To já to nemám srovnaný hlavně v hlavě, děsí mě pomyšlení na kilometry. Běhám léta a pod psa, co s tím. Poraďte, Vy, optimisti.

>> zu, 30. 11. 2009 09:37:05

Ale ono vůbec nejde o kilometry!!!Pobýt v přírodě, běžet po nádherně měkkém mechu, tu zahlédnout bedlu, tu zas dravce nad stromy či vyplašit srnku a pak ta báječná chuť na pivo! Endofirny vítězí a na netřeba úplně pohodovou realitu člověk zapomene…

>> anajpo, 30. 11. 2009 19:54:48

Jo, to je pravda, ale taková ta ješitnost, že toho uběhnu více a lépe svazuje. Koukat po okolí je bezva, srnka vyplašila mě, až jsem vyjekla, endorfíny vnímám hlavně pri absťáku, to mi chybí, místo piva dávám přednost vínu.
Díky za odpovědi, všechny Vás zdravím a zamyslím se nad sebou.

>> anajpo, 30. 11. 2009 19:54:48

nějaký tip na 20km v Praze (aby člověk nekroužil jak čamrda v nějakém pidiparčíku)? bydlím dočista v centru a moc rád bych běhal „po nádherně měkkém mechu, tu zahlédnout bedlu, tu zas dravce nad stromy či vyplašit srnku“…chuť na pivo mám ale běhání je bohužel po asfaltu… 

>> Serža, 1. 12. 2009 18:18:47

Asfaltu se sice zcela vyhnout nedá, ale za světla se dá poměrně dlouhý běh zvládnout například v Prokopském údolí a jeho nejbližším okolí. Dvacet kilometrů to sice nebude, aniž by člověk občas někudy neběžel víckrát, ale není to tak zlé.

Už víme, co bývá motivací začít, jestli se dá během zhubnout a co při běhání jíst. Víme, nebo občas alespoň tušíme, jaké si na běhání obout boty. Jak to ale udělat, abychom dokázali překonat vlastní lenost, pokud na nás občas zaútočí? Existují nějaké finty?