Když se sešly ve strahovské hale na začátku února poprvé, většina z nich působila trochu zakřiknutě. Některé nedokázaly skrýt obavy z toho, co je v nejbližších týdnech čeká. „Zvládneme náročný trénink? Vydrží nám zdraví? Nepoleze nám běhání za chvíli na nervy? Do čeho jsme se to pustily?“

Stačil necelý měsíc a jako by do letňanského akvaparku na druhé setkání přijel někdo jiný. Některé spolu trénují na dálku, jiné už vyrážejí na společné víkendové běhy. Mnohé už svým nadšením nakazily okolí a přivedly k běhu nové adeptky. Sebevědomé běžkyně, které už vědí, že není důvod k obavám, protože dosažení cíle mají ve vlastní moci.

„Od první společné chvíle v šatně před Cooperovým testem jsme parta. Jak se tohle stalo, je nepochopitelné. Jsme spolu nepřetržitě i na mailu a telefonech. Je jen otázkou, která se dostane po skončení společné akce nejdřív k počítači. A nyní v období, kdy naši řadu kosí zdravotní potíže, se podporujeme aspoň voláním a zprávami jedna o druhé,“ vysvětluje Hanka.

„Než mě vybrali, měla jsem pro tuto sezónu úplně jiný cíl. Chtěla jsem se pustit do ultramaratonu. Ale tohle je nová výzva. Nejen můžu trénovat pod odborným dohledem, ale sešla se tady skvělá skupinka lidí. Denně si píšeme. Je to, jako bychom spolu běhaly už roky. Samotný běžecký cíl už pro mě možná není tolik důležitý, jako nová přátelství, která mi doufám vydrží déle než do maratonu,“ shrnula svoji dosavadní zkušenost Ilona.

Kdo ženy z Women's Challenge viděl v cíli Kbelské desítky, ten nepochybuje, že jsou na dobré cestě. U některých nadšení z osobních rekordů, u dalších mírné zklamání z časů, o kterých by se jim před půl rokem ani nezdálo, ale o to větší chuť být příště ještě lepší. „Vezu si odtud nový osobák. Jak by také ne, když to byla má první desítka v životě. Ale chystám se do Peček a doufám, že osobák z Kbel dlouho nevydrží,“ komentovala svůj výkon Alena Vacková.

Letošní sestava PIM Women's Challenge je hodně povedená. Do první skutečné zkoušky, pražského půlmaratonu, zbývají už jen dva týdny.

PIM WOMEN'S CHALLENGE