Zdravotníci radí: Fofrem na maraton
Iniciativa Fofrem na maraton získala mezi zdravotníky značný ohlas. Vždyť kdo jiný by si měl být více vědom prospěšnosti běhu než právě oni. I když hlavním cílem zůstává maraton, neztratili se lékaři, sestřičky a ostatní zdravotní personál ani na trati půlmaratonu. Někteří odpověděli na pár otázek.
Proč jste do toho šli?
Katka: Šla jsem do toho, aby mi při tréninku lépe utekly první tři měsíce roku, abych měla lepší náladu a abych se trochu víc hýbala. Taky mě vyhecovala parta v práci a kolegyně Dáša Heroldová. A i když jsem nikdy neběhala, věděla jsem, že tu počáteční nechuť a obavu ze selhání překonám.
Anna: Pro vidinu zážitku; přihlášení byl závazek udělat něco pro vlastní zdraví, pro pohodu a pro radost!
Michal: Především jsem sportovec, ale chtěl jsem zviditelnit zdravotníky a jejich pozitivní pohled na pohybové aktivty a sport.
Barbora: Jako bývalý sportovec potřebuju nějaký pohyb, ale jako máma a doktorka na něj nemám moc síly, motivace ani času. Tento projekt pro mě byl motivací si ten čas najít a sílu někde vyždímat. A navíc mě hrozně těší, když jako žena dokážu předvést svým kolegům v této spíše „mužské“ profesi, že na tom holky mohou leckdy být fyzicky lépe než oni. Jako vedlejší efekt se dostavila příležitost navázat více přátelských vztahů v rámci nemocnice, ve které žijeme jako mravenci v mraveništi, kde má každý svou úlohu a ví, kam a kdy má jít, co tam má dělat a s kým, ale už neví, jak se jmenuje ten, koho jméno čteme na žádankách, natož ten, s kým se profesně nesetkáme.
Byl ve vašem případě nějaký konkrétní člověk, pro kterého jste běželi?
Katka: Vlastně jsem se rozhodla kvůli manželovi, ale on o tom nemá tušení.
Anna: Ze začátku ne, sestavení týmu jsem iniciovala já. Ale pak jsem samozřejmě běhala pro členy našeho týmu!
Michal: Ano, celý náš tým "AC Plochá noha " běžel za Klub cystické fibrózy. Chtěli jsme svými výkony zviditelnit skupinu lidí, která nemá takové štěstí jako zdraví jedinci.
Barbora: Dědovi byla v únoru diagnostikována rakovina plic. Řekla jsem si, že když poběžím dobře, bude na mě hrdý a ta hrdost mu dá sílu bojovat i sám za sebe.
Jaké byly pocity před startem?
Katka: Plné odhodlání a nervozita. Pocit, že mě ten dav semele. Hlavně mít dobře zavázané tkaničky a neupadnout.
Anna: Obava, že svůj úsek neuběhnu a týmu to zkazím.
Michal: Na závod jsem se těšil a ten den ráno jsem se probudil s horečkou.
Barbora: Výborné, bojovné.
Nelitovali jste svého rozhodnutí na trati?
Katka: Ne, byl to báječný pocit a atmosféra. Užila jsem si to také díky tomu, že vyšlo perfektně počasí.
Anna a Michal: Ani na okamžik!
Barbora: Určitě ne, jen mezi osmým a dvanáctým kilometrem jsem chvílemi pochybovala, že chytnu druhý dech.
Pocity po doběhnutí?
Katka: Osobní vítězství, čas o pět minut lepší než při trénování. Chtěla bych pokračovat v běhání dál, když teď bude teplejší část roku.
Anna: Radost a spokojenost, při pohledu na hodinky ještě větší!
Michal: Senzační – skvělý čas, únava a zadostiučinění.
Barbora: Horko. Žízeň.
Magda: Byl to naprosto fantastický pocit. Na začátku jsem brečela dojetím, na konci vyčerpáním. Díky těm, kteří mohou za to, že jsem se rozhoupala.
Půjdete do toho příště znovu?
Katka: Ráda bych. Určitě se mi trochu zlepšila kondice.
Anna: Když bude vhodná příležitost, tak rozhodně ano!
Michal: Určitě, uvidíme se na maratonu 8. května.
Barbora: Určitě.
Na trati Hervis 1/2Maratonu Praha se ve štafetách i týmech představilo celkem 132 zdravotníků a zdravotnic.
Komentáře (Celkem 0)
mirekk
20.04.2011 16:36:49
Iniciativa Fofrem na maraton získala mezi zdravotníky značný ohlas.
Vždyť kdo jiný by si měl být více vědom prospěšnosti běhu než právě
oni. I když hlavním cílem zůstává maraton, neztratili se lékaři,
sestřičky a ostatní zdravotní personál ani na trati půlmaratonu.
Někteří odpověděli na pár otázek.
Odkaz na článek
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.