Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

NÁZOR: PIM je samolibý, ale náš

Radek Narovec | 25.03.2007 | přečteno: 7644×

Když člověk poslouchá vodopády sebepochvalných komentářů lídrů týmu Prague International Marathon (PIM), neubrání se, aby si nezacpal nos. Tím spíše, že v domácích běžeckých kruzích se line proti italsko-české skupině potok (ne vždy) oprávněné kritiky. Jaký tedy PIM a hlavně jeho závody jsou?

Mít za sebou dekádu pořadatelských zkušeností a stále zápolit se začátečnickými chybami (neschopnost zveřejnit kompletní výsledky po skončení závodu, tradiční chaos při řazení na startu či absurdní slevy u sponzorů prezentované jako „výhody“ členství v klubu), to stojí za zamyšlení.

Přehánění v odhadech počtu startujících, to je spíše důsledek italské, nebo ještě přesněji Capalbovské nátury, na kterou jsme si již zvykli.

Neustálé změny všeho – od tratě po startovné – tradici spíše narušují, než ji rozvíjejí.

Až na pár drobností se PIM půlmaraton letos vyhnul zásadním organizačním chybám. Nicméně se nezbavíte pocitu, že jaksi chybí ona spontánnost, nadšení v kombinaci s amatérským učením se, ochota sklonit hlavu a přiznat si chyby, tak známé u jiných domácích závodů.

PIM je jedinečný minimálně v tom, že každoročně postaví třikrát na start tisícovky běžců (mezi nimi stovky nováčků), alespoň zčásti uzavře uspěchanou Prahu plechovým smrdícím příšerám a přinutí běhu-ignorantská masmédia věnovat tomuto sportu alespoň pár hodin a sloupců prostoru, když už se tomu věnují ty desetitisíce lidí…

A za to mu patří veliký dík. Ono to totiž není málo.

Jistě, v Česku je řada závodů a pořadatelů, u nichž na vás dýchne mnohem větší nadšení pro věc, vstřícnost vůči veřejnosti a specializovaným médiím. Rozhodně větší, než je tomu u PIMu, který raději mluví do masmediální zdi.

Fakta však hovoří za vše: i když očistíme ona megačísla počtu účastníků PIM akcí o zbytečnou marketingovou nadsázku, stále nám vychází, že nůžky mezi PIMem a zbytkem země se rozšiřují. Bohužel.

Určitě by bylo lepší mít v zemi alespoň tři srovnatelné podniky.

Určitě by bylo krásné si vyzkoušet atmosféru podobné monstr akce jinde v republice, jednou za rok se proběhnout uzavřeným centrem velkoměsta nebo naopak poznat krásy venkova jinak než v závodě, kde tři minuty po startu běžíte zoufale sami a bez divácké kulisy.

Ta je sice i v Praze stále na hony vzdálená bouřlivé atmosféře na velkých zahraničních akcích, ale pořád je to lepší než nic.

PIM je zvláštním mixem importované italské pompy s charakteristickou českou laxností, ale buďme rádi za to, že je. Je to náš výstavní kousek, který pohříchu zatím uznávají více cizinci než my sami.

Radek Narovec


FOTOGRAFIE

ON-LINE VÝSLEDKY, TOP25

OFICIÁLNÍ PROPOZICE

PLÁNEK TRATI

PŘEVÝŠENÍ

ORGANIZAČNÍ PLÁNEK

ANIMACE TRATI (načítá se déle!)

DISKUSE NA FÓRU