„Nechceme se běžcům podbízet různými dárky, jako to dělají jiné závody. Nabízíme jim tradici, sportovní zážitek a setkání s běžeckými přáteli. Jedinečnost Běchovic je v čistotě tohoto běhu,“ říká ředitel závodu Běchovice – Praha Josef Šaman.

V duchu tradice se ponese i setkání slavných vítězů, které pořadatelé plánují. Letos mezi nimi bohužel nemůže být nedávno zesnulý, pětinásobný vítěz závodu Lubomír Tesáček.

„Chceme uctít jeho památku. Vyhlásíme speciální odměnu pro vítěze jeho věkové kategorie, uvádí Šaman, ale odměnu tají.

Do konceptu tradice zapadá i ke startu závodu načasované vydání knihy s názvem „Běchovice“: Tradice, kult i motivace, jejímž autorem je statistik Běchovic Miloš Bednář. Prodávat se bude v den závodu.

Přes sázku na tradici pořadatelé v posledních letech vylepšují servis pro závodníky. Týká se to i letošního ročníku.

„Zvětšíme oproti loňsku ohraničený a střežený prostor pro uložení zavazadel v cíli. Novinkou je možnost parkování v prostoru cíle. To je zajištěno v areálu nákladového nádraží, Praha 3, Želivského. Závodníci si parkovací karty mohou vyzvednout v prostoru cíle a pak se přesunou městskou hromadnou dopravou na start. Počet parkovacích míst je však omezený na přibližně padesát míst,“ upozorňuje Šaman.

Přestože jsou Běchovice mistrovstvím České republiky v silničním běhu na deset kilometrů, jádro závodu podle něj tvoří příchozí a veteráni. Letos jich pořadatelé očekávají maximálně patnáct set. To by byl oproti loňským letům úspěch. Největší účast zažily Běchovice v osmdesátých letech. Tehdy se tam sjížděly autobusy s účastníky z celého Československa. Rekordním byl rok 1982 s 3 552 v­ytrvalci na startu. Po sametové revoluci se kohout financí z ČSTV pro závod utáhl a s výjimkou roku 1996, kdy startovalo 2 626 běžců, se ustálil počet účastníků na jedenácti stovkách.

Pořadatelé si uvědomují, že nějaký další impuls by závod rozhodně potřeboval, neboť jeho startovní pole pozvolna stárne.

„Osobně mě mrzí především nízká účast žen,“ stýská si Šaman a těší se, že rostoucí zájem o běh pomůže i jeho závodu a přivede na start mladé běžce.

Běchovickým novicům se sluší připomenout, že přestože jde o silniční desítku, vlastně přesně o závod o délce 10 031 metrů, neběží se na lehké trati. Bezprostředně po startu v obci Běchovicích je mírný, asi 500 m dlouhý sklon, pak rovina, několik terénních vln a na sedmém kilometru se silnice snižuje prudkým svahem (vrch Tábor) o délce přibližně 600 metrů, pak však ihned zase přechází ve značné stoupání až do jednoho kilometru před cílem (vrch Hrdlořezy), následuje další mírné stoupání a pak již pozvolný sklon až k cíli na Žižkově.

Připočteme-li rozmary počasí, například minulý ročník patřil neustávajícím deštěm k těm extrémnějším, a navíc převažující protivítr, rozhodně nejsou Běchovice závodem pro běžce „z cukru“.

Vyznavačů tradice závodu je zatím stále dostatek a přibudou-li do jejich řad i „noví běžci“ toužící dotknout se u patníku s číslem 13 slavné historie českého vytrvalostního běhu, dá se očekávat, že i letos bude na startu slušná tlačenice.

O ČTYŘECH VELKÝCH ZÁVODECH PODZIMU, MEZI NIMI I O BĚCHOVICÍCH, ČTĚTE V NOVÉM ČÍSLE ČASOPISU BĚHEJ

WEB ZÁVODU