Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Na PIMu jsem nezávodil

Petr Syblík | 25.03.2007 | přečteno: 7765×

Zažívám výjimečný pocit. Splnil jsem svůj úkol a řada rukou mi tiskne tu mou. Nejsou to ruce ledajaké. Jsou velkých bojovníků, kteří si splnili jeden svůj sen. Doběhnout půlmaraton do hodiny a padesáti minut.

Den za?íná jako každý jiný, respektive jako každý jiný závodní den. Nemohu dospat, t?lo se samo ?istí a hore?n? pobíhám po byt? se seznamem, co si vzít s sebou. Tentokrát je seznam delší, jsou v n?m navíc balónky, vesty pro vodi?e a ?ipy dvou kamarád?. Stejné hore?ce brzy podléhá i naše psice, a proto se na seznam dostává také.

Procházíme Starým M?stem k Rudolfinu a nic zatím nenasv?d?uje tomu, že za dv? hodiny bude toto místo nabito energií závodník?. Te? to tam vypadá jak p?ed otev?ením pouti. Pestrobarevné plakáty, balónky, DJ zkouší aparaturu a sem tam projde návšt?vník. Zatímco nám ale dv? milé sle?ny se sympatickým „to my nemóžem, zeptejte se šéfka“ nafukují balónky, za?íná se již okolí plnit pestrobarevnou sm?sicí lidi?ek.

Sraz vodi??, tragéd? a všech NÁS p?íznivc? b?hu na Klárov? je velmi p?íjemný. Ani nesta?ím všechny pozdravit. P?emýšlím, zda to, co má další vodi? Martin na sob?, je pyžamo nebo jégrovky. On je opravdu veselá kopa. Já se nechal zlákat p?edpov?dí a vyrazil v „plavkách“ a triku. Nebylo to nejlepší oble?ení na teplotu kolem šesti stup??.

Po p?l dvanácté se dav vydává za Milošem sm?rem ke startu. Všichni (více než 50 lidí) jak poslušné ove?ky mí?íme za ním k ?ece, abychom mu d?lali ze? p?i královské pot?eb?. Poté se rozptylujeme v klasickém mumraji v koridoru p?ed startem. Jak už je to ve „stolici“ dobrým zvykem, každý má možnost si stoupnout, kam chce.

Stojím u ?ísla 800, zhruba ve t?etin? pole. Vlá?a jde dozadu za lidmi, kte?í mají ?ísla p?es 3000 a také cht?jí jít 1:50. Díky zdržení na startu je ale ?eká tempo minimáln? 5 min/km. Lámanou angli?tinou se snažím svým sv??enc?m vysv?tlit tempo, GPSku a kdy odhodím tu bundu. Jsou strašn? milí, jedna z dam m? bez skrupulí objímá a její druh nás fotí. 

Výst?el slyším dvacet vte?in po dvanácté a dv? minutky se procházíme ke startu. Nastává proplétání mezi pomalejšími, než po kilometru najdeme naše tempo do první ?tvrtky trat?. Hodn? se brzdím, pokukuji po hodinkách a ostatních. Držíme se dob?e. P?esn? o deset vte?in pomaleji, než je plánované tempo. 

Úžas. Bohužel ne obdivný. Jednoduše nepochopím, pro? na druhé stran? ?eky jezdí auta. Dneska sice nezávodím, ale p?esto poci?uji, jak je nep?íjemné b?žet v tisícihlavém davu bez možnosti upravit svou rychlost. Had lidí je svírán živou ?ekou a smrdutými auty. P?esto mám Prahu rád a pokud budu moci, p?jdu ji znovu a znovu. Nedokážu p?esn? popsat, co m? na závod ulicemi táhne. Snad ten dav, možná duch místa, ve kterém žiji ?adu let. Ten spole?ný b?h se mi prost? líbí. 

Brzy auta skon?ila. Vyst?ídaly je sice tramvaje, ale b?žci jsou silná parta. Tramvaj jela tempem 5:15 na kilometr. Na Libe?ském most? jsme na ?tvrtém kilometru. Z klandru mává vesele kamarád Pubi a fandí z plných plic. Tra? je zde p?kná, ale Pubi byl pár set metr? jediným divákem. Zkouším se telefonem spojit s par?ákem Vlá?ou. P?es silný vítr z?ejm? neslyší zvon?ní.

P?ipadá mi, že okolo mne b?ží samí pohodá?i. Nikdo nedýchá zrychlen? a s pár lidmi si povídáme o všem možném. A to i poté, co za?ínám pomalu zrychlovat. Moc p?kn? nám ta naše dnešní cesta ubíhá.

T?šnovský tunel mi d?lá ?áru p?es rozpo?et. Nepo?ítal jsem s výpadkem signálu p?i plánování trasy do GPSky. Ješt? ke všemu jsem ztrátu signálu za tunelem odmá?kl. Paná?ek na displeji, který byl p?ede mnou o 80 metr?, byl najednou 40 metr? za mnou. Ješt?že mám hodinky na obou rukou. Až do cíle rad?ji po?ítám ?as podle kilometrovník? a paná?ka sleduji jen tak orienta?n?.

Probíhám houfem zá?ících oranžových barev „Holland“. V centru p?ibyli diváci a cítím euforii prýštící z mého okolí. Oni b?ží opravdu pro radost. V?dí, že v o?ích jiných jsou bojovníci. V?dí, že ostatním je zcela jedno, zda jejich ?as bude o minutu lepší nebo horší. V?dí, že nyní jsou š?astni.

Míjíme první ob?erstvení s pivem a sleduji váhající: mám si to pivo dát? Co to se mnou ud?lá? V?tšina našt?stí odolává nevyzkoušenému a rad?ji u dalšího pultu volí osv?d?enou vodu. ?as na cest? ubíhá strašn? rychle. Jeden z cizinc? m? upozor?uje, že jsem dost zrychlil. U patnáctého kilometrovníku p?epo?ítávám ?as a vychází mi, že do cíle nesmíme jít pomaleji než 5 min/km. 

Snažím se za sebou zahlédnout Vlá?u. Bohužel ho vidím až za oto?kou na Strakonické. Bude muset hodn? p?idat a obávám se, že své ove?ky tím utaví. 

Najednou ve mn? hrkne, když slyším k?ik: „Nemáte n?kdo mobil?“ Na chodníku leží klepající se mladík. Pár lidi?ek se mu snaží pomoci, ale nemají jak zavolat pomoc. Vybo?uji k nim, lovím mobil v ledvince. Sakra! Já nešika! Mobil letí na zem a je vypnutý. Ve sp?chu zadávám špatný pin. Našt?stí se našel další ?lov?k s mobilem a už volá pomoc. 

Doháním zdržení a brzdí m? až par?ák Evžen s ma?áskem vránou na ruce a ukazatel posledního kilometru. Klidím se stranou, aby mohli moji spolub?žci vydupat ze sebe ten nejlepší ?as. Vidím š?astné unavené tvá?e, když jim hlásím, že to stihnou. Žádný další most, už jen sto metr? za k?ižovatkou. Da?í se. Cíl za 1:49:21.

Petr Syblík