Běžci a rodina: Jak eliminovat střet zájmů

Ale aby k této změně došlo, mohu dát pár rad.

1. Rodina se běžce stále neptá, kam zase jde, když je v teplácích nebo v trenýrkách, ani kdy přiběhne. Nezjišťuje a neptá se, kde pršelo, když suchem tráva praská. Nesměje se, když dorazí z tréninku po čtyřech a nevydává ze sebe souvislou větu i při nulové hodnotě alkoholu v krvi.

2. Také již nikdo doma nelaje, že z vás stříká pot, páchnete jako „čuně hodně dlouho nemyté" a běhací prádlo ještě víc. Ponožky se lámou, ale nesmí se na ně sáhnout, dokud není tréninkové volno nebo vynucená pauza.

3. Všechny botasky běžce jsou stále funkční, mají stále svoji setrvalou hodnotu, časem sice dosáhly velikosti malého parníku s nespočtem ventilačních otvorů, ale jsou tabu. Nesahat! Rozhodnutí ke „kremaci“ je dlouhodobý proces, který nemívá lehký konec. Také startovní čísla, poháry, medaile jsou fetišem, který by se měl patřičně uctívat všemi rodinnými příslušníky, zvláště pak potomky, a to, že jsou neskladné a práší se na ně, nemůže vadit každodenní hluboké pokloně, zvláště když se zrovna nedaří.

4. Před důležitými závody se neprobírají nedůležité věci jako jsou finanční otázky, splatnost úvěru, prodej nebo koupě menšího, ale hezčího domu, recidiva nemocí jediného dopravního prostředku, ztráta mobilu, nedostatečný prospěch dětí, návštěva prarodičů, havárie, rekonstrukce ani žádné opravy aj. životní „lapálie“, protože by mohlo dojít k samovznícení s nedozírnými následky.

5. Dětem ani vnoučatům v rodině nedoporučuji hodnotit techniku běhu táty, mamky ani dědy přirovnáváním k vymřelým druhům zvířat typu mamut, mastodont, pratur, ale ani k cizokrajné zvířeně druhu hroch, buvol, slon, ale pouze srovnáním s domácí zvířenou jako je náš zajíc, laňka, kuna, rys. Pokud je styl opravdu k nedívání a neporovnatelný s žádným živým anatomickým pohybem, hovoříme z pedagogických důvodů o „raněném“ zajíci, lani, kuně, rysu, kteří mají lehký krok sice jen na té bolavé, ale běží.

6. Přiběhnuvšímu běžci nenabízíme žádné alkoholické nápoje ani prášky, aby se konečně uvolnil, sundal masku ukřižovaného trpitele a normálně se usmál. Ono to po chvíli povolí samo a „slunce v duši“ bude vidět i ve tváři a ozáří pak celý dům, pokud ale nedošlo „zase“ k natažení třísel, zvrknutí kotníku, hnutí obratlem nebo nedej Bůh k „natržení“ achilovky. „Smrtelnou“ chorobou pak bývá nachlazení.

7. Doma by měl platit zákaz vaření všech „neslušných“ jídel (knedlo, maso, zelo apod.), protože jsem někde slyšel, že opravdoví sportovci jedí jen lehké pokrmy se slušným energetickým zdrojem sacharidů, menším množstvím bílkovin a minimem tuků, a to by se mělo „baštit“ každé dvě hodinky. Souhlasím, že to bude „nářez“ pro dobré kuchařky a obzvlášť pak nepochopitelné pro právě udobřené tchyně.

8. Běžce nevyužíváme doma „zbytečně“ k pracem, které zatěžují nespecifické svalové partie zad a rukou, tj. k luxování, vytírání schodů, mytí oken apod. , ale osvědčují se při doběhnutí pro, nebo skočení tam a tam, ale také při „venčení“ dětí a psů.

9. Pokud vám běžec usíná u televize, v kině nebo na divadle, nebudit – určitě to není charakteristická fáze spánku „gama“, ale jenom lehká fáze „alfa“ s retro prvky běhu, které poznáte podle záškubů a nečekaných pohybů končetin, když váš běžec právě přeskakuje velikou překážku. Daleko horší je ale stav, kdy unavený běžec usíná při jídle nebo dokonce uprostřed lásky, to je na pováženou a vyžaduje konzultaci s parapsychologem.

10. Samozřejmě si postupně zvykáte na běžcovy slzy radosti i zklamání, stavy dehydratace, deziluze, iontové nerovnováhy, křečí a spasmatů, ale stále si říkáte, ještě není tak zle, aby nemohlo být hůř a máte pravdu. Co byste si počali bez nás, trochu „exotů“, kteří nikomu neubližují a naopak umějí být citliví, pozorní, vstřícní, ohleduplní i pracovití a samozřejmě stále střízliví.

Pokud jste již toto nebo obdobné „desatero“ poznali a „zkousli“, pak vám gratuluji k ideálnímu soužití s běžcem.

Vše nej, lehký krok, žádný pes ani vlk a plný „kecky“ endorfinů přeje

atlet, veterán František Holý