Maraton sice měří jen 42,195 km, ale lze při něm zažít odhodlání, nadšení, únavu, vyčerpání, zoufalství, bolest, euforii i spokojenost. Pokud jste ho běželi poprvé, už víte, že to dokážete. A téměř jisté je jedno: budete chtít běžet znovu. Zde je pár "pomaratonských" rad, aby ty další pokusy byly ještě úspěšnější.
"Všichni muži jsou snílci. Ale ne všichni jsou stejní. Jedni, s nočními sny v utajených koutech mysli se ráno probouzí, aby na vše zapomněli. Ti druzí, snílci dne, jsou nebezpeční chlapíci, snažící se své sny uskutečnit."
Hromotluk Zdenek Uhl. Buldok, jak si říká. S touto výstižnou přezdívkou se ztotožnil natolik, že se nechal tak rovnou přejmenovat. Ještě loni skoro nehybný po pádu ze střechy, ještě dva týdny zpět s podvrknutým kotníkem. Ale svého zarputilého cíle se nevzdal a v neděli si "doběhl-došel" do cíle svého prvního maratonu. Zaslouží si oslavné ódy?
Mám výborného kamaráda Zdeňka, bláznivého běžce, co celý život běhá. Naše kamarádství vzniklo přes děti; začaly spolu kamarádit a časem začaly kamarádit i naše rodiny, a my jsme se začali často navštěvovat. Jsme s manželkou u nich na návštěvě a bavíme se o všem možném. Najednou Zdeněk jen tak mezi řečí prohodí větu, „Pojeď s námi na Cho Oyou“. Ta věta změnila dokonale můj život.
Přípravné období na Pražský maraton se chýlí do své finální fáze. Většina z těch, co si příští neděli stoupnou na start, má naběháno spoustu kilometrů. Součástí přípravy ale nejsou pouze naběhané objemy. Pojďme se podívat na to, jak a co týden před maratonem.
Dýchání nosem v tréninku a jeho účinnost zkouší řada výkonnostních běžců. Jako příklad uvádím program týdenního tréninkového experimentu Jakimova, který sledoval možnosti dýchání nosem u běžců poměrně vysoké výkonnosti a porovnával jejich výsledky s běžci, kteří absolvovali stejný program, ale dýchali ústy.
O významu sledování intenzity tréninkového zatížení pomocí měření tepové frekvence vás jistě nemusím poučovat. Trénink v konkrétních tepových zónách je základem kvalitní a smysluplné přípravy. V tomto článku vám chci nabídnout vlastní zkušenosti s měřením tepové frekvence.
Běžci přišli na to, že když zrytmizují dýchání a počet kroků, že dost dobře rozpoznají, v jakém energetické režimu se pohybují. Např. když stačíme v nádechu udělat 4 kroky a ve výdechu také 4 kroky, pohybujeme se v aerobním režimu. Když mírně zrychlíme a stačíme udýchat v nádechu 3 kroky a ve výdechu opět 3 kroky, pohybujeme se již ve smíšeném režimu.
Pokud se vaše mysl ještě nestačila zklidnit a stále pod náporem endorfinů jste vysmátí jak lečo, nezoufejte, někteří jedinci potřebují více času. Vyklusávejte a poklusávejte dle rad zkušenějších, totální vystřízlivění po půlmaratonu je na dobré cestě a blízko.
Jednou větou: „Bylo to prostě úžasné! Od začátku až do konce“. Ano mluvím o sobotním Pražském Hervis ½Maratonu. O tom ½Maratonu, na který jsem se střídavě těšila a trochu se ho i obávala. Ovšem prožití takové události předčilo moje očekávání. A jaké to bylo? O to se s vámi prostě musím podělit. Protože „je to ve mně jako v koze“.
Mnozí z vás včera absolvovali svůj první půlmaraton v životě. Co dělat první den a další dny po takovémto závodě, aby vaše tělo bylo schopné zátěž co nejrychleji absorbovat a abyste byli schopni se během dalších šesti týdnů připravit třeba na květnový maraton? OPAKUJEME LOŇSKÝ TEXT VE ZKRÁCENÉ VERZI
Ač se nechystám na Pražský půlmaraton, se zájmem hltám informace a rady pro odvážné běžce, kteří navzdory počasí nasbírali objemy svalové i naběhané. Z pohledu účastníka 3 maratonů není vše tak růžové, jak se na první pohled zdá a za vším se dá najít problém. Nač se také připravit?
Za pět let, co vodiči na Pražském půlmaratonu a maratonu běhají, se jich už pěkných pár v této roli vystřídalo. Někdy splnili svou povinnost lépe, jindy hůře. Ono totiž není vůbec snadné běžet tak, jak vám to diktuje čas a váš úkol. Proto by uchazeč o vodičovství měl umět zaběhnout půlmaratonskou vzdálenost alespoň o patnáct minut lépe než za čas, na který jako vodič běží. Místo a sraz vodičů a běžců v závěru článku
Už jen několik dní zbývá do kýženého momentu, kdy absolvuji svoji dosud nejdelší běžeckou trasu – půlmaraton. Zvládnu ji? Tím jsem se už trochu zabývala v minulém díle a momentálně mám pocit, že tato otázka není v tuto chvíli vůbec relevantní. Spíše se zabývám myšlenkou, jak nejefektivněji.
Tuto otázku si položí každý, kdo se míní poprvé vydat na pouť zvanou půlmaraton. Ostatně, jsem si jistý, že si ji pokládají dost často i zkušení matadoři. Ono totiž vsadit na tu správnou kartu je dost složité, hodně záleží na tom, jak se před startem cítíte.
Hervis ½Maraton Praha je doslova za dveřmi, do startu samotného zbývá jen 5 nocí... Ať už letošní jubilejní ročník bude vaší premiérou či nikoliv, určitě oceníte několik obecných zásad a doporučení, které mohou průběh samotného závodu v mnohém usnadnit.
Není kilometr jako kilometr. Kilometr ujetý autem je záležitostí cca minuty a téměř žádné fyzické námahy jedoucího, pokud nebereme v úvahu občasnou práci chodidel a kotníků. Ujít stejnou vzdálenost s 20 kg batohem na zádech ale už dá docela zabrat a trvá o nějakou tu minutu déle. Co pro jednoho je blízko, pro druhého může být daleko. Vnímání vzdálenosti je relativní.
Naše
pozornost bývá upřena většinou na to,
co náš život a naši fyzickou a psychickou
výkonnost ovlivňuje. Základem našeho
života je potrava, voda a vzduch. Když pročítám
www stránky, cítím, že většina
z nás vnímá nutnost kvalitního
stravovacího a pitného režimu. Ale nějak nám
uniká důležitost dýchání,
přestože jeho prostřednictvím můžeme
ovlivňovat řadu tělesných funkcí, a to
jak v klidu, tak při běhu. I na následujícím
příkladu je vidět jeho důležitost. Bez
jídla vydržíme několik týdnů,
bez tekutin několik dnů, ale bez vzduchu dokážeme
žít jen několik minut.
Tento týden mě v tréninkovém plánu čekalo navýšení kilometráže. Místo šestikilometrových výběhů jsem měla zařazeno v pondělí, ve čtvrtek a neděli po 8 km. V sobotu jsem si měla pak zaběhnout 13 km. A jak se to všechno dařilo?
Většina lidí, kteří začnou běhat, nemá hned ambice měřit své síly s ostatními a účastnit se běžeckých závodů. Jak ale postupně zvládnou první písmenka běžecké abecedy, někde pod víčky se jim usadí myšlenka: „Jak bych dopadl, kdybych si dal nějaký závod?“
Po úvodním díle, ve kterém jsme představili život a odkaz George Sheehana, následuje překlad jedné z nejpopulárnějších esejí - 20 obecných tipů a doporučení pro začátečníky a rekreační běžce. Inspirací v něm ale najdou určitě i ti pokročilejší.
Běžec je výjimečný jedinec, už jednou jsem ho nazvala bojovníkem. Nemusí akčnost vyhledávat, najde si ho sama. Při každém výběhu čelí nástrahám, překvapením, útokům a není jich málo. Číhají skoro na každém kroku. Stačí vyběhnout ve dvou.
„Stres“. Pojem, který je skloňován v posledních několika letech v nejrůznějších souvislostech. Stres jakožto strašák dnešní doby, jako potenciální příčina civilizačních chorob. Jsme mu vystaveni a čelíme mu v každodenním životě.
Po desetiletích náročného tréninku se souvislými metodami trenéři běžců zjistili, že i když jejich svěřenci naběhají denně téměř stovku kilometrů, i více, že se jejich výkonnost již nezvyšuje. Viděli, že další navyšování běžeckých kilometrů v tréninku postrádá smysl. Přemýšleli, co s tím dělat, aby programově zajistili další výkonnostní rozvoj svých závodníků.
V pokračování článku z minulého dílu se zaměříme na potřebné vybavení, základy techniky a rozdílnosti mezi silniční a horskou cyklistikou.
"Čas letí jako bláznivý…" zpívá se v jedné písničce. I mně to tak připadá. Další týden je za námi, další týden přípravy na můj první půlmaraton okolo mě proběhl, ani nevím jak. Nebo já jsem proběhla kolem něj?
Ono se řekne běh! Ale zkusme si vyjmenovat, kolik různých variant nám tento způsob pohybu skýtá. Tak tedy - běh po rovině, běh do kopce, běh z kopce, běh do schodů, běh na dráze, běh po silnici, běh v terénu, běh na běhacím pásu. Pokud budete tyto druhy vhodně střídat, vytvoříte si tak docela pestrý tréninkový program.
Tento krásný název zabijačkové polévky jsem si půjčila na pojmenování něčeho ne zrovna přitažlivého a chutného, jako polévka sama o sobě je. Nemusíte utrácet za časopisy či čekat na večerní desátou hodinu a můžete oko nabažit. S přicházející běžeckou sezónou stačí vyrazit. Kam?
Začalo to jako prima týden. Vždyť co je lepší, než po celém dni prosezeném v práci se jít proběhnout na čerstvém vzduchu. Těšila jsem se celý den, až si zase půjdu „roztáhnout hrudní košíček“ a opět použiji fyzickou schránku k činnosti jí přirozené.
V tomto díle se budeme věnovat souvislým střídavým metodám. Oproti metodě souvislé rovnoměrné jsou střídavé metody charakteristické změnami tempa a zdokonaluje se i anaerobní komponenta. Změna tempa může být pravidelná nebo nepravidelná.
„Cože? Běháš? A jak tě to prosím tě napadlo?“ „ Táák, je to fajn.“ „Prosím tě, co je na tom fajn? Seš zpocená a ještě někde zabloudíš! To jako běháte po fáborkách?“ „Ne.“ „A kam je vážete v polu, dyť tam teď nic neroste?“ „Zlepší se ti kondice, zpevní tělo, máš lepší pocit, pohyb je přece přirozený:“ „Se pohybuju autem, no ale to tě musí všecko bolet a už jsi zabloudila?“
V minulém díle vám Miloš představil nový seriál, ve kterém se budeme věnovat přípravě na Pražský půlmaraton. Z vašich reakcí vyplynulo, že z článku není úplně jasné, na jak dlouho je příprava naplánována, když do konání půlmaratonu zbývá jen asi osm týdnů a v článku je avizováno 20 dílů přípravy.
Tuhle otázku si položí snad každý. Z hlediska našich biologických hodin je vhodnější ranní běh, a to proto, že ráno jsme odpočatí a naše tělo má dostatek energie. Samozřejmě slyším ty, co jsou aktivní spíše v noci a ráno se těžce probírají, že jejich biologické hodiny tikají úplně jinak, ale i pro ně platí, že nejvhodnější doba pro tělesnou aktivitu je od 6:00 do 10:00.
Půlmaraton získává ve světě i u nás stále větší oblibu. Je to celkem logické. Pro mnohé běžce a běžkyně je maraton přeci jenom na začátek příliš velká výzva. Příprava na jeho poloviční trať je méně náročná. Nelze totiž říci, že půlmaraton je jen polovinou maratonu, respektive, že pokud se chceme připravit na maraton, stačí trénovat dvakrát tolik co na půlmaraton.
Snad každý běžec si po určité době klade otázku, jak rozvíjet svoji běžeckou vytrvalost. Jaké metody používat? Na tuto otázku by se dalo částečně odpovědět - podle toho, jaký typ vytrvalosti a vytrvalostního výkonu chceme rozvíjet.
„Potřebuji radu s botami. Nemám již věk na hazardování se zdravím." Takto pokračoval dopis od pisatelky z minulého dílu. "Potřebuji být fit – zachovalá. Zhubnout, tak min 12 kg a hlavně nasávat hormony štěstí. Dokonce jsem zhřešila i se sálovkami, ovšem po týdnu mě vzalo koleno a bylo po běhu na pár dní."
Jen se trochu oteplí, hned se to srocuje, shromažďuje a seskupuje. Pod záminkou běhu se to shlukuje, kde chce, a to ještě nebezpečí chřipek nepolevilo a všechny meze nevyschly. Rodina doma zatím čeká a někdy se až děsí, s čím nebo kým se to ten náš běžec vrátí.
Bylo to už dávno, psal se rok 1965. Startoval nový ročník Běhu Mladé fronty. Místní kolo v Horních Počernicích se běželo v Pražském háji, což bylo, co by kamenem dohodil, od mého bydliště. Navíc kamarád Jirka Kulštejn, který již půl roku chodil do atletického oddílu, mě lákal, ať to jdu zkusit. Šel jsem, vyhrál a byl lapen... Tak vzpomíná na své začátky ultravytrvalec Miloš Škorpil.
Při rozvoji vytrvalostních schopností jde v zásadě o zlepšování aerobního nebo anaerobního režimu v poměrně dlouhém časovém úseku. To závisí na typu námahy – o vteřiny a minuty se jedná v případech vysoké intenzity anaerobního cvičení, o desítky minut či hodiny nebo dokonce o dny při různých nízkých zátěžích.
O chybách, kterých se člověk dopouští ve chvíli, kdy se rozhodne věnovat běhu, či jakékoli jiné pohybové aktivitě, když předtím dlouho spal, se toho již napsalo hodně. To, že je známe, mnohým z nás nezabrání v tom, abychom je stále a stále opakovali. Tento díl tedy nebude asi v ničem objevný, ale možná že tím, že si ty chyby srovnáme pěkně do řady, se nám najednou rozsvítí.
Jelikož mezi běžci stále neutichají diskuse a polemiky o technice došlapu, rozhodl jsem se opětovně k těmto otázkám „rozložit na stůl“ některá fakta. Tentokráte se jedná o výsledky konkrétních biomechanických měření naší laboratoře.
Je před námi čas nových rozhodnutí. Náš seriál běhání pro začátečníky do toho času krásně zapadá, neboť jednou z věcí, které je důležité udělat, než se pustíte do budování své fyzické kondice, je uvědomit si a jasně si říci: PROČ TO CHCI DĚLAT? Druhá důležitá otázka pak zní: KDE NA TO VEZMU ČAS?
Vystačím s jedním párem běžeckých bot nebo jich mám střídat víc? Je dobré běhat stále ve stejném a osvědčeném modelu jedné značky nebo je naopak vhodné vlastnit více párů bot a to i nejrůznějších modelů a značek? Skutečně platí pravidlo, že se počet jednotlivých párů rovná počtu tréninkových dní?
Náš životní styl, ve většině případů sedavé zaměstnání a nedostatek pohybu, způsobuje, že člověk už v poměrně mladém věku najednou začne pociťovat, že ho tuhle bolí, tamhle píchá, a to kolikrát bez zjevné příčiny. Prostě našemu tělu schází pohyb a ono se nám to snaží říct.
Tento článek je svým způsobem schizofrenní. Často si kladu otázku, jestli je běh individuální záležitostí nebo naopak kouzlo tkví ve společné aktivitě. Sám osobně vidím kouzlo v obojím: krásné tiché rozjímání o samotě kombinované s časově poměrně nelimitovaným pokecem o čemkoliv při společném výběhu.
V minulém díle jsem vám sliboval, že se dozvíte, k čemu je dobré si změřit výkonnost. Ještě než se vydáme na slabý led sestavení si vlastního tréninkového plánu, řekneme si něco o tom, proč je dobré si měřit tepovou frekvenci po výkonu.
V prvním díle jsme si řekli o nejčastější chybě, kterou většina lidí udělá ve chvíli, kdy se rozhodne začít něco dělat pro své zdraví nebo zamakat na své fyzické kondici. Jak máte ale poznat, jak na tom v danou chvíli jste?
Velká většina lidí, kteří se rozhodnou změnit svůj životní styl a začít pracovat na své fyzické kondici, dělá jednu chybu. Přecení své síly, své schopnosti. A je zcela lhostejné zda si jako nástroj svého fyzického „týrání“ zvolí běh, kolo, plavání, zvedání železa, nebo kolektivní sport.
Běžecké tréninkové metody mají svá pravidla, která vycházejí jak z fyziologických měření, tak ze zkušeností běžců a trenérů. Každý, kdo se rozhodne běhat a stane se běžcem, začíná většinou tím, že sbírá zkušenosti druhých a posléze k nim přidává své vlastní. Vlastní zkušenosti dosti často získáváme formou pokusu a omylu.
Když běžíme, snažme se celkově uvolnit, ať pracují jenom svaly, které v daném okamžiku potřebujeme a všechny ostatní relaxují, resp. nejsou ve stálém napětí. Důležité je uvolnit hlavně ramena (spustit je dolů), ale také svaly tváře, rukou.
Musím sa priznať, že už samotný názov publikácie vo mne vzbudil nevôľu, lebo som toho názoru, že bežec sa má postaviť na trať maratónu až po získaní skúseností na kratších tratiach a nie hneď po 3 mesiacoch behania.
Tento týden naleznete v knihkupectvích a v eshopu behej.com novou knihu autorské dvojice Milošů Škorpila a Čermáka "Jak uběhnout maraton za 100 dní". Na jejím vzniku se podílela další známá tvář našich stránek Vanda Kadeřábková-Březinová.
Endorfiny se dostaly na svoji obvyklou hodnotu, svaly zase fungují, jak by měly, boty uschly, kolena se rozchodila a hlava konečně zešrotovala všechny dojmy, pojmy, zážitky a požitky. Než však došlo k celkovému zklidnění, stále se mi hlavou honilo, co by, kdyby a jiné jim podobné.
Ahoj všichni. Jsem tady podruhé, opět se svými dojmy a zážitky z běhání. Možná to někomu připadne fádní nebo tu najde spoustu věcí, o kterých už dávno ví a zná je, ale já je objevuji a baví mě to.
Tato má úvaha se bude týkat převážně těch běžců, kteří (jako já) zásadně nevyběhnou na denní jogging bez sluchátek na uších a nějaké dobré hudby uvnitř. Co je vhodné a motivující poslouchat a naopak která muzika spíše uspává, než aby správně „nakopla“?
Letní sezóna je na dohled a mnozí z nás se nechtějí vzdát své pravidelné dávky běžecké drogy ani o dovolené, kdy se zbytek rodiny chystá chytat bronz na pláži pod horkým jižním sluncem. Vhodné podmínky se dají nalézt téměř všude a běžecké vybavení nezabere v zavazadlech mnoho místa.
Po přečtení nabídky od behej.com, kterou nešlo odmítnout, vám budu, někdy s úsměvem, někdy s křečí v noze, pravidelně psát o tom, jak mi to jde a nejde běhat. Co mi maminka, věčná studna nápadů a rad, zase doporučila, jaké dělám pokroky a co mě to stálo sil. A když to budete poctivě číst, tak občas přihodím perličku od dětí či manžela, také běžce.
Minulý týden jsme uvedli několik věcí, které je nutné vzít do úvahy při výběru běžeckých bot. Čím se ještě při výběru běžeckých bot řídit? Supinace a pronace. Dva pojmy, na něž v běžeckých knihách často narazíte, ale stále se v nich většina lidí nedokáže vyznat.
Dnes bych se rád vrátil ke komentářům k prvnímu dílu. Možná už si to nepamatujete, ale popisoval jsem, jak těžké zažívám chvíle, když potkám při běhu lidi. Prostě dotek civilizace. Hodně se změnilo a ze mne se od té doby stal sebevědomý běžec. Tímto tématem se s vámi dnes i loučím a předávám pomyslné tragédí žezlo dál.
Jednou z úžasných vlastností člověka je radost ze sdílení svých zájmů a radostí. Pro mne je běh velkou radostí. Naprostou většinu času běhám sám, ale občas se naskytne ten super okamžik a je nás víc. Pak je běh opravdová pohoda a dodá velkou energii. Proč jsem se toho vlastně bál?
Na začátku tohoto seriálu jsem psal, že nevím, jak dopadne, a že to rozhodně nemusí být success story. Po minulém dílu je mi naprosto jasné, že mám kolem sebe super lidi, kteří mě padnout nenechají. Nejsem totiž sám. I když je běhání sport pro jednotlivce a naprostou většinu času běžím sám někde v lese, stejně záleží na tom, s kým si mohu běžecky pokecat.
Jednou to přijít muselo. I když bych si to nepřipustil, asi to postihne každého. Možná motivační krize, možná zvýšené pracovní vytížení, možná... Nicméně výsledek je ten, že neběhám. Smutně a skoro až se slzami v očích si čtu, jak vám to jde a běhá. Někde jsem něco neuhlídal a sám sebe chytil do pasti. Pomůžete mi najít zase cestu k běhu?
V neděli se několik tisíc sportovců sejde v Praze, aby si společně užili Pražský mezinárodní maraton. Většina z nich na tuto akci svědomitě trénovala a obětovala hodně času. Mně to však hodně připomíná ten čas před mnoha lety, kdy jsem byl ještě na základní škole a skupinka spolužáků se připravovala na spartakiádu.
Pročítám si komentáře k článku o správném držení těla, který je určen ZAČÁTEČNÍKŮM, a jen tak mimoděk mne napadá: kdo z těch, co se tady snaží vyslovit svůj názor, je vlastně tragéd?
Najednou pro mne běhání znamená mnohem víc, než bych čekal. Nacházím přátele, ani ne proto, že běhají, ale proto, že jsou to prima lidi. Běh už není o perfektním výsledku na závodech, o stoprocentním plnění plánu. Stal se součástí života, kde má své místo. Je to kamarád, který mne podrží a motivuje.
Až zase vyběhnete na svou tréninkovou dávku, zkuste se dívat, jak při běhu drží tělo jiní běžci. Jestli jejich tělo svírá s povrchem zhruba kolmici nebo zda jsou předkloněni, zakloněni či jinak zkrouceni. Ano, hovoříme o správném držení těla.
Už je to půl roku, co běhám, a už je to čtvrt roku, co společně nahlížíme do mého běžeckého soukromí. Prošel jsem si několika útrapami a narazil na dost problémů, ale všechny překonal tak, že jsem mohl jít (běžet) dál. Teď se čas začátků naplnil. Přestal jsem sledovat svou váhu.
Dny mého běhání letí jeden za druhým a já začínám pozorovat na botách, které jsem prapůvodně koupil jen na chození, znatelné opotřebení. Budu muset jít a koupit si nové. Běžecké. Poprvé půjdu do obchodu s tím, že běhám a potřebuji vhodné boty.
Indiánská chůze byla nahrazena pomalým během, ledničku ovládl bílý jogurt se zeleninou, klobásky a škvarky definitivně prohrály bitvu s ovesnými vločkami a těstovinami. Poslední cigareta byla uhašena v půli, hospůdka na rohu marně vábí svým neonem.
Nejhorší je čekat, že se něco stane samo. Následně dlouhodobě neřešená situace vyústí v mnohem větší problém. Měl jsem zřejmě standardní začátečnickou krizi. Považoval jsem se za běžce hobíka a přitom jsem sám měl z delších běhů hrůzu. Jak to ti lidi dělají, že si jdou s úsměvem na rtech dát dvacítku pro radost?
Spouštíme nový seriál o nás všech. Standa Blaha se pokusí humornou formou popsat všechny kategorie běžců s trefnými komentáři. Zahajuje kategorií Běžecké embryo, ale nenechme se mýlit, věk je vedlejší. Uvítáme, když se na rozvoji tohoto seriálu budete aktivně podílet svými tipy a náměty.
Tento typ dotazů se objevuje téměř s železnou pravidelností. Je to pochopitelné. Všichni máme obavu, že by se naše letité, ale již konečně překonané sklony k lenosti mohly po pár dnech volna vrátit.
Taky vám přijde, že zrovna vy máte všechno tak nějak těžší než ti ostatní? Já jsem konečně začal žít během a tělo se nevzpouzelo, ale najednou se začal vzpouzet mozek. Zvyšování objemu bylo něco, co jsem prostě nedokázal ustát. Už dopředu jsem šel na delší běh s pocitem, že to nezvládnu.
Upravil jsem stravu a donutil se běhat pomalu. Změnil jsem vnímání cizích pohledů z nepříjemných na obdivné. Naučil jsem se pohybovat v běžeckých termínech, firmách na boty, oblečení a doplňcích. Prostě se ze mě stal BĚŽEC. Anebo ne?
Běhám třetím rokem. Když běhám, tak se cítím super, když neběhám, tak pod psa. Proto běhám. Trenér se tomu asi zasměje, protože ví, že občas rozhodně víc neběhám, než běhám. Přesto, nebo možná právě proto, jsou dny a okamžiky, kdy si na běh nedám sáhnout.
Druhý díl tématu o změnách ve výživě je hlavně na vaši žádost. Dostal jsem víc emailů za poslední týden než předtím za celou dobu zápisků. Hlavní téma dotazů bylo, jak jsem vytvořil energetický příjem vhodný pro běh a hubnutí zároveň. Tak se na to společně pojďme podívat do detailů.
Každý splněný mezník znamená, že se odkryje další a s ním i problémy spojené s jeho dosažením. Já jsem konečně celý svůj trénink běžel, ale pocit vítězství velmi rychle vystřídal pád v podobě totálního fyzického vyčerpání. Následovalo logicky období, kdy jsem vzbuzoval údivné pohledy v obchodech při svém pečlivém studiu nutričních hodnot čehokoliv.
Tak mám za sebou první závod! A jaký je to pocit? No prostě báječný. Když se teď podívám na svůj zápisek "Uvidíme se v Kbelích," tak je mi jasné, že jsem se obával zbytečně. Rád bych dnes společně s vámi zhodnotil obavy nováčka a taky se podíval trochu dopředu.
Občas se někdo zeptá, jak vlastně vypadá ten deník, ze kterého vám čtu. Snad nebude zklamáním, že se nejedná o nějak hezky formátovaná data ať už na papíře nebo v počítači. Jak už jste určitě zjistili, jsem člověk, kterému i lehké věci jdou často těžko. Hledání správného deníku je taky běh na dlouhou trať a asi jen tak neskončí.
Dnešní díl zařazuji schválně, protože se jedná o aktuální téma. Nevím, jak to na závodech chodí, a tak jsem se rozhodl dneska popsat svá očekávání a po závodech se k nim vrátit a srovnat s tím, jak vše nakonec dopadlo.
Běháním jsem převrátil celý svůj dosavadní život. Ruku v ruce s tím, že si jdu zaběhat, jsem se i začal zastavovat u výkladních skříní obchodů, do té doby naprosto ignorovaných. Okukoval jsem sportovní oblečení, běžecké boty. Otevřela se mi část života dosud nepoznaná. Ale co rodina?
Blíží se pomalu datum, kdy se konečně stanu běžeckým tragédem. Tedy člověkem, který aspoň trochu poběhává. Přišly dny, které byly přelomové, protože mi pohyb začal vracet mou dosavadní námahu zlepšením kondice. Po dvou měsících začínám mít pocit, že se daří.
Velké procento dotazů směřuje do oblasti: co na moje běhání řeknou jiní? Udělám něco, co v životě nenávidím. Odpovím otázkou. Proč tě to zajímá? Skutečně, proč by nás mělo zajímat, co na naší snahu změnit svůj dosavadní styl života a začít něco dělat pro své zdraví a kondici říkají druzí?
Jak se blíží první závody, budeme se postupně více a více věnovat odbornější stránce tréninku. K tomu ale patří i používání pojmů, které pro některé mohou znít zprvu nejasně. Proto si některé z nich dnes vysvětlíme, abychom se k nim v budoucnu již nemuseli vracet.
Vaše komentáře k minulým zápiskům jasně naznačují, že moc dobře víte, co je třeba. Prostě a jednoduše běhat pomalu. Co se ale pod takovým pojmem ukrývá? To již tak prosté a jednoduché není. Pouček je několik, řešení méně. A to, jak jsem v poučkách hledal řešení já, vám poodhalím dnes.
Já vím, že jsem psal jednou za čtrnáct dní, ale reakcí bylo tolik, že mi to prostě nedalo. Díky vám za ně, ať už jste připojili komentář, nebo mi poslali email. Dneska jsem se začetl do svých poznámek o úplných začátcích a jasně jsem si vzpomněl na to, jak nepříjemné pocity jsem měl z okolí.
Ahoj čtenáři Behej.com. Rád bych vás všechny pozval na společné procházení mého nového běžeckého deníku. Je skvělé, že lidi kolem Behej.com chtějí přinášet pohled na běh od skutečného tragéda. Tedy člověka, který začíná od nuly. Pojďme společně otevřít první kapitolu zápisků hrdě se hlásících k odkazu Tragédova deníku, bez kterého by tyto stránky neexistovaly.
Mám nadváhu, ale chci s tím něco dělat. Mohu běhat nebo jak mám začít? Dosti záleží na tom, jak velkou nadváhu jste si dokázali nahospodařit a zda jste byli zvyklí se občas zabývat nějakou sportovní aktivitou. Je zcela jedno, zda to bylo plavání, turistika, jízda na kole či třeba lyžování.
Konec roku je obdobím předsevzetí a vůle něco na sobě změnit. Spousta z nás se pokusí (pokolikáté již...) něco se sebou udělat, "abych shodil(a) přebytečná kila". Právě pro vás je určena tato série článků, která bude přinášet odpovědi na nejčastější dotazy z poradny Miloše Škorpila.
Jako běžec musíte ctít daná pravidla pohybu na pozemních komunikacích. Můžete se dostat, ať už vlastní nebo cizí vinou, do neobvyklých situací. Jak se v nich zachovat, poradí běhající advokát, Dr. Mgr. Daniel Mališ, LL.M.
Některé z následujících rad více ocení ti, kdo se právě chystají na svůj první maraton, jiné zase běžci, kteří teprve uvažují o tom, že se pokusí naplnit nejklasičtější sportovní výzvu. A třeba některá zaujme i zkušenější maratonce. Další možná většině z vás přijdou poměrně banální, ale na druhé straně žádná z nich nezakazuje řídit se vlastním rozumem.
Jeden z nejčastějších dotazů, které zasíláte do Poradny, se týká toho, jak vlastně zjistíte svoji maximální tepovou frekvenci, s níž se setkáte ve většině tréninkových plánů - nejen pro běhání a nejen od Miloše. Jak tedy na to?
S běháním jsem začala někdy na střední škole, když na mě přišel záchvat potřeby nějakého jednoduchého a hlavně přístupného pohybu. Bydleli jsme na Vinohradech hned u stadionu TJ Bohemians, pod těma dlouhýma schodama. Lezla jsem přes plot Bohemky a kroužila po vnější straně štěrkového 400metrového oválu (vnitřní, kratší strana oválu, byla pro rekreační běžce zakázaná) a při tom svém kroužení pořád dokola se bavila sledováním zajíců, kteří tam pobíhali výrazně ladněji i rychleji než já.
V roce 1995, bylo mi 32 let, jsme se přestěhovali do bytu v panelovém domě v Praze, blízko Hostivařské přehrady. Do té doby jsem jenom dvakrát v životě běžel 10km; v osmnácti letech, kdy jsme se spolužáky z gymnázia jednou potrénovali a pak absolvovali triatlon v objemech 1-100-10. Tehdy jsem necítil potřebu věnovat se vytrvalostním sportům, lákaly mne spíše bojové sporty – karate. Postupně jsem i karate nechal být, zajímal se spíš o kulturu – výtvarné umění, film, fotografování a jen občas jsem se projel na kole.
V detských časoch som akosi k športovaniu neinklinoval. Na základnej škole ma moji rovesníci-spolužiaci nazvali športovým drevom. Žiadna výhra. 12minútovky boli pre mňa trápením a nekonečne dlhým časom. Behávali sme na školskom ihrisku. Jedno kolo akože behom, ďalšie kolečko rýchlou chôdzou.
Někdo je tlustý, někdo se bojí, že bude tlustý, někdo chce imponovat sousedce, že není a nebude tlustý a někdo to zkrátka potřebuje. To jsou asi základní důvody, proč začít běhat. U mě to bylo trochu jinak.
Posledním únorovým dnem skončila naše první čtenářská soutěž. Úkolem bylo napsat příspěvek na téma "Jak jsem začal běhat" a cenou pro pět nejlepších speciální běžecké ponožky Vavrys. Z došlých příspěvků jsme tedy vybrali pětici vítězů (nebylo to jednoduché, ale bohužel na všechny se nemohlo dostat...) a postupně je budeme na webu zveřejňovat. Děkujeme všem autorům za účast!
Pokud jste se ještě nikdy nedostali při běhání do konfliktu s našimi čtyřnohými přáteli, tak proto mám pouze dvoje vysvětlení. Buď trénujete v etiopských náhorních planinách, kde se to asi dobrmany zrovna nehemží, a nebo žijete v civilizované zemi, kde je na veřejném prostranství povinnost mít psy na vodítku. Ano, jsou možná nejlepším přítelem člověkem, ale zároveň největším nepřítelem běžců.
Tohle je hodně důležitá otázka, kterou si položí každý, kdo se míní poprvé vydat na pouť zvanou půlmaraton. Ostatně, jsem si jistý, že si ji pokládají dost často i zkušení matadoři. Ono totiž vsadit na tu správnou taktiku je dost složité, hodně záleží na tom, jak se před startem cítíte.
Feedy podle jednotlivých rubrik