Nejúspěšněji si z tohoto pohledu vedli třicetiletí vytrvalci, kteří si ve svém věku vytvořili 35 nejlepších osobních výkonů (10,3%), 31 osobních rekordů (9,1%) dosáhli závodníci ve věku 27 let a 29 výkonů (8,6%) 28letí běžci. Procento maratonců, kteří zaběhli svůj nejlepší výkon ve věku nad 32 let, výrazně klesá.

Až po dosažený čas 2:55 se v jednotlivých výkonnostních skupinách pohybuje průměrný věk maratonců-specialistů při dosažení nejlepšího osobního výkonu od 26,1 do 30,6 roku. Průměrný věk všech zkoumaných závodníků, kteří dosáhli času pod 2:55 je 26,1 až 30,8 roku. Ve skupinách běžců s nejlepšími dosaženými časy časy nad 2:55 jsou věkové průměry podstatně vyšší (32,1 až 36,9 let). Můžeme předpokládat, že je tomu tak především proto, že se tito závodníci zahájili svoji přípravu až poněkud později.

Všímáme-li si věku maratonců, bude jistě zajímavé sledovat, v kolika letech se začali věnovat běhu. Věkové rozpětí je opravdu značné – zatímco někteří zahájili běžeckou přípravu už v devíti letech, jiní začali až po čtyřicítce. Avšak 40% všech vytrvalců začalo běhat v 17 až 23 letech, a to nejvíce v 21 letech (8,6%), v 18 letech (7,7%) a ve 22 letech (6,0%).

V další tabulce je uveden průměrný počet let běžecké přípravy a průměrná délka specializace na maraton v době, kdy si závodníci vytvořili nejlepší osobní výkony v maratonu.

Z tabulky vyplývá, že průměrná délka běžecké přípravy se v jednotlivých skupinách pohybuje u specialistů od 3,2 (3:10–3:14) do 11,1 roku (2:25–2:29), u nespecialistů od 2,0 (3:10–3:19) do 10,9 let (2:25–2:29), u všech pak od 2,5 do 11,0 let.

U specialistů s nejlepším osobním časem pod 3 hodiny činí průměrná délka přípravy v jednotlivých skupinách nejméně 5,4, u všech závodníků pak 5,2 roků. U vytrvalců s výkony nad tři hodiny je průměrná délka běžeckého tréninku nižší.

Při sledování délky doby, během níž se závodníci zaměřili na trénink maratonu, zjistíme, že se pohybuje od 2,0 do 4,8 roku. Rozdíl mezi průměrnou délkou běžeckého tréninku a specializací je od 1,1 do 7,8 roku.

Veškeré uvedené údaje z tohoto výzkumu si v žádném případě nedělají nárok na úplnost a dogmatickou platnost. Byly shromážděny z informací zaslaných pouze těmi vytrvalci, kteří se do sledování zapojili. Přestože se zcela určitě vyskytnou námitky, že bylo možno sledovat i jiné ukazatele sportovní přípravy, domnívám se, že i po více než třech desítkách let mají některé výsledky současným maratoncům co říci a mohou je přivést i k zamyšlení nad vlastním tréninkem.

Bylo by jistě velice zajímavé udělat podobný výzkum u našich současných maratonců. Pokud by byli ochotni se do něj zapojit, největším problémem by bylo zřejmě získání údajů o úrovni jejich tempové rychlosti, protože závodí na tratích 5 000 a 10 000 m na dráze jen sporadicky.

Při zopakování podobného průzkumu by měl jeho autor díky internetu výrazně usnadněnou komunikaci s běžci a nemusel by tak jako já tehdy kopírovat dotazníky na psacím stroji a pracně je rozesílat v poštovních obálkách. Po létech už jen s úsměvem vzpomínám na to, jak mi tehdy pošťačka přinášela 20–40 dopisů denně a ptala se mě, zda jsem si podal inzerát na seznámení…