„Ne, ne… loni jsem byl dvakrát na operaci s meniskem. Teď jsem měl mikrofrakturu. Po pauze zase začínám. Ale už běhám, opravdu. Nechává mi to ještě možnost mít něco před sebou, těšit se na objevování, “ řekl muž, který rozběhal Prahu.

Druhou květnovou neděli se poběží v hlavním městě maraton v jeho režii už posedmnácté. Vrací se na Karlův most. A znovu přitáhne do města 9 500 běžců z celého světa. Už jich sem přivedl celkem přes půl milionu a s nimi statisíce dalších návštěvníků.

Tehdy v roce 1994 přišel dravý manažer Capalbo z Ameriky do Prahy pracovat pro Evropskou unii. A po dvou pivech s krajanem Gelindo Bordinem, olympijským vítězem ze Soulu 1988, se rozhodli uspořádat maraton. O rok později se vydala na trať 42 195 metrů v centru metropole necelá tisícovka běžců.

„Stálo mě to dvanáct milionů korun,“ usmívá se. „Šest jsem musel dávat ze svého. Další rok už jen čtyři. Teprve předloni jsme se dostali v součtu do černých čísel. Nula. Poprrrvé (přejde do češtiny).“

Nyní má roční rozpočet 90 milionů korun, pořádá pět velkých běhů po celé zemi, ve firmě Prague International Marathon zaměstnává 23 lidí, desítky spolupracovníků a stovku dobrovolníků.

Přesto měl před pár týdny obrovský problém. „Dvěma tisícům lidí, kteří chtěli běžet náš půlmaraton, jsem musel říct: Ne – vyprodáno. To byla revoluce…“

Pražské ulice podle jeho výpočtů pojmou najednou maximálně deset tisíc běžců. „Nemůžeme konkurovat Berlínu a Londýnu množstvím. Chceme zachovat kvalitu, prestiž,“ vysvětluje.

Proto vyráží do dalších měst. Loni očaroval Olomouc, letos chce dobýt Ústí nad Labem. „Příští rok další dvě, asi Budějovice a Vary, ty mají potenciál. Pak možná Brno, Plzeň, Ostravu…“ Chystá se vytvořit okruh masových městských běhů. Různých vzdáleností, ale s jednotným organizačním konceptem. „Pak sestavíme žebříčky běžců podle profesí, lidi je budou dostávat do smartphonů,“ těší se.

Cizince učí jezdit do Česka. A Čechy zase běhat.

Což potvrzují zajímavá čísla. Pražský maraton pořád běhá víc než polovina lidí ze zahraničí, nejvíc ze Slovenska, Francie, Velké Británie. „A já jim chci ukázat i jiná česká města, nemusejí hned odjet až do Budapešti. Přibývají stabilně. Ale Čechů se hlásí víc a víc, až okolo patnácti procent.“

Kolik všichni přispějí českému turistickému ruchu? „Většinou patří mezi lépe vydělávající lidi,“ dodává Filip Remenec, vedoucí PR oddělení Czech Tourismu. V roce 2010 do Česka přijelo cca 6,3 milionů cizinců, z toho 4,1 do Prahy a z toho jen 7 800 přímo za pražským maratonem. Jeden turista tu strávil v průměru 3,9 dne, “maratonec“ 3,5 dne. Jeden obyčejný turista tu utratil v průměru 100 eur za den, ale “maratonec“ 190 eur. A celý pražský maraton přinesl městu cca 780 milionů Kč, jak vypočítala analýza Hamburské univerzity.

Jen na startovném tu účastníci za rok utratí okolo 20 milionů korun. K tomu 35–40 milionů získá Capalbo od sponzorů v penězích. Za dalších 30 milionů služby jako dopravu, ubytování, materiál… „Limit jako na silnici neexistuje. Jen ten v druhu nabídky, co jsme schopni lidem dát. Většinu partnerů máme na tři čtyři roky,“ dodává.

A opět – platí celý svět. „Je pro vás Volkswagen (titulární sponzor maratonu, pozn. red.) cizí?“ Možná víc než Škoda… „Ale je to mezinárodní firma, která prezentuje mama-logo. Jsme součástí Evropy. Pro mě znamená totéž Londýn nebo Brno. Místo, kde máme partnery, kde pracujeme. Za cizí beru možná Japonce, Američany,“ říká Capalbo, světoběžník z Neapole.

Každý měsíc lítá za třemi dorůstajícími dětmi do Milána, kde zůstala i jeho bývalá žena. Na prázdniny vyrážejí na čundr do Kordiller, kde jezdí stopem a spí pod širákem.

On sám se ale zahraniční expanzi nechystá. Přestože třeba švédští pořadatelé legendárního lyžařského běhu Vasaloppet vyvezli svůj produkt až do Číny. A kupříkladu dosud nedotčená Moskva nabízí potenciálně ohromný trh. „Spolupracujeme s patnácti velkými maratony po celém světě v různých formách. Měli jsme nabídky z Bejrútu, Jeruzaléma, Buenos Aires i odjinud. Ale organizovat závod musí místní. Znají jazyk, dopravu, každodenní záležitosti. S pražským policajtem se prostě potřebujete bavit česky,“ usmívá se. „A musím tady ještě pořád přesvědčovat politiky, jak důležitá investice naše běhy pro ně jsou.“ Ještě loni chtěl radní Prahy 1 Filip Dvořák dostat půlmaraton z centra… „To je demokracie, rozdílné názory,“ jen se usměje Capalbo.

Zaměstnanci PIMu mají na vizitkách heslo: One goal, one team, one mission. Capalbo ho překládá: „Přijeď sem, něco tady dokaž a pobav se…“

„Trošku blázen na svobodě, ale věřím mu,“ řekl o něm asi nejlepší bílý běžec všech dob, Emil Zátopek, na zahradě svého trojského domku po jeho prvním pražském podniku.