Honzo, čím pro tebe byly a jsou Běchovice?

Běchovice pro mě jsou závodem, který měl a má svoje kouzlo, ale běžecky jsem je až zase tak rád neměl. Účastnil jsem se poprvé jako sedmnáctiletý junior v roce 1989 a docela jsem se závodem protrápil, i když jsem tenkrát byl třetí a jestli se nepletu, čas byl lehce nad 31 minut. Samozřejmě nejlepší pro mě byly Běchovice v roce 1997 a 1994 kdy jsem vyhrál, ale ani jubilejní v roce 1996 nebyly špatné.

Vzpomeneš si ještě na svůj výkon z roku 1997? Co ti z toho závodu nejvíce utkvělo v paměti?

V roce 1997 byly Běchovice poslední zkouškou před MS v půlmaratonu a v tu dobu jsem měl docela slušnou formu. Nedávno jsem si závod pouštěl na DVD, takže vzpomínky mám slušně oživeny. Již od prvního kilometru jsem běžel sám a s trenérem jsme se domluvili na simulaci tempa půlmaratonu. Výsledný čas 29 minut tomu plně odpovídal, v Košicích jsem běžel půlmaraton ve stejném tempu. Tenkrát mě výkon velmi potěšil a tak trošku jsem litoval, že jsem se se stejnou formou nepotkal rok předtím, protože by z toho byl určitě vzhledem k tehdejší konkurenci lepší čas. Jinak vzpomínám také na velkou radost Jirky Hniličky, druhého v cíli. A zajímavý byl i televizní komentář záznamu od Tomáše Jungwirtha.

Čím tě zaujal?

Jedná se spíše o mou nostalgii. Měl jsem Tomáše Jungwirtha rád, atletice rozuměl. Byl běžec a Běchovice absolvoval, takže do komentáře závodu vkládal i vlastní zážitky. Jak ho z Tábora píchalo v boku, jak je dlouhá a nepříjemná rovinka od Coca Coly k Táboru a jak daleko je ještě z konce Hrdlořezáku do cíle.

Nechystáš se letos k návratu na trať, na níž jsi dvakrát zvítězil?

Letos určitě ne, možná až za dva roky, až se dostanu do kategorie nad 40 let.

Měl bys nějakou radu pro běžce, kteří se na Běchovice chystají poprvé, nebo pro ty, kteří již sice startovali několikrát, ale stále nemůžou najít ten pravý recept na to, jak se s tratí Běchovic vypořádat?

Jediný tip, který bych pro běžce měl, je doběhnout k Táboru v relativně svěžím stavu a nepodceňovat seběh. Ten dokáže rozhodit a zaškodit více než Hrdlořezák.

Honzo, přestože Běchovice letos nepoběžíš, vím, že se občas závodů zúčastňuješ. Jaké to je, když tě najednou porážejí běžci, kterým se o čase 28:59 na desítce může jen zdát?

Občas závodím, to je pravda. Letos jsem absolvoval tři závody. Běh Kalichem – nádherný a těžký běh skalním městem, ten jsem běžel, protože jsem si chtěl udělat radost z pohybu. I další dva závody, Králický triatlon a běh Jablonné – Suchý vrch, jsem absolvoval ze stejného důvodu. Pokud si jdu zazávodit, tak vím moc dobře, jak na tom jsem. V současné době běhám jedenkrát týdně 10 kilometrů, a proto mi je celkem jedno, kdo a jak mě předběhne. Hlavní pro mě je udělat si radost z pohybu, užít si to.

Díky za rozhovor a za dva roky na Běchovicích možná na shledanou.

WEB ZÁVODU

BĚCHOVICE – PRAHA: STATISTIKA HISTORICKÝCH VÍTĚZSTVÍ A VÝKONŮ