Orientační běh nabízí mnoho lákadel. Především se jedná o „zelený“ a rodinný sport. Závody se odehrávají v zajímavých terénech, v krásné přírodě, na čistém vzduchu. Zázemí pro závodníky, start a cíl na zelené louce, trať v přilehlém lese, to je nejčastější obrázek z orienťáckých klání. Zároveň je běžné, že na závody jezdí celé rodiny, často i třígenerační. Malé děti absolvují svoji trať v lese po vyznačených fáborkách, povolen je doprovod rodičů.

„Já jsem si orientační běh vyzkoušela v době těhotenství, abych neběhala rychle Orienťáků se zúčastňuje pravidelně desetiletý syn Ondra, letos začala trénovat i šestiletá dcerka Míša a občas závodí i manžel, trenér atletiky mládeže," říká úspěšná česká vrchařka Táňa Metelková, stříbrná medailistka v družstvech z nedávného MS v běhu do vrchu.

Kde na vás nikdo „nekouká“

Všechny kategorie jsou děleny nejen podle věku, ale i podle výkonnosti. Začátečníci se mohou přihlásit ve své věkové kategorii do té nejméně náročné podkategorie – jak konkurencí, tak i fyzickou a orientační náročností trati. Připraveny bývají i tratě pro příchozí, stačí přijet a přihlásit se na místě.

A jaké jsou výhody orientačního běhu? V lese na vás nikdo „nekouká“, jste sami páni svého tempa a přístupu k závodu. Poté, co se všichni vrátí z lesa, vášnivě porovnávají se soupeři své postupy a mezičasy mezi kontrolami. Výsledky jsou dnes na všech závodech zpracovávány elektronicky, průchod kontrolami je zaznamenáván do elektronického čipu a bezprostředně po doběhu dostane každý závodník lístek s mezičasy. A debata nad nejoptimálnějšími postupy může začít.

O tom, že i pro běžce s výkonnostními ambicemi může být vhodné zařadit orientační běh jako doplněk přípravy, svědčí to, že občas v lese s mapou můžete potkat například reprezentanta v běhu na lyžích Lukáše Bauera nebo maratonského mistra republiky Petra Pechka.

„Já jsem na orienťáku začínal a provozoval jsem jej od šesti do dvaceti let, potom jsem postupně přešel od triatlonu k maratonu,“ říká jeden z nejlepších českých maratonců posledních dvou dekád, jihlavský Pavel Novák. „Orientační běh je jeden z nejkrásnějších sportů na světě,“ dodává pak na základě vlastní zkušenosti.

Že první setkání v životě s orientačním během může být velmi různorodé, popisuje bývalý reprezentant Vladimír Lučan: „Jednou nám chyběl třetí člověk do štafety. Přemluvil jsem tedy kamaráda – atleta Pavla Trnáčka, aby nám odběhl první úsek, který se startuje hromadně a určil mu jednoho finského závodníka, kterého musí "uviset“. Pavel tehdy uměl pětku pod patnáct minut. Úkol s vypětím sil splnil, ačkoli se za celý závod stihl do mapy podívat jen sporadicky. Doběhl s Finem v kontaktu a hovořil o „nejhustším krosu v životě“.

Pravidla jsou jednoduchá

Kouzlo, ale zároveň i největší výzva orientačního běhu spočívá v tom, že žádný závodník nezná dopředu trať. Ta je vyznačena na mapě, kterou závodník dostane po odstartování. Startuje se intervalově, každý se tak „pere“ se svou tratí sám. V mapě je zakreslen trojúhelníkem start, kolečkem kontroly, které závodník musí ve stanoveném pořadí proběhnout, a dvojitým kolečkem cíl.

Povinné je pouze pořadí proběhnutí kontrolami, volba postupů je již jen na závodníkovi. A často je skutečně oříšek se během několika vteřin rozhodnout, zda bude rychlejší kopec před vámi přeběhnout, či oběhnout… Ale i v tom tkví kouzlo tohoto sportu. Jedná se o kombinaci fyzického a mentálního úsilí.

Jak vybrat závod a na co se připravit?

Orientační běh neklade příliš velké nároky na výbavu. Co se týče výstroje, postačí na začátek obvyklá běžecká výbava (povinné bývá zakrytí dolních končetin) a krosové boty, případně staré kopačky. Nákladnější je pak pořízení buzoly (nejlevnější cca od 500 Kč) a elektronického čipu (ceny od 600 Kč).

Čipy se však dají za menší poplatek na každých závodech zapůjčit od pořadatele, buzola pak v nejbližším oddíle, kterých je v ČR několik v každém okrese. Tam se vám jistě dostane i mnoho dalších dobrých rad do začátku. Termínovku závodů i seznam všech oddílů OB v ČR naleznete na stránkách www.orientacnibeh.cz.

Fakta:

Český svaz orientačních sportů (ČSOS) sdružuje 4 sekce:

• sekce orientačního běhu (OB)
• sekce lyžařského orientačního běhu (LOB)
• sekce orientačních závodů na horských kolech (MTBO)
• sekce trail-O

V ČSOS je registrováno 9 100 sportovců, v samotné sekci orientačního běhu 7 200 závodníků. Je však mnoho těch, kteří běhají a nejsou registrovaní. Stránky ČSOS: www.orientacnisporty.cz

Největší úspěchy české reprezentace v posledním desetiletí:

• MS 2011 – 2. Dana Brožková (klasická trať), 2. štafeta žen
• ME 2010 – 2. Dana Brožková (klasická trať)
• MS 2009 – 1. Dana Brožková (krátká trať)
• MS 2008 – 1. Dana Brožková (klasická trať), 2. Michal Smola (krátká trať), 3. Radka Brožková (krátká trať)
• MS 2006 – 3. Dana Brožková (klasická trať)
• MS 2003 – 2. Rudolf Ropek (sprint)
• MS 2001 – 3. štafeta muži

Disciplíny orientačního běhu (skutečná délka závisí na typu terénu, převýšení, atd.)

• Klasická trať – závod pro muže na zhruba 90 minut (čas vítěze), pro ženy na 70 minut
• Krátká trať – závod na zhruba 35 až 40 minut
• Sprint – závod na zhruba 12 až 15 minut, může být lesní i městský
• Štafety – většinou tříčlenné, každý úsek na zhruba 40 minut

Na přípravě článku spolupracovala Lenka Klimplová z Českého svazu orientačních sportů.

Orientačnímu běhu se věnuje i sedmnácté číslo časopisu Běhej, které vychází 21. října.