Před několika dny byl pro každého z nás maraton cílem, kterého chceme za nemalých obětí dosáhnout, výjimečná hranice výkonu zejména pro „first timers“. Teď už to můžete hrdě hlásit: „Jsem maratonec, uběhl jsem maraton.“ Tohle už vám opravdu nikdy nikdo nevezme. Ani kdybyste se už nikdy víc na start žádného maratonu nepostavili. I jen jeden jediný absolvovaný maraton vás zařadil do pomyslné skupiny těch, kteří byli u toho, kteří překonali sami sebe, svou únavu, krize na trati, vyčerpávající vedro, nebo naopak zimu, déšť a vítr. Na trati magické délky se každý z nás stává běžcem z Marathonu do Atén. Každý z nás nese nějaké své poselství.

V cíli jste si možná říkali: „Tak tohle už nikdy, tohle mi jednou stačilo.“ Za pár dní, až se vypořádáte s únavou, začne ve vás možná hlodat červík pochybností. Zapomenete na bolest, vyčerpání, křeče, zůstane ve vás jen ta hrdost, radost, uspokojení. A pak přijde nenápadně myšlenka: „Co kdybych to zkusil znovu? Teď už vím, jak na to… Třeba bych se vyvaroval chyb začátečníka, třeba bych to zvládl líp…“ Odtud je jen krůček k tomu, abyste začali uvažovat, na start kterého maratonu se postavíte příště.

A že máte na výběr! Rozhodování nebude snadné. Oslovil vás velký městský maraton? Pak můžete vybírat z řady maratonů pořádaných ve velkoměstech celého světa. Můžete začít kousek „za humny“ a vypravit se třeba do Drážďan, Berlína, Varšavy, Bratislavy, Košic, Budapešti, Vídně, ale máte na výběr i řadu dalších, vzdálenějších, i mimoevropských destinací. Na některé z těch NEJ maratonů musíte splnit limit (Boston), nebo být vylosováni mezi ty šťastné, kteří se mohou postavit na start (Londýn), případně se musíte přihlásit ve velkém předstihu před termínem závodu (Atény). Jinou alternativou jsou horské maratony, běh nádhernou přírodou mezi horskými velikány (Jungfrau Marathon, Zermatt Marathon) je nepopsatelným zážitkem.

Všechny tyto „velké“ maratony mají pro nás hobby běžce jednu nezanedbatelnou výhodu, a tou je právě početné pole startujících. Limit pro dokončení závodu bývá šest až sedm hodin, někdy dokonce ještě déle, a tak jen trochu trénovaný český hobík nedoběhne zdaleka na chvostu závodního pole. Tahle „legrace“ není zrovna levnou záležitostí, ale ti, kteří se do zahraničí na závod vydali, vám potvrdí, že to stálo za to. Jistě jste už slyšeli o tom, že pokud jde o fandění, Praha stále zůstává daleko za ostatními maratonskými velkoměsty.

Pokud vás z jakéhokoli důvodu tyto závody nelákají, můžete zůstat doma a rozhlédnout se po české nabídce. Při bližším pohledu do termínovky zjistíte, že s výjimkou prosince se každý měsíc běží minimálně jeden maraton někde v Čechách nebo na Moravě. Výhody „domácího prostředí“ netřeba moc rozebírat, jsou zřejmé, ať už jde o nižší finanční náklady, snadnou dostupnost, či znalost prostředí. Startovní pole bývá ovšem značně menší, pohybuje se řádově ve stovkách účastníků, a tak se vám snadno stane, že i přes svůj skvělý osobní výkon poběžíte celý závod někde na konci běžeckého pole. Možná se změníte v osamělého běžce, navíc v těsné blízkosti sledovaného sanitkou zabezpečující první pomoc na trati. Nicméně pořadatelé vše vyváží svou péčí, diváci vám budou fandit, kolegové běžci vám uznale poklepají na rameno, atmosféra bude domáčtější, bezprostřednější než na velkých maratonech. Některé maratony se běhají na okruhu, tam naopak máte pořád společnost, rychlejší běžci vás předběhnou i několikrát.

Možná zůstanete věrni pražskému maratonu, protože vás láká vidina titulu PIM King, možná se z vás stane maratonský turista v tom nejlepším smyslu slova, možná se ve vás skrývá zatím hluboko ukrytý sběrač maratonů, možná si maraton zaběhnete opravdu jen několikrát za život. Najděte si svou cestu, užijte si každý svůj další závod.

ČESKÉ A SLOVENSKÉ MARATONY V LETOŠNÍM ROCE

MARATONY V ZAHRANIČÍ