JAK BĚHAT LÉPE: Můžu změnit běžecký styl?

Je potřeba předeslat, že i s krokem hladového orangutana se dá běhat pekelně rychle. My orientační běžci často vzpomínáme na jistého Carstena Jörgensena, který se přihrbeným, rozkymáceným stylem doklátil za Dánsko až do finále ME na 10.000 m a dokonce i k titulu mistra Evropy v krosu…

Běh je komplexní pohyb, stejně jako třeba tanec. Mnozí si myslí, že na rozdíl od tance se na běhu nedá nic zásadního změnit. Že náš běžecký styl závisí hlavně na daných tělesných dispozicích. Není to pravda.

Ke špičkovým světovým výkonům v hladkém běhu je samozřejmě nutné mít určité genetické dispozice, z pořízka se Baldini nikdy nestane. Ale každý z nás může ovládnutím správné techniky běhu výrazně zvýšit svoji výkonnost. Navíc nám pak samotný běh poskytne i lepší prožitek a požitek.

Proč běhat technicky lépe? Náš organismus je vytrénovaný na určitou hladinu výkonnosti. Cílem běžce-závodníka je co nejrychleji překonat vzdálenost, tzn. přenést výkonnost organismu s co možná největším efektem do dopředného pohybu.

A stejně jako je v plavání rychlejší kraul než motýlek, je i v běhu výhodnější běžet po nohách než po rukách. A když už po nohách, tak např. radši přes špičky než přes paty.

„Dobře. Tak já se podívám, jak běhají ti nejlepší a budu tak běhat taky…“ To asi až tak úplně nepůjde. Když už se ti to podaří napodobit, vydržíš to sto metrů, ale dvě stě už možná ne. Klíčová je totiž „adaptace svalových skupin“. Na běh ve správném postoji je potřeba mít vytrénované a dostatečně silné právě ty svalové skupiny, které se do „správného“ běhu mají zapojit.

To je i jeden z důvodů, proč někdo běhá od přírody technicky lépe než někdo jiný. Naše těla nejsou identická, každý máme různé rozměry a váhové poměry různých části těla a potažmo i různé svalové disbalance. Částečně je to jistě dané geneticky, částečně i způsobem života, stravou. Některé teorie poukazují i na fakt, že podoba naší tělesné schránky je formovaná také psychikou.

Další (a možná hlavní) příčinu rozdílů ve stylu běhu je však potřeba hledat zcela prozaicky v nedostatečném dlouhodobém tréninku správné běžecké techniky, hlavně v raném období. Pokud vás od počátku nikdo nesrovná a nedonutí běhat správně, dochází dalším tréninkem jen k prohlubování problému.

Zatímco svalové partie, které zapojujeme do běhu s naším přirozeným stylem, se tréninkem výrazně rozvíjejí, jiné (které tolik nezapojujeme) zaostávají. Pozdější přechod na lepší styl pak stojí hodně úsilí.

Mezi typické vady stylu patří například běh přes paty, nadskakování, nedostatečná práce rukou, špatné těžiště a postavení trupu, nahrbená záda, běh v „posezu“ s pokrčenou odrazovou nohou nebo omezený kruhový švih nohy. A vzhledem k tomu, že běh je komplexní pohyb celého těla (nejen nohou, jak se mnozí domnívají!), tak všechno souvisí se vším.

„Můžu tedy změnit svůj styl?“ Určitě. Specifickým tréninkem se už za relativně krátkou dobu dá i ve zdánlivě beznadějných případech dosáhnout potěšitelných úspěchů.

V dalších dílech si řekneme něco o adaptaci svalů, ukážeme si některé typické vady běhu, pokusíme se najít jejich příčiny a naordinovat správný léčebný trénink.

 Radek Novotný
Účastník MS v orientačním běhu 2001 a 2004. V roce 2001 člen bronzové štafety. Od roku 2002 vedoucí reprezentace ČR v orientačním běhu a trenér mužů. V letech 2003–2005 osobní trenér nejrychlejšího českého orientačního běžce Petra Losmana, juniorského mistra světa v běhu do vrchu.