Jaké je Dánsko z pohledu běžce? Vrchaři si asi na své nepřijdou a kdo nemusí běh do rytmu deště, také asi zamíří s maratonkami v tašce do jiné země světa. Tím však běžecká negativa u této země na severu Evropy končí, zbytek je pro našince trochu jako z pohádky Hanse Christiana Andersena.
Zdravím všechny přátele běhu i žehu a zvláště ty, co se pilně připravují na květnový Pražský maraton podle Milošových instrukcí. Pokud bydlíte a trénujete v Praze, možná v následujícím povídání najdete také pár užitečných informací.
Pulsující energie ulic pražského centra, příjemná atmosféra a hlavně touha po novém zážitku. To byl výsledek pěti a půl tisíce běžců a jejich fanoušků připravených užít si letošní Pražský půlmaraton. A že si ho opravdu užili, o tom promlouvají tyto fotky, které nepotřebují dalších komentářů.
Silný vítr zmařil šance favoritů na traťové rekordy v 10. ročníku Hervis 1/2Maratonu Praha. Keňan Eliah Muturi Karanja proběhl první cílem za 1:02:08, v ženách Etiopanka Asha Roba Gigi porazila časem 1:12:31 favorizovanou Keňanku Caroline Kwambai. Nejlepšími Čechy byli David Gerych a Jana Klimešová. Pozoruhodné byly výkony vodičů, Tanui doběhl třetí v celkovém pořadí, Pavel Novák v roli vodiče žen si doběhl pro třetí místo mezi českými závodníky. TEXT AKTUALIZOVÁN O VÝROKY NEJLEPŠÍCH ZÁVODNÍKŮ
Stalo se to, co mne ani ve snu nenapadlo: místo služebních cest do zemí bývalého Sovětského svazu jsem se ocitl v srdci jihovýchodní Asie – v Singapuru. Singapur je městský stát na ostrově (cca 42 km na „šířku“ a 20 km na „výšku“, cca 3,3 mil. stálých obyvatelů a 1 mil. lidí s pracovním povolením; hustota zalidnění 6 389 obyvatel/km², 4. místo na světě) a nachází se jen 1 ° nad rovníkem, to znamená teplé a vlhké podnebí.
Jsou země běhu zaslíbené, jsou země, kde běhá skoro polovina národa, jsou země běžce respektující a jsou země k běhu svádějící. No nevím, ale po čase stráveném v Moskvě bych ani jedno nemohla potvrdit nebo vyvrátit.
24. března jsem chtěl absolvovat pražský půlmaraton. Nešlo mi v první řadě o zaběhnutí nějakého času, ale hlavně o přípravu na květnový maraton. Přesto bylo záhodno před samotným půlmaratonem trochu potrénovat. Shodou okolností na období těsně před půlmaratonem připadl termín výletu (9.-23.3.), který si vymyslela manželka.
Rád bych se s vámi podělil o zážitek ze středně dlouhého výběhu, který začínal v centru Bratislavy, ale většinou byl ve stínu lesa. Možná byste čekali tento článek spíš od Maťa, ale pohled místního je vždy trošku jiný od návštěvníka. Abych co nejvíce přiblížil prostředí, pojmu to formou fotoreportáže.
Neznaje, jak se do toho tentokráte opřít, vezmu to popořadě a označím plusy, mínusy a překvapení. Sibiřského maratonu v Omsku jsem se neúčastnila jako běžec, nýbrž jako doprovod. Proto bude mé vyprávění z pozice koukala, chcete-li, „čumila“.
Trochu nečekaně, v každém případě zcela neplánovaně jsem se letos ocitla v portugalském Algarve. Hobíci, pohodáři a romantici, bděte – Portugalsko je náš ráj, který dokáže nadělit našemu pobíhání nový rozměr!
Jedna z nejzaostalejších zemí světa je poměrně překvapivě snadno dosažitelná. Když mě zaměstnavatel posílal do Mogadisha letos (byla to už moje třetí cesta tam v posledních pěti letech), měl jsem strach.
Ať už zamíříte do Řecka kamkoliv, všude vás uvítají s úsměvem. Moje letošní volba byl Naxos. Je zde jen malé letiště, ne moc používané, hlavní spojení je lodí. Turistů je tím činem a pádem omezeně, avšak ostrov je dost velký na to, aby si každý našel zábavu, a s plážemi jedna báseň.
Běhat po africkém kontinentě pro mě znamenalo zcela nový zážitek, který jsem si chtěl vyzkoušet. A že se mi přitom podaří v běhu udolat černocha, to jsem netušil a s potěšením jsem si to vychutnal.
Thanet - výběžek v jihovýchodní Anglii severně od Doveru, kdysi ostrov. Pro Římany vcelku nevýznamné místo poblíž klíčového přístavu Rutupiae. Výletníkům nabízí písečné pláže a procházky nad bílými útesy, pro studenty angličtiny znamená školy a jazykové kurzy.
New York a jeho slavný Central Park je pravým rájem běžců. Kus zeleně uprostřed velkoměsta, které začíná měřit více na výšku než na délku nebo šířku, je oázou a místem odpočinku většiny obyvatel i návštěvníků. Dá se ale běhat i jinde ve Velkém jablku?
Jít si zaběhat v Indii, to je jako jít si v prosinci zaběhat nahej na brněnský Svoboďák. Běh je tu téměř nemožný. Ale i přesto se o to pokusím. Zatím první odvážný počin jsem učinil včera na Cody beach (pláž v Kundapuru), kde jsem v písku naběhal cca 30 minut.
Když jsem jednoho říjnového odpoledne dostal od své ženy do rukou obálku s tím, že je to s velkým předstihem dárek k mým kulatinám, netušil jsem ani v nejmenším, co se děje. A z překvapení, které potom následovalo, jsem se vlastně neprobral dodnes.
Když jsem se dozvěděla, že mě čeká pětitýdenní pracovní stáž v Portugalsku, vzhlížela jsem k nastávajícímu období s lehkými obavami, a to nejen z hlediska běhání. Mým domovským městem se na několik týdnů stala Braga, město nacházející se na severu země v nejzelenější a také nejdeštivější oblasti Minho.
Letenka na portugalský ostrov u Afriky stojí o několik tisíc korun více než na sousední Kanárské ostrovy. Čechů jezdí na "Kanáry" rovněž o mnoho tisíc ročně více než sem. A přitom to je proti měsíční krajině ostrovů pana Fischera ráj na zemi. Byť si po vyslovení jména ostrova většina lidí spíše představí pasívní ležení na pláži. Všechno je jinak.
Spouštíme novou rubriku Jak se běhá v..., která by se měla stát sbírkou zkušeností o rekreačním běhu v cizině. Podělte se o své postřehy, úsměvné i vážnější situace. Jedině tak si uděláme lepší obrázek o tom, jaká je vstřícnost veřejnosti vůči běžcům v našich končinách. Sváťa Sedláček navazuje svým povídáním o Maltě na předchozí články o německém Mnichově a rumunské Bukurešti.
Zbavte se pocitů, že vaše okolí má oči upřené jen na vás, když vybíháte v tílku a trenkách ze svého domu. Ukažte okolí, že správné je s úsměvem sportovat a nikoliv chodit zamračení do hospody. Nenechte se ovlivnit názory lidí, na kterých vám vlastně nezáleží.
Provozovat rekreační běh v Rumunsku, pro nás více či méně exotické zemi, je možná těžší, než přesvědčit ostravského horníka, aby se dal na golf. Na otázku, co je v Rumunsku sport číslo dvě po fotbale, se moji tamní kolegové z práce zamysleli, ale odpověď nenašli. Ano, gymnastika, ale to není sport, odpověděli. Pokud by přeci jen nějaký takový žebříček existoval, běh na něm nenajdete ani náhodou. Alespoň takový jsem měl pocit z týdne v Bukurešti.
Feedy podle jednotlivých rubrik