Nejúspěšnější zemí bylo Turecko se ziskem tří zlatých a dvou stříbrných medailí před Eritreou (3 – 1 – 0) a Itálií (1 – 2 – 1). Tyto tři země získaly dohromady 13 z celkem 24 rozdělených cenných kovů. Zbývající zlatou medaili získalo Rakousko, stříbro a bronz putují do Švýcarska, jednu stříbrnou ukořistili běžci nebo běžkyně z Rumunska a Německa, bronzové medaile putovaly do dalších pěti států (Belgie, Francie, Ruska, Ugandy, USA a Velká Británie).

MUŽI: AFRIKA STUPŇUJE TLAK

Trať mužů vzbuzovala úctu náročností, když na 12 kilometrech museli závodníci překonat výškový rozdíl 1350 metrů. Start byl u školy v osadě Stranje asi čtyři kilometry severně od centra Kamniku a po úvodních 600 metrech po silnici začala trať ostře stoupat až na devátý kilometr. Tuto část trasy tvořily udržované lesní cesty a později chodníky kryté šotolinou. Běžci i trenéři měli obavy, aby v případě dešťů nebyla příliš nebezpečná, protože na řadě míst byl vápencový podklad. Od devátého kilometru do cíle se střídaly travnaté úseky s kamenitými, poslední stovky metrů byly značně členité.

Čelo závodu obsadili hned po startu běžci z Eritreje a Ugandy, ale v průběhu dalších minut se ukázalo, že Uganďané jsou přece jen o něco slabší. O zlato a stříbro spolu bok po boku bojovali až do posledních metrů Eritrejci Samson Gashazghi a Teklay Weldemariam, z ugandské pětice jim stačil pouze loňský mistr světa a juniorský mistr světa 2007 Geoffrey Kusuro. Nejlepším Evropanem byl sedmý Turek Ahmed Arslan, úřadující mistr Evropy, o příčku níže skončil legendární Novozélanďan Jonathan Wyatt, desátý doběhl Američan Joe Gray a jedenáctý nejlepší z Italů Gabriele Abate, kdežto další superhvězda z apeninského poloostrova Marco De Gasperi hrál tentokrát až druhé housle (17.). Pod hodinu zaběhlo obtížnou trať pouze prvních 12 mužů! O tom, jak mohou být vrchy zrádné a jak rychle se mění situace, svědčí i výpadky mnoha dalších známých vrchařů – až za naším Havlíčkem doběhl slavný Francouz Julien Rancon, jeho snad ještě slavnější kolega Raymond Fontaine skončil daleko v poli poražených a perlička na závěr – držitel stříbrné medaile z MS 2008 v Crans Montaně Martin Toroitich z Ugandy doběhl jen o jedno místo před nejpomalejším z naší šestice Pavlem Brýdlem.

Plné uznání zaslouží za svůj výkon plný bojovnosti Jan Havlíček (28.), i když on sám počítal s umístěním poněkud lepším. Do týmu dále bodovali 63. Jiří Voják, 71. Petr Pechek a 80. Tomáš Blaha, zbývající dva reprezentanti David Gerych a Pavel Brýdl obsadili 86., resp. 92. místo. Nepodařilo se zopakovat umístění z loňska, kdy stylem nahoru – dolů byli Češi osmí, letos se museli spokojit s týmovým 12. pořadím, přesně uprostřed tabulky národů.

Klasifikováno bylo 149 mužů, mistry světa v týmech se suverénně stali Eritrejci před Italy, na bronzový stupeň vystoupilo stále se lepšící družstvo Spojených států.

MAYROVÁ SPLNILA OČEKÁVÁNÍ, SKVĚLÁ TÁŇA METELKOVÁ

Pokud čtete pozorně behy.cz, asi vám neušlo, že v článku uveřejněném před mistrovstvím jsem si dovolil tipovat největší favoritku závodu žen. Tip vyšel stoprocentně, Andrea Mayrová z Rakouska porazila všechny Italky a další kvalitní soupeřky, i když zejména svými krajany mocně povzbuzovaná jednička italského týmu Valentina Belottiová její náskok v závěru částečně stáhla. Při předávání medailí dávala vítězka svou radost najevo velmi bouřlivě, a to u ní nebývá časté. Pro bronz si doběhla subtilní Švýcarka Martina Strählová, na čtvrtém místě skončila Světlana Semjonovová z Ruska, což není nikdo jiný, než provdaná mistryně světa 2001 z Arta Terme a první oficiální mistryně Evropy (Madeira 2002) Svetlana Demidenková. Slovinská hvězda Mateja Kosoveljová byla pátá, následována další Ruskou Jelenou Ruchljadovovou. Základy pro zlato italského družstva položily vedle Belottiové i sedmá Antonella Confortolová (manželka Jonathana Wyatta) a osmá nestárnoucí Maria – Grazia Robertiová. Jakmile uzavřela elitní desítku čerstvá mistryně Evropy z Bulharska Marie – Laura Dumerguesová, již jsme netrpělivě očekávali, kdy a která z českých běžkyň se objeví jako první. Na třinácté pozici, unavená, ale šťastná, proťala cílovou přímku Táňa Metelková.

„Poprvé na MS jsem dnes se svým výkonem spokojená, nedoufala jsem, že se dostanu do první patnáctky,“ zhodnotila Táňa situaci krátce po doběhu. Jen o šest míst za Metelkovou doběhla kojící mamina Pavla Schorná Matyášová. Tuto běžkyni jsem potkal o den dříve na trati. V rozhovoru se vrátila k výsledku nedávné kvalifikace. „Ten Králičák mi vyšel maximálně, ale fakt je, že já jsem sportovala do poslední chvíle před porodem, naposledy jsem byla na běžkách tři dny předtím, než mě manžel odvezl do porodnice. Asi ty maminkovské hormony fakt fungují.“

Ve Slovinsku začínala Pavla přece jen opatrněji. „Vlastně jsem po celý závod jen někoho předbíhala. Trať je náročná, ale z největší části skvěle běhatelná, skládám poklonu pořadatelům.“

První ze dvou novicek, maratonkyně s časem 2:47 Michaela Mertová se rovněž uvedla výtečným 27. místem, přičemž za sebou nechala takové vrchařky, jakými jsou loni 5. žena na MS v Campodolcinu Hayla Bastugová z Turecka nebo někdejší medailistka z družstva ruských juniorek Žanna Vokujevová. Až tak mnoho se nedařilo naší čtvrté závodnici Kamile Gregorové (44.). Ale co není dnes, může být napřesrok nebo i později. Táňa Metelková ostatně na svůj první vrchařský reprezentační start (ME Malé Svatoňovice 2006) také nevzpomíná v nejlepším.

O vítězství Italek v soutěži družstev nebylo pochyb, druhé byly díky Martině Strählové (3.) a Bernadettě Maierové (9.) Švýcarky a třetí silné Rusky. Za mistryněmi světa z roku 2007 Američankami se na páté příčce umístilo české družstvo a dodejme hned, že k výkonu našich žen nelze mít vážnějších připomínek. Na medaili dosáhne jen ten tým, který má v první desítce nejméně jednu, ale ještě lépe dvě závodnice. Bez absentujících (věřme, že ne natrvalo) Pichrtové a Milesové bylo páté místo současným maximem možného.

JUNIORSKÉ KATEGORIE – TURECKÉ ZLATÉ DOLY

Všech pět medailí pro zemi půlměsíce vybojovali turečtí mladíci a mladice – tím je snad řečeno vše. Dvě zlata v soutěži juniorek, třetí připojili junioři, když individuální prvenství si s obrovským náskokem zajistil Eritrejec Yosiff Andemichael. Vítězná juniorka Yasemin Canová na sebe upozornila již loni, druhá v cíli Burcu Dagová si vedla úspěšně letos v Bulharsku na ME. Třetí místa u juniorů a juniorek patřila shodně běžcům ze zemí, které před čtvrtstoletím stály u zrodu této atletické disciplíny: Francie a Belgie. Belgičan Jente Joly přidal k letošnímu evropskému bronzu bronz světový, jedinou medaili – a také bronzovou – zajistila pro zemi galského kohouta Adelaide Pantheonová. Mistryně Evropy juniorek ze Saparevy Banji Rumunka Denisa Dragomirová obsadila až osmé místo, i to však bohatě stačilo k zisku stříbrných medailí (spolu s krajankami Negruovou a Panaetovou) za Turkyněmi a před třetími Britkami, které zachraňovaly čest závodníků z britských ostrovů.

Pokud se týká hodnocení českých juniorů a juniorek, vidím to asi takto: chlapcům viditelně scházel vůdčí typ, jakým byl docela nedávno Jakub Bajza nebo Jiří Homoláč. Bez umístění někoho v první desítce se nedá počítat ani s úspěchem kolektivu. Podle očekávání byl z našich nejrychlejší havířovský Petr Kaminski. Jeho 29. místo však k výraznějšímu úspěchu nestačilo. Stejně jako před dvěma lety v Crans Montaně obsadili čeští junioři 12. místo, když zbývající členové týmu (38. Petr Frühauf, 39. Jan Štochl a 45. Petr Ondrášek) zaběhli jen průměrně. Světlem na konci tunelu může být fakt, že s výjimkou Frühaufa (ročník 1991) se mohou všichni tři zbývající pokusit v příštím roce o reparát.

Poněkud odlišná je situace u juniorek. Ty se proti poslednímu srovnatelnému mistrovství světa (2008 Crans Montana) zlepšily o tři místa a skončily sedmé. Největší zásluhu na tom má nespecialistka Petra Kubešová, která shodou okolností bude znovu ve Slovinsku reprezentovat českou atletiku v mezistátním utkání juniorek na dráze (poběží o víkendu 5000 metrů). Její zatím jedinou zkušeností s vrchy byla vítězná kvalifikace na Králickém Sněžníku.

„Trať ve Slovinsku se mi ale zdála celkově náročnější než ta kvalifikační,“ říká 16. juniorka na světě. Pro naše barvy bodovala také Kateřina Beroušková (23.), která si od letošního jara vede svoji přípravu zatím sama. Za bojovnost musíme pochválit třetí členku juniorského týmu Michaelu Rosenbergovou (30.) Pokud si vezme příklad ze svého staršího bratra Davida, který získal spolu s Janem Hamrem a Martinem Zapalačem před pěti lety na Novém Zélandu naprosto nečekanou bronzovou medaili, můžeme o ní ještě slyšet. S juniorským věkem se totiž na rozdíl od Kubešové a Berouškové ještě neloučí.

POŘADATELÉ BYLI VÝBORNÍ

Jako člen realizačního týmu běhů do vrchu nebo jako novinář jsem se zúčastnil od roku 1996 velké většiny pořádaných mistrovství světa. To letošní vyznívá v mém hodnocení jako jedno z nejlepších co do uspořádání, ale především obyčejné lidské ochoty organizátorů, pro které třeba nebylo problémem vypravit pro pět opozdivších se závodníků speciální autobus a odvézt je do 20 km vzdáleného hotelu. Město Kamnik sice nebylo polepeno plakáty mistrovství tolik jako v červenci bulharská Sapareva Banja, ale jeho občané přesto přišli v hojném počtu jak na tradiční defilé národů v předvečer mistrovství, tak i na nedělní závěrečný ceremoniál. Uznání pořadatelům je tím větší, že měli na přípravu necelý rok. Původně přihlášený pořadatel – Norsko – se kandidatury zřekl z ekonomických důvodů a Slovinsko vyšlo vstříc komisi WMRA, která se tehdy ocitla v prekérní situaci. „Bereme to,“ řekl prý tehdy stručně prezidentovi WMRA Bruno Gozzelinimu organizátor tradičního závodu na Grintovec, předseda Klubu gorskih tekačev a slovinský podnikatel Dušan Papež.

Slovinci pokračovali v dobré tradici veřejných závodů konaných jako prolog mistrovství. Mezi 70 startujícími měla díky Karlu Šklíbovi a Ivě Tržilové zastoupení i Česká republika. Celkovým vítězem se stal Ital Emanuel Manzi, který ještě nedávno oblékal modrý dres „azzuri“ a má ve sbírce několik zlatých medailí jako člen slavného italského týmu.

KAM V PŘÍŠTÍCH LETECH?

Výroční kongres členských zemí WMRA v Kamniku určil definitivně pořadatele MS a MS veteránů pro rok 2011. Veteránský „svět“, jak již bylo na behy.cz uvedeno, se sejde 18. září v Paluzze v Itálii a MS připraví stylem nahoru – dolů Albánie, jejíž borci se ovšem zúčastnili této soutěže letos vůbec poprvé. Věřme, že s pomocí zkušenějších balkánských zemí – zejména právě Slovinska a Bulharska – tento experiment vyjde. Podle některých zpráv se MS uskuteční 11. září příštího roku v okolí albánského hlavního města Tirany.

MS 2012 „nahoru“ připraví staří známí – rakouští pořadatelé tradičního závodu Grossglocknerlauf v Heiligenblutu. Veterány přivítá za dva roky Německo a pro rok 2013 bylo odsouhlaseno pořadatelství veteránského mistrovství České republice (Janské Lázně), o mistrovství světa dospělých a juniorů má zájem Bulharsko.

VÝSLEDKY MS V BĚHU DO VRCHU

WEB MS V BĚHU DO VRCHU

WEB WMRA

FOTOGALERIE KATEŘINY BEROUŠKOVÉ Z MS

ČLÁNEK KARLA ŠKLÍBY K MS