Jak se rodí běžkyně: Souboj na Kladně
Maratonskou trať poběžím letos poprvé a přijímám výzvu Tomáše Rokose změřit síly na Kladně. Tipněte si, komu z nás se maraton na Kladně podaří lépe? Co děláme správně a kde chybujeme? S kým z vás se na Kladně potkáme?
Nehledám výzvu, ani motivaci běhat, ale hozenou rukavici neumím nezvednout. Přesněji řečeno – dva týdny od chvíle, co Tomáš napsal první díl své Letní přípravy, jsem se snažila odolat pokušení. Jak vidíte, nepovedlo se.
Teď je čas vyložit karty na stůl. S Tomášem si jsme v několika ohledech podobní, v jiných se lišíme. Především – také jsem nesportovec, svou maratonskou premiéru mám letos v Kladně a běhání je pro mě životní styl, ne profese.
Jsem žena, o něco mladší než Tomáš. Mám časově poměrně náročnou práci, nemám rodinu. Čas pod čtyři hodiny je lákavý, ale cíl „doběhnout“ chci na časovou ambici převést až koncem srpna.
A v neposlední řadě – obava z veřejné ostudy je
u
mě (stejně jako
u Tomáše) menší než sklon k exhibicionismu a chuť podělit se o radost
z běhání s ostatními. Proto jsem kývla na psaní seriálu, i když vím,
že takových jako já jsou desítky (alespoň doufám, jako doufám, že se
ozvete).
A teď k běhu samotnému. V rámci opakovaných pokusů začít se sportem a zhubnout jsem v posledních dvou letech zkusila i běh, nepravidelně a nikdy ne na dlouho. Vážně jsem s během začala koketovat letos v březnu a půlmaraton PIM zaběhla těsně nad dvě hodiny.
Od té doby běhám šestkrát do týdne. S nadšením, bez zranění, bez výpadků. Druhý půlmaraton byl za 1:54:39 a třetí za 1:48:21. Za ten poslední už vděčím Ivo Domanskému, který dal mému běhání řád a mně zvýšil běžecké sebevědomí. Jeho zkušenost a trenérské rady jsou nad zlato a jsem za ně vděčná.
Týdenní objemy posledních dvou měsíců držím na 50–60 km, v následujících týdnech porostou. Největší část tréninku teď spočívá v nácviku tempa 5 min/km v délce od 60 do 90 minut. Jednou týdně jsem na dráze a snažím se nezemřít při úsecích.
Kromě páru nohou, odpružených maratonek a chuti běhat mám ještě čtyři výhody, o kterých věřím, že mě na Kladně „donesou“ do finiše, a navíc před Tomášem: trenéra, tréninkový plán, strach a disciplínu. Jedno s druhým úzce souvisí. Ivo mi napíše trénink. Já vím, jak běhat, a úcta k času, který s tím strávil, mi nedovolí to flákat.
Mám strach, a proto trénuji disciplinovaně a s rozumem. Při běhu nerada trpím, i když vím, že při maratónu se tomu nevyhnu, chci to utrpení alespoň minimalizovat. Proto od tohoto týdne důsledně plavu, protahuju, pivo nepiju, po nocích nehýřím a hlavně – pořád běhám.
Tolik představení se. Od příštího týdne se podělím o dojmy z tréninku. Tedy, pokud budu mít čtenáře.
Katka Klouparová aka Kaacza