Rodačka z Hradce Králové se v mládí upsala kolektivním sportům, její první štací byl stadion české házené v Kuklenách. Když v padesátých letech většina klubů přešla na mezinárodní házenou, stala se oporou ligového družstva Slovanu Hradec Králové na postu brankářky. Zažila vzestup týmu, který se z krajského přeboru vypracoval až do nejvyšší domácí soutěže. A to ještě stačila běhat s hokejkou v družstvu pozemních hokejistek Slavie Hradec Králové.

Pak ale přišly rodinné starosti a děti. Naďa Houštecká, ač nerada, se musela na čas se sportem rozloučit.

Koncem 70. let – to už žila v Praze – se formovalo české veteránské hnutí a atleti byli mezi prvními, kdo pochopil, že sportovní život nekončí po pětatřicítce. Soutěže veteránských házenkářek neexistovaly, tak si zvolila jako svůj další sport běh.

První závod na 10 kilometrů zvládla v roce 1979 – to jí bylo „teprve“ 49 let. Nejlepší osobní výkony si vytvořila v osmdesátých letech. Patnáctkrát dokončila Běchovice, 13× si zajela na Slovensko na Devín – Bratislava, devatenáctkrát její jméno figuruje ve výsledcích Velké Kunratické.

„Veteránkou VK se ale už nestanu, ten jeden start do dvacítky mi chyběl a dnes už nemám nohy dost ohebné, abych zvládla lesní trať v Kunraticích,“ říká Naděžda Houštecká.

Svou nejrychlejší desítku běžela za 49 minut na mistrovství světa veteránů v Karlových Varech v roce 1987, to jí bylo už 57 let.

Delší běhy dnešní osmdesátnice příliš nemilovala, ale přece jen si dvakrát zkusila pětadvacítku a dvakrát půlmaraton.

„Běhávala jsem denně na rovinatém okruhu ve Stromovce deset kilometrů, k tomu jsem doplňkově plavala.“

V těch letech se už naši starší běžci zúčastňovali evropských a světových mistrovství. Naďa má ve své sbírce startovní čísla ze závodů z Německa, Finska, Velké Británie, Itálie, ale také z Polska a Bulharska.

Když přibývalo let a s nimi spojené neduhy se přece jen ohlásily, přešla na kratší běhy a těm je věrná dodnes. „Ráda se zúčastním lidových běhů, jako byly třeba závody organizované firmou Samsung na Letné a na Hradčanech. 11. září budu znovu na startu závodu pro ženy na 5000 metrů v rámci Grand Prix Praha 2010, kde jsem už tradičně nejstarší účastnicí. Na veteraniádách je dnes mou hlavní disciplínou chůze na 3 a 5 km, k tomu doplňkově zkouším sprinty a vrh koulí. Díky běhu jsem se seznámila s mnoha skvělými lidmi, chci jmenovat aspoň jednoho z nich: je to moje klubová kolegyně a celoživotní kamarádka Anka Klausová, se kterou jsme ve Stromovce během těch desetiletí naběhaly tisíce kilometrů.“

Naďa Houštecká je ideálním příkladem aktivní penzistky. V osmdesáti ovládá počítač, dokáže si najít potřebné údaje na internetu a ještě se přihlásila do jazykových kurzů. Dokazuje mnohým mladším, že život je možné žít naplno navzdory ubíhajícímu času.