Opomineme-li tříkilometrovou smyčku v místě startu, celá první půlka je ve znamení stoupání z 900 do 1961 nadmořských metrů, a to po kamenitých lesních cestách. Ty tvoří skoro dvě třetiny celkového povrchu tratě.

Prostudování výškového profilu tratě ve vás vzbudí dojem, že doběhnutím na metu cca půlmaratonu pro vás skončí trápení, ale následuje tříkilometrový průběh sedlem, a to po horské stezce, kde brání v běhu nejen všudypřítomné velké a ostré kameny, ale u bystřiny i drobné bažiny. Trať je v této části jako na houpačce, že vám z toho až skáče mozek v hlavě.

Když už se konečně vydáte na cestu dolů, běží se opět po kamenitě horské cestě. Není výjimkou, že ostrý kámen velikosti vlašského ořechu projede i velkou částí podrážky a bolestivě ho ucítíte na patě. Klesání je v té části tratě obrovské, a tak začnete chápat, že si ani v této fázi závodu neodpočinete.

Když pak navíc přijde nečekané stoupání, které nebylo z plánku tratě úplně rozpoznatelné, začnete chápat, že tohle bude jeden z nejtěžších maratonů, které jste běželi. Tedy pokud za sebou nemáte například Jungfrau nebo Zermatt Marathon.

Nejhorší pasáž začíná na 36. kilometru. To je místo, kde už přibíháte na vzdálenost cca 300 metrů vzdušnou čarou od cíle, ale v tuto chvíli vás organizátoři směřují nahoru k místní sjezdovce. Po té pak vede trať cik cak nahoru. Jedná se sice o cca 50 výškových metrů, ale na tak krátkém úseku, že tam běželi jen největší borci.

A pak už jen zasloužené finále. Dlouhá rovinka s mírným stoupáním. Dost dlouhá na to, abyste si uvědomili, jak surové to od pořadatelů je, že vás nenechají důstojně doběhnout před zraky příbuzných, známých i náhodných diváků. Samozřejmě se kousnete, ale od toho okamžiku budete chtít startovat jen v těch závodech, kde alespoň posledních 500 metrů je minimálně po rovině.

Celkově se při závodu nastoupá 1456 metrů, což mimo jiné dokazuje, že stoupání byla velmi prudká.

Závod má perfektní zajištění. Občerstovací i osvěžovací stanice jsou všude tam, kde je vzhledem k 34 °C potřebujete, a pravidelně k vidění jsou i zaparkované sanitky a patroly strážců horského parku. Dokonce je v pohotovosti i vrtulník horské služby. Diváků na této trati moc nepotkáte, a tak vezmete za vděk povzbuzujícími účastníky Nordic Walking závodu (startovali o hodinu dříve), a také každým cyklistou, který ocení to, jak se zbroceni potem ženete za osobním vítězstvím.

V cíli je nakonec vše zapomenuto, protože na vás čeká skvělá atmosféra. I když jste zde poprvé, přesto vás v cíli přivítají jménem a vyzvou diváky, aby vás podpořili na posledních metrech. Dokonce se vás přijde komentátor optat na pocity, jako byste byli nějací Keňani. Je to sympatické, ale najít po takhle vysilujícím závodu myšlenku na inteligentní projev a ještě k tomu adekvátní slova v cizím jazyce, to muselo působit opravdu úsměvně. Ale co, ať z toho mají něco i diváci!

Občerstvení v cíli připomíná malý jarmark. K dispozici máte meruňky, nektarinky, broskve, banány, jablka, hrušky, hroznové víno. Vše naložené v lavórech se studenou vodou a k tomu stejně bohatý výběr nápojů. U těch se však podařilo zachovat optimální teplotu jen pro prvních pár běžců.

Maličko zlepšit by se mohli organizátoři i v popisu tratě. Jimi prezentovaný výškový profil byl poněkud zavádějící a ve druhé půlce závodu tak muselo být hodně běžců nemile překvapeno.

V dovětku bych se rád zmínil ještě o zázemí šaten, sprch, bazénu a vířivky, které poskytlo místní aquacentrum. Tam je možné libovolně dlouho relaxovat a mám pocit, že kromě občerstvovacího účinku koupele je obecně velmi podceňovaná i samotná vnější hydratace kůže. Když se převlékáte do civilu, najednou přijde vhod i kvalitní „tenisové“ triko s vkusnou grafikou odkazující na vaši účast v tomto horském závodě.

Kdo má rád extrémní závody a nevadí mu poměrně komorní atmosféra v podstatě lokálně orientovaného závodu, měl by si pro příští rok vyhradit čas a v době dětských táborů vyrazit právě sem.

Vybrané výsledky letošního ročníku:

• 1. Schenk Felix, 1964, CH-Wigoltingen 3:14.18,7 1. M-M40
• 2. Holzmann Sven, 1980, Schruns 3:28.50,7 1. M-M30
• 3. Signer Stefan, 1960, CH-Appenzell 3:36.59,8 1. M-M50
• 14. Prokop Jan, 1972, CZ-Prague Kerteam 4:02:21,5 5. M-M30
• 24. Syrovátko Jiří, 1970, CZ-Prague Kerteam 4:16:28,1 13. M-M40

WEBOVÉ STRÁNKY ZÁVODU