Běh, nebo obecně sportování hraje v partnerství rozdílné role. Vždy podle nastavení jednotlivých partnerů, i podle toho, jaký je vzájemný vztah – tedy to, co je spojuje. Běh sám není příčinou případných neshod, jen bitevním polem. Zrovna jako není běh (nebo třeba sbírání známek) důvodem k lásce, ale jen tím, co lze vidět jako pojítko. Podle charakteru vztahu může hrát běh různé role.
Odkaz na článek

Nejdříve jsme s partnerem oba jezdili závody na kole, takže společných tréninků bylo hodně, postupně jsem ale ubírala, protože se našly i jiné aktivity (a přibyly povinnosti). Loni na podzim jsem objevila kouzlo běhání, takže volný čas (a je ho hodně málo) se snažím věnovat spíš tomu a kolo je jen dopravní prostředek… Partner stále závodí, zrovna včera jsme se o tom bavili, tak vím, že ho mrzí, že už nejezdím, ale v tomhle jsem prostě „sobecká“ podle svého pravidla – když ne teď, tak kdy jindy?

Já myslím, že ve víceletém manželství se ten běh do vztahu tak zakomponuje, že i když jeden z partnerů sport nedělá, tak mu v podstatě vyhovuje, že má chvilky sám pro sebe, zatímco ten druhý zrovna běhá nebo je někde na závodech. A vůbec to neberu jako „útěk z reality vztahu“, ale spíše jako obohacení vztahu. V současnosti mám bohužel zranění a běhat nemůžu, ale výše uvedené potvrzuje dotaz mojí manželky: „A to jako teď budeš pořád doma, jo???“ 

Já jsem svou ne tak docela sportovní ženu nastartoval tím, že jsem jí loni před svědky k narozeninám věnoval startovné na zářijové pětce v Praze. Jako katalyzátor jsem použil botičky, trička a serepetičky – a spoluběžkyně byla na světě…! 

Bitevní pole z jiné stránky a pro mě pořád nepochopitelné. Přes kolo, kdy výlety na něm byly fakt pojítkem a hlavně se jezdilo, k tomu nějaké trochu pobíhání, pak jsme se objevili na nějakém triatlonku a poté, co jsem se nějakým zázrakem tenkrát nestihla utopit a docela úspěšně dokončila, se mi toto velmi zalíbilo. Objíždění akcí a akciček bylo víceméně velmi příležitostné, ale co naprosto nechápu, je nějaká zvláštní ješitnost, kdy chlap nechápe, že se ženská může v tomhle cítit dobře a mít radost, i když je to fakt pro pobavení. Něco jsem se snažila pro to trochu dělat, při domácnosti, práci, dětech, byť už dost velkých. Ale tam je nějaký blok z minula, žárlivost na „borce“ či co nebo nemůže vidět, že mě ty atmosféry dělají dobře a je to odreagování od všeho. Kdyby mě aspoň nechal a nejel tam nakonec se mnou a fakt to nekazil blbou náladou. Se vyřádím a vrátím a jedu dál. Prostě řečí, všichni si potřebujou něco dokazovat, atd. atd..... nechápu, nerozumím. Jsem už dost stará a letos se nějak nedaří, tak asi pomalu konec, pro mě milá kapitolka, ale tohle je fakt divný a nepříjemný.

>> lassie, 03. 08. 2011 12:24:45

no ženy to v tomto mají určitě složitější, ale mělo by být cílem mužů nechat „vyřádit“ manželku někde při sportu a potom mít doma klid, pohodu a vyrovnanou partnerku. Přes všechny obtíže bych si dovolit poradit......­..nepřestávej a snaž se to prosadit i přes odpor. Třeba se ten přístup protějšku zlepší, minimálně získáš všechny bonusy, co sport přináší…určitě Ti držím palce.

>> lassie, 03. 08. 2011 12:24:45 Mám to hodně podobně, vím že se to už nezlepší.. Ale snažím se nerezignovat, někdy to jde hodně ztuha 

U nás s partnerom došlo k zaujímavému zvratu- on typický pokojný vyrovanný typ, milujúci meditáciu, čajové ceremónie a ja aktívna, výbušná, dynamická, unáhlená, schopná dosiahnuť jeho pokojné stavy len za aktívnej činnosti- behu. Jeho ubíjala náročná aktivita, duševne mu to nič nedávalo, kým ja som sa zas vyslovene do pokojných vecí nútila. A s postupom času pre mňa už meditácia nie je prinútenie sa, snažím sa nájsť v sebe pasívne ,,behanie v hlave", kým môj partner prekonáva prvé kilometre osamote a snaží sa nájsť k tomu vzťah- včera mi oznámil, že si dal svojich 6 km a že je to super a už sa nevie dočkať ako si pôjdeme zabehať spolu :)

Já se tedy musím přiznat k „útěku“ z domova … není to před manželem, ale dětmi. :o)) článek se týká hlavně těch bezdětných a nebo těch co už mají děti větší. U všech ostatních je ve hře ještě třetí strana a to capart(ti). Ale možná za pár let vyběhneme i my dva také spolu, uvidíme …

>> Kacapie, 03. 08. 2011 19:53:09

naprostý souhlas, musíme se postarat o bejbíka (to musíme mi zní blbě, ale je to fakt). Já toho mám v práci plné kecky a když přijdu domů, tak už mi visí kolem krku bejbík a jsem s ním až do té doby, než usne (pokud nedělám něco na baráku apod.) takže když se pak jdu na hodinku proběhnout, je to čas, který je jenom můj. Nikoho do něj nepustím. Na druhou stranu, manželka chodí na K2 hiking, nebo co to je … a to je zase její čas, kdy já pečuji o bejbíka a ona je s „holkama“ z fitka 

>> recius, 03. 08. 2011 21:19:44

joo-jooo, ja mám tých bejbíkov hneď troch (od 0 do 5 rokov)
Všetky moje behy sa nejak prirodzene presunuli na piatu hodinu rannú, kým ešte všetci chrnia. Objavil som kúzlo ranných behov v každom počasí
A nie, u mňa beh nie je útek pred ničím..

U mně to byl zpočátku útěk před „syndromem prázdného hnízda“.Potřebovala jsem vyplnit život něčím,co mě udělá šťastnou a spokojenou a co bude bez vlivu kohokoli jiného. Manžel postupně přišel na to, že to osvobozuje i jeho /ale chvíli to trvalo/.Je to prostě můj malej soukromej svět.

>> belpe, 04. 08. 2011 07:07:32

Běh brzy ráno také znám, ona ta pátá má něco do sebe :o)). Taky máme tři bejbíky a aspoň stihnu cestou zpátky koupit čerstvé rohlíky ke snídani.

>> belpe, 04. 08. 2011 07:07:32 Máme naprosto stejně staré děti. Tři, a to od 1 do 5-ti let. Dokud jsem běhala sama, tak to šlo. Večer, když manžel přišel z práce, postavila jsem večeři na stůl, předala děti a vyběhla. Teď začal běhat i on a stává se z toho časově organizační problém. Takže mi dost pokleska kilometráž (prostě se musíme nějak vystřídat a oba to za jeden večer nestíháme). Ale zase společně plánujeme trasy a celkově máme další námět ke společným hovorům. c.

>> carsa, 05. 08. 2011 10:59:07

moje sú 0.5, 3 a 5 ročné
Hlavne kvôli nim som začal behať ráno, aby som bol po práci už len doma a nikam ma to neťahalo. A manželka si môže odbehnúť zabehnúť, ak jej teda zvýši energia po celom dni.
Ranné behy sa mi stali samozrejmosťou, nie je problém vstávať pred piatou. Akurát večer musím trošku skôr do postele. Deti o ôsmej, ja o deviatej 

My máme tiež 3 ks, teraz majú 19, 16 a 14. V 1999 som sa začal pripravovať na môj 2. maratón takmer po 10 rokoch, niekoľko rokov predtým som vôbec nebehal, takže som začínal takmer od nuly. Vtedy mali deti necelých 7, 4 a 2. Riešili sme to tak, že manželka chodila večer na aerobik ( neskôr aj spinning, pilates a pod. ) a ja som dal medzitým deťom večeru a uložil ich spať. Keď sa vrátila, vyrazil som zhruba o 20:30 behať. V zime už bola tma, sneh alebo čľapkanica. Vracal som sa okolo 22:00. Občas som si dal cez víkend dlhší beh, niekedy intervaly. Takýmto spôsobom som natrénoval za pár mesiacov na maratón za 3:22, o rok 3:07, o ďalší rok 3:06 a v 2002 za 3:05:40.

Drahoš, belpe – koukám, že běžci, co se počtu dětí týče, jsou nad průměrem populace. Vím, že tu někde paralelně probíhala diskuse běh vs. sex. libido. Ne, že bych z toho chtěla dělat nějaké závěry, ale že by na tom přeci něco bylo?  c.

Také tři 22,21,11, nejmladší je dcera ten 21 se mnou občas jde běhat s manželkou na kolo a do posilovny vše se musí nějak skloubit jde to. >> carsa, 05. 08. 2011 18:40:23

>> carsa, 05. 08. 2011 18:40:23
áno

>> carsa, 05. 08. 2011 18:40:23

jen jestli to není (v rámci sex-libido) spíše únavová nepozornost (u mne zatím dvě, 4.4 a 0.4 

edit: pardon, platí u mužů-běžců

>> Láďa S., 05. 08. 2011 19:28:26

to bude ta barefoot mania – senzorove pocity

Během jsem se naučila řešit svoje problémy, nevyřeším problém ale po hodině běhání má ten problém najednou jiný rozměr a důležitost, hodně jsem si na to zvykla a když nemůžu běhat třeba kvůli počasí, je to pro mě hodně velký problém, přítel moje běhání respektuje, snažím se teda vyhovět i „jeho“ sportům a tak třeba někdy dám svých 10km a pak ještě 15km na kole, ale opravdu je to na doraz … vše bylo v pohodě až do doby, kdy jsem mu oznámila svůj záměr účastnist se prvního závodu na 10km, původně jsem chtěla PIM, ale nestihla bych první fotbalový zápas svých dětí a tak jsem se registrovala na Run Prague – vím že budu někde u konci, ale to že ho doběhnu bude pro mě vítězství – přítel prostě tohle nějak nepochopil …, ale já prostě poběžím a moje děti budou u toho a snad jednou taky začnou běhat, chuť jít se mnou trénovat mají a to si myslím, že je slibný začátek ......

>> carsa, 05. 08. 2011 18:40:23

nechci nic moc rozebírat, ale myslím, že vliv to má …, nejde jen o běhání, ale o zpevnění prostě všeho … k běhu jsem se dostala hlavně pro to, že nestojí peníze a nemusím tak „okrádat“ finance na sport mých dětí – což je pro mě ve výchově alfa omega a taky jedna kolegyně – já si řekla, že takhle dopadnout nechci je jen o 5 let starší než já a já prostě nechci být tak „stará“ ve svém mladém věku ......:-)