Když se běžecký zelenáč na své trase poprvé setká s tím, že jej běžec v protisměru pozdraví, možná jej to uvede do rozpaků. Proč mě zdraví? Copak mě zná? Mám pozdravit taky, není to drzost? Nebude lepší mlčet? Raději budu dělat, že ho nevidím. Takže zdravit nebo ne?
Odkaz na článek

Ahoj!

mám trochu dojem, že s příchodem jara a přívalem propagačních článků na internetu a časopisech se situace u nás trochu změnila. Nováčci a především „cool“ běžci většinou mlčí a někdy se tváří hodně nepříjemně. Naopak v zimě zdravili i bikeři a lyžaři – v mrazu trénují asi jenom opravdoví nadšenci. :) „Celoroční“ běžci zdraví a často i když jsou v civilu.

Jediná zkušenost z ciziny je z Chorvatska, kde jsem hodil ráno běhat. Potkával jsem také jenom cizince (Němci, Italové, Francouz) a jako univerzální se ukázalo „Haló“. Hlavně Jižané už třetí den volali z dálky. :)

Cyklisti se zdraví, vodáci se zdraví, pěší turisti se zdraví… pamatuju si, že moji rodiče měli v šedesátých letech Fiata 600 a jelikož jich moc nejezdilo, tak i tato auta se vzájemně bliknutím světel zdravila…

>> BuckTheBug, 07. 06. 2010 06:58:38

JJ, to taky pozoruju. Snažím se každého běžce pozdravit aspoň mávnutím, ale někteří mě vytrvale ignorují :D

Stačí pár kilometrů a všechno je jinak. Zatímco v jednom městě se s běžci normálně pozdravíme a nejen s nimi. Zdraví mě i cyklisti. O pár kilometrů dál v jiném městě jsem za debila, který zdraví. Běžci se raději dívají do země nebo někam jinam, jakože neexistuji.

Rok jsem běhal v Dánsku, kde je opravdu hodně běžců a zdravení tam nebylo běžné. Asi jde o to, že jich je tam tolik a není možné se s každým zdravit (několikrát za minutu ahoj). Po pár týdnech jsem ale začal poznávat lidi, kteří běhali pravidelně ráno/v poledne/ve­čer a na ty jsem zdravení zkoušel. Po nějaké době už mě zdravili i sami.

V zimě se u nás také zdraví běžci, běžkaři i cyklisti navzájem.

Mam podobny poznatek jako BuckTheBug, tedka ve Stromovce abych bezce odpovidajiciho na pozdrav pohledal, zatimco v zime jsme se tam bezne zdravili i s bezkari:-) Asi bych rekl, ze funguje urcity ostych a velky vyskyt lidi, pred kterymi ma spousta bezcu tendenci dat si klapky na oci..

Na stezkach okolo Slaneho zdraveni potom funguje naprosto normalne.

Na Hawaii jsem temer nepotkal pozdravy pri behu ve meste, zatimco v horach na trailech funguje pozdrav a usmev vzdy. Ale lide se tam obecne na sebe usmivaji vzdy a vsude a nedela jim problem vas oslovit a prohodit par slov, zvlast kdyz se dostane do pro cizince nezvyklych mist.. Bylo by dost nezdvorile nezvolnit a nevykecat se, v jedne okrajovejsi casti mi mistni omladina hrabajici se v aute nabizela pivo, hlidac u vjezdu do soukrome rezidence me zase vyslovene zadal, abych se nahlasil, ze jsem bezpecne dorazil z tamniho trailu a nic se mi nestalo 

Každého běžce (nebo pokud jedu na kole, cyklistu) pozdravím alespoň mávnutím. Na ty které znám (nemusím osobně, ale potkáváme se), něco zahalekám nebo běžíme spolu. :D Myslím, že to patří ke slušnosti pozdravit se. Bohužel přibývá běžců, ale ubývá respektu a komunikace. A nejhorší jsou ÓČKAŘI s kraťasy a teplákovou bundou (rozuměj fotbalistu s nohama do O). Ti jsou tak namyšlení, že nereagují na nic. :(

Zdravení mi přijde milý a hlavně samozdřejmý,že když někde v lukách potkám stějně postiženého ,že pozdravím a přidám úsměv.Pravda je,že ne vždy se dočkám odpovědi.Když jsem v civilu a jdu se svou fenkou na procházku a potkám běžce,prostě je to kolega a zdravím…

Ono asi taky záleží na „provozu“ v daném prostoru. Ve Stromovce většinou zdravím všechny, ale pokud jdu běhat v sobotu odpoledne, tak mám co dělat, abych prokličkoval mezi lidmi, psy, bruslaři atd. a na zdravení už není čas. A nejvíc to je vidět na běžkách. Pokud jedu po horách ve špatném počasí, zdravím se se všema „cvokama“, kteří taky vyrazili. Za slunečného dne nejde zdravit ani kamarády. Jednak si jich v davu nevšimnu a pokud ano, tak pozdrav může způsobit srážku s jiným běžkařem.

>> EvženGe, 07. 06. 2010 09:34:42

Mám stejnou zkušenost, počasí, roční doba, nějaká těžko dostupná končina či nadmořská výška, to vše lidi vyselektuje a zvyšuje pravděpodobnost opětovaného pozdravu, téměř určitě mi odpoví omrzlý biker probíjející se sněhovými závějemi, zabahněný a promoklý běžec v Krčáku, nebo turista, který se přede mnou vynoří z mlhy kdesi u Žabích ples…

>> Dav, 07. 06. 2010 10:03:14 Přesně tak, absolutní souhlas. O víkendu jsem si toho všiml při jiné aktivitě, turistice. Kolem Vydry je docela problém zdravit, pro velký počet lidí a málokdo odpoví, ale stačí zahnout na nějakou méně frekventovanou stezku a pozdraví každý. Běžce jsem za necelé 2 roky co běhám potkal 2, oba pozdravili.

Jako cyklista-silničář jsem na zdravení zvyklej.Když sem začal běhat a potkal sem v lese někoho běžícího,nepřipadlo mi nic divnýho na tom ho pozdravit. Stejně tak sem si zvykl i na to že mi někdo neodpoví, je to jeho problem. Kolem Brna se mi občas stalo že sem potkal třeba Pavla Padrnose na kole,je příjemný že mi odpověděl na pozdrav i Armstrongův spolujezdec :) Člověku pak přijde že i když je to trošku :) jiná klasa, patříme k jednomu stádu bláznů :D Po letech už začali zdravit i jezdci na horských kolech,možná je to tím že se oběti mody přesunuly na inlajny a zůstali ti skalní :)

Proč se běžci zdraví? Protože jsou to vesměs slušní lidi. Dle mé zkušenosti je těch nezdravících podstatně méně. A proč nezdraví? Třeba k tomu mají tisíc a jeden důvod, které nehodlám zkoumat. Osobně zdravím všechny, zdravící i nezdravící. Kvalitu prožitku z běhu to ale u mě nijak neovlivní..... Takže všem běžcům ZDAR!

Pozdravení jiného běžce, či běžkyně beru jako samozřejmé. V podstatě mě to naučil můj táta s nímž jsem již jako malý kluk prochodil Beskydy a Jeseníky. I neznámí turisté se běžně zdravili a prohodili pár slov. Jinak ale souhlasím, že počet těch co na pozdrav odpoví se zvyšuje se zhoršujícím se počasím a odlehlostí místa setkání od civilizace. 

„Ahoj“ potěší, i když ho vypustím z pusy první. A pokud dostanu slovní odpověď, na oplátku úsměv, hned to zdvihne náladu. Zdravím tak všechny, běžce, běžkaře, cyklisty – sportovce, výletníky, cykloturisty, i horolezce a vodáky. A to bez ohledu na věk, pohlaví i to, jestli se zrovna přesouvám stejným nebo jiným způsobem. Nejlépe reagují skupinky důchodců na tůře v lese, z pozdravu mívají největší radost, vždy pak mávají, povzbuzují, i když jedu na MTB po kořenité pěšině. Jen u pěších a cyklo výletníků občas zvolím „dobrý den“. Když si nejsem jistá jestli ahoj neurazí, vytáhnu ze zásoby neutrální „zdravím“. 

nechodim behat uplne pravidelne, ale par jedincu uz jsem nekolikrat potkala a prijde mi, ze nemaji moc zajem se zdravit,ja se snazim aspon usmat a nebo mavnout rukou. Ale pamatuji ze zacatku, bezel proti me pan usmal se a najednou Ahoj a ja jak byla vykolejena a zblba, tak jsem mu chtela odpovedet Dobry den :D nastesti jsem byla tak udychana a hotova, ze jsem se usmavla a mavla :D

>> Dav, 07. 06. 2010 10:03:14

to je dost presne. vzpominam si na clanek o cloveku, co provozoval obcerstveni v zime vysoko v horach, myslim v krokonosich, a ceny byly dobrovolne. sam rikal, ze pod 1000 m n.m. by to nefungovalo.

Běhám na Vítkově a se sluchátky, proto moje zdravení je ve většině případů pokynutí hlavou s očním kontaktem. V případech že se zdravíme oba současně na dálku i mávnutí rukou. Občas dodám i „ahoj“, ale to spíš už s někým s kým se nevidím poprvé…

Pravdou zde již zmíněnou je, že v zimě běhá lidí méně a více se zdraví. Teď vylézají i lidé, kteří zas tolik neběhají a přijde jim to asi divné, někteří se asi i trochu stydí (když míjejí běžce, spíše skoro sklopí oči)…

No a také jsem vypozoroval, že „muž s mužem“ se zdravíme daleko více… Snažím se pokynout i dámám, které mají oční kontakt, občas opětují úsměvem, občas koukají zvláštně, některé patří do oné skupiny „nevnímačů“ 

Běhal jsem ještě při studiu v Holandsku v jednom parku v Utrechtu, kde se také našlo pár běžců a většinou to bylo obdobné. Pokynutí hlavou, mávnutí rukou. Semtam i nějaké napůlvyslovené „Ho­i“…

Každopádně i mě každé pozdravení potěší, dodá pocitu, že v tom nejsem sám…

>> martin76, 07. 06. 2010 14:14:34

Ta hospoda, kde si ceny určuje zákazník.

>> Kateřina G., 07. 06. 2010 16:42:45

diky! rad jsem si pripomnel. pekne to srovnani s „hranici vyskytu klistat“:). ta se ale pry posouva smerem nahoru, tak nevim, jak to bude s nama…

Stejně jako na vodě nebo na skalách mi přijde zdravení přirozený. Běhám zatím jen pár měsíců, ale jsem fakt nemile překvapená, jak málo lidí mi na pozdrav třeba i jenom odpoví (a to jsem ženská, a už dávno pubertě – alespoň podle věku odrostlá) – a to nemluvím o tom, že by zdravili první. Zajímavý je, že pokud už někdo pozdraví první, je na něm poznat, že je to fakt „běžec“. Včera večer v Hostivaři jsem na „ahoj“ s úsměvem nedostala žádnou odpověď ani od jednoho ze dvou chlápků, co jsem je potkávala. Nebo, že bych si to měla začít brát osobně? 

Taky jsem před nedávnem při tréninku potkal jednu běžkyni „dámu“ a při mém vyslovení ahoj se na mne podívala a řekla: „my se známe“? To né odvětil jsem ale mezi běžci je to normální ..... „tak asi nejsem ten správný běžec“ řekla … a já na to ještě stihl říct, že je to na ní vidět!!!! Jinak ale z 99% se odpovědi na pozdrav dočkám. Tak běhu zdar Raduz

Já jsem se zatím také se zdravením moc nesetkal, spíše když vytáhnu silniční kolo, tak to se zdravíme mezi sebou s jinými polykači kilometrů. :)

V tomhle máme jako ženy výhodu. Nezdravíme jako první, takže nás žádnej nadutec, který by neodpověděl, nemusí naštvat. Když někdo pozdraví tak pokud nejsem úplně duchem nepřítomna, samozřejmě odpovím a přesně tak, když je to v nějakých civilizaci vzdálených končinách či když počasí je, že by psa nikdo nevyhnal, tak to potěší. A v cizině se obvykle také zdraví-na dovče, když si třeba jen tak po několikáté klušete ve stejné oblasti, alespoň na Mallorce. Jezdila jsem tam pár let s mámou na dovču-takže jsem se potřebovala každý den trochu odreagovat a běhala jsem-s těmi běžci, co jsem potkávala jsme se obvykle zdravili mezinárodně „hello“;-)

Asi pětkrát jsem už potkala na své trase běžkyni a běhá ji to fakt rychle.Nepozdra­vila,vlastně ani neodpověděla na pozdrav až dneska mi řekla Dobrý den…tak nevím že by mne s mým tempem nepovažovala za běžce? 

>> Mirek Hasal, 07. 06. 2010 07:07:57 Přesně tak, zdravíme se, protože jsme součástí komunity. Ze stejného důvodu si tykáme, bez ohledu na věk a profesní postavení. Kdo to neví, je mimo Dřív byly komunity docela malé a věděli to všichni. Teď lavinovitě přibývá běžců (a těch dalších) a tak přibývá i mimoňů. Musíme jim to systematicky vtloukat do hlav, protože zvyk je to parádní a bylo by ho škoda.

Včera jsem bohužel zjistila, že prázdniny již jsou opravdu v plném proudu. Do naší vesnice se sjíždí mnoho „lufťáků“, většinou pražáků. A najednou jsem potkala v naších lesích i běžce, což mě mile překvapilo, ale nemilé zjištění bylo, že jsou asi zvyklí na jiné podmínky a vůbec se ani neusmějou, natož odpovědět na pozdrav. 

>> Lois11, 30. 06. 2010 07:59:57

To já se směju na všechny, i na cyklisty. nedávno jsem běžel po silnici asi 15km, potkal jsem nesčetně cyklistů. Chlapy, kór v peletonu vždycky pozdravili a usmáli se. Naproti tomu ženský (nemyslím babky na kole s nákupní taškou) se většinou strašně lekly a tvářily se jakobych je chtěl snad znásilnit 

>> Jitka, 08. 06. 2010 19:35:40 Hele já s tím tykáním nevím, když je to o pár let tak v poho, ale nedávno jsem potkal tak padesátníka (což je o dost víc než je mě) a bylo mi dost blbý mu říct ahoj – přecejen asi moje zakořeněná úcta k věku. Tak jsem se hodně usmál a heknul „dobrej“ uraženej asi nebyl, protože odpověděl a usmál se taky

>> Petr.vf, 30. 06. 2010 09:56:17

taky netykam kazdemu, nejsi sam:). naopak si myslim ze je to nekdy i nepatricne, abych staremu pardalovi hned tykal. vybavuji se mi ty filmy s Duškem, jak kazdemu tykal zpusobem: a co ty soudruhu, kdy se pridas:)?