Mistrovstvím republiky v přespolním běhu v Temelíně a silničním během v Golčově Jeníkově vstoupil Český běžecký pohár, pořádaný jako odkaz Emila Zátopka do svého patnáctého ročníku. Jeho budoucnost je však nejistá, chybí ekonomicky silný partner.
Odkaz na článek

Běžecké Poháry – pro koho ?? Vážení běžci a příznivci běhu. Na loňský běžecký pohár, respektive na jeho zakončení v Pardubicích jsem napsal svůj poměrně nezabalený názor.

http://www.atletika-sokolov.com/…Default.aspx

Přiznám se, že dnes střevíce mě honosný název Český běžecký pohár poměrně irituje, zvláště, přečtu-li si na jedné straně opětovné naříkání Honzy Rýdla a na druhé straně stejně pompézní a opakující se okolnosti s počátkem příběhu dokonce až ve „zchudlém“ parlamentu a na politické scéně. Pokud se chceme vrátit k jakési slávě běžeckých pohárů, musíme především u těch Českých podporovat běžce české. Zatracováním jejich výkonnosti, nostalgickými vzdechy a výhodami jen pro vybrané toho rozhodně nedosáhneme. Při nedostatku financí a po odečtení organizátorských nákladů musí samozřejmě něco zbýt i pro samotné „mizerné běžce“, kteří na vzdálená místa musí čímsi a také za něco přicestovat, neboť se netěší poslaneckým výhodám. Jinak nám bohužel zbydou jen natěšení organizátoři a reklamní lídři. Jednou z možných cest je odbourat pompéznosti, politické podlézavosti, vrátit se k jednoduchosti hodnocení a maličko rozumnému výběru závodů. Takto přežívá a zaplaťpánbůh za ně, celá řada lokálních běžeckých pohárů a lig, kterých se v blízkosti svých bydlišť účastní bez nadřazování se a třeba i zdarma řada výborných běžců a běžkyň spolu s výkonnostními a rekreačními běžci a spolu se všemi ostatními hobíky (definici těchtoběžců neznám, jen vím, že si tak říkají). To však nemůže platit pro projekty honosící se celostátním až mezinárodním rozsahem. Příkladem chybné volby bude jistě i běžecký pohár Mizuno cup, jehož největším lákadlem, samozřejmě vyjma sportovního vyžití závodníků, byla v loňském roce, na poměry pro české běžce, slušná finanční prémie, která však v součtu kilometrů nutných k obsažení potřebného počtu závodů v ČR i SR zcela nepochybně padla na pohonné hmoty. Zrušení této prémie, změna hodnocení a nové lákadlo v podobě věcných cen značky Mizuno, které ovšem, ač propozicemi proklamované, na mnoha závodech loňských a letošních absentovalo, určitě nepřesvědčí amatérského běžce cestovat napříč republikou, vyslechnout si komentář k pokleslé úrovni českého běhu, červenat se při výkřicích srovnání s běžeckými legendami Dukel a týmů ministerstev vnitra, když v místních Kotěhůlkách může absolvovat místní pidizávod se svými přáteli a kamarády. Smutnou tečkou za mým komentářem je poutač na Běh Nasavrk, který jsme kdysi v rámci elánu, mládí a sportovní turistiky velmi rádi navštěvovali.

http://chrudimsky.denik.cz/…0100408.html

>> Kalousek Milan, 09. 04. 2010 09:46:58

vloudila se chybička střevíce=stále více

Názor výkonnostního běžce: Myslím, že ČBP není špatná myšlenka a Honza Rýdlo ho dál organizuje díky svému nadšení – nazval bych to jakousi „srdeční záležitostí“. Chtělo by to zkusit udržet, tyto závody přece jenom dokážou přitáhnout širší veřejnost k běhání – možná jen trochu poupravit jeho program co do výběru závodů (je pravda, že generace většího spektra zkušenějších elitnějších silničních závodníků typu Šmíd, Dudr, Bláha je nenávratně pryč) a ti mladší, kteří se snaží přiblížit, nepojedou na dvě těžké patnáctky týden po sobě, navíc za další týden je na programu Pardubický půlmaraton – tyhle starty může zvládnout jen ostřílený borec typu Roberta Pavla Fashingbauera, Pavla Nováka… Pohár by měl být především pro české běžce a ti by se tam měli objevovat, aby vytvořili konkurenční prostředí a odměnili organizátory svými výkony – měli by být proto náležitě motivovaní, např. financemi pro nejlepších 10–15 v celkovém pořadí (příp. pro menší počet borců po kategorií na každém podniku) + po absolvování celého poháru v součtu – ? je, zda je to v dnešní nelehké době vůbec možné.

I jako naprostý amatér musím plně souhlasit z Milanovým názorem i tím článkem o lonšké pardubické crosscountry. Plno dětí (snad alepoň ty odměnili nějakými cenami), ale závěrečnou desítku nás běžela hrstka, ze zahraničí snad nikdo, co jsem vyslechl od jiných, tak ani domácí špička se neúčastnila a tak po odečtení amatérských běžců bez ambicí na umístění byl tak honosně pojmenovaný závod víc než trapný. Chudý obsah startovní tašky zamrzí, ale v tom nevlídném počasí mě nejvíc naštvalo, že na nás pomalejší v cíli ani nepočkali s čajem, který bych v tu chvíli uvítal víc než cokoliv jiného. Obdobně jsou na tom Nasavrky, naštěstí stále slušný počat běžců, ale opět z jejich strany především stížnosti na vysoké startovné a možná právě to může za stále klesající účast. Jinak je to pěkný a náročný závod v příjemném prostředí, ale v porovnání s jinými se za ty peníze snad ani nevyplatí jezdit z větší dálky.