Maraton sice měří jen 42,195 km, ale lze při něm zažít odhodlání, nadšení, únavu, vyčerpání, zoufalství, bolest, euforii i spokojenost. Pokud jste ho běželi poprvé, už víte, že to dokážete. A téměř jisté je jedno: budete chtít běžet znovu. Zde je pár "pomaratonských" rad, aby ty další pokusy byly ještě úspěšnější.
Róbert Štefko (40) a Ivana Martincová (45) s přehledem vyhráli domácí mistrovství v maratonu, které bylo součástí Prague International Marathon. V pohodě a pro radost běhající trenér AK Kroměříž si nejlépe rozvrhl tempo a nechal za sebou Petra Havelku i ultramaratonce Dana Orálka. Martincová, pro níž to byl letos již třetí závod na 42 km, porazila na maratonské trati debutující Petru Krejčovou a třetí Marii Dostálovou.
Zítra v devět hodin budete stát na startu maratonu a v tu chvíli už bude pozdě něco dohánět. Proto jsem pro vás sestavil pár rad, které by vám ještě v posledních hodinách měly pomoci se vyrovnat se stoupající nervozitou a hlavně neudělat ještě v posledních hodinách nějakou fatální chybu.
Buldok a jeho tým je připraven poprat se s 42 kilometry Pražského maratonu pro dobrou věc. Věříme a budeme rádi, když nás v neděli 11. května 2008 přijdete povzbudit a podpořit v co největším počtu. Budeme to všichni potřebovat. A předem děkujeme.
Odtrénovat na maraton je jedna věc, ale uběhnout ho tak, aby byl pro mě zážitkem, na který budu rád vzpomínat, případně aby mě podnítil k účasti na dalším, je věc druhá. Na co byste si tedy měli dát při vlastním běhu největší pozor?
Přípravné období na Pražský maraton se chýlí do své finální fáze. Většina z těch, co si příští neděli stoupnou na start, má naběháno spoustu kilometrů. Součástí přípravy ale nejsou pouze naběhané objemy. Pojďme se podívat na to, jak a co týden před maratonem.
V minulém týdnu jsem se každý den po práci vrátil do běžecké přípravy na maraton. Do středy šlo vše podle plánu. Po práci hodinka a půl běhu v Modřanské rokli, strečink a v úterý navíc bazén a sauna. Prostě pohoda. Smůla ale přišla ve čtvrtek…
Dýchání nosem v tréninku a jeho účinnost zkouší řada výkonnostních běžců. Jako příklad uvádím program týdenního tréninkového experimentu Jakimova, který sledoval možnosti dýchání nosem u běžců poměrně vysoké výkonnosti a porovnával jejich výsledky s běžci, kteří absolvovali stejný program, ale dýchali ústy.
„Nemožné je jen silné slovo, které kolem sebe rozhazují malí lidé, kteří si myslí, že je snadnější žít ve světě, kde budou jen dostávat, místo toho, aby objevovali sílu, která to dokáže změnit. Nemožné není fakt. Je to postoj. Nemožné není tvrzení. Je to výzva. Nemožné je nevyužitá síla. Nemožné je dočasný stav. Nemožné neexistuje. I vy můžete překonat své nemožné…“ To je citace z knihy "Jak uběhnout maraton za 100 dní".
Buldočí příprava na premiérový maraton má v těchto dnech vrcholit. Oslabená imunita, nachlazení a vynucené zkrácení tréninkových dávek přišlo v nejméně vhodný okamžik. Snad i proto je Buldokův příspěvek nečekaně krátký a je z něj cítit nádech frustrace, že TO nejde podle plánu.
O významu sledování intenzity tréninkového zatížení pomocí měření tepové frekvence vás jistě nemusím poučovat. Trénink v konkrétních tepových zónách je základem kvalitní a smysluplné přípravy. V tomto článku vám chci nabídnout vlastní zkušenosti s měřením tepové frekvence.
Důvody, proč začít běhat a proč vydržet běhat se propírají všude a pořád a znáte je skoro nazpaměť. Já vám sdělím několik důvodů, proč ale běžet celý maraton a vězte, není jich málo. Nebudou řazeny podle důležitosti či abecedy, ale podle toho, jak mi přicházely na mysl.
Půlmaraton je za námi a já se vrhám na další týden přípravy na Pražský maraton 2008. Teď už vím, že nejdůležitější je ladění formy, poslouchat trenéra a běhat jen tak v klídku. Tak, abych trénink „nepřepálil“ a nemasakroval tělo, jako jsem to dělal v prvních týdnech přípravy, především v tom druhém...
Zdravím všechny přátele běhu i žehu a zvláště ty, co se pilně připravují na květnový Pražský maraton podle Milošových instrukcí. Pokud bydlíte a trénujete v Praze, možná v následujícím povídání najdete také pár užitečných informací.
Běžci přišli na to, že když zrytmizují dýchání a počet kroků, že dost dobře rozpoznají, v jakém energetické režimu se pohybují. Např. když stačíme v nádechu udělat 4 kroky a ve výdechu také 4 kroky, pohybujeme se v aerobním režimu. Když mírně zrychlíme a stačíme udýchat v nádechu 3 kroky a ve výdechu opět 3 kroky, pohybujeme se již ve smíšeném režimu.
Pokud se vaše mysl ještě nestačila zklidnit a stále pod náporem endorfinů jste vysmátí jak lečo, nezoufejte, někteří jedinci potřebují více času. Vyklusávejte a poklusávejte dle rad zkušenějších, totální vystřízlivění po půlmaratonu je na dobré cestě a blízko.
Na 15. kilometru premiérového půlmaratonu jej přepadl takový hlad, že odběhl do nejbližší večerky a požádal o jeden banán s tím, že jej po skončení závodu přijde zaplatit. Odpověď byla tragikomická: "Ne peníze, ne banán!". I takovou příhodu zažil Buldok ve své dosud nejtěžší části přípravy na květnový maraton.
Půlmaraton je úspěšně za námi. Alespoň pro většinu z vás, protože letos až na ten „lehký“ větřík proti byly naprosto ideální podmínky. Co dělat teď, když máte 21 km za sebou, nohy vás bolí, hledáte další motivaci do tréninku a maraton je až za šest týdnů?
Mnozí z vás včera absolvovali svůj první půlmaraton v životě. Co dělat první den a další dny po takovémto závodě, aby vaše tělo bylo schopné zátěž co nejrychleji absorbovat a abyste byli schopni se během dalších šesti týdnů připravit třeba na květnový maraton? OPAKUJEME LOŇSKÝ TEXT VE ZKRÁCENÉ VERZI
Ač se nechystám na Pražský půlmaraton, se zájmem hltám informace a rady pro odvážné běžce, kteří navzdory počasí nasbírali objemy svalové i naběhané. Z pohledu účastníka 3 maratonů není vše tak růžové, jak se na první pohled zdá a za vším se dá najít problém. Nač se také připravit?
Zdravím vás ve čtyřicátém třetím tréninkovém dni přípravy na Pražský maraton pod vedením Miloše Škorpila a jeho skvělé knihy „Maraton za 100 dní“. Po běžeckém víkendu na Vysočině se cítím báječně a po radách trenéra a Franty Holého jsem připraven se s úsměvem vrhnout do dalších běžeckých tréninkových dní. A vy, milí čtenáři, můžete být při tom. Jdeme na to!
Poslední článek jsem končil závodem v Pečkách. Během toho mne začalo bolet koleno a dokončil jsem se zaťatými zuby. Více o závodě se dozvíte na www.buldok-tym.estranky.cz. Bohužel koleno bolelo celý týden, a tak jsem v týdnu od 9. 3. vůbec netrénoval, maximálně trochu protahoval a posiloval cvičením bez zátěže (kliky, sklapovačky).
Uplynul první tréninkový měsíc mé přípravy na Pražský maraton pod vedením Miloše Škorpila a jeho knihy „Jak uběhnout maraton za 100 dní“. Než jsem před čtyřmi týdny začal s během, dal jsem jen dva kilometry a měl jsem dost a nemohl pak chodit tři dny. V té době jsem vážil 106 kg.
Tento týden mě v tréninkovém plánu čekalo navýšení kilometráže. Místo šestikilometrových výběhů jsem měla zařazeno v pondělí, ve čtvrtek a neděli po 8 km. V sobotu jsem si měla pak zaběhnout 13 km. A jak se to všechno dařilo?
Pravidelné sportování snižuje množství tuku v těle a pomáhá bojovat s obezitou. Tohle píše Miloš Škorpil ve své knize a já říkám, že to funguje. Za tři týdny tréninku na Pražský maraton jsem shodil 5 kg váhy a spoustu podkožního tuku, ubral jsem i několik cm přes břicho, zadek a stehna, cítím se výborně.
„Stres“. Pojem, který je skloňován v posledních několika letech v nejrůznějších souvislostech. Stres jakožto strašák dnešní doby, jako potenciální příčina civilizačních chorob. Jsme mu vystaveni a čelíme mu v každodenním životě.
Jsem zpátky s pocity z druhého tréninkového týdne. Než ovšem začnu, chtěl bych se omluvit Ivovi a dalším za mé nerozvážné komentování jejich správné připomínky týkající se běhu na trenažéru. Zapsal jsem si údaj o uběhnutí z trenažéru, měl jsem radost, kolik jsem uběhl km za 40 minut a Ivo a další mě pak upozornili, že ten výpočet není v pořádku. Vzali mi tak trochu moji radost a já se jim moc omlouvám za to, jak jsem se do nich pustil, samozřejmě měli pravdu.
"Čas letí jako bláznivý…" zpívá se v jedné písničce. I mně to tak připadá. Další týden je za námi, další týden přípravy na můj první půlmaraton okolo mě proběhl, ani nevím jak. Nebo já jsem proběhla kolem něj?
Týden se sešel s týdnem a já jsem zpět se svým druhým článkem o přípravě na Pražský maraton 2008. Dnes se zaměřím na můj první tréninkový týden a pocity, děkuji za pár slov mého trenéra Miloše Škorpila. Trénink jsem aktivně (tréninkově) začal v sobotu. Podle knihy „Jak uběhnout maraton za 100 dní“ a rad trenéra ve volném tempu kvůli špatné fyzické kondici po zranění.
Začalo to jako prima týden. Vždyť co je lepší, než po celém dni prosezeném v práci se jít proběhnout na čerstvém vzduchu. Těšila jsem se celý den, až si zase půjdu „roztáhnout hrudní košíček“ a opět použiji fyzickou schránku k činnosti jí přirozené.
Přinášíme vám první díl nového seriálu o přípravě začátečníka na Pražský maraton. Oslovil nás Zdeněk Uhl, přezdívaný Buldok, a myslíme si, že jeho příběh rozhodně není všední. Čeká na něj velmi těžká zkouška: handicap hned zkraje, minimum času na přípravu a téměř žádné běžecké zkušenosti. Zvládne to?
V minulém díle vám Miloš představil nový seriál, ve kterém se budeme věnovat přípravě na Pražský půlmaraton. Z vašich reakcí vyplynulo, že z článku není úplně jasné, na jak dlouho je příprava naplánována, když do konání půlmaratonu zbývá jen asi osm týdnů a v článku je avizováno 20 dílů přípravy.
Půlmaraton získává ve světě i u nás stále větší oblibu. Je to celkem logické. Pro mnohé běžce a běžkyně je maraton přeci jenom na začátek příliš velká výzva. Příprava na jeho poloviční trať je méně náročná. Nelze totiž říci, že půlmaraton je jen polovinou maratonu, respektive, že pokud se chceme připravit na maraton, stačí trénovat dvakrát tolik co na půlmaraton.
Odtrénovat na maraton je jedna věc, ale uběhnout ho tak, aby byl pro mě zážitkem, na nějž budu rád vzpomínat, případně aby mě podnítil k účasti na dalším, je věc druhá. Na co byste si tedy měli dát při vlastním běhu největší pozor?
Feedy podle jednotlivých rubrik