Trénoval jsi většinou sám nebo se sparingy?

Před HME 1984 jsem z 90% odběhal všechno sám, nebyl tady nikdo, kdo by mi stačil.

Jak vypadal tvůj klasický rozklus?

Tenkrát jsem se zahříval na těžký trénink stupňovaným rozklusem (začal jsem na 4 min/km), předbíhal ostatní, kteří běhali úseky, a poslední kilometr jsem jednou běžel i za 2:44. Jinak jsem spíše končil ve fazóně těsně pod 3 minuty. Normálně tak za 3:05. Ostatní byli zděšeni, co to dělám. Takto jsem rozklusával většinou jen před tréninkem trojkového či pětkového tempa. Strečink před úseky jsem pak zkrátil, protože tělo již bylo zahřáté na provozní teplotu. Pro mě 4:00/km byl velice pomalý klus. Tohle tempo jsem považoval za poslední políčko, když jsme tehdy vyplňovali rychlostní pásma v denících. Tenkrát jsem říkal, že od 4 minut a pomaleji je to už chůze, pomalejší klus jsem běhal málokdy a psal si ho jako aktivní odpočinek. Někdy jsem byl po ranní hlavní fázi schopný dojet do Hvězdy a odběhnout 10 km za 32:15.

Meziklusy?

Bylo důležité, jak je MK dlouhý. Snažil jsem se MK co nejvíce zkracovat. Udělat si například při kvalitních kilometrech (10×) přestávku 6 minut, musel bych se znovu rozcvičovat. Krátké pauzy jsem neměl rád, protože takový trénink bolí, ale dodnes je prosazuji, protože je to velmi účinné. Kiláky za 2:50 s 200m meziklusem, to je super, ale na takový trénink musí být člověk strašně moc trénovaný, jinak je to „o hubu“.

Trénoval jsi raději ráno nebo večer?

Trénoval jsem na Dukle, a tak úseky jsme běhali ráno. Fartleky a klusy jsme běhali odpoledne. Dnes bych hlavní trénink šel raději odpoledne a ranní fází se jen rozběhal. Hned po tréninku se člověk těžko dostává do rytmu.

Nejkvalitnější trénink byl v době před HME 1984, kde jsi získal zlato?

Před halovou sezónou jsem chodil test 3× 1 km s tříminutovým meziklusem. Nejrychleji jsem je běžel za 2:31, 2:30 a 2:29 – sám, bez vodičů. V tom případě jsem věděl, že jsem dobře připravený a mám formu.

To je neskutečné…

To není neskutečné, to je normální. Mezi 2:35 – 2:40 jsme jich s 500m meziklusem běhali až osm. To už nás ale běhalo víc. Nebyl jsem zastáncem velkého kvanta. Přišel jsem na Julisku a běžel 3× 1 km za 2:35, 2:30 a 2:26 a šel domů. To už bylo v letní závodní sezóně, takhle rychle se před sezónou nedá běhat.

Dopracovali jste se k takovým tréninkům přes kratší úseky ve stejném tempu nebo přes podobně dlouhé v pomalejším?

V prosinci jsem běhával 10× 1 km v hale za 3:00 – 2:55, takže postupně. Pak jsme odjeli do hor, získali sílu v kopcích a ono to pak šlo skoro samo.

Trénink v horách – přizpůsoboval jsi ho nadmořské výšce?

Podle mne 1 300 m n.m. není žádná nadmořská výška a nehraje tedy žádnou roli. Aklimatizace je 10. den, když vám dojdou peníze. První 3 dny jsem samozřejmě jen pomalu klusal, ale pak nalítnul do normálního tréninku. Na sněhu a ledu jsme většinou odpočítávali kolem 10 až 15 sekund proti suchému povrchu.

Do Tater jsem jezdil až 4× do roka: na podzim, pak celý leden, v dubnu a celý srpen. Před halovým rekordem na trojku jsem v lednu na horách běžel nejrychlejší km za 3:01 (v tretrách kolem nádraží). Pak jsem sjel dolů a hned druhý den běžel v Ostravě 3 km za 7:52 (prvních 400 m za 58 s, 1 500 za 3:53). Nikdo to nechápal, mikroklima atd. jsou podle mého blbosti, nejdůležitější je přirozené posilování.

V životě jsem neuzdvihl nad hlavu 20 kg, nikdy jsem neposiloval, jen ze začátku na Dukle jsme chodili kruhové tréninky. Za přirozené posilování jsem považoval běh v kopcích. Běh na sněhu vyžaduje úplně jiný styl, musíte dávat pozor na to, aby to neklouzalo, musíte jít přes celou nohu a mnohem více tak zatěžujete svaly a tím pádem i posilujete. Většinou jsme všechny běhy v Tatrách běhali nahoru a dolů. Základ byl ten, že nahoru jsme vždycky běželi rychleji než dolů. Tzn. ne že to pustím dolů po 3:10/km a nahoru vyběhnu po 4 minutách a vyjde mi průměr 3:35, ale dolů pomaleji než nahoru. Jak se začaly blížit závody, běhali jsme 200 m a 300 m dlouhé kopce v tretrách ve sněhu. Pak jsme z hor sjeli dolů a lítali jsme. Všichni si říkali: Co dělali? Oni tam určitě chodili do činkárny! Za pár dní po návratu jsem zaběhl v Praze ve Stromovce halový rekord.

Myslíš si, že trénink v horách byl jednou ze základních podmínek k dosažení tvé výkonnosti?

Bez hor jsem to nedokázal nikdy, ať už to byly Tatry nebo jiné.

Prý jsi běžel v tréninku desítku pod 29 minut?

Jednou to bylo za 28:46 v maratonkách v hale. Běžel i Ivan Uvízl, Martin Vrábel a další. Pustili jsme si hudbu a ke konci začali závodit. Specifikou haly bylo, že v létě jsme takový čas třeba vůbec nedali.

Kilometráž?

V době kdy jsem se připravoval na maraton to bylo maximálně kolem 230 km za týden, to byla výjimka, jinak jsem běhal kolem 200 km. Při tréninku na 3 a 5 km jsem běhal maximálně 170–180 km, těsně před závody jsem objem snížil třeba i na 80 km, ale dost svižných. Čím to bylo méně, tím kvalitnější.

Volné dny?

Měli jsme volno ve středu odpoledne a v neděli odpoledne. Žádný volný den neexistoval. Ve středu jsme chodili dlouhý běh prokládaný rychlejšími úseky. V neděli vyloženě volný běh 25 km s kecáním. Jinak jsme kromě těchto dvou dnů běhali dvoufázově.

Trénoval jsi v 90. letech ještě na dráze?

Trénink na dráze je důležitý i pro závody na silnici. Na dráze jsem trénoval hodně (v maratonkách). Běhali jsme opakovaně dvoustovky, třístovky, osmistovky, kiláky, nebo střídavě 200m úseky tzn. 200 m naplno, 200 m volně, 200 m naplno, 200 m volně – začali jsme na 2 km a skončili na 3 km za 9 minut. Nejrychleji se nám to podařilo za 8:48 – to byl super trénink.

Kolik těžkých tréninků za týden jsi běhával v největší formě?

Od Benčíka jsem pochytil, že je dobré udělat dva supertréninky v týdnu: jeden den je těžší trénink, další se odpočívá, další kluše a rovinkuje a pak přichází opět těžký trénink. Musí to být ale dva supertěžké tréninky, jinak se dají jít tři.

Věnoval jsi se také některým doplňkovým sportům?

Byl jsem dost neperspektivní běžec (jako dorostenec jsem běžel 1 km za 3:05), a tak proto, abych se dostal nahoru, jsem musel udělat tolik, že mě to dost unavovalo a pak už jsem neměl náladu na to, abych někde jezdil na kole nebo plaval, protože bych se asi utopil. Po tréninku jsem byl většinou rád, že žiju. Doplňkově jsem si zašel jedině na pivo a chodím pořád. Je to nejzdravější voda.