Výborná běžkyně, medailistka z Mistrovství republiky a hlavně skvělý člověk, který kolem sebe šířil čisté světlo štěstí a pohody, jehož se nám všem v životě tak strašně moc nedostává, se už na startovní čáru mezi nás nepostaví.

Obrovská bojovnice se pustila do svého nejtěžšího závodu v životě téměř před sedmi lety a s nesmírným odhodláním se rvala se zákeřným nepřítelem.

Dokázal překonat nemožné, zvládla to, co snad ještě nikdo u nás nebyl schopen přežít a chvílemi to už vypadalo, že její vůle nakonec zvítězí. Přesto byla nemoc silnější než všechny Lenčiny vlastnosti a schopnosti a zázrak, ve který jsme všichni společně s ní do poslední chvíle věřili, se nekonal.

22. dubna 2010 zamířila beze slova rozloučení k cílové šachovnici u nebeské brány, aby i tam nahoru přinesl někdo kus optimismu a ukázal, že dobří lidé tu u nás ještě žijí. Možná i právě proto od nás odešla tak brzy, aby toho Nejvyššího přesvědčila, že nežijí v této zemi jen špatní lidé.

Věřím, stejně jako většina z vás, co jste ji znali a určitě i vy, pro které to byla jen neznámá běžkyně, že se už pomalu seznamuje s nebeskými závody, aby se i tam postavila na start a odněkud shůry na nás kyne a drží nám všem, posedlým během, palce, aby se nám dařilo a hlavně byli jsme tu na tomto světě šťastní.

To bylo její celoživotní krédo a bohužel si ho užívala tak neuvěřitelně krátce……

Skláním se před tebou Lenko a věř, že v našich srdcích budeš žít věčně.