Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Běh okolo ČR: Je to tam ! (17. díl)

behej.com | 24.09.2006 | přečteno: 25100×

Po více jak 180ti hodinách a naběhaných 1378 km jsme v cíli !

Tak poslední ráno, kdy se navlékáme do b?žeckého. Ve vzduchu je cítit o?ekávání ale i trocha smutku, že n?co neskute?ného kon?í. Sakra, co já budu zítra a ty následující dny d?lat ? Našt?stí na meditování nemáme dost ?asu. Dnes nás sice ?eká „jen“ 60 km, ale musíme je zvládnout do 16:00.

Vybíháme ze Slavonic sm?rem Jemnice. Pr?vodci nám jsou op?t Petr s Honzou. Drží dobrou rychlost a tak v za?átku b?žíme n?které úseky rychlostí až 12 km za hodinu. I dnes fouká docela silný protivítr. Ale na nás si už dnes nep?ijde. Snažíme se vychutnávat si tyhle poslední kilometry. Než se naše t?la rozhýbají, tak každý krok bolí, ale to už v podstat? ani nevnímáme.

V Jemnici nás vede Petr po silnici obíhající m?sto velkým obloukem. Silnice se pak stá?í p?ímo na centrum. ?íkám si, že to musí jít p?eci p?ím?jší cestou a nasazuji poslední zkratku. Mé oko zachytí cestu sm??ující p?ímo k Jemnickému kostelu. Vybídnu Martina, a jdeme na to.

Cesta nás zavedla na dv?r soukromého statku. „P?eci se nebudeme šplhat zpátky,“ prolétne mi hlavou. V té chvíli vychází z domu paní domácí, a tak se ptám, zda m?žeme projít. „Když už jste tady…“ zní odpov??, a tak si ušet?íme 2 km. Kone?n? ten instinkt správných cest za?íná fungovat. Bohužel už ho dále moc nevyužiji.

Nabíháme na silnici ?íslo 408, která nás zavede až do Znojma. V poklidném tempu p?ekonáváme všechna zvln?ní, a po patnácté hodin? stojíme u cedule: „Znojmo 5 km.“ Ozývá se ?eská televize, a rádio Blaník. Domlouváme se, kudy p?ib?hneme do m?sta.

U cedule Znojmo už stojí pár fotograf?, a p?ijíždí v?z ?T. Mirek s Dášou, mou manželkou, nám p?ivážejí ?eské vlajky, a za?íná náš triumfální b?h Znojmem. Míra za námi troubí, jako bychom vyhráli fotbalové MS. Ob?as se p?idá i n?jaké p?edjížd?jící au­to.

U znojemské radnice, krom? našich kamarád?, dalších fotograf?, noviná?? a pár zainteresovaných lidi?ek, není nikdo. Tohle nám ale v?bec nevadí. Radujeme se jak malí, poskytujeme rozhovory, a je nám jako bychom ješt? nevyb?hli, ale naopak stáli teprve na startu.

Noviná?i se samoz?ejm? ptají i na organizátora celé akce V.Svobodu. S Martinem se jen usmíváme a ?íkáme si: „Ani na záv?r nezklamal..“ Jel po své trase, která byla op?t delší, než co napsal na papír, a prost? nesta?il dojet. Jediné co nás mrzí, že tu nejsou s námi i cyklisté, kte?í si t?ch 17 dní také docela hrábli, a tenhleten záv?r by si zasloužili i oni.

Vybavení pro závod poskytly firmy CraftMizuno a Garmin. 

  E.T. chce do Znojma aneb už nám hrabe (16.díl)

Vybíháme z Lí?ova ve ?ty?ech. Pavlína Jelínková, Petr Syblík, Martin a já. Za chvíli za sebou slyším: „E.T. chce do Znojma, E.T. chce do Znojma."

Pomalu se p?idávám a tak se tato v?ta ?ím dál tím ?ast?ji ozývá z míst jimiž probíháme. Hrabe nám a není se co divit po tom všem, s ?ím jsme se museli za t?ch šestnáct dní poprat. Absolvované kilometry z toho byly to nejleh?í.

Musím uznat, že Novohradsko je také úchvatné, obdobn? jako moje milovaná Šumava. Po pár kilometrech se dostáváme do Horní Stropnice. Ihned m? zaujme zdejší kostel a tak mé kroky mí?í dovnit?. Hned p?i vstupu mne uzemní ohromná energie, která zde proudí. 

Neznám moc kostel?, které by vám poskytly tak ?istou a silnou energii jako tento. Pár minut stojím doslova p?ikován na míst? a jenom tiše vnímám, jak mnou tato energie proudí. Petr s Pavlínou vstupují chvíli po mn? a okamžit? jsou také p?ikováni k zemi. Vycházíme ven a ješt? chvíli si p?ipadáme jak v jiném sv?t?. Prost?: „E.T. chce do Znojma.“ 

Vydáváme se na další cestu. Blížíme se k Novým Hrad?m. N?kolik metr? p?ed námi p?ebíhá z jednoho na druhé kuku?i?né pole stádo divo?ák?. Ani jsme jim nesta?ili ud?lit pokyny, jak správn? p?i b?hu dýchat. Spokojen? si pochrochtávali a my jim byli zcela fuk. Prost? už tam byli.

Pavlína nás zavádí do Terezina údolí. Krásn? upravený park,  který je prakticky sou?ástí Nových Hrad?. ?ty?i kilometry jež m??í, oplývá krásnými stromy, skalními útvary a mnoha krásnými objekty. Ten, kdo ho p?ed mnoha a mnoha lety aranžoval, m?l zcela jist? nevšední fantazii a smysl pro harmonii.

V Nových Hradech se potkáváme s Pavlinými rodi?i, kte?í nám p?ivezli ob?erstvení. Jinak tito lidé mohou být motivací pro ty, kte?í v pokro?ilejším v?ku nev?dí co s ?asem. Za?ali až okolo šedesátky jezdit na kole a dnes jsou zdatnými cykloturisty.

 

První p?lku kon?íme po 33 km a jdeme na ob?d. Po n?m se k nám p?ipojuje ješt? Jan Bíba z Plzn?. Honza za námi p?ijel z této dálky proto, aby nás podpo?il a pomohl dokon?it poslední, nejt?žší kilometry. Mohu ?íct, že Petr s Honzou nám opravdu moc pomohli. Petr se postaral o to, že jsme se nemuseli v?bec zabývat kam b?žíme a spole?n? s Honzou se postarali o tempo. Petr navíc zab?hl úctyhodných 80 km. Honza se stal b?hem tohoto roku osmým b?žcem o n?mž vím, že ub?hl sv?j první ultramaraton a to 47 km.

 

Ješt? p?ed tím jsme ale dorazili na své pouti do m?ste?ka Litschau. Naše cesta zde vede nejd?íve op?t do kostela. Musí snad ležet na stejných silo?arách jako ten v Horní Stropnici, nebo? energie zde proudící jsou zde naprosto stejné. Je to nevšední pocit zažít b?hem jednoho dne dvakrát tak silný duchovní zážitek.

Den pomalu kon?í. Poslední kilometry na hranice dobíháme za tmy. E.T. chce stále do Znojma, ale našt?stí je natolik p?i smyslech, že se dokáže místních sedlák? vyptat na cestu do Slavonic.

 

Tak už to máme jen za 63 km a jsme v cíli. Zítra nás ?eká poslední díl naší nekone?né trasy a pak další skv?lé dny p?i b?hání s vámi všemi.

 

  Konec je v dohlednu (15.díl)

 Na k?ižovatce ve sm?ru na Stožec za?íná patnáctý den ob?hu ?eské republiky. Dnešními ú?astníky jsou jako každý den Miloš a Martin k nimž se p?idávají Jitka a Klárka z Tábora.

V údolí pozorujeme jak z mlhavého oparu vystupují koruny strom?, které jemn? svým sv?tlem pozlacují slune?ní paprsky. Nenapadá m? v tu chvíli jméno žádného malí?e, který by dokázal zachytit tyto prchavé okamžiky krásy všedního dne na horách. Je to asi proto, že v této dob? je pom?rn? chladno a ruka se št?tcem by byla natolik ztuhlá, že by nebyla schopna tak jemných tah?.

Prob?hneme Stožcem a mí?íme po cest? vedoucí na ?erný k?íž a Novou Pec. Chvíli mám dojem, že už jsou tu vánoce. Tuto asociaci ve mn? vyvolávají pavu?iny ovíjející mladé smr?ky. Pavu?iny, které je možno vid?t práv? jen ráno, nebo? se na nich zachytila ranní rosa a slune?ní paprsky na n? dopadají pod správným úhlem. Zatímco Martin s Jitkou v poklidu vydupávají do silnice své staccato, já s Klárkou se snažíme zachytit na fo?áky nezachytitelné.

 

Jinak dneska bylo velkým zážitkem celé dopoledne. Op?t se nad terénem lehce vznášela mlha,  která spole?n? s okolní p?írodou vykreslovala nádherné obrazce. Pod Pernekem jsme dokonce nadchli pro b?h krávy. Bylo to tak. Blížíme se k ohrad?, kde se pase asi stohlavé stádo. Jejich výraz ?íká, že by si s námi taky rádi zab?haly. Kraví instinkty jim však ?íkají, že mají stát a rozvážn? p?ežvykovat. Abych je vytrhl z jejich lenivého zp?sobu života, tak n?kolikrát hlasit? zatleskám a volám: „B?žíme, b?žíme.“ Do krav jako když st?elí a valí sprint na  100 m. To jen dokazuje, že b?hat lze nau?it každého.  

Odpoledne probíhá ve stejném duchu jako dopoledne. V poklidu ukrajujeme své kilometry jeden za druhým, desátý, dvacátý, t?icátý, padesátý. Sluní?ko a Dagmarka nás provázejí. Dodávají nám sílu, napájí nás vodou. Co si více p?át.

 

Dobíháme do Kaplice. Už se je tma. Nasedáme do auta a odjíždíme na nocležišt? do Velkých Skalin. Hledáme, hledáme, hledáme, kde je ten barák, kde máme bydlet. Nakonec se dovoláme správce, který nás navádí na místo. Zase vedle. Vylézáme z auta s tím, že to rad?ji najdeme po svých. Rozd?líme se na ?ty?i sv?tové strany. Správce nachází Martina a Dagmarku. Martin a Dagmarka s autem odjíždí. Já a Petr z?stáváme na cest?. „Tak m? tu zase nechali,“ ?íkáme si. Nakonec i my nacházíme správnou cestu…
 

 V l?n? p?irody (14.díl)

Ráno nám nachystala p?íroda úchvatné divadlo. Lehký mlžný opar prosv?covalo slunce. Na stromech, ke?ích a dalších rostlinách se t?pytily tisíce pavu?in. Jednotlivé kope?ky se p?ed námi ukazovaly pokaždé trochu jinak, podle toho jak zrovna jimi profoukl vítr. Nev?d?l jsem jestli mám b?žet, nebo fotit. Nakonec jsem se rozhodl pro první, protože teplota vzduchu byla jen 4 stupn?, a tak jsem se cht? necht? musel zah?át b?hem. 

Po desáté hodin? se už docela oteplilo, mlha se rozptýlila, ale jelikož vzduch z?stal chladn?jší, tak nám Šumava stále poskytovala úchvatné pohledy. Za?ali jsme stoupat z Velkého Boru na Javo?í pilu. Po pravé stran? se nám otev?el pohled na Srní, Kašperské Hory, hrad Kašperk, a Zhltí. Vše je tak jasné, až má ?lov?k pocit, že vidí jednotlivé vrcholky strom?. 

Sbíháme k Javo?í pile a cesta nás vede podél Roklanského potoka až do Modravy. Energie, která dnes kolem nás proudí je tak ?istá, že máme pocit, že nám nohy b?ží naprosto samy. V Modrav? se naob?dváme, a po dvouhodinové pauze vybíháme dál sm?r Kvilda, Horní Vltavice – Lenora a ?eské Žleby. Na cest? nás doprovází Honza Kocourek z Prachatic a Eda Oplatek z ?í?an.

P?estože jsme na cest? už ?trnáctý den, zdá se nám, že po dvou dnech, kdy jsme se dosyta vyspali, že naše síly se op?t obnovily, a mi m?žeme op?t létat. Do ?eských Žleb? dorážíme po osmé. Rozlou?íme se s Mirkem. Zítra jeho místo p?evezme Dáša s Tomášem, naši novomanželé z PIMu, a tak i zít?ek bude zajišt?n skv?lým doprovodem.

 

Když jde soupe?ení stranou (13.díl)

Po sedmé ráno opouštíme rozespalí Tachov a lehkým krokem mí?íme do Boru u Tachova, kde budeme mít za sebou 1000 km. Metu zdoláváme v 9:25 a na oslavu zamí?íme do solária na kafe a Marlenku. 

Mezi Borem a Horšovským Týnem poskytujeme rozhovor iDnes televizi. Cesta nám dnes ubíhá, jako bychom byli n?kde na po?átku naší dlouhé pouti. Doprovod nesta?í p?ejížd?t z jedné ob?erstvova?ky na druhou.

Pár kilometr? p?ed Horšovským Týnem p?ed námi zastavuje Chrysler se švýcarskou poznávací zna?kou. Já slyším ?eský hlas, ale Martin, který je kousek za mnou se ale ptá: „Bitte?“

Z auta vystupují dv? ženy. Jedna sice siln?jší postavy, ale na první pohled velmi vitální. Ptají se, zda jsme ti, co b?ží okolo ?eské republiky. „Tak už ve Švýcarsku se ví o našem šíleném projektu,“ ?íkáme si s Martinem v duchu. 

Le? pravda je pon?kud jiná. Švagr Lídy, to byla ta vitální žena, nás sleduje na webu. Lída také vysloví p?ání, zda bychom se jim nepodepsali. K podpisu nám poslouží nám nepot?ebné mapy. 

Lou?íme se. Zase jsme si je nevyfotili, láte?ím v duchu a ?íkám Martinovi, aby m? to p?íšt? p?ipomn?l. 

Dobíháme do Horšovského Týna. Jdeme na ob?d a když vyjdeme z restaurace ?eká nás milé p?ekvapení. U našeho auta stojí stejná vitální dáma a její švagr Michal. Že prý nás už nahán?li autem na cest? do Domažlic a my nikde. Tak usoudili, že jsme zastavili v Týn? na ob?d. 

Tam také objevili naše auto. Ptají se zda mohou alespo? kousek s námi b?žet, zda nám to nebude vadit. Uklid?ujeme je, že ur?it? ne, a vybíháme. A? se to m?že zdát nepochopitelné, do obou z nás s Martinem toto setkání vlévá neuv??itelnou dávku energie.

Když nás opustí, uvažuji o tom, co mi vlastn? b?h vše poskytuje, a docházím k nevy?erpatelnému množství skute?ností: sílu, volnost, radost, pohyb, krásu, p?átelství. 

Poskytuje mi neuv??itelné množství podn?t?, které bych v b?žném život? nepoznal. Poskytujeme mi možnost nalézt podstatu sebe sama. B?h pro mne není jen sportem, ale napl?uje naprosto celé moje bytí. B?hem lze vyjád?it naprosto vše, co nás v život? obklopuje. 

B?h neodpouští záludnosti. Pokud bys v n?m cokoliv ošidil, ošidíš jen sám sebe. Pokud bys v n?m podvád?l, podvedeš jen sám sebe. Na druhou stranu ti poskytne út?chu, když se budeš cítit na dn?. Bude ti prost?edkem navázání kontaktu s jinými lidmi. Prost? b?h je život a život je b?h.

Nakonec n?co k Martinovi. A? už p?sobí na mnohé jako velký klaun, snílek a velká tlama, tak je to jen proto, že je ve svém nitru velmi citlivý a ob?as má pot?ebu tuto svou citlivost n?jak zast?ít. Ve skute?nosti mu toho není v?bec t?eba, protože je to opravdu vynikající chlap a vynikající ultrák.

Ješt? malé zhodnocení na záv?r:

Máme za sebou 13 etap a 1070 km, to ostatní není v tuto chvíli v?bec podstatné.

Miloš

 

S humorem a dobrými lidmi proti únav? (12.díl)

Ráno vybíháme z Kraslic za lehce sychravého po?así. Teplota je však p?íjemná a tak dosti lehce zdoláváme své první kilometry. Že to bude den zajímavý na zážitky nejr?zn?jšího druhu nazna?uje již to, že nacházím krásného k?eme?áka.

Tak jako v?era celé odpoledne, jsme i dnes první dv? hodiny bez signálu. Mrzí m? to hlavn? kv?li Zde?kovi Dancovi, který by s námi rád kousek popob?hl. V Lubech kone?n? signál naskakuje a za chvíli se Zden?k ozývá. Dávám mobil Mirkovi, aby se s ním dohodl, kde by se k nám mohl p?idat.

Zde?ka mrzí, že jsme mírn? zm?nili trasu a nepob?žíme p?es Františkovy lázn?. Cht?l nás pozvat do hotelu v n?mž pracuje na ob?d, zajistil nám také lehkou masáž. Neztrácí však hlavu, a ob?d nám p?iváží na trasu.

D?íve než se však setkáme se Zde?kem, potkáváme skupinku asi osmi cyklist? jedoucích také okolo ?R, ovšem opa?ným sm?rem. První se hned ptá: „To jste vy co b?žíte okolo ?eské republiky ? M?žeme se s vámi vyfotit ?“ Souhlasíme s focením, bohužel mne samotného nenapadne si po?ídit také spole?né foto.

Následuje úsek, kdy musíme využít naplánované zkratky. B?žíme po ?ervené, která kon?í u kolejí, aniž bychom si toho všimli. Našt?stí si uv?domím vcelku brzo, že n?co neklape a vracíme se zp?t. Zna?ku nalézáme zhruba 150 m na okraji lesa. Cestu po níž by vedla však ne.

„Jdeme po kolejích,“ rozhodujeme se. Ud?láme n?kolik krok? a už si to za námi sviští houkající žlutý vlá?ek. V té chvíli mi zvoní mobil z n?hož se záhy ozývá Mirek, a ?íká abychom šli za tím vlakem co houká. ?íkám mu, že to houká na nás. 

Po dalších dvou kilometrech se setkáváme v K?ížové se Zde?kem a celou jeho rodinou. V ?ekárn? autobusu nám servíruje hov?zí polévku, p?írodní kotletu s rýží, a ovoce. Vše se zájmem sledují obyvatelé obce spole?n? s ?idi?em autobusu, a tiše nám naše debužírování závidí. 

Po hodinové siest? b?žíme dál sm?r Tachov. V 17.00 zastavujeme na ve?e?i v Trstenici. Jsme prakticky se silami na dn?. Dáváme si nejd?íve silnou horkou ?okoládu. Úpln? cítím jak se mi energie vrací. Zbytek pak doplní ?esne?ka, obalená niva a brambory.

Dobíháme do Milíkova, cesta se zde rozdvojuje. Ptáme se dvou kluk?, kudy dál na Mok?inku. Neví. Jeden však zve Mirka, aby s ním zašel za jeho matkou, že ta už zná sv?t a ur?it? nám poradí. 

Mezitím se z kopce, neuv??itelnou rychlostí ?ítí na kole dob?e stav?ná dáma. Martin se jí snaží zastavit a p?i tom jí slušn? zdraví: „Dobrý den.“ Žena neznající z?ejm? dobrých mrav?, jej málem srazí. V poslední chvíli se však rozpomene na to, že jí v mládí u?ili zdravit, vyto?í hlavu sm?rem k Martinovi a št?kne: „?au!“ Martin neschopen slov, padá k zemi a chytá ho záchvat smíchu. 

Probíháme poslední osadou p?ed Tachovem – B?ezím. Zde jsem dva roky sloužil p?i obran? socialistické vlasti, a p?i pohledu na dva oprýskané baráky pronáším: „Tady chcípl pes.“ Jako odezva mých slov se ozv?nou vrací: „auuuu, auuuuuu.“ „Nechcíp,“ nato Martin. 

Tak, tak, tak. Takhle n?jak to dnes bylo.

Miloš

 

 

Krušno v Krušných horách (11.díl) 

Pond?lní etapa p?inesla krom? necht?ného ob?hu p?ehrady i první déš?. K b?žc?m se p?ipojil další kamarád, který je bude minimáln? do st?edy doprovázet.

 Ráno jsme vyrazili jako obvykle po sedmé hodin? ranní, abychom ukrojili další díl krajíce z našeho sváte?ního kolá?e. Po cca 20 km b?hu se dostáváme k Prose?nické p?ehrad?. Podle plánu bychom jí m?li mít na levé stran?. 

T?sn? p?ed ní se rozvinula mezi mnou a Martinem plodná diskuze. „Hele Martine, tu p?ehradu budeme mít zprava? Ne zleva. A pro? jí teda máme zprava ? Tak to nevím, ale máš pravdu je zprava."

 

Martinovo být ?i nebýt

No nic, b?žíme dál, zprava, zleva, stejn? ji musíme ob?hnout. Na konci p?ehrady stojí u silnice mužík v šatu údržbá?e silnic. „Kudy dobrý muži na Boží Dar, tudy ?" ptáme se. 

„Tudy paná?kové, tudy, úpln? na druhou stranu než jdete“. P?kn? pod?kujeme a v duchu si ?íkáme: „D?ív to býval d?de?ek, ?i babi?ka, kte?í ukázali Jení?kovi správnou cestu, dneska je to údržbá? silnic. Inu, ?asy se m?ní."

Jen co nabereme správný sm?r, st?etneme se s dv?mi lan?mi, které vyrazily p?es silnici deset metr? p?ed námi. Jedna to prala tak rychle, že jí podklesla kolena, a p?kn? sebou chudinka na silnici ?ízla.

Za?ínáme op?t závodit. Martin nasadí své zdrcující tempo, a já se jej snažím chvíli držet. Nakonec mu odbíhám, a do Ková?ské dobíhám s mírným náskokem. Martin jde na jedno, já pokra?uji dál. Po hodin? dostávám SMS: „Vyrážím z Ková?ské, beru to zkratkou po zelené." Vzáp?tí následuje další SMS: „Bloudím, ale je tu krásná cesta, Klínovec stojí kde má, tak se neztratím." Už ty jeho zkratky ne?eším, rad?ji volím bezpe?né delší cesty, mající pevný cíl. 

Na Božím Daru m? vítá Mirek Skuhrovec, ?lov?k, který mi kdysi vnukl svým nápadem b?žet z Frankfurtu nad Rýnem do Prahy myšlenku, že si podobné akce m?že ?lov?k organizovat sám. Ješt? v?tší radost mi ud?lá když prohlásí, že nás s Martinem bude provázet na trase až do st?edy ?i ?tvrtka, a zabezpe?í nám doprovod tak, jak má vypadat. 

Vybíháme z Božího Daru, a po 12 km se dostáváme na místo, kde je namalovaná cesta vedoucí po ?ervené. Cesta je však zarubaná vývraty. Vracíme se na silnici, a o 200 m dále vbíháme do lesa po lepší cest?. Napojíme se na ?ervenou a razíme si cestu vysokou travou, bahnem, potokem a dalšími vývraty. Opakuje se n?co podobného co jsme si užili na P?nivém potoce. 2,5 km nám trvá hodinu. „Sláva, silnice." Kone?n? zase m?žeme b?žet. Jsme celý promoklí a prochladlí. Po deseti dnech horka za?alo kone?n? pršet. 

Na míst?, kde m?l Mirek ?ekat, není po n?m vidu ani slechu. Signál zde také není. Vyrážíme po cyklostezce na Vl?í horu. Tam se snad s ním n?jak spojíme. Oba máme hlad, že bychom dlabali h?ebíky. Okolo nás bublá ?í?ka Rotava, nad ní krásné p?írodní scenérie a v?bec celé to p?sobí hloubav? a zaduman?. B?žíme, ani nedutáme, užíváme si míru a klidu, a nasáváme p?írodní síly do svých znavených t?l.

 

Vybíháme na silnici, o kousek dál vidíme stavení obce Rolava. P?ed jedním stojí auto. “Tam budou ur?it? hodní lidé, kte?í dají vyhládlým poutník?m skývu chleba a sklenici vody,“ uvažujeme v duchu. Nakonec jsme ale sv?j úmysl, požádat místní obyvatele o dobrý skutek, nebyli nuceni uvést ve skute?nost, nebo? jak vidíme, jede k nám zá?ící Mirek. Zá?ící št?stím, že nás našel.

Do Kraslic dobíháme o p?l deváté ve?er. Chvíle hledání ubytování, mytí, masáž, ve?e?e, a jde se spát. Za masáž musíme pod?kovat Tomášovi Mirovskému, který za námi vyrazil odpoledne až z Prahy, aby trochu uvolnil naše unavené údy. Aby mu nebylo smutno, tak s ním p?ijel i Ondra Uher. 

Kluci dík, bylo to od vás úžasné, jet takovou dálavu jen proto, aby jste nás dv? hodinky vid?li.

Miloš 

 

 

 

Martin baví hospodu (10. díl) 

 V ned?lní etap? b?žci úsp?šn? odolali lákadl?m m?sta Dubí. Polovina b?hu je za nimi, a doprovod z vašich ?ad jim dodal tolik pot?ebné síly. Jejich pod?kování pat?í nejen doprovodu, ale také všem, kte?í jim posíláte povzbuzující zprávy.

Ráno v p?l osmé vybíháme z D??ína. P?ipojil se k nám Jirka a cesta pom?rn? dob?e ubíhá. Po 20 km jsme v Chlumci. Volám Martina, abych ho nasm?roval na správnou cestu. Martin hlásí: „bolí m? záda, stavím se tady naho?e v hospod? na kafe a trochu se natáhnu“. 

Objednal si tla?enku s cibulí, pivo a kafe, natáhnul se na zem, a k velkému pobavení všech štamgast?, za?al nerušen? chrápat. Když se probral, štamgasti mu hlásili, že jeho p?estavení trvalo celých 25 minut. 

Martin se podrbal na hlav?, v klidu zhltl tla?enku, vypil kafe a pivo, a vyrazil na další pou? okolo ?R.

Dal mi tím k dispozici hodinku, kterou jsem mohl strávit tím, že jsem se také natáhl. Prospal jsem se p?ed ob?dem nikoliv v hospod?, ale pod lípou. 

Ze sladkého sn?ní m? probudil Radek, Jitka a Petr, kte?í za námi p?ijeli zjistit, co je pravdy na tom, že b?háme tak pomalu, že už se to ani nedá nazývat b?hem. 

Dostal jsem i avizovaný dárek k narozeninám, mou oblíbenou Stelu. Zrovna si z ní labužnicky usrkávám. Pánové, Stela není gumová nafukovací panna, ale m?j oblíbený iontový nápoj, to jen aby bylo všem rýpal?m jasno. 

10. den

S Radkem a Petrem jsme si zab?hli p?íjemných volných 12 km. Jitka nato?ila pár pohyblivých obrázk?, které jsou živým d?kazem toho, že nejsme pouze virtuální.

 

 

V Oseku se k nám ješt? p?ipojil Pavel, a tak jsme byli celkem slušná sebranka.

Nic však netrvá v??n?, a proto jsme si záv?re?né kilometry užili s Martinem každý po svém. Já se rozplýval nad krásami p?írody a fotil a fotil. Martin šel na pivo a spole?n? jsme se pak sešli okolo dvaadvacáté hodiny v penzionu Praha na Ho?e sv. Kate?iny.

Miloš

 

 

Kone?n? pohoda (9.díl)

Sobotních více než 70 km po severních ?echách kone?n? vneslo do „pelotonu“ pohodu, ke které p?isp?l i víkend a s ním spojený p?íjezd ?ty? podp?rných b?žc? a psa. Hned se to lépe b?želo! 

Dnes to byl naprosto pohodový den. Za?al tím, že jsme zaspali. Holt jsem si v?era ve?er zapomn?l p?e?ídit hodinky na dohodnutou šestou… 

Už po sedmé dorazila Pavlína s Vojtou. Rozd?lili si nás tak, že každý z nich b?žel p?l etapu a druhý nám d?lal servis. Výsledek byl hned znát. Já jsem dal prvních 40 km za 3:48 a Martin za 4:03. 

Odpolední etapa m??ila 36 km a zvládl jsem ji za 3:32 a Martin za 3:52. P?idali se k nám ješt? Ros?a s Romanem.

Takhle kdyby to ubíhalo každý den, to by byla pohoda. Pravdou ale je, že by nebylo o ?em psát. Neoficiální pr?b?žné výsledky za prvních dev?t dní: po 750 km se ?as Miloše zastavil na 78:37 hodin, Martin má 83:59 hodin.

Jak vypadá náš b?žný den? Snídáme vše, co Martinova žena sta?í pro naše nenasytné tlamy p?ipravit – jogurt, rohlíky, paštiky, polívky a podobné dobroty. Když to stihneme, v sedm ráno vybíháme. Do postele jsme se dostáváme skoro pravideln? až o p?lnoci.

B?hem dne do sebe lijeme balenou vodu, džusy, minerálku, p?ípadn? zajdeme na colu ?i pivo a kafe. Ob?dváme po hospodách – nej?ast?ji kulajdu a k tomu n?co s masem, bu? rýži, hranolky ?i t?stoviny.

P?i b?hu se mi honí hlavou, že je u nás všude krásn? a pokud nezakufruju z p?ílišné lásky k té naší krásné zemi?ce, tak se vznáším a létám. 

Martinovi se spíš honí hlavou myšlenky na všechny krásky, co kde potkal, ale v kone?ném kontextu nás to oba odvádí od myšlenek na to, co nás ješt? ?eká a jak dlouho se s tím vším budeme ješt? potýkat.

Miloš

 

Vítr, kopce a kamení (8.díl)

Po krátké noci se probouzíme do nového dne. V osm p?ijíždí ?eská televize. Nato?í s každým z nás rozhovor a p?l hodiny nato vyrážíme zdolat Sn?žku. Den jak vymalovaný. 

Pár mrá?k? sice poletuje po nebí?ku, ale jinak jasná obloha. Naho?e to však fu?í o sto šest, málem letíme dol? jak Milarepovi levitující žáci. Bohužel p?itažlivost zemská je mrcha a tak musíme p?ejít krkonošské h?ebeny po svých. 

Je ale tak krásný výhled, že nám to kamení pod nohama v?bec nevadí. V Harrachov? jsme ve ?ty?i odpoledne. P?idal se k nám Martin Lukeš a d?lá mi doprovod až do Liberce. 

Martin jde svými zkratkami. Tady nab?hává své tréninkové kilometry a tak je v cíli o 10 minut d?íve než já. Takže dnes snižuje celkový odstup o 2 minuty, nebo? do Harrachova jsem dob?hl o osm minut p?ed ním.

 

 

První velká krize (7.díl)

Jde do tuhého. Sedm dní v kuse, co den, to ultramaraton. Nekon?ící bloud?ní, zbyte?né kilometry navíc. Hodiny b?hu o samot?, v neznámém terénu, na konci dne i po tm?. ?lov?k neví, zda b?ží správn?, ale nem?že se zeptat. Nikde ani živá?ka a mobilní signál rovn?ž není. Dá se toto vydržet?

První velká krize. „Kon?ím, dál nejdu!“ slyšíme z úst Miloše. Z toho b?ží mráz po zádech, tato slova k n?mu nepat?í. Druhý závodník Martin nemluví v?bec. Co se d?je?

Sedmý den ?ekalo na oba p?es 80 km. Skute?nost byla op?t jiná. Je to op?t náhoda nebo už zlý sen, honí se hlavou ob?ma, když už pon?kolikáté za den bloudí. 

Oba mají za sebou již skoro polovinu cesty. N?kdy i terénem, kam by normální ?lov?k nevlezl ani pro p?enádherné h?iby. P?ed sebou vidina dalších kopc?, zahán?ní bolesti kolena a o puchý?ích snad ani nemá cenu mluvit.

„Ješt? to zkusím,“ pronese nakonec tichým hlasem Miloš. Zítra na oba ?eká kone?n? op?t doprovod, aspo? symbolický, v podob? jabloneckého srdca?e Martina Lukeše. Také ?eská televize se ohlásila se zájmem o reportáž. 

Na Sn?žce, která korunuje páte?ní dvojetapu dlouhou 77 km.

„Fyzicky se cítím skv?le, je to až p?ekvapivé, snad to nic špatného nev?ští,“ ?íká Miloš. 

Je p?l dvanácté ve?er a ješt? neve?e?el. Dnešní reportáž pro ?tená?e Behej.com vypouští, pot?ebuje si zklidnit mysl a rozhodnout se, jak dál.

Není divu. Je to nejt?žší závod jeho kariéry.

 

Veselá mysl – p?l zdraví (6.díl)

Dnes to bylo op?t velmi zábavné. Ráno jsme vyb?hli z Bílého potoka nahoru na sever, na sedlo vrchu Orlík. Skv?lých 5 km na rozdýchání s p?evýšením 350 m. Odtud jsme to vzali po zelené do údolí P?nivého potoka.

P?nivý potok

Komu by snad tento název asocioval p?nivý mok, tak a? si nechá zajít chu?. Jít se tudy nedá a b?žet už v?bec ne. Kdybych ovšem vyhledával nedot?enou krajinu, ur?it? bych sem zamí?il. Lávky a cestu zde vzala povode? v roce 2002 a od té doby tu asi nikdo neprošel, až dnes my. Dva a p?l km dol? z kopce nám trvalo celou hodinu. 

Další cesta už ale byla snadná. B?želi jsme po silni?kách tu širších, tu užších a užívali si krásného babího léta. 

Co nás ?eká ve ?tvrtek, ví zas jen ten b?h ze za?átku dnešního p?íb?hu. Jak to na po?átku postavil, tak to dodnes stojí a na nás je se s tím vyrovnat. Takže pozdrav pán b?h a jdu spát. 

Na konec ješt? kolik, a jak dlouho, jsme b?želi. Ub?hli jsme 78 km tak, že prvních 22 km, které p?ipadly na dopolední etapu, nám trvalo 3:45 hod a druhou ?ást (odpolední etapa), ?ítající 56 km, jsme ub?hli za 8:46 hod.

Miloš 

 

 

Poprvé s doprovodem (5.díl)

Kone?n? se k nám n?kdo p?idal. Z Opavy se za námi vydaly Jarka Pokorová a Šárka Kolbová. Hned na startu si nás rozd?lily. Jarka b?žela se mnou a Šárka s Martinem. Krom? toho, že jsme m?li spole?nost, nám holky pomohly i se znalostí trat?. Ob? s námi zvládly 64 km a to je jejich rekordní délka. 

start v Hlu?ín?

Mimo toho, že jsem si dnes celou tra? poprvé p?kn? užil, nikde jsem nekufroval, moc a moc m? pot?šily vaše gratulace k mým narozeninám. Dostal jsem jich snad víc než za celý sv?j sou?asný život. 

Je to radost, když se vám dostane ujišt?ní, že ti, pro n?ž se snažíte n?co d?lat, si to uv?domují a dokáží vám to vrátit. Asi to znáte sami, že lidé se v?tšinou stydí projevit své pocity, z obavy, aby náhodou nebyli považováni za citlivky. 

P?itom je to tak nádherné dokázat si vzájemn? ?íci dík za to, že jsi, dík za to, cos pro mne ud?lal, dík …. Moc a moc si uv?domuji, že spole?enství byt?stek, které se sdružují okolo behej.com, je jiné a jsem za to moc rád.

M?l bych na všechny jedno p?ání. Pošlete ob?as i podporující SMS i Martinovi, bojuje s tratí jak lev a ur?it? si i on vaší podporu zaslouží. Navíc si jsem jistý, že mu to moc pom?že. 

Dnes totiž nem?l op?t š?astný den. Když už z?stal na trati sám, m?l tu sm?lu, že se zeptal na cestu n?koho, který o ní nic nev?d?l a poslal ho jinam. Sotva p?išel, osprchoval se, tak zapadl do postele a to jsem u n?j zažil poprvé za p?t let co se známe. ?íslo na n?j je 731 068 012.

Jak dnes dopadl náš mini souboj s Martinem:

Osmou etapu vedoucí mezi Hlu?ínem a Krnovem, která m??ila 46 km jsem ub?hl s Jarkou za 5:48 hod., Martin se Šárkou pak za 6:37 hod.

Devátá etapa vedoucí z Krnova do Bílého potoka, m??ila 38 km a dopadla takto: já 4:35 hod. Martin se svým kufrem 5:57 hod.

Celkov? mám tedy po p?ti etapách náskok 4:41 hod, ale z?stávám pokorný, nebo? vím, že Martin se nikdy nevzdá, a bude bojovat do posledních sil. Navíc zabloudit mohu pro zm?nu zase já.

Miloš


Martin Hun?ovský

Dnes si tak p?edstavujeme blíže i druhého závodníka, který se postavil na start ve Znojm? s odhodláním zdolat 1000 mil. Je jím 41letý Martin Hun?ovský, ultramaratonskému sv?tu známý nap?íklad ze Spartathlonu 2003, možná nejt?žší b?žecké zkoušky v?bec.Foto: www.czechian.net

Na ob?hu ?R po hranicích m? láká krásná p?íroda, ne ta "pakárna“ lítat dokola na okruzích na nejr?zn?jších závodech. Užít si opravdového pohybu, p?ibližovat se velmi pomalu, ale jist? k cíli," ?ekl Martin serveru Behej.com ješt? p?ed startem p?et?žkého závodu.

A se smíchem dodal, že se bude snažit nedržet se notorického „bloudi?e“ Miloše Škorpila. Jak však první etapy nazna?ily, tento plán moc nevyšel a na oba ?ekalo již hodn? kilometr? navíc.

Po pátém dni za Milošem zaostává o necelých 5 hodin, ale je stále odhodlán pokra?ovat v b?hu.

„Chci to celé ub?hnout. To je moje motivace. V jednom roce p?eb?hnout i ob?hnout naši republiku,“ ?ekl Martin s poukazem na dubnový závod nap?í? republikou (692 km za 7 dní).

Behej.com p?eje ob?ma výdrž a co možná nejmén? klopýtnutí a pokud možno již žádné „zakufrování“. 


 

4.den: blbý a blb?jší

Zhruba 90 km ?ekalo na b?žce v pond?lí, ?tvrtý den jejich pout? kolem republiky. A na trase byla Lysá hora s kamenitou cestou…

výstup na Lysou horu 

Miloš na trase oslavil své narozeniny, jak jinak, než b?hem. Behej.com se p?ipojilo ke gratulant?m a má pro n?j p?ipravenu stylovou cílovou prémii za dokon?ení závodu.

Tak kone?n? jdeme na po?ádné hory a ne ty nudné roviny. To jsme si mysleli ješt? p?ed vyb?hnutím. Sv?j názor si upravujeme hned po vyb?hnutí, kdy nás znenadání p?ekvapí ?ert?v mlýn. 

Kdo by ?ekal, že tak pojmenovali kopec, který má 1250 m nad mo?em. Skoro se to nedalo jít, natož pak b?žet. P?i zbíhání si Marin vyhazuje kotník. V?tšinou si rad?ji vyhazuje z kopýtka, ale dnes to je kotník. Našt?stí se to srovnalo. B?žíme každý sám. Je to tak lepší, nebo? nás nestrhává tempo druhého a ?lov?k si tak lépe vyhoví.

Dobíhám do Ostravice. Mé kroky hned vedou do zdejší Jednoty. Mám d?snou chu? na ?erstvé mléko, ?erstvý rohlík a n?jaký sýr. Vše sním, ale p?llitru mléka nechávám Martinovi schovaný za jednou tabulí. Ráno ho moc zklamalo, že mléko, které jsme koupili den p?edtím, zkyslo.

Za?ínám se hrabat na Lysou horu. Prvních 6 km to ješt? jde b?žet, ale pak se cesta m?ní v hromady kamení. Hned si vzpomenu, jak jsme na podobném povrchu s Martinem kamzi?ili cestou od Plešného jezera na Plechý p?i p?eb?hu Šumavy. Kousek pod vrcholem míjím jednoho pána do p?l t?la, s b?íškem zna?n? p?evislým a holí. To mi trochu sebralo sebev?domí.

P?i seb?hu to beru doporu?enou zkratkou, která se pozd?ji m?ní v prodlužku. Martin dopadl stejn?. Nakonec najdu cíl dopolední etapy, m??ila 40 km a m?j ?as je 6:30. Martin dobíhá za 7:03. 

Odpoledne by to m?lo být lehké vyb?hnutí okolo 40 km. Nebylo. Vyb?hnu po ?ervené a jako býk mám najednou temno p?ed o?ima. Že m? zna?ka nedoprovází, zjistím až v Dobré. 

To už mám sekeru 5 km. Vracet se mi nechce. Místní osadníci mi našt?stí ochotn? pomohou a doporu?í nejbezpe?n?jší cestu na další kontrolu. Na ní zjiš?uji, že Martin má hodinu náskok. 

Dlouho se neradoval. V Haví?ov? ho p?i dob?hu na kontrolu vidím, jak práv? vybíhá. Taky kufírek. Holt nesnese pomyšlení, že by m?l p?i ob?hu republiky nab?háno mén? kilometr? než já.

Nakonec už to je nuda. Nekone?ný p?eb?h no?ní Ostravou a bydlení v klícce, z níž p?echází zrak. Tak nashle zítra.

Miloš

 

3.den: krásný dlouhý den

Vybíháme krátce po sedmé hodin?. Je chladno ale dá se to celkem vydržet. Dnes nás teoreticky ?eká „pouhých“ 86 km, což oproti v?erejší stovce vypadá vcelku p?ijateln?. První ?ást, která nás zavede do Luha?ovic, Vizovic a Vsetína, prob?hne pom?rn? v klidu. 

Martin jen lehce hledá cestu, Jirka Krofta nacvi?uje salto na kole a jeho pokus kon?í „jen“ rozraženým obo?ím. Terén se za?íná mírn? zvedat, dvakrát vybíháme asi 580 metrové kope?ky, což se projeví i na kone?ných ?asech. Do Vsetína dobíhám po 51 km za 6:13 hod. Martin pak za 6:34.

V druhé dnešní etap? nás m?lo ?ekat 35 km, což by se m?lo zvládnout v pohod?. „Kone?n? se víc vyspím“, ?íkám si ješt? ve Vsetín?. Mám v plánu si trochu odpo?inout a tak jsem se rozhodl dát tuto etapu s Martinem. Jak už se stalo na tomto závod? dobrým zvykem, vše bere rychle za své. 

Za?átek odpolední etapy je jednoduchý, máme b?žet zhruba 5 km po silnici a tam odbo?it doprava na cyklistickou stezku. Po ní b?žet dalších 5 km až na ?ervenou, pak už se prý nem?žeme ztratit. 

Odbo?ku ale nenacházíme a tak vybíháme až k jakési fabri?ce, kde silnice kon?í. Vrátní nám poradí, kde se máme dát doleva. Ona jednoduchá odbo?ka je parkovišt? plné aut. Místo zna?ky ozna?ující cyklostezku je tu jen tabulka „UHLÍ HN?DÝ O?ECH – 187 K?“.

Sláva zase jsme na cest?. Ješt? dvakrát si nejsme jistí, nejd?íve nám poradí jeden místní chasník podruhé zas žena s ko?árkem. Potom jsme už opravdu na ?ervené. „Sláva“ provolá Martin, „tady už to znám až do cíle.“ Neznal. Z Rožnova pod Radhošt?m vybíháme v 19:20.

Kousek b?žíme po ?ervené a pak už zna?ky nevid?t. Silnice, po níž už jenom jdeme se klikatí okolo Radhošt?. Na cestu nám svítí m?sí?ek, prost? idylka. Ješt? ?íkám Martinovi: „ono není špatné si poslední hodinku jen tak regenera?n? projít.“ Když ta regenerace trvá už dv? hodiny, tak už se mi za?íná, mírn? ?e?eno, zajídat. 

Ve 21:50 kone?n? vidíme tabuli Pustevny 1 km, no sláva, jsme doma. Odpolední etapa nakonec m??ila 42 km a zvládli jsme ji za 6:58. Byl to m?j snad nejdelší maratón v život?. 

Miloš

 

2.den: zase bloudíme

Již 150 km mají v nohách ú?astníci etapového b?hu kolem republiky v ?ele s Milošem Škorpilem. Po dvou etapách jim navíc p?ibyly vrásky na ?elech, ?asté bloud?ní jim p?idává na nekone?nosti již tak p?edlouhé akci (1367km b?hem 17 dní).

Ráno z Lednice nejd?íve vybíhá v 6.30 Milan, a já s Martinem ho následujeme v 7.30. Je krásné ráno, trošku chladn?ji ale rosa se nádhern? t?pytí v jasných slune?ních paprscích. Milana dobíháme už po 20 kilometrech. „N?jak brzo“, ?íkám si. V jednu chvíli to skute?n? vypadá jako závod. Rozestupy mezi námi jsou asi 50 metr?. Sta?í však trocha vody a bláta a najednou mám 5 minut náskok a Milan se ztrácí.

Druhá dnešní kontrola je ve Skalici na Slovensku. Bohužel, itinerá? trochu mate, a tak náš servisman opouští své stanovišt? 2 minuty p?ed tím, než na místo dob?hnu. Ješt? št?stí, že vodu a gel mám sebou. Do cíle první ?ásti mi zbývá 12 km a to už se svými zásobami vydržím. V cíli místo nahlášených 45 km, ukazuje Garmin Forerunner 52,3 km. Mám to za 5:45, Martin dobíhá za 30 minut a Milan pak za 2 hodiny po m?.

start v Lednici

T?etí etapa, dnes druhá, je zatím nejzajímav?jší. Milan Celuch odstupuje ze závodu se zdravotními problémy – zán?t p?itahova?e palce a ztráta energie. Martin prohlašuje, že má vždycky odpoledne siln?jší a snaží se to hned od startu dokázat. Poté co první 2 km za ním uvisím, zvol?uje a zas je vše ve starých kolejích. 

Po 5 km se k nám p?idává Jirka Krej?í. B?žíme, kecáme a nekoukáme na cestu. Okamžit? je z toho kardinální kufr 9 km. Pozd?ji se dovídám, že ani Martin neb?žel po vytý?ené trase. Pak kufruje ješt? jednou. Dobíhám svých odpoledních 48 km za 5.07, Martin Hun?ovský 40 minut za mnou. Od te? už žádné zkratky, to si rad?ji p?íšt? p?idám 2 km po silnici.

 Miloš

1.den: B?h kolem republiky za?al ve Znojm?

 

Do Znojma jsem p?ijel na poslední chvíli. Ne proto, že bychom vyjeli z Prahy pozd?, ale na cest? byli asi t?i objíž?ky. „Skv?lej za?átek,“ ?íkám si. Ráno jsem si dal lehkou snídani, u benzínky bagetu se sýrem a šunkou. Starosta nás poctil kafem a n?jakou vodou, takže energie jsem od rána moc nepobral.

Start se opozdil o 20 minut. Jednak proto, že starosta Znojma p?ijel taky o trochu pozd?ji, pak se mezi námi zjevil i hejtman jihomoravského kraje a nakonec jsme ?ekali než odtan?í mažoretky svých pár kousk?. Nevadí, ?eká nás dnes jenom n?jakých 66 km, to bude brnka?ka, ?íkám si.

Po t?ech hodinách b?hu jsme v Hrušovanech, cca na 30.km trati. „Tady už nem?že zabloudit ani Škorpil,“ prohlásí Martin Hun?ovský. Škorpil až do Lednice nezabloudil, ale Martin si to namí?il rovnou k soused?m do Rakouska. Chudák jakýsi traktorista tam nev??il svým o?ím, když se ho ptal na cestu do Lednice.

Mikulov – Lednice je záv?re?ných 16 km dnešní trasy. Krásná jihomoravská krajina. Lednicko–valtický park s ?etnými rybníky, volavkami a krásným západem slunce. Našt?stí sluní?ko svítí. Jednak mírn? h?eje a hlavn? svítí na cestu. Dobíhám do Lednice, za sebou mám nakonec 70 km a ?as 7:11. Martin Hun?ovský dobíhá 20 minut za mnou a Milan Celuch cca za 8 hodin. Je nám fajn, první den je za námi a už jen 16 p?ed námi. 

Miloš

Komentáře (Celkem 1)

Nalezené položky: 2 První Předchozí | 1 | Další Poslední
avatar

Praha

Celkem 219 km
Minulý měsíc 0 km
10 km: 0:38:42 (2004)
půlmaraton: 1:28:52 (2005)
maraton: 3:35:30 (2010)

Kikin muž 26.05.2009 21:04:25

>> TD, 26. 9. 2006 08:53:49

Borci respekt, úžasnej výkon !!!

administrator 03.04.2010 13:32:56

Po více jak 180ti hodinách a naběhaných 1378 km jsme v cíli !


Odkaz na článek
Nalezené položky: 2 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.