Rovnoměrné tempo blízké hranici našich možností už nepřináší potřebný efekt. Stereotypní běh v jedné ustálené rychlosti dlouho vyhovoval, ale jakmile si na něj tělo zvyklo, přestává být dostatečným impulsem ke zlepšování.

Příčina je zřejmá. Svoji kondici musíme vždy postavit na dostatečně stabilních základech. Na spodním patře pomyslné pyramidy stojí obecná vytrvalost. Když jsme začínali a naše tempo bylo ještě pomalé, nevědomky jsme si právě budovali její základy. Protože naše počáteční výkonnost byla relativně nízká, zvyšování obecné vytrvalosti se dostatečně projevilo i na celkovém výkonu.

Jak nám ale postupně začalo růst běžecké sebevědomí a rychlostní ambice, přesunuli jsme své úsilí do rozvoje jiných složek kondice. Tím, že všechny své běhy absolvujeme v příliš vysokém tempu, jsme obecnou vytrvalost začali zanedbávat. Ona je ale tím nezbytným základem, bez kterého se neobejdeme. Je to, jako kdybychom stavěli mohutné první patro, ale přízemí zůstalo vratké a malinké.

„Aha, začne nám vnucovat intervalový trénink, ale já se žádnými intervaly nechci trápit,“ povzdechnou si mnozí zkušenější běžci, kteří vědí, že intervalový trénink dokáže někdy také pořádně bolet. Ovšem tentokrát se mýlí. Existuje ještě jeden způsob, jak se zbavit stereotypu a vrátit se zpátky ke zvyšování kondice. Přitom je snadný, dostupný a relativně pohodlný. Začněme běhat pomalu.

Neznamená to, že všechny naše běhy od této chvíle budou provozovány želví rychlostí. Rovnoměrné tempo na hraně možností zůstane v našem repertoáru, ale třeba jen dvakrát týdně. Zbytek zkusme běhat výrazně volněji, v tempu alespoň o minutu na kilometr pomalejším. O co pomalejší, o to delší mohou tyto běhy být.

Pokročilejší běžci, kteří už mají nastudovánu tréninkovou teorii, možná namítnou, že správná doba pro budování obecné vytrvalosti je přece po konci sezóny, na podzim a v zimě. To je sice pravda, ale i letní období je k tomu docela vhodné, protože v horku často nemáme chuť jít se svým úsilím na doraz a přitom si obvykle můžeme vyhradit víc času na běhání, navíc v podmínkách, které přejí i těm, kteří by v zimě vůbec nevyběhli.

Prostřídání pomalého běhu s rychlým nejen prospěje naší obecné vytrvalosti, ale také nám pomůže narušit hrozící běžecký stereotyp a v neposlední řadě pomůže uvědomit si, že běžecká převodovka nemá jen jednu rychlost. Třeba se časem rozhodneme vyzkoušet i ty další stupně.