Ukázka z knihy – kapitola Honolulu

Na Havajské ostrovy se v prosinci 2007 na maraton do Honolulu vypravili tři naši kamarádi z Maratónklubu Kladno, dva padesátníci Jan Flídr a František Tůma s již pokročilým šedesátníkem (ročník 1940) Rudolfem Kusebouchem. Pro všechny tři jistě když ne přímo vrchol, tak významný milník v maratonském, ale i cestovatelském životě. Dodávám, že všichni tři mají uběhnuto více než 50 maratonů a řadu z nich ve světě (pro ilustraci: New York, Boston, Londýn, Paříž, Řím, Jungfrau, solný důl…).

Z toho je patrné, že se jim z „velkého světa“ nepodlamují kolena, dalo by se s nadsázkou položit si otázku, zda se kolena nepodlamují ve velkém světě z nich. To dokládá následující příhoda, kterou mám z první ruky od zúčastněných, v čele s hlavním aktérem Rudlou Kusebouchem.

Rudolf je, jak jsem jej poznal, stále v dobré náladě, málokdy jej co rozhodí a je znám svou komunikativností, což se jinak také dá říci, že je huba plechová (v dobrém slova smyslu samozřejmě) a pro nějakou tu „hlášku“ nejde daleko. Pro doplnění a dokreslení obrazu poznamenávám, že Rudla je z generace, která si po valnou část svého života neuměla představit, že ještě stihne podívat se po světě, proběhne se New Yorkem nebo na Havaji. Proto se Rudlova angličtina omezuje na méně rozvité věty a nejčastěji používanými slovy jsou Hallo a Yes.

No ale jako na Kladně a v Praze, tak i na Havaji si zajdeme k Číňanům na čínu a nijak nás to nepřekvapuje, tak není nic zvláštního na tom, že „Slován všudé bratrý má“, což v daném příběhu obnáší lotyšskou či litevskou recepční hotelu, kde pánové bydleli. Takže po vyjasnění odpovědí na zdvořilostní otázky „Where are you from?“ zaznělo: to můžete klidně mluvit rusky…, což pochopitelně Rudlovi poskytovalo širší možnosti záběru než ta angličtina. Takže při cestě na pláž, příhodně oblečen v tričko, kraťasy, ručník přes rameno, procházeje kolem recepce, žoviálně zahlásil směrem k recepční: „ja idu na katók katať sja na kaňkách.“ Co dodat, podle očitého svědka Franty byla recepční „zbouraná“ a není sice prokázáno, ale jsou takové úvahy, že se smíchy počůrala. Netřeba dodávat, že její osobou byli chlapci následně považováni, jak jsem z vyprávění vyrozuměl, za něco jako Very Important Person.

Knihu za cenu 297 Kč jako nabízí knihkupectví Kanzelsberger Starostrašnická 56, Praha 10 (tři minuty od metra Strašnická) a také Sport Kočárník, Vodičkova 34, Pasáž EGAP, Praha 1, nebo můžete navštívit kancelář nakladatelství Prostřený stůl: Čechova 18, Praha 7. Pořídíte ji i na závodech Poháru běžců Kladenska a Rakovnicka, případně přes Kosmas.cz, což je internetové knihkupectví a distributor knížky do všech knihkupectví po ČR. Online objednávku pak lze realizovat na emailu kmunickova@yahoo.com. Více o knize je možné se dozvědět na stránkách: kmunicekaspol.cz

OHLASY NA KNÍŽKU

Pane Kmuníček. Poprvé v životě jsem četla tak dobrou knížku o běhání. Vydržela jsem u ní až do konce a vůbec jsem se nenudila. Všechno je prožité, kilometry odběhané vlastníma nohama, běžecké nadšení, trápení i umírání, euforie z vítězství, blažená úleva – to všechno poznáno na vlastní kůži. Někdo by mohl říct, že do běhání nemám co mluvit, protože jsem oštěpařka. Ale osud mně přihrál na cestu životem světového běžce a tak jsem přišla do styku s běžeckou euforií, kterou jsem v zájmu rodinné pohody i trochu vyzkoušela. Je mně tedy jasn, že běhání nemusí být jenom hoby, ale může být i vyznání. Dana Zátopková, olympijská vítězka

Miloše je možno označit za běžeckého pábitele. Procestoval kvůli své oblíbené disciplíně skoro celý svět, závodil v Japonsku i ve Spojených státech. Povídání o běhání je mozaikou autorových vzpomínek na domácí i zahraniční starty, kamarády běžce a je oknem do duše i aktivní životní filosofie sportujícího padesátníka. Ivo Domanský, nestor běžeckých tratí

Pro nás běžce je vždy zajímavé a lákavé přečíst si něco o sobě, zejména když to Miloš pojímá netradičně a s dávkou nadsázky, která leckdy nejlépe odkrývá skrytá zákoutí bežecké duše. František Tůma, prezident Maratónklubu Kladno