Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Michel Jazy - Šampiónem se nerodíte, ale můžete se jím stát

Michel Jazy - Šampiónem se nerodíte, ale můžete se jím stát

František Holý | 21.05.2008 | přečteno: 6684×

Občas není od věci sáhnout pro inspiraci do minulosti. Čím museli projít někdejší špičkoví běžci, aby dosáhli na vrchol? Vítězství nepřicházejí lehce, samo sebou, ale stojí za nimi velká dřina. Přinášíme příběh Michela Jazyho, jednoho z těch, kteří byli ochotni takovou dřinu podstoupit.

Michel Jazy byl soupeřem Tomáše Salingera a Josefa Odložila. Jeho příběh je příběhem jednoho francouzského rváče s polskou krví po rodičích, kteří přišli na konci druhé světové války do severní Francie. 

Chcete vyhrávat? Ano? Pak musíte být rváč, ne „hooligan“ ani “rowdy“, ale v první řadě rváč se svým „osudem“. Až zdoláte tuto metu, potom se můžete rvát s těmi, kteří jsou jako vy … jsou ale dál, jsou výš a chtějí ještě výš (řada z vás dobře ví, že sport je řemeslo, které nemá jen zlaté „dno“)

Jeden z nejlepších evropských a světových mílařů, ale i vytrvalců 60. let se narodil 13. 6. 1936 v Oignies. Malý rváč vzdoruje životnímu osudu: „Ne, nikdy nebudu horníkem, jako je můj děda a otec!“ prohlásí ve svých deseti letech. V roce 1949 získává vyznamenání ve škole a tím i vstupenku na lepší živobytí přistěhovalce. Zvládá jazyk a stěhuje se do Paříže. Je nejlepším fotbalistou v Montmartru a jeho sebevědomí roste a nezná mezí. Neodolá výzvě a sázce kamarádů a nastoupí na start přespolního běhu na 3 km v Mendonském lesíku. S převahou vyhrává, ale uvízne v křehké síti slávy, protože druhý den je vyobrazen jako malý vítěz ve velkých novinách, v Paris-Presse s podtitulkem: „Stane se možná někdy slavným!“

A bylo rozhodnuto. Ale trenér, zde anděl strážný, atletického klubu C. O. Brillancourtu, R. Frassinelli, se ujímá nezkrotného a stále se vzpírajícího budoucího šampióna, který nechce běhat podle „not“ a tak mu rovná hlavu i krok. Nejméně dvacetkrát Michel přísahá, že dnes je to naposled, poslední závod a dost. Končím! Čas plynul a šampión prohrává, vyhrává, prohrává a téměř v každém cíli zvrací a omdlévá (ale jinak se snad půlka ani míle běhat nedá ….)

Konec trápení nepřichází, protože se začíná lámat Michelův charakter a jeho vzorem se stává uznávaný francouzský atlet – mílař Jules Ladoumégue, (držitel 2 světových rekordů – z r.1930 na 1500 m v čase 3:49,2 a v r. 1931 na 1 míli za 4:09,2). Byl a je pro všechny mladé vzorem a osobností, která nedělá velké věci pro radost, ale bere je jako výzvu, kterou je nutné v důležitých soubojích obhájit. Tuto filosofii přejímá i Michel. (To bývá první velká křižovatka v životě těch, kteří překračují svůj stín)

Vyučí se tiskařem – typografem. V roce 1956 se konečně přibližuje výsledky a dosaženými časy k zadostiučinění – otevřela se brána do národního mužstva atletů Francie. (To bývá druhá velká křižovatka v životě, která zásadně ovlivňuje další osud a směr většiny sportovních šampiónů)

Vojenská služba pak umožňuje podobným rváčům seberealizaci. Ale vše pouze pod taktovkou trenérů, kteří v té době hodně „kopírují“ australskou a novozélandskou školu, tj. nám již známé osobnosti Percy Ceruttyho a Artura Lydiarda. Znamená to značné objemy v zimě (cca 800 km měsíčně) a dlouho do jara s objemy cca 600 km měsíčně, ale ve střídavém tempu (fartleky) a pokud možno vše ještě v členitém terénu. 

Dobře byl propracován princip střídavého běhu – volný souvislý běh prokládaný rychlými krátkými úseky, nebo kopci, tj. volný běh v únavě, kdy tělo musí reagovat na kyslíkový deficit i zvýšenou koncentraci laktátů! Takovéto postupné ovlivňování fyziologických a funkčních dispozic připravilo Jazyho na skvělou míli i pětku. Pozornost v přípravě byla věnována také všestrannosti, včetně speciálních posilovacích cviků na nohy i ruce. 

Růst tempové vytrvalosti byl řešen již ověřenými metodami intervalových tréninků: 5–10× opakovanými 600–1200m dlouhými úseky s meziklusem 3–5 min. 

Rychlostní tréninky spočívaly v 100–150m úsecích opakovaných 10–20× a speciální tempo v 10–15× opakovaných 200–400m úsecích s minutovým meziklusem. Běžecké tréninkové dny byly dvoufázové, s posilováním třífázové. 

Návratem do civilu však končí „tréninková idyla“ a tvrdá realita života doléhá na bedra dosud bezejmenného šampióna Michela Jazyho. Chybí mu finance, hodně času zabírá práce, k tomu přijde sňatek, rodina, dítě, a do toho sport, který samozřejmě trpí. Jeho výsledky odpovídají výsledkům druhořadých běžců a nedávají naději na zlepšení tristní situace. (To často bývá třetí, vesměs konečná křižovatka v životě sportovce, který se ještě nestihl stát šampiónem)

Bývalý trenér Frassinelli, anděl strážný, však stále ještě pevně věří v Michelův talent a nenechá svého šampióna padnout. Přesvědčí mnoho významných osob od novin, včetně nejvyššího a Jazy nastupuje jako typograf do redakce časopisu l’Equipe, a to i se všemi výhodami a možnostmi tréninku. To už je „ring volný“ pro rváče typu Michel Jazy a výsledkem je 20 francouzských a evropských rekordů, 8 světových rekordů, 60 mezinárodních vítězství, 1 stříbrná olympijská medaile a 2 tituly mistra Evropy, a to vše v průběhu 5 let, v období 1961–1966. 13letá kariéra největšího francouzského atleta – mílaře končí, Evropa i svět se sklání k poctě jednoho z největších rváčů škvárových drah 60. let. 

Dnes již nepřekvapuje odborníky, že běžec hubené postavy, 175 cm vysoký a 65 kg vážící šampión, zvládal 3 i 5 km v čase, který byl dvojnásobkem nejlepšího jeho času na 1 500 m s minimálním navýšením 30 – 34 sekund. Vytrvalostně a tempově dobře připravený běžec má široký záběr, je schopen speciální tempo dopilovat během pár týdnů a pak vše běhat na té své úrovni. 

Všechny výsledky dosažené Michelem Jazym najdete na Internetu, a tak přidávám pouze výčet jeho osobních rekordů pro možnost porovnání rychlostní – tempové – vytrvalostní úrovně: 

400 m – 49.6; 800 m – 1:47.1; 1000 m – 2:19.1; 1500 m – 3:36.3; 1 míle – 3:53.6; 2000 m – 4:56.2; 3000 m – 7:49.0; 5000 m – 13:27.6; 10000 m – 29:03.2. 

I když Michel Jazy ukončil svoji skvělou kariéru relativně brzy, ve 30 letech, nezanevřel na sport a hlavně nikdy nezapomněl na ty „osudové“ křižovatky, které přímo ovlivňují zrod a existenci šampióna. Stal se předsedou Sponzoringového výboru pod hlavičkou IAAF. Ten má za úkol oslovovat bývalé světové osobnosti a šampióny, kteří dnes již mohou finančně podpořit mladé sportovní naděje v jejich cestě k vrcholu, aby se mohli i oni stát šampióny.

(volně čerpáno z časopisu Atletika, ročník XIX, 1967)