Orientační běh - vyzkoušejte, kam se zařadíte
Příjemným zpestřením pro běžce, který zná každodenní okruh jako svoje boty, může být orientační běh. Podstata tohoto sportu spočívá v tom, že oběhnete kontrolní stanoviště, která máte zakreslena v mapě. Nejrychlejší vyhrává. Zkusme si orienťáky rozdělit do základních výkonnostních skupin.
Závody se konají pokaždé v jiném lese a trať je pokaždé jiná. Jinak dlouhá, jinak kopcovatá, jinak orientačně náročná. Někdy běžíte po cestách, jindy se prodíráte mladými smrčky, čvachtáte v bažině, bloudíte ve skalním městě, houpete se na mechových polštářích, přeskakujete hřiby.
Při závodě na vás nikdo nevidí. Máte soukromí pro svoje píchání v boku a pálení v krku. Můžete se v klidu zastavit, srovnat dech a zase vyrazit. Navíc při takové pauze můžete učeně hledět do mapy a plánovat cestu na další kontrolu (mapovat). Ne jako v parku, kde je přerušení běhu považováno za společenské faux-pas.
A tak si běžíte křížem krážem neznámým lesem s kusem flekatého papíru v ruce. Než na tuhé nohy myslíte na to, kudy kam na další kontrolu. To v lepším případě. V tom druhém marně vzpomínáte, jak se jmenuje vesnice, ze které jste vystartovali a potřebujete se tam vrátit, protože tam máte všechny věci a auto. Ale to nebude váš případ. Vy budete u nalezené kontroly (lampionu) prožívat neopakovatelnou radost až rozkoš, která se bude zase opakovat u dalšího lampionu.
Rozdělil jsem orientační běžce do těchto základních skupin:
Začátečník
S velkým nadšením vbíhá do lesa, s nadhledem míjí první křižovatku, míjí druhou křižovatku a míjí i další křižovatky. Do mapy se podívá, až když už opravdu nemůže. Začátečník ale také může být pečlivka, který se na každé křižovatce ujistí, že postupuje správně. Pomalu, ale jistě. Výsledek je u obou vždy stejný. Ztratí se a neví kudy kam. Potom běhá po lese jako vyplašená srna a univerzálním dotazem „Nevíš, kde jsem?“ loví šťastnější závodníky. Rady se vždycky dočká a tak tímto poradenským způsobem absolvuje celou trať a šťasten probíhá cílem. (Autor vzpomíná, jak se plačky na pařezu v duchu loučil se svými hračkami).
Borec
S velkým nadšením vbíhá do lesa a čeká na závodníka, který startuje o interval za ním. Svoji mapu ani nepotřebuje a zkušeně se připojí (pověsí) za svého vodiče. V jeho závěsu pak absolvuje celou trať. Pokud je vodič výkonnostně na výši, může se takový borec (věšák) i slušně umístit. Někdy vodič nasbírá v průběhu závodu více věšáků a vznikne tak tzv. autobus. Pokud se věšák neudrží svého vodiče a ztratí jej z dohledu, vrací se do kategorie Začátečník. Ať tak či onak, dříve či později, absolvuje celou trať a šťasten probíhá cílem. (Zde autor vzpomíná, že v této kategorii dosáhl svých největších úspěchů).
Profík
S velkým nadšením vbíhá do lesa a bez zastavení a bez bloudění absolvuje celou trať. Zřídka poslouží jako rádce Začátečníkovi, občas jako vodič Borcovi a v nejrychlejším čase absolvuje celou trať a šťasten probíhá cílem. (Zde autor vzpomíná, že se mu podařilo do této kategorie nakouknout).
Hobík
S velkým nadšením vbíhá do lesa a přiměřeně svým schopnostem zdolává svoji trať. Cestou vytváří kooperující skupinky, které se v závislosti na sklonu terénu a rychlosti běhu obměňují.
Cestou pozdraví známého, tu se ohlédne za srnou, tam zobne malinu či borůvku, ba i houbu sebere a do cíle donese. Občas poslouží jako rádce Začátečníkovi, zřídka jako vodič Borcovi a tak absolvuje celou trať a šťasten probíhá cílem. (Zde si autor uvědomuje, že mu tato kategorie začíná vyhovovat).
Bez ohledu na to, do které skupiny se přidáte, rozhodně zaženete nudu z někdy fádních koleček v parku nebo se vyhnete tlačenici při krosu.
Kalendář orientačních závodů najdete na adrese www.orientacnibeh.cz