze, kdy myslím hlavn? na to, aby to skon?ilo a v hlav? se objevují myšlenky jako: „Pro? to d?láš? Zastav a bude to v pohod?…“

P?i b?zích delších než maraton míváš ke konci v?tší problémy s udržením nasazeného tempa. Je to vinou malé zásoby energie, kterou si neseš v sob?, nebo menšími zkušenostmi s ob?erstvováním b?hem t?chto závod?? 

Ano, mám s tím problémy. Dobrá zpráva je, že se to zlepšuje, a navíc se u?ím. U?í se jak moje t?lo, tak m?j mozek. Každému, kdo m? vid?l, je jasné, že moc velké energetické rezervy nemám (190/69) a když se k tomu p?idají problémy se žaludkem, tak je to ne?ešitelné.

Ob?as také zvolím p?íliš ambiciózní tempo a potom za to krut? zaplatím – no u?ím se. Na 24 hodin bylo všechno super skoro do 11. hodiny a pak to žaludek vzdal. Mimochodem b?žel jsem tam 100 km za 8:25 a cítil jsem se opravdu dob?e.

Další dobrá zpráva je, že jsem sám sebe p?esv?d?il, abych navštívil odborného léka?e kv?li problém?m se žaludkem a výsledkem je, že jsem dostal léky, které mi snad pomohou více jíst, a to i p?i závodech. Letos koncem léta a na podzim jsem ve t?ech závodech zvracel a v dalších jsem m?l opravdu velké problémy držet žaludek tam, kde ho chci mít. Pracuji na odstran?ní tohoto problému a jsem optimista.

Jak bys porovnal maratonskou tra? s delšími závody?

Ultra hodn? bolí. Nic tak strašnýho jsem na tratích do maratonu v?etn? nezažil. Na druhou stranu, když si v závod? na 24 hodin dáš hodinu pauzu, tak to ješt? není tragédie, po?ád m?žeš myslet na solidní výkon. 

Když ultra strašn? bolí, co t? vlastn? motivuje k tomu postavit se znovu na start?

To je r?zné. V?tšina motivací je docela ot?epaná, ale snad nejvíc je to o tom, že mám novou hra?ku a snažím se p?ijít na to, jak to funguje. Navíc bohužel neznám jinou disciplinu, na které bych mohl být reprezentantem (s úsm?vem). 

S tou bolestí se snažím vymyslet, jak na to. Na první stovce jsem zkolaboval na 45. km – hodinu jsem ležel, a potom jsem se zdvihl a pokra?oval. Bylo mi zle a nemohl jsem nic jíst a pil jsem jenom vodu, a ješt? po troškách. Do cíle jsem se dostal snad jenom silou v?le. Hned po dob?hu jsem dostal takovou zimnici, že m? zatáhli do nemocnice, ale už za hodinu vypustili. Já do toho špitálu necht?l. Bylo to v Nizozemsku a i p?es moje protesty m? do toho špitálu zavlekli (úsm?v). 

Po závod? jsem týden nemohl chodit a dva dny jsem velmi obtížn? polykal, protože jak jsem byl dehydrovanej, tak mi vyschly sliznice.

Dnes je to pohoda. Problémy mám až po 60–80 km a navíc už po závod? nedostávám kapa?ku. Do t?í dn? po ultra závod? m?žu b?žet další závod. Asi ne ultra, ale Brn?nský pohár jsem zvládnul. 

Kdy a kde jsi s b?háním za?al?

S atletikou jsem za?al na druhém stupni ZŠ, chodil jsem do atletického kroužku k Františku N?mcovi, který dodnes vede atletický oddíl v P?ísnoticích. Bylo mi asi 11 let, když jsem b?žel první závod – b?h Sm?ru (místní plátek), ze kterého se dalo postupovat dále až po b?h Rudého Práva, který býval ve Stromovce. 

Úsp?ch to byl „závratný“ – dob?hl jsem p?edposlední, což se zna?n? lišilo od mých naivních o?ekávání. Nicmén? jsem se rozhodl d?lat atletiku, protože tam jsem mohl sout?žit sám za sebe. František nás nechával d?lat všechny možné disciplíny, vyzkoušel jsem skoky i vrh koulí a r?zné b?hy a a?koliv jsem m?l dlouhé nohy a ruce, tak jediná disciplína, kde jsem alespo? neztrácel tak moc, byl b?h. Velká zm?na pro m? nastala, až kolem roku 1983, kdy mi trenér nabídl jednoduchý tréninkový plán, který m?l p?t položek a úkolem bylo ho pokud možno za týden zopakovat. 

Jsem docela tvrdohlavec, takže mi to vydrželo do jara a tehdy jsem objevil kouzlo pravidelného tréninku – na n?jakých závodech jsem byl t?etí. Za?al jsem zjiš?ovat, že ?ím delší tra?, tím lépe. Vím, že jsem ve 14 letech b?žel hodinovku s výsledkem kolem 14 km. 

Další velkou zm?nou pro m? bylo, že na st?edoškolských hrách si mého výkonu na 3 km všiml Ji?í Sequent a o prázdninách mi napsal dopis, na základ? kterého jsem s ním za?al spolupracovat na dalších 10 let. V této dob? jsem výkonnostn? rostl velice rychle. Z?ejm? se tady promítal náro?ný trénink s faktem, že jsem fyzicky dospíval. 

K ukon?ení spolupráce s Jirkou došlo v roce 1994, kdy se stalo n?kolik v?cí. Za prvé jsem ukon?il vysokou školu a šel pracovat, což m? za?alo uspokojovat a b?hání už nebyla taková priorita. Za druhé jsem byl psychicky zcela vy?erpán dlouholetým tréninkem – 7 až 10 trénink? za týden a velké množství závod? už m?že jednoho nahlodat. Za t?etí jsem si zranil achilovku a t?i m?síce netrénoval, což m?lo vliv na výkonnost a také na mou ochotu znovu se vrátit k b?žecké ?eholi. 

Jak ses dostal k ultramaratonu?

Ke zlomu došlo roku 1998, kdy už jsem se ?ty?i roky pouze mírn? udržoval na neustále klesající výkonnosti. Na podzim jsem se rozhodl, že se p?jdu prob?hnout na Brn?nský zimní pohár a doslova m? nadchlo množství b?žc?, kte?í se toho zú?astnili. Bylo to pro m? naprosto nové, protože d?ív jsem b?hal na r?zných malých závodech, ale ú?ast byla nanejvýš v desítkách a potkával jsem po?ád ty stejné lidi. V dalších letech jsem dv? sezóny musel kv?li zdravotním problém?m vynechat, ale b?hání už dostávalo novou nápl? – za?alo m? bavit. 

Na ja?e v roce 2003 jsem se nechal od kamarádky ukecat na 12-hodinovou štafetu v pavilonu Z na výstavišti, která se b?žela v rámci SP na 48 hodin. Krom? toho, že jsem tam pobíhal v rámci družstva n?jaké kole?ka, tak jsem se díval jak okolo nás krouží b?žci na 12 a 48 hodin. Nadchlo m? to. Ti, co tam b?hali, rozhodn? nebyli žádní velcí atleti, ale p?edvád?li obrovskou v?li a odhodlání zvládnout ty neuv??itelné výkony, které si vzali do hlavy. Rozhodl jsem se to za rok zkusit. 

V roce 2004 jsem se postavil na tra? 12 hodin v tom stejném závod? s ambicemi zab?hnout po?ádný výkon. Bylo to velmi naivní. Po 3 hodinách a 40 kilometrech jsem skon?il na lehátku zcela vy?erpán se silnou zimnicí. Byl to v zásad? hodn? nepovedený pokus. Jenže já se svých p?edstav hned, tak nevzdávám a v roce 2005 jsem absolvoval ješt? závody na 50 km, 100 km, TMMTR a b?h na 24 hodin v Brn? v rámci MS.

Kdo je tv?j trenér nyní?

Dnes už dvanáctým rokem se trénuji sám, ale nechám si poradit – no teda n?kdy, obzvláš? když m?žu ?erpat informace od takových ultra mistr?, jako jsou Tomáš Rusek nebo Jarda Kocourek, ale kontakt s ostatními ultrab?žci mi vždy p?ináší nové pohledy a informace. 

V?tšinu b?žc? ur?it? p?ekvapuje rozsah tratí, na nichž b?háš nebo jsi b?hal. Jak je možné udržet si zárove? rychlost, tempo a p?itom se ješt? velmi úsp?šn? v?novat ultramaratónu? M?žeš prozradit své „know how“? 

To hlavní „know how“ mi o?ividn? dali rodi?e v genech. Jinak se u m? projevuje efekt, kdy p?i tréninku vytrvalosti se zlepšují i ostatní složky b?hu. Krom? dlouhých b?h? v terénu absolvuji v ur?itých obdobích ANP tréninky (2×5km, 3×5km, 2×7 km…) a b?hám závody, na které mám chu?. 

Intervalový trénink mám pr?m?rn? jednou za dva roky. Jinak to ANP je pot?eba brát s rezervou, protože p?esné zm??ení prob?hlo n?kdy v roce 1994 a dnes je to pouze o mém odhadu a pocitu. 

V posledním roce nab?hám týdn? od 130 do 170 km. Mimochodem v roce 1994 jsem m?l týdenní maximum kolem 110 – 130 km.

Na které trati se cítíš nejsiln?jší a pro??

Když mám formu, tak na té, kterou zrovna b?žím.

V sou?asné dob? moc – snažím se užívat si to. Užívám si jak trénování, tak ješt? více závod?ní, protože jsem více závodní typ. V 90. letech m? b?hání nebavilo, ale dnes jsem na tom úpln? jinak. Navíc ultra b?hy tomu dávají další dimenzi, protože v každém závod? si zkouším svoje hranice. Na závodech také potkávám nové známé, a posléze i kamarády.

Myslíš si, že je možné se v ?R b?háním slušn? uživit?

Já se nikdy b?háním neživil, možná p?iživoval. Kdysi, když mi to b?halo, jsem byl student. I když bych se asi tehdy b?háním uživil, tak jsem nemusel. Dnes bych um?el hlady.

Ale v ?esku se b?háním pár lidí živí, takže to jde. Jiná v?c je, že b?žec skon?í s profi kariérou ve svých 40 letech a m?že se stát, že je z n?j nevzd?laný, nezam?stnatelný jedinec, který v život? jenom b?hal.

To b?hání ho sice živilo, ale rozhodn? nezabezpe?ilo pro zbytek jeho života. Takže si myslím, že uživit se dá, ale že jako hlavní zam?stnání bych si to zvolil až ve chvíli, kdy bych pat?il alespo? mezi nejužší evropskou špi?ku.

Jsi ?astým návšt?vníkem a dnes již spolupracovníkem webu Behej.com. Jaký máš na n?j názor?

Líbí se mi a t?ší m?, že existuje v ?esku tolik nadšených b?žc?, což je vid?t na návšt?vnosti stránek. 

Za rozhovor d?kují
Miloš Škorpil a Radek Narovec

Daniel Orálek (29.3.1970)
AC Moravská Slávia Brno
5 km – 14:34 (1992)
10 km – 29:50,28 (1994)
p?lmaraton – 1:04:33 (1994)
maraton – 2:34:34 (2006)
hodinovka – 18340 m (2006)
100 km – 7:30:32 (2005)
12 hodin – 131,270 km (2006)
24 hodin – 177,15 km (2006)