Správné postavení kloubů nohy je nezbytné pro správné postavení všech ostatních kloubů. Stejně tak i správná funkce svalů nohy je podstatná pro správnou práci svalů celého těla. Například svaly, které ohýbají prsty dolů a umožňují odraz od prstů, jsou úzce funkčně spojené s bránicí a pánevním dnem, tedy svaly takzvaného hlubokého stabilizačního systému. Ten je zásadní pro držení těla a kvalitní zpevnění páteře.

Pokud postavení chodidla není ideální, zaděláváte si na problém nejen nohy samotné, ale i v některých dalších částech těla. Tento problém si s naběhanými kilometry posilujete a upevňujete. Výsledkem je bolestivý syndrom určité partie a předčasná degenerace kloubů. Je to jako když kapající voda dokáže vyhloubit v kamenu jamku, stejně tak opakovaný pohyb při lehce vychýleném kloubu, dokáže tento kloub poškodit. Nemusí se tedy jednat o velká vychýlení snadno na pohled rozeznatelná.

Správně postavená noha by se měla ve stoji opírat o zem třemi hlavními body. Je to pata, základní kloub malíku a základní kloub palce. Na těchto bodech by měla spočívat největší váha. Mezi těmito třemi body jsou vytvořené klenby. Mezi palcovým a malíkovým kloubem je to klenba příčná. Mezi palcem a patou klenba podélná a mezi malíkem a patou velice nepatrná zevní část podélné klenby. Prsty leží na zemi a lehce se o zem opírají. Důležité je postavení kotníku. Kotník, resp. hlezenní kloub, by neměl být vychýlen ani na jednu stranu, ale měl by být centrován na středu.

Právě v postavení kotníku bývá nejčastěji problém. Kotník má totiž velkou tendenci padat dovnitř. Tím dochází současně nejen k poklesu podélné klenby, ale také se mění postavení celé dolní končetiny. S vbočeným vnitřním kotníkem se celá dolní končetina vtáčí dovnitř. Rychleji se pak opotřebovává chrupavka pod čéškou a také se přetěžuje vnitřní meniskus.

Bolest kolene je jedním z nejčastějších následků nadměrného pronačního postavení. Ruku v ruce jde s pronací i oploštění podélné klenby. Je potřeba si uvědomit, že takovou odchylku nelze srovnat žádnou ortopedickou vložkou ani botou. Výztuha na vnitřní straně vložky/boty by musela být příliš vysoká, aby se kotník srovnal do správného postavení. Jediným a nejrozumnějším řešením je zajistit správné postavení kotníku svalově. K tomu je potřeba se naučit, jak změnit postavení nohy při došlapu. A toto správné postavení pak trénovat co nejčastěji během dne, nejprve při běžných denních aktivitách, později při běhu.

Dalším častým problémem je oploštění kleneb. Noha může mít oploštěnou příčnou klenbu. Tato klenba je držena především vazy, proto se zpravidla udává, že pokud jednou spadne, nedá se napravit. Pravda to ale zcela není. Pro příčnou klenbu jsou velice zásadní svaly, které ohýbají prsty, respektive svaly, které umožňují prstům opřít se o zem a odrazit se. Jsou to tzv. flexory, tedy ohýbače, prstů. Právě tato opěrná a odrazová funkce prstů je zásadní nejen pro příčnou klenbu, ale i pro správné fungování celé nohy a lýtka. Pokud prsty nepoužíváme dostatečně, více musíme zapojovat svaly lýtka, lýtko tuhne a často dochází k přetížení Achillovy šlachy.

Podélně plochá noha bývá spojená se spadnutím (vbočením) kotníku dovnitř. To je většinou čistě svalová záležitost.

Méně často se setkáváme s typicky plochou nohou, kdy kotník je v relativně dobrém postavení, ale noha se opravdu podobá placce. Zde hraje pravděpodobně velkou roli genetika. S takovou nohou je nutné hodně pracovat, neustále ji stimulovat podněty, uvolňovat a cvičit jemnou motoriku. Taková noha neplní funkci tlumiče, nárazy se tedy více přenáší na celé tělo. Je třeba proto dát pozor, abyste neběhali po tvrdém povrchu, mohla by vás pak například bolet hlava nebo kolenní a kyčelní klouby. Nabízí se varianta hodně odtlumených bot, v nich se ale noha ještě víc otupí, a to rozhodně nechceme. Preferujme tedy kvalitní, ale tenčí boty, případně s ortopedickou vložkou na míru a běh po měkčím terénu.

Častý je ale i opačný problém, a to vysoký nárt, tedy příliš vysoká podélná klenba. Taková noha bývá často rigidní, tuhá, bolestivá. Velmi vhodné je o takové nohy pečovat, uvolňovat je, odstraňovat kloubní blokády a rozvíjet jemnou motoriku.

Nejrizikovější pro vývoj ploché nohy je statická zátěž, tedy dlouhé stání. Naopak dynamická zátěž, tedy chůze a běh, klenbě prospívá. Neplatí to ale doslova. Velkou zátěží se noha unavuje a přestává správně pracovat.

Dagmar Mostecká, www.bebalanced.cz

AUTORKA BUDE MÍT PRAKTICKÉ UKÁZKY CVIČENÍ NA NÁPRAVU CHODIDEL NA MARATONSKÉM EXPU V PÁTEK OD 14:00 A V SOBOTU OD 15:10

TEXT V PLNÉM ZNĚNÍ NALEZNETE V AKTUÁLNÍM ČÍSLE ČASOPISU BĚHEJ