První maraton těsně před šedesátkou? Pro Miluši Juroškovou z Brna žádný problém
Dva trenéři a osobní masér. Podmínky elitního sportovce? Vůbec ne! Možnost bez ohledu na věk nebo výkony. Miluše Jurošková z Brna je důkazem, že stačí chtít. Příští rok oslaví šedesáté narozeniny, přesto je čerstvou maratonkyní. Naběhá více než padesát kilometrů týdně, učí se kraula a chystá se vyměnit silnici za terén.
Vitální veteránka z Brna začala běhat v srpnu 2013. „Teď jsem v podstatě jako vrcholový sportovec,“ směje se Miluše Jurošková. „Můj první trenér se jmenuje Vlastík Lysák. V Brně je pojmem, je to nejlepší kondiční a běžecký trenér. Chci se ale ještě naučit plavat kraula, na to mám zase reprezentanta v triatlonu a skvělého triatlonového trenéra Frantu Kubínka,“ popisuje svoje trenérské duo. Na základě tréninkových plánů naběhá více než padesát kilometrů týdně, k tomu ještě plave a cvičí.
V létě 2014 drsně spadla z kola a závažně se zranila. Od té doby na kole nejezdí. Na půl roku měla konec i s běháním, ale nenechala se odradit a začala znovu. Po dvou letech se propracovala až k maratonu.
„V hlavě jsem si srovnala, že na maraton mám, ale protože byl první, tak jsem k tomu cítila respekt,“ vypráví. „Když jsem to doběhla, měla jsem největší radost možná z toho, že tím, že trénuju a opravdu cvičím, jsem z toho nebyla úplně zničená. V úterý po maratonu jsem dostala důkladnou masáž a v úterý večer už jsem nevěděla, že jsem byla na maratonu.“
Miluše ale zdaleka nemyslí jenom na sebe. Stála u zrodu projektu Nevidím a běhám, kdy nevidomým ze slepeckého ústavu v Brně-Chrlicích dala možnost se rozběhat. Dnes už ale Miluši kontaktují nevidomí a slabozrací nejen z Brna, když hledají traséry, v rámci projektu spolupracuje i s Nadací Leontinka.
„Já osobně běhám teď od jara s Pavlem. Je mu 31, má dvě děti, bezvadnou manželku… Dokud byl ještě slabozraký, běhával hodně dobře čtyřstovku. Pak třináct let neběhal vůbec, ale spolu jsme zase začali. Pravidelně trénujeme, chodíme na závody a užíváme si to. On je zároveň jeden z nevidomých masérů, takže mám osobního maséra," směje se.
"Pavel je ještě zajímavý tím, že založil firmu Nevidomí maséři s. r. o. a ostatním nevidomým dává práci. Má můj obdiv a respekt,“ chválí svého parťáka.
A co na její sportovní nasazení říká okolí? „Nemám kamarádky ve svém věku, ty radši koukají na televizi… Mě by to nebavilo a těším se, že třeba jednou se mnou začnou běhat moje dvě vnoučata. Na tréninku s mladšími se musím umět vyrovnat s tím, že jsem pomalejší než oni, ale Vlastík je schopný trénink upravit tak, že každý běháme to, co potřebujeme. Vtipkuju s nimi, že aby oni vyhrávali v kategorii, musí ještě makat. Já už občas v kategorii vyhraju,“ říká s úsměvem.
Komentáře (Celkem 2)
GKadlecova 23.05.2017 11:58:00
Dva trenéři a osobní masér. Podmínky elitního sportovce? Vůbec ne!
Možnost bez ohledu na věk nebo výkony. Miluše Jurošková z Brna je
důkazem, že stačí chtít. Příští rok oslaví šedesáté narozeniny,
přesto je čerstvou maratonkyní. Naběhá více než padesát kilometrů
týdně, učí se kraula a chystá se vyměnit silnici za terén.
Odkaz
na článek
Skritek Hugo 25.05.2017 15:40:09
Skoda tak ktratounkeho clanku. Pani pusobi velmi optimisticky a bylo prijemne si kratce pocist. Jeji aktivity se zrakove postizenymi jsou obdivuhodne a muze nas mrzet, ze nedostala k povidani vice prostoru.
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.