Běh, to nejsou jen samá pozitiva, i když bilance obvykle vychází jednoznačně kladná. Dnes naposledy na běžeckou otázku odpovídali naši respondenti. Tedy běžci, kteří sami dobře pamatují své začátky. Jak dopadla jejich tabulka plusů a minusů?
Plesová sezóna pomalu končí, ta závodní se rozbíhá. I mnozí z našich zpovídaných běžců si občas zazávodí. Vzpomenou si ještě, jaké to bylo, když se postavili za magickou startovní čáru poprvé? Nebo jsou první závody teprve před nimi?
Některé zážitky se nám do paměti vryjí na celý život. A takovým zážitkem může být i běh. Někdy jde třeba o výjimečný závod, jindy o běh na neobvyklém místě nebo za zvláštních okolností. Jaké běhy se zapsaly do paměti našim běžcům?
Při běhu se občas stanou docela kuriózní věci. Některé z nich se pak šíří v ústním podání a často začnou žít svým vlastním životem. Mezi běžci se totiž vyskytují skvělí vypravěči. Sedět s takovým vypravěčem v šatně před závodem, to je někdy stejný zážitek jako samotný závod. Tentokrát jsme se zeptali našich běžců a běžkyň, mají-li vlastní kuriózní zážitek.
Běhat potmě liduprázdnými cestami, to může občas být docela riziko. Ale někdy není jiná možnost. Ohroženi se mohou cítit všichni běžci, ale pro ženy je riziko daleko vyšší. Jak se k nebezpečí na běžeckých stezkách staví naši běžci a především běžkyně? Berou je jako samozřejmost, nebo mají své finty, jak ho vyloučit, nebo alespoň omezit? Považují běh skutečně za nebezpečný?
Psa by ven nevyhnal, ale běžce současné přírodní podmínky neodradí. Ovšem po většinu roku se o své trati musíme se psy dělit. Někdy je obtížné v pár vteřinách rozeznat, zda na nás útočí rozzuřená šelma nebo naše kmitající lýtko upoutalo zvědavost hravého štěněte. A také majitelé psů nejsou všichni stejní. Jaké mají se psy, a také s jejich pány, zkušenosti naši běžci?
Obléknout se na běhání v létě je poměrně snadné. Ale co teď v zimě, když nám na začátku běhu může být chladno, ale přehřát se a propotit také není to nejlepší? Navíc nás kdykoli může překvapit nepříjemná změna počasí, nad kterou bychom v létě jen mávli rukou. Někdy udělají chybu i ostřílení kozáci. Jak přistupují k oblékání naši běžci?
Vypadalo to, že Mirka bez problémů uběhne svůj první půlmaraton už na podzim roku 2008. Nakonec ale život změnil její plány a ona se nakonec na start nemohla postavit. O rok později se odhodlává začít s přípravou opět od nuly. Zatím se chystá na svůj první půlmaraton. Má jím být Hervis 1/2Maraton Praha. Budeme sledovat její přípravu týden po týdnu.
Sotva jsme se zmínili, že běh na čerstvém sněhu je docela příjemný, rozhodla se příroda, že nám ho poskytne pořádnou porci. Běhání v příliš vysoké vrstvě je poměrně obtížné a kdo může, chystá běžky. Další z možností, jak si poradit s nástrahami zimy, je běhátko. Tentokrát jsme se tedy zeptali na zkušenosti s běhátky a fitcentry.
Po nečekané říjnové kalamitě nám počasí v listopadu a prosinci ukazovalo svou vlídnější tvář. S novým letopočtem se ale citelně ochladilo a většině našich běžeckých tras vládne sníh a led. Co na to naši běžci a běžkyně? Dá se za takových podmínek bez rizika vyběhnout? Jaká jsou hlavní úskalí běhu na sněhu nebo náledí?
My běžci vidíme běh jako náplň našeho života. Jak jej ale vnímají "neběžci" holdující jiným sportům? Veronika Brychcínová, trenérka pražského lakrosového družstva, která si sama před dvěma lety "odskočila" pro titul mistryně republiky v maratonu, měřila popularitu běhu mezi jejími svěřenkyněmi a spoluhráčkami.
Už víme, co bývá motivací začít, jestli se dá během zhubnout, co při běhání jíst a co si vzít na nohy. Ale velmi důležité je také najít odpověď na otázku, kde běhat. Samozřejmě ideální by bylo mít hned za domem lesní cestu nebo rovnou běžecký ovál. Ale jak si poradíme se situacemi, kdy se vhodný běžecký terén hledá jen těžko a navíc třeba není úplně v dosahu domova? Co na to naši běžci a běžkyně?
Běžců v naší zemi během posledních let o poznání přibylo. Radost se podívat. V lesích, parcích na silnicích a v uličkách... S nástupem zimy ale působí stejná místa trochu osaměle. Přitom i zimní běh má své kouzlo. Pokud se naučíme respektovat zimu se vším, co přináší, pak si dokážeme užívat její počasí a nálady a navíc si vytvoříme dobrou kondici pro jarní sezónu.
V našem začátečnickém seriálu jsme se už dozvěděli, co si obout na nohy, jak rychle vyběhnout, čím se náležitě motivovat, co jíst. Jednou z častých otázek bývá, jestli raději běhat sami, nebo ve společnosti dalších běžců. Možných výhod a nevýhod obou variant je mnoho. A úhlů pohledu ještě víc.
V našem seriálu tentokrát muži dostali volno a o vyjádření jsme požádali výhradně ženy. Naše další otázka byla totiž inspirována postesknutím jedné z běžkyň, že běháním se sice zbavila přebytečných kil, ale současně došlo k úbytku v místech, kde to nebylo úplně žádoucí. Takže dnešní otázka položená běžkyním zní: Zmenší se mi běháním prsa? Mohu s tím něco dělat?
Tentokrát jsme se pokusili zavzpomínat na první běžecké krůčky, protože ty mohou být rozhodující pro celou běžeckou budoucnost. Co tedy dělat a co naopak nedělat, abychom hned na začátku nešlápli vedle a aby se naše první běžecké pokusy nestaly současně posledními?
Koho by to ještě před rokem a půl napadlo, že tuhle téměř stokilovou holku, línou a „imunní" vůči veškerým pohybovým aktivitám, budete jednou potkávat na běžeckých trasách v Olomouci? Můžete ji zahlédnout, jak nadšeně „lítá" okolo letiště, po parku, po lese.
Už víme, co bývá motivací začít, jestli se dá během zhubnout a co při běhání jíst. Víme, nebo občas alespoň tušíme, jaké si na běhání obout boty. Jak to ale udělat, abychom dokázali překonat vlastní lenost, pokud na nás občas zaútočí? Existují nějaké finty?
Už víme, co bývá motivací začít, jestli se dá během zhubnout a co při běhání jíst. Další otázka, na kterou jsme hledali odpověď, se týká výběru vhodných bot. Co je důležité a co ne? Jsou ty nejdražší boty nejlepší? Nedělá se z toho příliš velká věda?
Už víme, co bývá motivací začít, jestli se dá během zhubnout a co při běhání jíst. Další otázkou, na kterou jsme hledali odpověď, se týká psychiky, protože přerod z obyčejného smrtelníka na běžce je na psychiku docela nápor. Jak si s tím poradit? Co dělat? Jak reagovat na otázky a komentáře sousedů a známých?
O motivaci a hubnutí už jsme si něco řekli. Další otázkou, která s hubnutím tak trochu souvisí, je strava. Zajímalo nás, jak se liší strava běžců od běžné stravy, jakých zásad bychom se měli při běhání držet, jaké nápoje považují běžci za nejvhodnější a co si myslí o pitném režimu a pití při běhu.
V prvním díle našeho seriálu pro úplné běžecké začátečníky jsme se ptali po motivaci. Zajímalo nás, co všechno může být důvodem k tomu, že začneme běhat, a také k tomu, že u běhání vydržíme. Dnes hledáme odpověď na otázku, jestli běhání je doopravdy zaručeným prostředkem na zhubnutí.
Když jsme hledali autora seriálu pro úplné běžecké začátečníky, uvědomili jsme si, že to nemůže být nikdo, kdo běhá už deset let, místo kalendáře používá termínovku závodů, na dovolenou si klidně zapomene vzít plavky, ale nikdy ne běžecké boty a své vlastní běžecké začátky si už vlastně ani nepamatuje. Jak má potom radit běžeckým nováčkům?
Když se nový adept běhu začne zajímat o dění kolem, snadno by mohl podlehnout klamu, že se všechno točí jen kolem maratonu. Maraton na sebe strhává většinu pozornosti, láká svou atraktivitou a zdánlivou výlučností. Můžete pak mít dojem, že vše ostatní je jen přestupní stanicí na cestě k té nejvyšší a nejvíce ceněné metě, zdolání maratonu. Skutečnost je ale mnohem pestřejší.
Večer před prvním závodem se u mě střídaly stavy paniky, bojové nálady a zoufalství. Nevědět, jak celý závodní proces probíhá, to je to nejhorší. Nebyl to strach, ale zvědavost, těšení, ale zároveň obavy, zda se neztrapním, zda to vůbec uběhnu...
Běháte dlouho? Vnímáte hlas svého těla? Zkoušíte různé triky na vylepšování své kondice? V tom případě máte bezpečně nějaká zlepšovadla a možná i opravdové skvosty běžeckého úspěchu. Dříve, kdy přecházelo řemeslo od otce k synovi, dědilo se rovněž i nějaké to tajemství oboru a předávalo se dále potomkům. Stejně je tomu i s během.
Znáte nějakého člověka, který by vám řekl, že lituje dne, kdy se rozhodl, že začne běhat? Možná takoví existují, ale drtivou převahu mají lidé, kteří na své rozhodnutí začít běhat nedají dopustit. Běžecké začátky ovšem nebývají hladké. Začátečníka napadne spousta otázek. Na některé se teď pokusíme odpovědět.
Poslední týden před dvanáctým zářím se příprava nedařila – na vině byl můj tříletý syn, jehož narozeniny jsme poctivě tři odpoledne po sobě slavili. Výběhy s dortem žbluňkajícím v žaludku velkou kvalitou neoplývaly. Poslední trénink proběhl v pátek ráno, a to mě vážně docela poděsilo – cítila jsem se mizerně, foukal jakýsi podivný vítr, a tak jsem po dvou kilometrech rozčarovaná odkráčela domů.
Seriál PIM závodů má za sebou další ročník. V sobotu jej uzavřel noční závod Tesco Grand Prix Praha. Přicházíme s redakčním hodnocením závodu. Jak dopadlo ve srovnání s hlasováním čtenářů behej.com?
Ještě ve vás doznívá euforie ze sobotního úspěšného závodu? Nebo se snad ještě pořád snažíte vyrovnat se zklamáním, že jste na trati nepředvedli vše, na co jste měli mít podle teoretických předpokladů? Ať už patříte do jedné nebo druhé skupiny, důležité bylo vaše odhodlání postavit se na start a ještě důležitější bude, jak se svými čerstvě získanými zkušenostmi naložíte v budoucnosti.
V týdnu před Tesco Grand Prix Praha jste si mohli přečíst o jejich vztahu k večernímu běhu a o tom, co očekávali od závodu. Sobotní běh noční Prahou každý z nich prožíval trochu jinak. Pět mužů z našeho fóra se ohlíží za závodem. Naplnila se jejich očekávání?
Sleduji věžní hodiny. Do startu zbývají minuty a já jsem kupodivu úplně klidná. Přitom ráno jsem se probudila se zvýšenou teplotou, což je u mě při stresu obvyklé. Trémou jsem celý den skoro nebyla schopná nic sníst.
Jan Kreisinger a Petra Kamínková se podle očekávání stali nejlepšími českými závodníky při sobotní Tesco Grand Prix v Praze. Ta se díky rekordní účasti dívek a žen a především neuvěřitelně povedené atmosféře kolem trati stala oslavou běhu a jedinečným živým představením v centru hlavního města. ČLÁNEK BUDEME PRŮBĚŽNĚ AKTUALIZOVAT, PŘIDALI JSME ANKETU A PRVNÍ FOTOGRAFIE
Potkáte se s nimi při závodě Tesco Grand Prix Praha. Možná budou stát na startu někde vedle vás, možná budou na trati prožívat závod stejně jako vy. Oslovili jsme několik diskutujících z našeho fóra a požádali je, aby odpověděli na dvě otázky k sobotnímu večernímu závodu.
Závod nočními ulicemi má své kouzlo, ale také záludnosti. Někomu nečiní běh v noci žádné potíže, jiný ztrácí jistotu už za soumraku. Pokud v noci neběháte, alespoň si předem vyzkoušejte několik pozdně večerních tréninků při pouličním osvětlení. Zkušenost s nočním závodem to zcela nenahradí, ale přece jen pro vás už noční běh nebude zcela nový.
Máte za sebou dlouhé týdny poctivé přípravy na Tesco Grand Prix Praha. V posledních dnech vás neustále pronásleduje pocit, že jste měli být pilnější a důslednější. Nadšení a sebejistota jsou někde pryč a vás se možná zvolna zmocňuje tréma, strach a nervozita. Na co si dát v posledních dnech před dnem D zejména pozor?
Příprava Pavlíny Houdkové na Tesco Grand Prix Praha vrcholí. Za poslední týdny se výrazně zlepšila a kdyby se jednalo o běžný pětikilometrový trénink, bezpochyby by jej zvládla, a zřejmě také ve slušném čase. Ale závod je závod. Jak se Pavlína vyrovná s naprosto novou situací? Probudí v sobě závodního ducha a výrazně překoná svůj osobní rekord? Nebo na ni nervozita naloží těžký balvan? Uvidíme...
Čím více se blíží start závodu, tím více jej uvidíte pobíhat z místa na místo. Nepatří však k běžcům rozcvičujícím se před startem závodu. Tomáš Mirovský je koordinátorem závodů seriálu Prague International Marathon a jeho úkolem je zajistit hladký průběh akce. Přestože je v hodinách před startem pod velkým tlakem, úsměv z tváře mu ani v tu chvíli nemizí. Jaká bude jeho Grand Prix letos?
Zařazujete do svého tréninku dlouhé běhy? Pak rozhodně nezapomínejte na pitný režim. Někdo vám možná bude tvrdit, že při dlouhých bězích nepije úmyslně, protože trénuje tělo, aby se přizpůsobilo nedostatku tekutin. Nevěřte mu. V tom případě nejde o trénink, ale o čistý masochismus.
Co byste měli přes léto dělat, abyste nezpuchřeli, případně odhodili nějaké to kilčo a dostali se do takové kondice, abyste si na podzim mohli splnit své sny?
Že už jste si mysleli, že jsem napsala jakýsi článek o mém běžeckém začátku a běhat přestala?! Cha, před měsícem jsem slavila rok svého běžeckého života plného radosti, bolesti, vítězství i proher. Ta radost znamená, že jsem své výběhy přežila a vítězila jen sama nad sebou, nikoliv v závodě...:) No ta bolest, běh přeci bolí a prohry k životu patří, no ne?
Svět se zúžil jen na pár desítek centimetrů, v hlavě mi buší, nohy pálí. … "padesát osm, padesát devět, minuta!" Uff, můžu přejít zpátky do chůze. Takhle vypadaly mé začátky. Před rokem byla minuta maximum, které jsem zvládla.
Po pár týdnech mých běžeckých začátků jsem hledala v knize, jak správně běhat, když jsem si přečetla větu: „budete mít pocit, že jste na létajícím koberci“. Hrozně jsem se smála a když jsem našla větu „naučte se při běhání lítat“, bylo to na mě moc. Doma jsem slyšela jen hloupé připomínky, ale neodradilo mě to. Pocit svobody venku pro mě byl silnější.
Jsou věci, které vám převrátí život. Můj život převrátilo běhání. Ale ne naruby. Naopak, konečně jsem zase zpátky na nohou. Jak vše začalo? Hm, už jako dítě jsem nenáviděla jakýkoli druh sportu. Byla jsem baculka. Při mé výšce 163 cm jsem měla běžně přes 70 kg. Jako učitelské dítě jsem musela umět jen básničky a dobře rusky, tak k čemu pohyb?
Minulý týden jste si mohli přečíst článek o mé přípravě na první maraton. A jaký byl? Tady jsou zážitky, které můj první maraton provázely.
Máte za sebou maraton? Bez ohledu na to, jestli první nebo desátý, na vaší tělesné schránce se absolvování dvaačtyřicetikilometrové trati muselo podepsat. Zkušení vytrvalci potvrdí, že v naprosté většině případů jsou na tom po doběhu hůř ti, kteří si trať užívali delší dobu. Náprava škod na vaší tělesné schránce, to ale není jen trénink. Úplný návrat do původní kondice se skládá ze spousty důležitých maličkostí.
Máte svůj sen? Víte, co byste jednou chtěli dokázat? Já ano, již dlouho tomu, co jsem začal snít o překonání magické hranice 42 195 m. Sen však stále zůstával jen snem. Určitě znáte výmluvy, které dáváme sami sobě: teď není vhodná doba, možná příští rok, nejdřív potřebuji dokončit tohle a tamto, teď nemám čas na trénink.
Investovali jste mnoho sil a vůle do náročné přípravy na nedělní Volkswagen Maraton Praha.Zda dokážete beze zbytku prodat vše, o tom rozhodne několik důležitých maličkostí. Některé z nich, jako třeba počasí, ovlivnit nemůžete. Další, jako správně zvolenou obuv, hydrataci před závodem, odpočinek a kvalitní spánek už ano. Nakonec ale o všem rozhodne hlavně správně zvolené tempo.
Stojím u Prašné brány a přihlouple se usmívám do objektivu fotografického aparátu. I všichni ostatní se nadšeně usmívají a žertují se svými vodiči na pražský maratonský závod. Je to takový slavnostní okamžik a připomíná to velkou maratonskou svatbu jenom s tím rozdílem, že foceni nejsou svatební hosté, ale usmívající se běžci, kteří nejsou oblečeni společensky, ale běžecky.
Kdo by nechtěl uběhnout maraton? Není to jen sen běžců, ale i těch, kdo nemají s během nic společného. Zatím. Jde o velkou výzvu, zvláště pro muže. Zasaď strom, zploď syna, postav dům a... uběhni maraton.
Běžecký seriál pro manažery dnešním dílem končí. Ve více než dvaceti pokračováních jsme se snažili poskytnout užitečné informace jak těm z vás, kterým v žilách koluje nefalšovaná závodnická krev, tak i těm ostatním, kteří v běhu hledají především zdravý pohyb a vytržení z každodenního stresu. OBSAHUJE ROZHOVOR S BĚHAJÍCÍM MANAŽEREM
V okamžiku, kdy vás běh začne doopravdy bavit, začnete týden po týdnu pozorovat zlepšení. S nadšením začnete zvyšovat tréninkové dávky a zrychlovat. Cítíte, že tak dobrou fyzickou kondici jste už neměli roky. A pak se to stane. Běžecké zranění. OBSAHUJE ROZHOVOR S BĚHAJÍCÍM MANAŽEREM
Pravidla společenského chování si našla cestu i na běžecké trasy. Nutno ovšem přiznat, že existující pravidla jsou hodně volná a nezávazná. Také jejich počet je výrazně kratší než obsah příručky pana Gutha-Jarkovského. Zřejmě ani pan Špaček v dohledné době nevydá žádnou „Etiketu pro běžce“. V podstatě se všechna vejdou do jedné kratičké věty: „Pozdrav, poděkuj a klidně můžeš tykat.“ OBSAHUJE ROZHOVOR S BĚHAJÍCÍM MANAŽEREM
Dnes zveřejňujeme poslední díl tréninkového plánu pro běžce, jejichž cílem je zdolání maratonu, i když nemají ambice vrcholových sportovců. Druhá část končila týdnem po absolvování půlmaratonu. Ten tvoří důležitou součást přípravy, která běžci pomůže odhadnout, k jakému výkonu by se mohl přiblížit při samotném maratonu. Především porovnání rychlostí v jednotlivých čtvrtinách závodu je pro vás cenným vodítkem pro stanovení výchozího maratonského tempa.
Leono, mohl bych napsat komentář pod tvůj článek, ale ten by se k tobě třeba ani nedostal. Proto raději volím formu samostatného článku.
Ráno v den závodu jsem udělala z pověrčivosti vše tak, jako každý den – sprcha, krémíčky, antiperspirant, eau de parfum Ultraviolet (nic neříkejte :o), léky, kafíčko, müsli a kousek koláče. Navíc bylo povídání s kamarádkami, které přijely z daleké Moravy, aby byly se mnou v můj velký den, ale to bylo velmi milé posezení, které mě lehce odvedlo od myšlenek na závod. Ale vyklepaná jsem byla, což ukázal sporttester. Místo klidových 36% TFmax jsem měla 50%!
Mnozí z vás mají za sebou první zkušenost z těžkého závodu. Hlava si přehrává zážitky z trati, možná prožíváte euforii nebo přemítáte nad chybami. Dnešní den si pamatuje nejen hlava, ale také vaše nohy a prakticky celé tělo. Škodolibí kolegové a známí už se nemohou dočkat, až zítra nebo pozítří uvidí vaše belhající se postavy a chystají si průpovídky o zdravém sportování. Nedopřejte jim tu radost. Zahajte regeneraci co nejdříve.
Od startu Hervis 1/2Maratonu Praha nás dělí už jen hodiny. Tepová frekvence běžců, pro které to bude první start, pomalu ale jistě stoupá bez ohledu na to, že už je před závodem nečeká žádný těžký trénink. Mnozí z těch, kteří musí cestovat z větší dálky, si naposledy kontrolují své zavazadlo. Pojďme si kontrolu projít společně. Možná odhalíme, co nám ještě schází a co by nám mohlo zítra ztrpčit závod.
Jsou běžci, kteří si určí jednoznačný cíl. Dokončit půlmaraton nebo maraton. V okamžiku, kdy překročí cílovou čáru, považují cíl za splněný a s během definitivně skončí. Byl pro ně absolvovaný závod natolik traumatizujícím zážitkem, že už jej nikdy nechtějí opakovat? OBSAHUJE ROZHOVOR S BĚHAJÍCÍM MANAŽEREM
Jsou výzvy čistě utopické, jsou výzvy recesistické, jsou výzvy hraničící s lidským chápáním a jsou výzvy hraničící s lidskými schopnostmi. K nám se dostala výzva sportovní, která si však do vínku bere i špetku z těch výše zmíněných. Postavily jsme tým behej.com B pro Pražský půlmaraton. Nejsme ale žádné „béčka“, jsme baby!
Start na Hervis 1/2Maratonu Praha je pro mnohé běžce vyvrcholením jejich dlouhodobé cílevědomé přípravy. Nemusí mít ambice závodníků, ale berou pokus o zdolání půlmaratonu jako zkoušku vlastních schopností. V průběhu několikatýdenní nebo dokonce několikaměsíční přípravy museli prokázat dostatek fyzické i psychické odolnosti, píle, odvahy a sebekázně. Právě teď prožívají poslední dny před svým startem. OBSAHUJE ROZHOVOR S BĚHAJÍCÍM MANAŽEREM.
Někdy se přihodí i věci naprosto nepravděpodobné. Spadne satelit a zabije pasoucí se krávu, Slávie vyhraje nad Vítkovicemi, politik dodrží slovo. Pak ale existují situace, které nemohou nastat ani náhodou. Mezi ty zřejmě patří i vítězství naší firemní sestavy behej.com A v soutěži Hervis Firemního 1/2Maratonu Praha. Protože ale platí známé: "Nikdy neříkej nikdy," chceme být připraveni i na tuto alternativu.
Spousta běžců vybíhá na své trasy celoročně, ale pravé pozdvižení nastává právě teď, na začátku března. Pro všechny bez výjimky končí běžecký zimní spánek. Mnozí už se nemohou dočkat, až otestují formu v tradičních předjarních silničních závodech. OBSAHUJE ROZHOVOR S BĚHAJÍCÍM MANAŽEREM.
Běh má mezi lidmi pověst zábavy pro hrstku samotářských introvertů. Částečně je to možná pravda. Běžec musí do jisté míry být individualista. Při svém sportu se nemůže schovat za chyby nebo úspěchy ostatních členů týmu. Stopky měří čas jenom jemu samotnému. Ale každé pravidlo má své výjimky. Tou výjimkou jsou štafety a soutěže týmů.
Přípravy na 23. ročník Kbelské desítky vrcholí. Závod, který startuje již tuto sobotu, tradičně otevírá běžecké jaro v Čechách. Pořadatelé z Akademie tělesné výchovy a sportu Palestra, kteří převzali pomyslný organizační štafetový kolík od Sokola Kbely, připravili několik novinek. Do Kbel na ně lákají "závoďáky", "hobíky" i jejich rodinné příslušníky. AKTUÁLNÍ POČET PŘIHLÁŠENÝCH K 6.3.(19:00) - 404, KAPACITA ZÁVODU - 500
Mýty panující kolem běhu se daří zlomit jen velmi těžko a pomalu. Jedním z nejúpornějších je tvrzení, že běh vám dříve nebo později nenapravitelně zničí klouby. Samozvaní experti vám zkušeným okem přidělí tři, nejvýš pět let, aniž by při tom museli vstát od půllitru. S rozmachem veteránského hnutí ale roste počet lidí, kteří pravidelně běhají čtyřicet a více let a jejich klouby pořád slouží. Jak je to možné? Kde udělali experti ve svých prognózách chybu? OBSAHUJE ROZHOVOR S BĚHAJÍCÍM MANAŽEREM
Pět týdnů intenzivní přípravy na půlmaraton je za mnou. Současný stav mysli – to nemůže vyjít. Trénuji sice dle plánu a dodržuji předepsané dávky, ale přijde mi, že jsem pořád na jednom místě. Možná za to mohou ztížené podmínky v podobě namrzlých chodníků, závějí, vánic, tří oparů a rýmy. Cítím se prostě hodně unaveně a sklesle. Kde jsou sakra endorfiny?!
V lidské společnosti existuje daleko více závislostí, než jsme si ochotni připustit. Valná většina z nich je škodlivá a některé dokonce zničující. Běh je jednou z mála výjimek, kdy závislost může být člověku prospěšná. Vypěstovat si závislost na běhu je ovšem daleko větší dřina, než získat některou z palety závislostí škodlivých. OBSAHUJE ROZHOVOR S BĚHAJÍCÍM MANAŽEREM
Chtěla bych být chvilku mužem. Ne, pánové nebojte, nejsem feministka. Docela ctím rozdělení na ženský a mužský svět – přijala jsem manželovo příjmení, vychovávám tři děti a vařím teplé večeře. Neříkám, že mě to někdy nezmáhá, občas jsem z toho všeho pěkně utahaná, ale dělám to ráda.
Běžci tvrdí, že běh jim nádherně vyčistí hlavu. Pro manažery je běh současně také příležitostí, jak hlavu ochladit, když komplikovaná jednání nemají konec a nervozita stoupá nad únosnou mez. Dohodnout si tenisový nebo squashový zápas a pak nervózně pokukovat po hodinkách? Ne, u běhu nic podobného nehrozí. OBSAHUJE ROZHOVOR S BĚHAJÍCÍM MANAŽEREM
Na svůj první, dnes již historický, výběh jsem si nazula první tenisky, které mi v botníku padly do ruky. Nevěděla jsem, že existují boty přímo pro běžce. Takové věci šly tehdy mimo mě. Dokonce když jsem si pak četla, jakým způsobem lidi boty na běh vybírají, moc jsem nechápala, proč s tím někdo tolik nadělá.
Pokud jste vydrželi prvních osm týdnů maratonské přípravy podle tréninkového plánu a nevynechali příliš mnoho tréninků, jste na nejlepší cestě splnit si vytčený cíl, i když ještě zdaleka není vyhráno. Už opadla počáteční euforie, ze které jste mohli těžit v prvních týdnech. Teď následuje zkouška vůle a vytrvalosti. Tu neabsolvujete ani tak na své běžecké trase, ale v momentech, kdy vám v hlavě začnou hlodat myšlenky, že drahocenný volný čas by se dal prožít příjemněji a pohodlněji.
Běh, cvičení, běh, cvičení a… A nic? Jé, při svém plánování jsem nějak zapomněla na pátek. A že se neozval! Tento dar přítele Relaxe mi spadl jistě přímo z nebe. Co s načatým večerem? Chvíli jsem dumala a pak mi jedno z mých já, tentokrát to marnivé, připomnělo, že je třeba jít provětrat kreditku a taky si dát v klidu kafe se šlehačkou. Kdo by si je zasloužil víc než já, po těch útrapách při tréninku.
Žádný z běžců o ně nestojí, ale nikdo se jim nedokáže vyhnout. Pády. Obvykle přicházejí nečekaně a v nejnevhodnější chvíli. V zimním období jsme často nuceni běhat za šera nebo za úplné tmy. Na cestě se střídají zmrazky se zbytky sněhu a zamrzlými kalužemi. Riziko pádu roste a zkušený běžec s ním počítá. Zákon schválnosti ovšem velí, že jakmile jsme na pád připraveni, obvykle se nedostaví. Číhá na tu správnou chvilku nepozornosti a zaútočí na naši rovnováhu.
Ani teploměr hluboko pod nulou a souvislá bílá peřina nemusí být důvodem pověsit běžecké boty na hřebík. Běhat se dá za jakékoli teploty a prakticky na jakémkoli povrchu. Běh na sněhu ovšem má svá úskalí. Abyste si běh zasněženou krajinou náležitě vychutnali, je nutné se přizpůsobit podmínkám.
Blíží se datum začátku mé oficiální přípravy na PIM půlmaraton. Tentokrát jsem na to šla zcela jinak než při přípravě na podzimní pětku, a tak jsem si v prvé řadě zaškrtla datum závodu a od něj si odpočítala 10 týdnů. Snad jsem se nespletla, ale vychází mi to na 19. leden. Poté jsem si plán upravila tak, aby končil právě sobotním závodem.
Stojím na prahu čtyřicítky a mám krizi středního věku. Kromě krize středního věku mám ještě astma a nechuť cokoliv dělat. Když skončilo léto, zamkla jsem kolo na chatě do kůlny a chtěla začít chodit do posilovny. Desátý nebo kolikátý rok pořád to samé – tricepsy, bicepsy, stehenní svaly, hýžďové svaly... Hm, asi to chce změnu.
Vítr byl od vody. Žena přede mnou také. V Anglii jsou tak všichni. Do cíle amsterdamského maratonu v roce 2006 zbývalo pár kilometrů a být pomalejší, tak jsem tam byl dřív. Slušelo jí to, až jsem ztratil rozum a zrychlil. TEXT PŘEVZAT SE SVOLENÍM Z BLOGU AUTORA
Venku září sluníčko, jako bychom se dívali do rozpálené pece, v teple bytu nás to přímo láká k tomu jít si zaběhat, ale sotva vystrčíme nos ze dveří, už do něj dostaneme šlupku, až nám naskočí na nose modrá bambule a dech zmrzne dřív, než stačí opustit naše ústa. Přesto se dá běhat i za takovéhoto krásného počasí. Chce to jen dodržet určitá pravidla.
Běhání je moc fajn, jenom si říkám, že by to teda nemuselo bejt pořád na čas. Proč mě to ale tak štve? Zkusil jsem se nad tím zamyslet a postupoval jsem víceméně freudovskou metodou volných asociací:
Když si tak pročítám články lidí o tom, jak začali běhat, napadlo mě, že i já se s vámi podělím o svůj první pokus o běh. Nezačala jsem běhat kvůli přebytečným kilům, jen tak pro radost či proto, abych snížila počet obézních puberťáků. Má běžecká historie začala někde úplně jinde.
Ať jsme zaměřeni na jakoukoli délku tratí, chceme-li se zdokonalovat, měli bychom neustále pracovat na svém běžeckém stylu. Skvělou příležitostí k jeho zdokonalení jsou zejména rychlé rovinky. Zkuste jich pět nebo šest zařadit do svého tréninku. Pocit z rychlého běhu stojí za to zažít, protože zvládnutím vyšší rychlosti na krátké trati výrazně zrychlíte i třeba v maratonu, na který se možná chystáte.
Cesta ke splnění tak náročného cíle, jakým je zdolání maratonu, vede přes systematickou přípravu. V té se neobejdeme bez plánu. Aby plán fungoval, je nutné se jej snažit co nejdůsledněji dodržovat, ale především také vést evidenci, jak se nám plán dařilo plnit.
Běhat můžeme na mnoho způsobů. Někomu stačí pravidelný rovnoměrný běh, provozovaný ve stejném objemu a intenzitě měsíce i roky. Většina manažerů má ovšem geneticky zakódováno jít vpřed a směřovat k nějakému cíli. Přirozená potřeba porovnávat se s ostatními obvykle vede k rozhodnutí zúčastnit se běžeckého závodu.
Spousta běžců má nepřekonatelný odpor k posilování. Zatímco s nadšením a bez velké námahy uběhnou desítky kilometrů, pomyšlení na to, že budou muset pětkrát za sebou přitáhnout rukojeť se závažím, v nich vyvolává představu nejhroznějšího mučení. V mnoha z nás je navíc fitcentrum spojeno s představou vydýchaného vzduchu, odkapávajícího potu, skřípotu kladek a rachotu závaží.
O důvodech, proč lidé začínají běhat, už byly napsány stovky článků. V čem je tento jiný? Vlastně v ničem. Až na jednu věc. Za všechno tentokrát mohl Francouz. Ten Francouz nemá konkrétní jméno ani tvář. Nejde o jednoho určitého člověka, jako spíš celý tým osob uvedené národnosti. Ale zpět na začátek.
Možná vás zklamalo zjištění, že k běhu jsou potřeba jen dobré boty a pár kousků oblečení. Rádi byste popustili uzdu své vášni pro technické hračky i při své oblíbené pohybové aktivitě? Právě pro vás existuje tolik technických pomůcek a jiných hraček pro běžce, že je všechny neunesete.
Pořád tvrdíme, že k běhu potřebujete pouze dobré boty. Neberte to doslova, zvláště v tomto ročním období je nutné se také správně obléknout. Běžecký úbor musí současně splnit spoustu požadavků, které velmi často bývají i protichůdné.
Boty jsou nejdůležitější součástí výbavy každého běžce. Ještě nikoho nestálo zdraví, když napoprvé vyběhl jen v obyčejných teniskách. Pokud ale běh začnete opravdu brát vážně, nemine vás návštěva obchodu s běžeckou obuví. SERIÁL VZNIKÁ VE SPOLUPRÁCI S DENÍKEM E15
Od toho jsme lidé, abychom dělali chyby. Jako běžci jich zaručeně naděláme spousty, zvlášť jestliže se pro nás běh skutečně stane dlouhodobou součástí našeho života. Protože ale začátečníci rádi dělají stejné chyby, před některými bychom vás měli předem varovat. SERIÁL VZNIKÁ VE SPOLUPRÁCI S EKONOMICKÝM DENÍKEM E15
V dnešním díle našeho dlouhodobého seriálu o běhání se podíváme na nejčastější argumenty neběhačů. Asi nikdo z manažerů nepochybuje o potřebě pohybu na zdravém vzduchu, proto zkuste odložit alespoň jednou zažité předsudky stranou a vyzkoušet finty a triky, které si dnes uvedeme.
SERIÁL VZNIKÁ VE SPOLUPRÁCI S DENÍKEM E15
Je pět odpoledne, vás brní hlava z nekonečného přílivu
zpráv o finanční krizi a to ještě máte v diáři další z mnoha nudných
porad. Večer slaví tchýně narozeniny. Děti chtějí nové a nové a dražší
a dražší hračky, jakoby nevěděly, že je teď v sázce splacení velké
hypotéky... Sedíte zavření v klimatizované místnosti proskleného
monstra a jen tušíte, jak je venku krásně. SERIÁL VZNIKÁ VE SPOLUPRÁCI S DENÍKEM E15
Tomáš Velecký měl štěstí, které asi moc našinců nepotká: odbyl si svou maratonskou premiéru na stejné trati a stejný rok, kdy se první běžec v historii dostal pod hranici 2:04. Své zážitky sepsal po návratu domů, včetně závěrečné poklony svému učiteli.
Kdysi se jedna moje kamarádka nechala slyšet, jak nesnáší věty typu: „...a co na tom běhání vlastně máš?” , “...seš akorát celá zpocená a pak tě bolej kolena...“ a „...stojí ti to vůbec za to?“ Neběhám.
Málokterý závod dokáže rozdělit běžce jako Tesco Night Grand Prix. Někteří tvrdí, že neexistuje větší nesmysl, než vlézt si do tlačenice na Staroměstském náměstí, půl hodiny se tam mačkat bez možnosti pořádného rozcvičení, vyrazit husím pochodem na trať, kde zakopáváte o cizí nohy a ostatní zase o vás, do očí svítí ostré světlomety, abyste vzápětí vběhli do úplné tmy, ke všemu hrbolatá dlažba, fronta u šaten, u záchodů... Já patřím ke druhé skupině.
Když jsem se na Tesco Night Grand Prix přihlašoval, moc jsem nevěděl, do čeho jdu. Líbila se mi myšlenka běžet uzavřenou večerní Prahou a také jsem si chtěl zkusit 10 km dlouhý závod, protože jsem zatím běžel pouze závody do 5 km a to navíc v terénu.
Sobotní noc v historickém centru Prahy patřila běžcům. Těm špičkovým, ale i masám nováčků a občasných běžců. Experiment s umělým osvětlením a neduhy v podobě nepříjemných kočičích hlav a splodin z aut namísto příjemných lesních stezek a svěžího vzduchu opět přilákal tisícovky diváků. Přinášíme rychlou fotovzpomínku na tuto zajímavou akci.
Za chladného, ale běžecky příznivého počasí se v noční Praze odehrál jeden z vrcholů podzimní domácí běžecké sezóny. Chladný večer sliboval rychlé časy. Osobní a letošní nejlepší výkony padaly v závodě žen, v němž Maďarka Aniko Kálovics překonala i rekord traťový.
Blíží se sobotní večer a s ním i Tesco Night Grand Prix 2008, závod s největší českou účastí. Běh noční Prahou má své kouzlo, ale také záludnosti. Někomu nečiní běh v noci vůbec žádné potíže, jiný ztrácí jistotu už za soumraku. Pro ty z vás, kteří se chystáte na svou první noční desítku, máme několik rad a doporučení. Doplněno o radu Miloše Škorpila o tom, co jíst před nočním závodem. V závěru informace o srazu "tragédů" k společnému fotu. Pozor! Do úschovny se přijímají jen oficiální startovní tašky vydané v Expu.
Necelé dva týdny před dalším letošním běžeckým svátkem, noční Tesco Night Grand Prix, se možná někteří z vás rozhodují, zda se postaví na start svého prvního závodu. Patříte k nim i vy? Vaše rozhodnutí možná uspíší názory některých loňských účastníků závodu na 10 kilometrů. Je mezi nimi špičkový běžec, zkušený závodník i loňský novic.
Pokud stále ještě nejste rozhodnuti, zda se postavíte na start sobotní Tesco Night Grand Prix, přidáváme několik důvodů k tomu, proč se závodu zúčastnit. Našli jsme jich právě tolik, kolik kilometrů společně uběhnou běžci a běžkyně v obou závodech. Pomůžete nám v komentářích přidat další?
Zdá se vám to postavené na hlavu, když vám říkám, že k tomu, abyste mohli nějaké to kilo shodit, je potřeba, abyste dostatečně jedli a pili? Hlavně, když vám všichni říkají nebo se dočtete ve všech knížkách, že k hubnutí je potřeba snížit příjem energie?
Upřímně řečeno, diety jsou naprosto k ničemu. Nemluvím nyní o dietách, které vám předepíše lékař, když máte nějaký zdravotní problém, ale o dietách, které lidé drží proto, aby snížili svou váhu.
V minulém článku o pružnosti jsem spekuloval o tom, zda potřebuje běžec pružnost a k čemu je dobrá. Vzpomínal jsem jako příklad vynikajícího běžce Tergata a jeho způsob rozcvičování. Dnes bych chtěl ještě doplnit minulý článek o pár jednoduchých cviků, které doporučuji pro zvětšení rozsahu kloubní pohyblivosti.
Je problematické na pár stránkách vysvětlit, jak tréninkový proces vypadá. Skládá se z mnoha důležitých vstupů, které pak ovlivňují rozhodujícím způsobem celý výsledek. Myslím si ale, že nejdůležitější je vzít celou věc do svých rukou a začít s jakýmkoliv základem a na tento vršit poznatky druhých a své zkušenosti. K tomu pak přidat své tvoření, a to na základě intuice.
Začíná období, kdy si mnozí z vás začínají pokládat otázky směřující k tomu, co hodlají v létě podnikat. Jedni se ptají: "Můžu se objevit u vody, aniž bych způsobil(a) posměch okolí pramenící z mého trošku rozteklého těla?" Jiní si pokládají otázku: "Dokážu udržet tempo s partou, s níž se chystám o dovolené projít, projet, slézt ...?"
Maraton sice měří jen 42,195 km, ale lze při něm zažít odhodlání, nadšení, únavu, vyčerpání, zoufalství, bolest, euforii i spokojenost. Pokud jste ho běželi poprvé, už víte, že to dokážete. A téměř jisté je jedno: budete chtít běžet znovu. Zde je pár "pomaratonských" rad, aby ty další pokusy byly ještě úspěšnější.
"Všichni muži jsou snílci. Ale ne všichni jsou stejní. Jedni, s nočními sny v utajených koutech mysli se ráno probouzí, aby na vše zapomněli. Ti druzí, snílci dne, jsou nebezpeční chlapíci, snažící se své sny uskutečnit."
Hromotluk Zdenek Uhl. Buldok, jak si říká. S touto výstižnou přezdívkou se ztotožnil natolik, že se nechal tak rovnou přejmenovat. Ještě loni skoro nehybný po pádu ze střechy, ještě dva týdny zpět s podvrknutým kotníkem. Ale svého zarputilého cíle se nevzdal a v neděli si "doběhl-došel" do cíle svého prvního maratonu. Zaslouží si oslavné ódy?
Mám výborného kamaráda Zdeňka, bláznivého běžce, co celý život běhá. Naše kamarádství vzniklo přes děti; začaly spolu kamarádit a časem začaly kamarádit i naše rodiny, a my jsme se začali často navštěvovat. Jsme s manželkou u nich na návštěvě a bavíme se o všem možném. Najednou Zdeněk jen tak mezi řečí prohodí větu, „Pojeď s námi na Cho Oyou“. Ta věta změnila dokonale můj život.
Přípravné období na Pražský maraton se chýlí do své finální fáze. Většina z těch, co si příští neděli stoupnou na start, má naběháno spoustu kilometrů. Součástí přípravy ale nejsou pouze naběhané objemy. Pojďme se podívat na to, jak a co týden před maratonem.
Dýchání nosem v tréninku a jeho účinnost zkouší řada výkonnostních běžců. Jako příklad uvádím program týdenního tréninkového experimentu Jakimova, který sledoval možnosti dýchání nosem u běžců poměrně vysoké výkonnosti a porovnával jejich výsledky s běžci, kteří absolvovali stejný program, ale dýchali ústy.
O významu sledování intenzity tréninkového zatížení pomocí měření tepové frekvence vás jistě nemusím poučovat. Trénink v konkrétních tepových zónách je základem kvalitní a smysluplné přípravy. V tomto článku vám chci nabídnout vlastní zkušenosti s měřením tepové frekvence.
Běžci přišli na to, že když zrytmizují dýchání a počet kroků, že dost dobře rozpoznají, v jakém energetické režimu se pohybují. Např. když stačíme v nádechu udělat 4 kroky a ve výdechu také 4 kroky, pohybujeme se v aerobním režimu. Když mírně zrychlíme a stačíme udýchat v nádechu 3 kroky a ve výdechu opět 3 kroky, pohybujeme se již ve smíšeném režimu.
Pokud se vaše mysl ještě nestačila zklidnit a stále pod náporem endorfinů jste vysmátí jak lečo, nezoufejte, někteří jedinci potřebují více času. Vyklusávejte a poklusávejte dle rad zkušenějších, totální vystřízlivění po půlmaratonu je na dobré cestě a blízko.
Jednou větou: „Bylo to prostě úžasné! Od začátku až do konce“. Ano mluvím o sobotním Pražském Hervis ½Maratonu. O tom ½Maratonu, na který jsem se střídavě těšila a trochu se ho i obávala. Ovšem prožití takové události předčilo moje očekávání. A jaké to bylo? O to se s vámi prostě musím podělit. Protože „je to ve mně jako v koze“.
Mnozí z vás včera absolvovali svůj první půlmaraton v životě. Co dělat první den a další dny po takovémto závodě, aby vaše tělo bylo schopné zátěž co nejrychleji absorbovat a abyste byli schopni se během dalších šesti týdnů připravit třeba na květnový maraton? OPAKUJEME LOŇSKÝ TEXT VE ZKRÁCENÉ VERZI
Ač se nechystám na Pražský půlmaraton, se zájmem hltám informace a rady pro odvážné běžce, kteří navzdory počasí nasbírali objemy svalové i naběhané. Z pohledu účastníka 3 maratonů není vše tak růžové, jak se na první pohled zdá a za vším se dá najít problém. Nač se také připravit?
Za pět let, co vodiči na Pražském půlmaratonu a maratonu běhají, se jich už pěkných pár v této roli vystřídalo. Někdy splnili svou povinnost lépe, jindy hůře. Ono totiž není vůbec snadné běžet tak, jak vám to diktuje čas a váš úkol. Proto by uchazeč o vodičovství měl umět zaběhnout půlmaratonskou vzdálenost alespoň o patnáct minut lépe než za čas, na který jako vodič běží. Místo a sraz vodičů a běžců v závěru článku
Už jen několik dní zbývá do kýženého momentu, kdy absolvuji svoji dosud nejdelší běžeckou trasu – půlmaraton. Zvládnu ji? Tím jsem se už trochu zabývala v minulém díle a momentálně mám pocit, že tato otázka není v tuto chvíli vůbec relevantní. Spíše se zabývám myšlenkou, jak nejefektivněji.
Tuto otázku si položí každý, kdo se míní poprvé vydat na pouť zvanou půlmaraton. Ostatně, jsem si jistý, že si ji pokládají dost často i zkušení matadoři. Ono totiž vsadit na tu správnou kartu je dost složité, hodně záleží na tom, jak se před startem cítíte.
Hervis ½Maraton Praha je doslova za dveřmi, do startu samotného zbývá jen 5 nocí... Ať už letošní jubilejní ročník bude vaší premiérou či nikoliv, určitě oceníte několik obecných zásad a doporučení, které mohou průběh samotného závodu v mnohém usnadnit.
Není kilometr jako kilometr. Kilometr ujetý autem je záležitostí cca minuty a téměř žádné fyzické námahy jedoucího, pokud nebereme v úvahu občasnou práci chodidel a kotníků. Ujít stejnou vzdálenost s 20 kg batohem na zádech ale už dá docela zabrat a trvá o nějakou tu minutu déle. Co pro jednoho je blízko, pro druhého může být daleko. Vnímání vzdálenosti je relativní.
Naše
pozornost bývá upřena většinou na to,
co náš život a naši fyzickou a psychickou
výkonnost ovlivňuje. Základem našeho
života je potrava, voda a vzduch. Když pročítám
www stránky, cítím, že většina
z nás vnímá nutnost kvalitního
stravovacího a pitného režimu. Ale nějak nám
uniká důležitost dýchání,
přestože jeho prostřednictvím můžeme
ovlivňovat řadu tělesných funkcí, a to
jak v klidu, tak při běhu. I na následujícím
příkladu je vidět jeho důležitost. Bez
jídla vydržíme několik týdnů,
bez tekutin několik dnů, ale bez vzduchu dokážeme
žít jen několik minut.
Tento týden mě v tréninkovém plánu čekalo navýšení kilometráže. Místo šestikilometrových výběhů jsem měla zařazeno v pondělí, ve čtvrtek a neděli po 8 km. V sobotu jsem si měla pak zaběhnout 13 km. A jak se to všechno dařilo?
Většina lidí, kteří začnou běhat, nemá hned ambice měřit své síly s ostatními a účastnit se běžeckých závodů. Jak ale postupně zvládnou první písmenka běžecké abecedy, někde pod víčky se jim usadí myšlenka: „Jak bych dopadl, kdybych si dal nějaký závod?“
Po úvodním díle, ve kterém jsme představili život a odkaz George Sheehana, následuje překlad jedné z nejpopulárnějších esejí - 20 obecných tipů a doporučení pro začátečníky a rekreační běžce. Inspirací v něm ale najdou určitě i ti pokročilejší.
Běžec je výjimečný jedinec, už jednou jsem ho nazvala bojovníkem. Nemusí akčnost vyhledávat, najde si ho sama. Při každém výběhu čelí nástrahám, překvapením, útokům a není jich málo. Číhají skoro na každém kroku. Stačí vyběhnout ve dvou.
„Stres“. Pojem, který je skloňován v posledních několika letech v nejrůznějších souvislostech. Stres jakožto strašák dnešní doby, jako potenciální příčina civilizačních chorob. Jsme mu vystaveni a čelíme mu v každodenním životě.
Po desetiletích náročného tréninku se souvislými metodami trenéři běžců zjistili, že i když jejich svěřenci naběhají denně téměř stovku kilometrů, i více, že se jejich výkonnost již nezvyšuje. Viděli, že další navyšování běžeckých kilometrů v tréninku postrádá smysl. Přemýšleli, co s tím dělat, aby programově zajistili další výkonnostní rozvoj svých závodníků.
V pokračování článku z minulého dílu se zaměříme na potřebné vybavení, základy techniky a rozdílnosti mezi silniční a horskou cyklistikou.
"Čas letí jako bláznivý…" zpívá se v jedné písničce. I mně to tak připadá. Další týden je za námi, další týden přípravy na můj první půlmaraton okolo mě proběhl, ani nevím jak. Nebo já jsem proběhla kolem něj?
Ono se řekne běh! Ale zkusme si vyjmenovat, kolik různých variant nám tento způsob pohybu skýtá. Tak tedy - běh po rovině, běh do kopce, běh z kopce, běh do schodů, běh na dráze, běh po silnici, běh v terénu, běh na běhacím pásu. Pokud budete tyto druhy vhodně střídat, vytvoříte si tak docela pestrý tréninkový program.
Tento krásný název zabijačkové polévky jsem si půjčila na pojmenování něčeho ne zrovna přitažlivého a chutného, jako polévka sama o sobě je. Nemusíte utrácet za časopisy či čekat na večerní desátou hodinu a můžete oko nabažit. S přicházející běžeckou sezónou stačí vyrazit. Kam?
Začalo to jako prima týden. Vždyť co je lepší, než po celém dni prosezeném v práci se jít proběhnout na čerstvém vzduchu. Těšila jsem se celý den, až si zase půjdu „roztáhnout hrudní košíček“ a opět použiji fyzickou schránku k činnosti jí přirozené.
V tomto díle se budeme věnovat souvislým střídavým metodám. Oproti metodě souvislé rovnoměrné jsou střídavé metody charakteristické změnami tempa a zdokonaluje se i anaerobní komponenta. Změna tempa může být pravidelná nebo nepravidelná.
„Cože? Běháš? A jak tě to prosím tě napadlo?“ „ Táák, je to fajn.“ „Prosím tě, co je na tom fajn? Seš zpocená a ještě někde zabloudíš! To jako běháte po fáborkách?“ „Ne.“ „A kam je vážete v polu, dyť tam teď nic neroste?“ „Zlepší se ti kondice, zpevní tělo, máš lepší pocit, pohyb je přece přirozený:“ „Se pohybuju autem, no ale to tě musí všecko bolet a už jsi zabloudila?“
V minulém díle vám Miloš představil nový seriál, ve kterém se budeme věnovat přípravě na Pražský půlmaraton. Z vašich reakcí vyplynulo, že z článku není úplně jasné, na jak dlouho je příprava naplánována, když do konání půlmaratonu zbývá jen asi osm týdnů a v článku je avizováno 20 dílů přípravy.
Tuhle otázku si položí snad každý. Z hlediska našich biologických hodin je vhodnější ranní běh, a to proto, že ráno jsme odpočatí a naše tělo má dostatek energie. Samozřejmě slyším ty, co jsou aktivní spíše v noci a ráno se těžce probírají, že jejich biologické hodiny tikají úplně jinak, ale i pro ně platí, že nejvhodnější doba pro tělesnou aktivitu je od 6:00 do 10:00.
Půlmaraton získává ve světě i u nás stále větší oblibu. Je to celkem logické. Pro mnohé běžce a běžkyně je maraton přeci jenom na začátek příliš velká výzva. Příprava na jeho poloviční trať je méně náročná. Nelze totiž říci, že půlmaraton je jen polovinou maratonu, respektive, že pokud se chceme připravit na maraton, stačí trénovat dvakrát tolik co na půlmaraton.
Snad každý běžec si po určité době klade otázku, jak rozvíjet svoji běžeckou vytrvalost. Jaké metody používat? Na tuto otázku by se dalo částečně odpovědět - podle toho, jaký typ vytrvalosti a vytrvalostního výkonu chceme rozvíjet.
„Potřebuji radu s botami. Nemám již věk na hazardování se zdravím." Takto pokračoval dopis od pisatelky z minulého dílu. "Potřebuji být fit – zachovalá. Zhubnout, tak min 12 kg a hlavně nasávat hormony štěstí. Dokonce jsem zhřešila i se sálovkami, ovšem po týdnu mě vzalo koleno a bylo po běhu na pár dní."
Jen se trochu oteplí, hned se to srocuje, shromažďuje a seskupuje. Pod záminkou běhu se to shlukuje, kde chce, a to ještě nebezpečí chřipek nepolevilo a všechny meze nevyschly. Rodina doma zatím čeká a někdy se až děsí, s čím nebo kým se to ten náš běžec vrátí.
Bylo to už dávno, psal se rok 1965. Startoval nový ročník Běhu Mladé fronty. Místní kolo v Horních Počernicích se běželo v Pražském háji, což bylo, co by kamenem dohodil, od mého bydliště. Navíc kamarád Jirka Kulštejn, který již půl roku chodil do atletického oddílu, mě lákal, ať to jdu zkusit. Šel jsem, vyhrál a byl lapen... Tak vzpomíná na své začátky ultravytrvalec Miloš Škorpil.
Při rozvoji vytrvalostních schopností jde v zásadě o zlepšování aerobního nebo anaerobního režimu v poměrně dlouhém časovém úseku. To závisí na typu námahy – o vteřiny a minuty se jedná v případech vysoké intenzity anaerobního cvičení, o desítky minut či hodiny nebo dokonce o dny při různých nízkých zátěžích.
O chybách, kterých se člověk dopouští ve chvíli, kdy se rozhodne věnovat běhu, či jakékoli jiné pohybové aktivitě, když předtím dlouho spal, se toho již napsalo hodně. To, že je známe, mnohým z nás nezabrání v tom, abychom je stále a stále opakovali. Tento díl tedy nebude asi v ničem objevný, ale možná že tím, že si ty chyby srovnáme pěkně do řady, se nám najednou rozsvítí.
Jelikož mezi běžci stále neutichají diskuse a polemiky o technice došlapu, rozhodl jsem se opětovně k těmto otázkám „rozložit na stůl“ některá fakta. Tentokráte se jedná o výsledky konkrétních biomechanických měření naší laboratoře.
Je před námi čas nových rozhodnutí. Náš seriál běhání pro začátečníky do toho času krásně zapadá, neboť jednou z věcí, které je důležité udělat, než se pustíte do budování své fyzické kondice, je uvědomit si a jasně si říci: PROČ TO CHCI DĚLAT? Druhá důležitá otázka pak zní: KDE NA TO VEZMU ČAS?
Vystačím s jedním párem běžeckých bot nebo jich mám střídat víc? Je dobré běhat stále ve stejném a osvědčeném modelu jedné značky nebo je naopak vhodné vlastnit více párů bot a to i nejrůznějších modelů a značek? Skutečně platí pravidlo, že se počet jednotlivých párů rovná počtu tréninkových dní?
Náš životní styl, ve většině případů sedavé zaměstnání a nedostatek pohybu, způsobuje, že člověk už v poměrně mladém věku najednou začne pociťovat, že ho tuhle bolí, tamhle píchá, a to kolikrát bez zjevné příčiny. Prostě našemu tělu schází pohyb a ono se nám to snaží říct.
Tento článek je svým způsobem schizofrenní. Často si kladu otázku, jestli je běh individuální záležitostí nebo naopak kouzlo tkví ve společné aktivitě. Sám osobně vidím kouzlo v obojím: krásné tiché rozjímání o samotě kombinované s časově poměrně nelimitovaným pokecem o čemkoliv při společném výběhu.
V minulém díle jsem vám sliboval, že se dozvíte, k čemu je dobré si změřit výkonnost. Ještě než se vydáme na slabý led sestavení si vlastního tréninkového plánu, řekneme si něco o tom, proč je dobré si měřit tepovou frekvenci po výkonu.
V prvním díle jsme si řekli o nejčastější chybě, kterou většina lidí udělá ve chvíli, kdy se rozhodne začít něco dělat pro své zdraví nebo zamakat na své fyzické kondici. Jak máte ale poznat, jak na tom v danou chvíli jste?
Velká většina lidí, kteří se rozhodnou změnit svůj životní styl a začít pracovat na své fyzické kondici, dělá jednu chybu. Přecení své síly, své schopnosti. A je zcela lhostejné zda si jako nástroj svého fyzického „týrání“ zvolí běh, kolo, plavání, zvedání železa, nebo kolektivní sport.
Běžecké tréninkové metody mají svá pravidla, která vycházejí jak z fyziologických měření, tak ze zkušeností běžců a trenérů. Každý, kdo se rozhodne běhat a stane se běžcem, začíná většinou tím, že sbírá zkušenosti druhých a posléze k nim přidává své vlastní. Vlastní zkušenosti dosti často získáváme formou pokusu a omylu.
Když běžíme, snažme se celkově uvolnit, ať pracují jenom svaly, které v daném okamžiku potřebujeme a všechny ostatní relaxují, resp. nejsou ve stálém napětí. Důležité je uvolnit hlavně ramena (spustit je dolů), ale také svaly tváře, rukou.
Musím sa priznať, že už samotný názov publikácie vo mne vzbudil nevôľu, lebo som toho názoru, že bežec sa má postaviť na trať maratónu až po získaní skúseností na kratších tratiach a nie hneď po 3 mesiacoch behania.
Tento týden naleznete v knihkupectvích a v eshopu behej.com novou knihu autorské dvojice Milošů Škorpila a Čermáka "Jak uběhnout maraton za 100 dní". Na jejím vzniku se podílela další známá tvář našich stránek Vanda Kadeřábková-Březinová.
Endorfiny se dostaly na svoji obvyklou hodnotu, svaly zase fungují, jak by měly, boty uschly, kolena se rozchodila a hlava konečně zešrotovala všechny dojmy, pojmy, zážitky a požitky. Než však došlo k celkovému zklidnění, stále se mi hlavou honilo, co by, kdyby a jiné jim podobné.
Ahoj všichni. Jsem tady podruhé, opět se svými dojmy a zážitky z běhání. Možná to někomu připadne fádní nebo tu najde spoustu věcí, o kterých už dávno ví a zná je, ale já je objevuji a baví mě to.
Tato má úvaha se bude týkat převážně těch běžců, kteří (jako já) zásadně nevyběhnou na denní jogging bez sluchátek na uších a nějaké dobré hudby uvnitř. Co je vhodné a motivující poslouchat a naopak která muzika spíše uspává, než aby správně „nakopla“?
Po přečtení nabídky od behej.com, kterou nešlo odmítnout, vám budu, někdy s úsměvem, někdy s křečí v noze, pravidelně psát o tom, jak mi to jde a nejde běhat. Co mi maminka, věčná studna nápadů a rad, zase doporučila, jaké dělám pokroky a co mě to stálo sil. A když to budete poctivě číst, tak občas přihodím perličku od dětí či manžela, také běžce.
Minulý týden jsme uvedli několik věcí, které je nutné vzít do úvahy při výběru běžeckých bot. Čím se ještě při výběru běžeckých bot řídit? Supinace a pronace. Dva pojmy, na něž v běžeckých knihách často narazíte, ale stále se v nich většina lidí nedokáže vyznat.
Dnes bych se rád vrátil ke komentářům k prvnímu dílu. Možná už si to nepamatujete, ale popisoval jsem, jak těžké zažívám chvíle, když potkám při běhu lidi. Prostě dotek civilizace. Hodně se změnilo a ze mne se od té doby stal sebevědomý běžec. Tímto tématem se s vámi dnes i loučím a předávám pomyslné tragédí žezlo dál.
Jednou z úžasných vlastností člověka je radost ze sdílení svých zájmů a radostí. Pro mne je běh velkou radostí. Naprostou většinu času běhám sám, ale občas se naskytne ten super okamžik a je nás víc. Pak je běh opravdová pohoda a dodá velkou energii. Proč jsem se toho vlastně bál?
Letní sezóna je na dohled a mnozí z nás se nechtějí vzdát své pravidelné dávky běžecké drogy ani o dovolené, kdy se zbytek rodiny chystá chytat bronz na pláži pod horkým jižním sluncem. Vhodné podmínky se dají nalézt téměř všude a běžecké vybavení nezabere v zavazadlech mnoho místa.
Na začátku tohoto seriálu jsem psal, že nevím, jak dopadne, a že to rozhodně nemusí být success story. Po minulém dílu je mi naprosto jasné, že mám kolem sebe super lidi, kteří mě padnout nenechají. Nejsem totiž sám. I když je běhání sport pro jednotlivce a naprostou většinu času běžím sám někde v lese, stejně záleží na tom, s kým si mohu běžecky pokecat.
Jednou to přijít muselo. I když bych si to nepřipustil, asi to postihne každého. Možná motivační krize, možná zvýšené pracovní vytížení, možná... Nicméně výsledek je ten, že neběhám. Smutně a skoro až se slzami v očích si čtu, jak vám to jde a běhá. Někde jsem něco neuhlídal a sám sebe chytil do pasti. Pomůžete mi najít zase cestu k běhu?
V neděli se několik tisíc sportovců sejde v Praze, aby si společně užili Pražský mezinárodní maraton. Většina z nich na tuto akci svědomitě trénovala a obětovala hodně času. Mně to však hodně připomíná ten čas před mnoha lety, kdy jsem byl ještě na základní škole a skupinka spolužáků se připravovala na spartakiádu.
Pročítám si komentáře k článku o správném držení těla, který je určen ZAČÁTEČNÍKŮM, a jen tak mimoděk mne napadá: kdo z těch, co se tady snaží vyslovit svůj názor, je vlastně tragéd?
Najednou pro mne běhání znamená mnohem víc, než bych čekal. Nacházím přátele, ani ne proto, že běhají, ale proto, že jsou to prima lidi. Běh už není o perfektním výsledku na závodech, o stoprocentním plnění plánu. Stal se součástí života, kde má své místo. Je to kamarád, který mne podrží a motivuje.
Až zase vyběhnete na svou tréninkovou dávku, zkuste se dívat, jak při běhu drží tělo jiní běžci. Jestli jejich tělo svírá s povrchem zhruba kolmici nebo zda jsou předkloněni, zakloněni či jinak zkrouceni. Ano, hovoříme o správném držení těla.
Už je to půl roku, co běhám, a už je to čtvrt roku, co společně nahlížíme do mého běžeckého soukromí. Prošel jsem si několika útrapami a narazil na dost problémů, ale všechny překonal tak, že jsem mohl jít (běžet) dál. Teď se čas začátků naplnil. Přestal jsem sledovat svou váhu.
Dny mého běhání letí jeden za druhým a já začínám pozorovat na botách, které jsem prapůvodně koupil jen na chození, znatelné opotřebení. Budu muset jít a koupit si nové. Běžecké. Poprvé půjdu do obchodu s tím, že běhám a potřebuji vhodné boty.
Indiánská chůze byla nahrazena pomalým během, ledničku ovládl bílý jogurt se zeleninou, klobásky a škvarky definitivně prohrály bitvu s ovesnými vločkami a těstovinami. Poslední cigareta byla uhašena v půli, hospůdka na rohu marně vábí svým neonem.
Nejhorší je čekat, že se něco stane samo. Následně dlouhodobě neřešená situace vyústí v mnohem větší problém. Měl jsem zřejmě standardní začátečnickou krizi. Považoval jsem se za běžce hobíka a přitom jsem sám měl z delších běhů hrůzu. Jak to ti lidi dělají, že si jdou s úsměvem na rtech dát dvacítku pro radost?
Spouštíme nový seriál o nás všech. Standa Blaha se pokusí humornou formou popsat všechny kategorie běžců s trefnými komentáři. Zahajuje kategorií Běžecké embryo, ale nenechme se mýlit, věk je vedlejší. Uvítáme, když se na rozvoji tohoto seriálu budete aktivně podílet svými tipy a náměty.
Tento typ dotazů se objevuje téměř s železnou pravidelností. Je to pochopitelné. Všichni máme obavu, že by se naše letité, ale již konečně překonané sklony k lenosti mohly po pár dnech volna vrátit.
Taky vám přijde, že zrovna vy máte všechno tak nějak těžší než ti ostatní? Já jsem konečně začal žít během a tělo se nevzpouzelo, ale najednou se začal vzpouzet mozek. Zvyšování objemu bylo něco, co jsem prostě nedokázal ustát. Už dopředu jsem šel na delší běh s pocitem, že to nezvládnu.
Upravil jsem stravu a donutil se běhat pomalu. Změnil jsem vnímání cizích pohledů z nepříjemných na obdivné. Naučil jsem se pohybovat v běžeckých termínech, firmách na boty, oblečení a doplňcích. Prostě se ze mě stal BĚŽEC. Anebo ne?
Běhám třetím rokem. Když běhám, tak se cítím super, když neběhám, tak pod psa. Proto běhám. Trenér se tomu asi zasměje, protože ví, že občas rozhodně víc neběhám, než běhám. Přesto, nebo možná právě proto, jsou dny a okamžiky, kdy si na běh nedám sáhnout.
Druhý díl tématu o změnách ve výživě je hlavně na vaši žádost. Dostal jsem víc emailů za poslední týden než předtím za celou dobu zápisků. Hlavní téma dotazů bylo, jak jsem vytvořil energetický příjem vhodný pro běh a hubnutí zároveň. Tak se na to společně pojďme podívat do detailů.
Každý splněný mezník znamená, že se odkryje další a s ním i problémy spojené s jeho dosažením. Já jsem konečně celý svůj trénink běžel, ale pocit vítězství velmi rychle vystřídal pád v podobě totálního fyzického vyčerpání. Následovalo logicky období, kdy jsem vzbuzoval údivné pohledy v obchodech při svém pečlivém studiu nutričních hodnot čehokoliv.
Tak mám za sebou první závod! A jaký je to pocit? No prostě báječný. Když se teď podívám na svůj zápisek "Uvidíme se v Kbelích," tak je mi jasné, že jsem se obával zbytečně. Rád bych dnes společně s vámi zhodnotil obavy nováčka a taky se podíval trochu dopředu.
Občas se někdo zeptá, jak vlastně vypadá ten deník, ze kterého vám čtu. Snad nebude zklamáním, že se nejedná o nějak hezky formátovaná data ať už na papíře nebo v počítači. Jak už jste určitě zjistili, jsem člověk, kterému i lehké věci jdou často těžko. Hledání správného deníku je taky běh na dlouhou trať a asi jen tak neskončí.
Dnešní díl zařazuji schválně, protože se jedná o aktuální téma. Nevím, jak to na závodech chodí, a tak jsem se rozhodl dneska popsat svá očekávání a po závodech se k nim vrátit a srovnat s tím, jak vše nakonec dopadlo.
Běháním jsem převrátil celý svůj dosavadní život. Ruku v ruce s tím, že si jdu zaběhat, jsem se i začal zastavovat u výkladních skříní obchodů, do té doby naprosto ignorovaných. Okukoval jsem sportovní oblečení, běžecké boty. Otevřela se mi část života dosud nepoznaná. Ale co rodina?
Blíží se pomalu datum, kdy se konečně stanu běžeckým tragédem. Tedy člověkem, který aspoň trochu poběhává. Přišly dny, které byly přelomové, protože mi pohyb začal vracet mou dosavadní námahu zlepšením kondice. Po dvou měsících začínám mít pocit, že se daří.
Velké procento dotazů směřuje do oblasti: co na moje běhání řeknou jiní? Udělám něco, co v životě nenávidím. Odpovím otázkou. Proč tě to zajímá? Skutečně, proč by nás mělo zajímat, co na naší snahu změnit svůj dosavadní styl života a začít něco dělat pro své zdraví a kondici říkají druzí?
Jak se blíží první závody, budeme se postupně více a více věnovat odbornější stránce tréninku. K tomu ale patří i používání pojmů, které pro některé mohou znít zprvu nejasně. Proto si některé z nich dnes vysvětlíme, abychom se k nim v budoucnu již nemuseli vracet.
Vaše komentáře k minulým zápiskům jasně naznačují, že moc dobře víte, co je třeba. Prostě a jednoduše běhat pomalu. Co se ale pod takovým pojmem ukrývá? To již tak prosté a jednoduché není. Pouček je několik, řešení méně. A to, jak jsem v poučkách hledal řešení já, vám poodhalím dnes.
Já vím, že jsem psal jednou za čtrnáct dní, ale reakcí bylo tolik, že mi to prostě nedalo. Díky vám za ně, ať už jste připojili komentář, nebo mi poslali email. Dneska jsem se začetl do svých poznámek o úplných začátcích a jasně jsem si vzpomněl na to, jak nepříjemné pocity jsem měl z okolí.
Ahoj čtenáři Behej.com. Rád bych vás všechny pozval na společné procházení mého nového běžeckého deníku. Je skvělé, že lidi kolem Behej.com chtějí přinášet pohled na běh od skutečného tragéda. Tedy člověka, který začíná od nuly. Pojďme společně otevřít první kapitolu zápisků hrdě se hlásících k odkazu Tragédova deníku, bez kterého by tyto stránky neexistovaly.
Mám nadváhu, ale chci s tím něco dělat. Mohu běhat nebo jak mám začít? Dosti záleží na tom, jak velkou nadváhu jste si dokázali nahospodařit a zda jste byli zvyklí se občas zabývat nějakou sportovní aktivitou. Je zcela jedno, zda to bylo plavání, turistika, jízda na kole či třeba lyžování.
Konec roku je obdobím předsevzetí a vůle něco na sobě změnit. Spousta z nás se pokusí (pokolikáté již...) něco se sebou udělat, "abych shodil(a) přebytečná kila". Právě pro vás je určena tato série článků, která bude přinášet odpovědi na nejčastější dotazy z poradny Miloše Škorpila.
Jako běžec musíte ctít daná pravidla pohybu na pozemních komunikacích. Můžete se dostat, ať už vlastní nebo cizí vinou, do neobvyklých situací. Jak se v nich zachovat, poradí běhající advokát, Dr. Mgr. Daniel Mališ, LL.M.
Některé z následujících rad více ocení ti, kdo se právě chystají na svůj první maraton, jiné zase běžci, kteří teprve uvažují o tom, že se pokusí naplnit nejklasičtější sportovní výzvu. A třeba některá zaujme i zkušenější maratonce. Další možná většině z vás přijdou poměrně banální, ale na druhé straně žádná z nich nezakazuje řídit se vlastním rozumem.
Jeden z nejčastějších dotazů, které zasíláte do Poradny, se týká toho, jak vlastně zjistíte svoji maximální tepovou frekvenci, s níž se setkáte ve většině tréninkových plánů - nejen pro běhání a nejen od Miloše. Jak tedy na to?
S běháním jsem začala někdy na střední škole, když na mě přišel záchvat potřeby nějakého jednoduchého a hlavně přístupného pohybu. Bydleli jsme na Vinohradech hned u stadionu TJ Bohemians, pod těma dlouhýma schodama. Lezla jsem přes plot Bohemky a kroužila po vnější straně štěrkového 400metrového oválu (vnitřní, kratší strana oválu, byla pro rekreační běžce zakázaná) a při tom svém kroužení pořád dokola se bavila sledováním zajíců, kteří tam pobíhali výrazně ladněji i rychleji než já.
V roce 1995, bylo mi 32 let, jsme se přestěhovali do bytu v panelovém domě v Praze, blízko Hostivařské přehrady. Do té doby jsem jenom dvakrát v životě běžel 10km; v osmnácti letech, kdy jsme se spolužáky z gymnázia jednou potrénovali a pak absolvovali triatlon v objemech 1-100-10. Tehdy jsem necítil potřebu věnovat se vytrvalostním sportům, lákaly mne spíše bojové sporty – karate. Postupně jsem i karate nechal být, zajímal se spíš o kulturu – výtvarné umění, film, fotografování a jen občas jsem se projel na kole.
V detských časoch som akosi k športovaniu neinklinoval. Na základnej škole ma moji rovesníci-spolužiaci nazvali športovým drevom. Žiadna výhra. 12minútovky boli pre mňa trápením a nekonečne dlhým časom. Behávali sme na školskom ihrisku. Jedno kolo akože behom, ďalšie kolečko rýchlou chôdzou.
Někdo je tlustý, někdo se bojí, že bude tlustý, někdo chce imponovat sousedce, že není a nebude tlustý a někdo to zkrátka potřebuje. To jsou asi základní důvody, proč začít běhat. U mě to bylo trochu jinak.
Posledním únorovým dnem skončila naše první čtenářská soutěž. Úkolem bylo napsat příspěvek na téma "Jak jsem začal běhat" a cenou pro pět nejlepších speciální běžecké ponožky Vavrys. Z došlých příspěvků jsme tedy vybrali pětici vítězů (nebylo to jednoduché, ale bohužel na všechny se nemohlo dostat...) a postupně je budeme na webu zveřejňovat. Děkujeme všem autorům za účast!
Pokud jste se ještě nikdy nedostali při běhání do konfliktu s našimi čtyřnohými přáteli, tak proto mám pouze dvoje vysvětlení. Buď trénujete v etiopských náhorních planinách, kde se to asi dobrmany zrovna nehemží, a nebo žijete v civilizované zemi, kde je na veřejném prostranství povinnost mít psy na vodítku. Ano, jsou možná nejlepším přítelem člověkem, ale zároveň největším nepřítelem běžců.
Tohle je hodně důležitá otázka, kterou si položí každý, kdo se míní poprvé vydat na pouť zvanou půlmaraton. Ostatně, jsem si jistý, že si ji pokládají dost často i zkušení matadoři. Ono totiž vsadit na tu správnou taktiku je dost složité, hodně záleží na tom, jak se před startem cítíte.
RSS